Články https://tera.poradna.net/articles () Literatura TERAmagazín 1/2017 Ke stažení je první letošní číslo TERAmagazínu: archiv [1_2017.png] https://tera.poradna.net/articles/2688761-teramagazin-1-2017 Kurt Literatura TERAmagazín 2/2016 Ke stažení je druhé letošní číslo TERAmagazínu: archiv [http://tera.poradna.net/file/view/22383-2-2016-png ] https://tera.poradna.net/articles/2143353-teramagazin-2-2016 Kurt Literatura TERAmagazín 1/2016 [http://teramagazin.cz/images/titulky/2016/1_2016.p ng] http://teramagazin.cz/index.php/archiv/330-teramag azin-1-2016 https://tera.poradna.net/articles/2142945-teramagazin-1-2016 Redsnake Literatura TERAmagazín 5/2015 [titulka5_2015.png] teramagazin.cz https://tera.poradna.net/articles/2137832-teramagazin-5-2015 Redsnake Literatura TERAmagazín 4/2015 [TM_4_2015.png] https://tera.poradna.net/articles/2137831-teramagazin-4-2015 Redsnake Legislativa TERAmagazín 3/2015 Registrovaní odběratelé by měli již mít nové číslo TERAmagazínu ve svých e-mailových schránkách. Obsah: Ještěři Jak se vyznat v základních barevných formách gekončíků nočních? Ochrana Za želvami v Indonésii Hadi Kobra monoklová (Naja kaouthia) - chov a odchov v zajetí Želvy Suchozemské želvy - nejčastejší problémy I. Chov Úvod do teraristiky (37.) Chov Historie teraristiky a herpetologie v České republice – část 7. Soutěž Fotosoutež TERAmagazín https://tera.poradna.net/articles/2132851-teramagazin-3-2015 Redsnake Literatura TERAmagazín 2/2015 Dnes bylo rozesláno druhé letošní číslo časopisu TERAmagazín. Nepřehlédněte hlavně novou fotografickou soutěž a nezapomeňte se zúčastnit! [teramagazin.cz/phocadownload/titulka2_2015.png] https://tera.poradna.net/articles/2131066-teramagazin-2-2015 Redsnake Literatura TERAmagazín 1/2015 Obsah TERAmagazínu, číslo 1/2015: Pareodura pictus Za želvama v Indonésii Expedice Orient Stavba balkonového výběhu Úvod do teraristiky (35.) Historie teraristiky a herpetologie v České republice - část 3. Expedice "Napříč Krkem" [1_2015.png] https://tera.poradna.net/articles/2129692-teramagazin-1-2015 Redsnake Literatura TERAmagazín 6/2014 Obsah TERAmagazínu 6/2014: Chybné druhové určování v rode Acanthoscurria Za želvami v Indonésii Plazi rezervace Varahicacos Venkovní výběh pro želvy Úvod do teraristiky (34.) Historie teraristiky a herpetologie v České republice část 2. Chov kudlanky Creobroter gemmatus Návštěva krokodýlí zoo v Praze [http://tera.poradna.net/file/view/20457-6-2014-png ] https://tera.poradna.net/articles/2129691-teramagazin-6-2014 Redsnake Literatura TERAmagazín 5/2014 Nové číslo TERAmagazínu je na světě. Můžete se těšit na: ISCP - Projekt Kukang Historická pozorování herpetofauny na ostrově Rodrigues Chov suchozemské želvy II. Úvod do teraristiky (33) Historie teraristiky a herpetologie v České republice - část 1. Chov kudlanek rodu Sphodromantis Terrabazar vstává z popela Novinky ve vědě Pokud nemáte přihlášený odběr časopisu, můžete se přihlásit na www.teramagazin.cz [http://tera.poradna.net/file/view/19811-10628424-5 91816577590609-8042137285229458626-n-png] https://tera.poradna.net/articles/2121019-teramagazin-5-2014 Redsnake Literatura TERAmagazín 4/2014 Obsah čtvrtého čísla roku 2014: Úvod do chovu mravcov Herpetofauna řeckého ostrova Kos Suchozemská želva - jak začít a čeho se vyvarovat Úvod do teraristiky (32) Chamaeleolis barbatus Na skok v Zemi orlů III. [http://teramagazin.cz/images/10561579_569554213150 179_2808107320471385674_n%20(2).png] https://tera.poradna.net/articles/2118584-teramagazin-4-2014 navay Pokec Plazi mýtů a antropomorfismů zbavení? Článek jsem napsal už někdy před pěti lety v reakci na podobnou diskuzi jako proběhla tady: život v teráriu, emoce plazů. Pak jsem na něj zapomněl a zůstal "v šuplíku". Až do dneška. Velká část mýtů o plazech je založená na neznalosti jejich nejzákladnějších biologických vlastností. S tím také souvisí antropomorfní způsob uvažování (přiřazování lidských vlastností a pocitů jiným objektům a jevům), kterým plazy mnohdy nevědomky vnímáme. Nejhorší situace pak nastává, když některým mýtům a předsudkům věří sám majitel zvířete a řídí se jimi i v chovu... Proto bych chtěl níže ty patrně nejčetnější z nich uvést (trochu odlehčenou formou a na názorných příkladech) na pravou míru a vysvětlit, proč mají nereálný základ. Možná se Vám to bude zdát zbytečné a u některých popsaných situací si asi řeknete: "vždyť to je přece jasné", nebo dokonce nebudete vůbec věřit, že vůbec mohly někdy nastat... Jenže ať už jako vedoucímu teraristického kroužku, při rozhovoru s lidmi v čekárně veterináře, či kontaktu s dalšími lidmi v mnoha jiných situacích se mi níže popsané situace doopravdy staly, stávají se, a stávat se budou (nejen mně). Některé jsou evergreenem, takže se v závislosti na situaci, často už po pár prvních slovech věty, se dá rozpoznat na co se dotyčný chce zeptat. Další odstavce jsou tedy určeny především úplným laikům a začínajícím teraristům, kterým snad pomohou vnímat plazy i z jiného, méně subjektivního, úhlu pohledu. Hodná myška a zlý had, aneb kořist vs. predátor Klasický příhlad antropomorfismu. Ošklivý a zlý had má v teráriu pěknou bílou myšku, která nemá kam utéct. U mnoha lidí to vyvolává pocit křivdy a nespravedlnosti, když vidí umírat nebohou myšku. Zajímavé je, že zkrmování hmyzu třeba ještěrům, tolik empatie nevyvolává. Ta je totiž přímo úměrná tomu, jak je krmné zvíře u lidí oblíbené. Pokud se hadovi dá ke zkrmení třeba tmavě hnědý potkan, který lidem připomíná všeobecně neoblíbenou krysu, rázem je po sympatiích s kořistí... Další aspekt, který zde hraje roli, je určitý nezvyk při pohledu na smrt. Kdyby šlo hady krmit salámem, asi by pak krmení žádné emoce nevyvolávalo. Bylo by to prostě v pohodě, protože by při tom žádná myš či jiné zvíře neumřelo. Nebo umřelo...? ;-) Mnoho lidí si dnes už prostě neuvědomuje v jakém vztahu je třeba kráva a hovězí řízek. Ale možná se pletu. Asi není moc lidí, co by neviděli v televizi klasickou scénu z nějakého přírodopisného filmu, kde smečka lvů, uloví třeba buvola. Nakonce se ho lvům podaří strhnout na zem, jeden nebo víc jich buvolovi stisknou v čelistech hrdlo a pak... Střih a vidíme napapanou smečku lvů, kterak polehává okolo toho, co z buvola zbylo. Že buvol umíral třeba i několik desítek minut, nebo byl roztrhán za živa už většina diváků netuší. Ikdyž chápu, že tohle zrovna není pěkná podívaná, a takový film by asi nemohl běžet před 22. hodinou. Není se pak čemu divit, že myš, která umírá v sevření hada nebo působením jeho jedu většinou maximálně pár minut je pak lidmi vnímána jako vrchol krutosti, zatímco u výše zmíněné "cenzurované" scény u televize v klidu baští popcorn. [256px-Mousehunter.jpg] Mousehunter [CC-BY-2.0 (2.0)], by Chris from Poznań, Poland (Mousehunter), from Wikimedia Commons Přikryj ho dekou, ať se zahřeje! Před pár lety, když jsem seděl s korálovkou s abscesem v čekárně před ordinací veterináře, přišla mladá paní s dcerou, a v kartonové krabici měly středně velkého leguána zeleného. Bylo to uprostřed zimy, venku mrzlo, ale v čekárně mohlo být kolem 20 °C. Protože se leguán neustále dral ven z krabice, kterou měla sedící dcerka na klíně a poměrně hlasitě škrábal, pustila ho ven. Leguán vylezl jen na okraj krabice, čímž získal rozhled do okolí, uklidnil se, a zůstal ležet na krabici. V tom pohotová a zřejmě na vše připravená matka vytáhla z tašky deku a řekla své dceři: "Přikryj ho, ať se zahřeje!", která tak hned učinila a deku přes leguána přehodila. Toto u studenokrevných (ektotermních) živočichů, prostě nefunguje! Deka mohla maximálně zpomalit rychlost, jakou se ochlazoval, ale v žádném případě ho nemohla zahřát. Výjimkou jsou třeba, samice některých druhů krajt při "sezení" na vejcích, které pravidelnou kontrakcí svalů dokáží (maximálně však jen o pár stupňů) zvýšit svou teplotu vůči okolí. Jedná se však jen o specifickou a krátkodobou záležitost, která stejně neřeší větší výkyvy teplot. Plazi jsou tedy teplotně zcela závislí na svém okolí (kterého však dokáží mistrně využít), a teplotu tak regulují právě výběrem vhodného místa. U velkých exemplářů želv, krokodýlů, ještěrů a hadů, může být krátkodobě jejich teplota i vyšší, než je zrovna ta okolní, protože v těle naakumulované teplo z důvodu jejich velké hmotnosti uniká pomaleji. Opačný problém pak nastává, pokud své plazy bereme ven na "slunění". Je třeba si uvědomit, že zejména menší druhy se prohřejí velice rychle! Takže zatímco vy si libujete, jak to sluníčko pěkně hřeje a je vám skvěle, tak drobný had, ještěr či želva už mohou být dávno nebezpečně přehřátí. Plazi (navíc) postrádají potní žlázy, takže nemají možnost se částečně ochladit odpařováním potu z povrchu těla. Jedním z projevů, že "už jde do tuhého" pak bývá také otevírání tlamy, což je jediná možnost, jak alespoň trochu napomoci ochlazování odpařováním z jejího povrchu. Ostatně stejný princip pak běžně využívají pro ochlazování i krokodýli či psi. Ten had ji zhypnotizoval Slyšel jsem opakovaně dvě teorie, jakým způsobem hadi hypnotizují svou kořist, aby se nehýbala. První je ta, že to dělají svým strnulým pohledem. Ten však hadi neovlivní, protože jejich oči mají jednak poměrně omezenou hybnost a navíc srostlá víčka (nedokáží tedy mrknout). Jinak řečeno, "koukají" úplně stejně strnule ať už se třeba plazí napít k misce s vodou nebo za kořistí. Zrak, jako smysl, navíc většinou nehraje v životě hada tak velkou roli jako třeba u lidí. Druhou teorií je hypnóza kmitajícím jazykem, který odvádí pozornost od toho, jak se had přibližuje (?!). Kmitající jazyk však slouží pouze k zachycení pachových částic na jeho dvě špičky a jejich následné vyhodnocení v Jacobsonově orgánu umístěném na patře ústní dutiny. V tomto vyhodnocování pachů jsou hadi velmi dobří a dá se zjednodušeně říct (neberu-li v potaz denní, převážně vizuálně se orientující druhy), že ztráta jazyka (a tedy schopnost "pachy" příjmat a vyhodnocovat) by pro ně v přírodě znamenala velmi pravděpodobně značnou komplikaci, zatímco při ztrátě očí a omezení zraku by měli za vhodných okolností nemalou šanci alespoň přežívat. Hadi tedy nejsou schopni žádné hypnózy a nehybnost jejich kořisti je většinou dána tím, že o hadovi vůbec netuší, nebo se prostě nechce strachem ani pohnout. Nehybné předměty totiž mnoho plazů obtížně registruje a pokládá je tak, za součást okolí. Navíc, různé druhy hadů loví různým způsobem, někteří aktivně (svou kořist vyhledávají a rychle pronásledují), jiní zase vyloženě pasivně (čekají až něco půjde okolo). Nemluvě o faktu, že v omezeném prostoru terária (které, věřte, znají naprosto dokonale) a při zavedených stereotypech pravidelného krmení prostě nemají důvod vyvíjet větší aktivitu než je zapotřebí, takže takové krmení pak mnohdy opravdu vypadá jen jako parodie na lov. [256px-Hypnotoad_costume_%285979816273%29.jpg] Hypnotoad costume (5979816273) [CC-BY-SA-2.0 (2.0)], by Gage Skidmore from Peoria, AZ, United States of America (Hypnotoad costume Uploaded by maybeMaybeMaybe), from Wikimedia Commons Nepohodlný úkryt, špatné terárko a "venčení" Koupil jsem jí drahou a prostornou korkovou kůru jako úkryt, ale ta užovka se stejně radši nacpala do škvíry mezi dvěma kameny v zadní stěně terárka. Vždyť je to nepohodlné. Nemám jí tu škvíru raději něčím ucpat, ať může ležet pod tou kůrou? Ta anakonda se v tom terárku nemůže ani narovnat. Neměla by být v něčem větším? [256px-Non-Venomous_Snakes.jpg] Non-Venomous Snakes [CC-BY-SA-3.0 (3.0)], by Vincent Paul S (Own work), from Wikimedia Commons Tyto případy jsou opět klasickým příkladem, jak člověk vnímá plazy svými měřítky. Představa, že by měl být někde namačkaný nebo se nemohl dlouhodobě narovnat je člověku určitě nepříjemná, ne však pro mnohé plazy. Pro řadu druhů plazů (nejen hadů) jsou naopak omezené prostory zárukou jejich vlastního bezpečí a aktivně je vyhledávají. A co se týče nemožnosti natažení se v malém teráriu, tak zde je potřeba uvědomit si, že hadi nic takového nevyžadují a nijak je to neomezuje (samozřejmě nic se nesmí přehánět). Např. i v přírodě během zimování, tráví hadi často i několik měsíců svinutí v nějaké dutině pod zemí, bez možnosti se natáhnout (troufám si předpokládát, že tam necvičí a neprotahují se :-)). Stejně tak období, kdy nejsou aktivní (např. když zrovna neloví nebo nemají období páření), tráví skrčení v nejrůznějších dírách v zemi, pod kameny, kládami, atd. Pokud to zobecním (opět to samozřejmě neplatí pro všechny druhy), tak had stráví většinu svého života skrčený. Hrozná představa, že? Nicméně, je to tak. O tom, že mnoha druhům plazů nedělá problém žít dlouhodobě v malých prostorách svědčí chov i následné odchovy v tzv. RACK systémech, který je mnohými zavrhován. V přírodě jsou plazi aktivní prakticky pouze pokud hledají potravu, partnera, nové teritorium nebo lepší místo k regulaci své tělesné teploty. Toto vše by za správných okolnoistí měli mít v RACK systémech zajistěno, takže potřeba pohybu je pak minimální. Zajímalo by mě jak by dopadlo, kdyby se na lokalitu nějakého volně žijícího druhu umístila malá bednička, do které by byl umožněn volný přístup a byly v ní zajištěny všechny dříve zmíněné nároky a případná ochrana před predátory. Nezdržovali by se tam nakonec někteří jedinci (nebo celá populace, pokud by bylo bedniček dostatek) po celý život a dokonce dobrovolně...? Vůbec bych se tomu nedivil. Krajtu královskou mohu také doporučit. Teď mám zrovna jednu vytaženou (roční samička, odchov Slovensko). Naučila se totiž na občasné proplázky, a tak se cpe tak dlouho ven, dokud se neotevřou dvířka a ona se může protáhnout. Na druhou stranu třeba E. bimaculata (mám celkem 3) se "venčení" nedožadují, tak je vůbec nevyndávám. Záleží na druhu, ale i povaze hada. [256px-%E0%B4%9A%E0%B5%87%E0%B4%B0.JPG] ചേര x [CC-BY-3.0 (3.0)], by Original uploaded by Noblevmy. (Transferred from ml.wikipedia by Sreejith K (talk)), from Wikimedia Commons Předně, plazi žádné "venčení" ať už z důvodu protažení (vysvětleno výše) či jiného, nevyžadují. Argumentace tím, že je dané zvíře před čelním sklem terária "často" a "tlačí" se ven je mylná. Zkuste si dlouhodobě změřit, kolik času dané zvíře tráví před čelní stěnou a kolik u těch zbylých stěn. Možná dojdete k tomu, že u čelní stěny až tak moc "často" není. Pokud vám opravdu vyjde, že v poměru ke zbylým stěnám tam opravdu tráví více času, možná na tom něco bude, ale... je tu ještě jeden problém. Ano, opět je v tom ten zpropadený antropomorfismus :-). Vy víte, že čelní stěna terária je ze skla (dále tímto termínem budu obecně označovat čiré skleněné tabule), jenže uvědomuje si to i ten had? Uvědomili si existenci skla třeba ptáci, kteří se zabili nárazem do něj? Fenomén skla se v přírodě normálně nevyskytuje, takže je logické, že s ním zvířata "nepočítají". Stejně tak však dělá problémy i lidem. Navíc my sami existenci skla vyvozujeme hlavně z kontextu jeho umístění. Víme, že okna jsou většinou vysklená, prostě proto, že se to tak u oken dělá. Jenže, co se stane, když vám někdo dá skleněnou tabuli do místa, kde to nečekáte? Stane se to samé, jako když po vás třeba nějaký útočnější had "vyjede" z terária přes čelní sklo. Prostě oba dost tvrdě narazíte. Nicméně vám, narozdíl od toho hada, patrně v dětství někdo vysvětlil, co je to sklo, kde se většinou vyskytuje a sami po případném prvním nárazu okamžitě víte v čem je problém. Představte si však, že by vám to nikdo neměl jak vysvětlit a žili byste ve skleněné krychli. Asi těžko byste přišli na to, co je to za nadpřirozenou sílu, která vás takto omezuje. A pro ještě větší zmatení by vás z té krychle jednou za čas vyndala obroská ruka a po chvilce "venčení" by vás tam zase vrátila. Jak byste si vysvětlili, že ta obrovská ruka může zrušit onu nadpřirozenou sílu a vy ne? Možná byste u té skleněné stěny trávili více času, abyste na to přišli nebo prostě proto, že chcete vyvenčit ;-))! To je přece logické, ne? Takže pokud se domníváte, že je plazí mozeček schopen těchto filozofických úvah, pak ano, vaše užovka Žofka či želva Poldinka zcela bez pochyby venčení vyžadují :-). Nebo je něco v nepořádku s daným teráriem. Stromoví plazi patří do "vysokých" terárií Ještě doplňující úvaha k výše zmíněným RACKům versus vizuálně "pěkným biotopovým teráriím". Typický příklad jsou leguáni zelení, krajta zelená, felzumy, atd. Pro chov se uvádí jako vhodné skříňová terária, kde hlavní roli hraje výška. Jenže v jaké výšce se reálně v přírodě třeba výše zmíněné tři druhy většinou vyskytují? Minimálně několik metrů nad zemí (klidně ale až 20-30 m). A jaká je výška většiny "vysokých" terárií ve kterých jsou reálně chovány? Maximálně 2 metry? 1 m vysoké terárium už bývá většinou pro felzumy i krajty nadstandard. Jaký je pak rozdíl mezi v RACKu chovanou krajtou, která visí na větvi 30 cm nade dnem a tou v biotopovém teráriu visící na větvi 1 m nade dnem? Reálně asi skoro žádný. Koruna stromu to prostě nebude ani v jednom případě. [256px-Green_Iguana_Arenal.JPG] Green Iguana Arenal [CC-BY-SA-3.0 (3.0)], by Charlesjsharp (Own work), from Wikimedia Commons Chtěl jsem jí jen pomoct Touto větou zdůvodnují někteří lidé, proč si vzali domů z venku třeba mládě ještěrky. Chtěli jej zachránit třeba před nastávající zimou, kterou by nepřežilo nebo pro něj podle jejich názoru nebyly v okolí vhodné podmínky. Pominu-li opodstatněné případy, kdy okolí bylo opravdu zdevastováno např. výstavbou dálnice, tak dotyčně mládě se na daném místě určitě nevzalo "z čistého nebe". Naopak, většina druhů plazů jsou značně závislých na své lokalitě a většinu života tráví často na velmi omezeném prostoru, mnohdy ne více než pár desítek m2. Někteří jedinci sice v určitém období mohou mít sklony kolonizovat nová území a dostávají se tak i do méně vhodných míst, ale to je to naprosto přirozené. Bez těchto kolonizátorů riskujících své životy by daný druh neobsadil nová území, nebo nevyměnil své geny s nejbližší populací. Obdobně mládě, pokud nezazimuje dostatečně hluboko pod zemí nebo se dokonce vyskytuje v krajně nízkých teplotách venku prostě nebude úplně v pořádku. Navíc nelze dopředu vědět, že dotyčné mládě nebylo třeba jen půl metru od svého úkrytu, kde se chystalo zazimovat a z důvodu náhlého snížení teploty se mu cesta do něj prostě prodloužila. Je třeba si uvědomit, že všichni plazi jsou už od svého narození plně samostatní a pokud jsou ve vyhovujícím prostředí, tak žádnou individuální pomoc nepotřebují. Může želva vylézt z krunýře? Kolik otvorů má v krunýři? Zde evidentně zapůsobily kreslené seriály, komixy, ale i nejrůznější umělecná zpracování želv neodpovídající realitě. Žádná želva ze svého krunýře nemůže vylézt, už proto, že je tvořen žebry a hřbetními obratly. Ani kosti končetin nevisí jen tak v prostoru, ale jsou rovněž napojeny na krunýř. Pokud by měla vylézt z krunýře, znamenalo by to prakticky její vykostění, což logicky není slučitelné se životem. "Otvory" má většina současnýh želv jen dva. Jeden vpředu pro hlavu a přední končetiny a druhý vzadu pro ocas a zadní končetiny. U některých druhů želv, zejména těch žijících ve vodě, však dochází ke značné redukci karapaxu i plastronu, redukci kostí krunýře a jejich nahrazení chrupavčitými strukturami, takže pak úplně nemusí odpovídat "dvouotvorovému" pojetí krunýře. Extrémním případem pak je kožatka velká, kde se o klasickém "krunýři" dá mluvit jen stěží. [256px-Zoological_Exhibition_-_NM_Prague_06.JPG] http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AZoologica l_Exhibition_-_NM_Prague_06.JPG By Kozuch (Own work (Own photo)) [CC-BY-SA-3.0 (3.0)], via Wikimedia Commons [File%3ASDCC13_-_TMNT_(9348046202).jpg] http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ASDCC13_-_ TMNT_(9348046202).jpg By William Tung from USA (SDCC13 - TMNT Uploaded by daisydeee) [CC-BY-SA-2.0 (2.0)], via Wikimedia Commons Škrtiči a jedovatí hadi Je ten had škrtič, nebo je jedovatý? Takto se ptá velmi mnoho lidí při pohledu na hada, kterého nedokáží "zařadit" do svého systému. Problém je, že žádné takové kategorie hadů neexistují, a většinou na takovou otázku prostě nelze odpovědět. Například taková nejedovatá užovka obojková, u které tvoří hlavní část jídelníčku žáby, prostě svou kořist jen spolyká a vůbec ji nepotřebuje škrtit. Stejně tak mnohé další druhy hadů, živící se žábami, rybami, členovci a dalšími živočichy, kteří nekladou velký odpor a nemůžou hadovi aktivně ublížit, nebo je pro ně škrcení prostě neefektivní způsob usmrcení. Obdobný problém je se zařazením "jedovatých" hadů. Někteří jedovatí jsou, ale velmi málo, takže člověka neohrozí a dá se s nimi bez problémů manipulovat. Dokonce existují hadi, které by bylo možné označit jako "jedovaté škrtiče", jako je třeba šírohlavec ještěrčí, který do své kořisti vpouští jed, který však může účinkovat pomaleji, a tak si často vypomáhá i škrcením. Je to škrtič nebo jedovatý had? Vy to nevíte? A to jste odborník...? :-) [3849.jpg] 2-3849, Autor: Lalou Papageorgopoulou Zimní "spánek" (odpočinek) Na zimu nám naše želva každý rok zaleze za ledničku, a tam spí až do jara. Od léta, co jí (myšleno mládě T. hermanni) mám doma pěkně dlabala a furt lezla po terárku, ale poslední asi měsíc je taková... líná. Moc se jí nechce jíst, furt má otevřenou tlamičku a moc se nepohybuje. Ve zverimexu poradili vypnout tak na týden, deset dní topení a světlo a nechat jí nějakou dobu prospat, což jsem udělal, ale želva je na tom pořád stejně. Naštěstí (nebo bohužel?) mají želvy i mnozí další plazi schopnost dlouhodobě přežívat i ve velmi nepříznivých podmínkách za nedostatku potravy i tekutin, takže i zmíněné způsoby "zimování" jsou možné (avšak nevhodné). Respektive želva to kupodivu přežije, ale velmi jí to vysílí, avšak jak vysvětlím dále, tak s opravdovou hibernací (zimováním) nemá nic společného. Díky dříve zmíněné studenokrevnosti mají plazi obrovskou výhodu v tom, že se nemusí neustále honit za potravou, aby získali energii k udržení svých základních tělesných funkcí a stálé teploty (velmi zjednodušuji!). Z toho vyplývají menší nároky na příjem. Vydržet týden bez vody a potravy není pro většinu druhů plazů žádný problém. Řada druhů krokodýlů, hadů a želv vydrží bez potravy klidně i rok, což už je ale spíše extrémní situace. Dojde-li však ke snížení teploty na 0-10 °C, tak se životní funkce značně utlumí (např. srdce pak tepe třeba jen párkrát za minutu), a tím se ještě více sníží veškeré nároky organismu. Při nízkých teplotách však ztrácejí plazi schopnost efektivně trávit potravu. Zdravý a dobře vykrmený plaz tedy překonává zimování při dostatečně nízkých teplotách velmi dobře a je na něj přizpůsobený. Mnohé druhy pak bez něj navíc ztrácejí schopnost úspěsného rozmnožení. Hibernaci (alias zimní "spánek") je tedy třeba chápat jako přirozenou součást života některých druhů plazů při níž za dlouhodobě nízkých teplot dochází k výraznému utlumení organismu. Právě dlouhodobě nízkými teplotami a výrazným utlumením urganismu se liší hibernace od každodenního spánku. Takže fakt, že vaše zvíře dlouhodobě polehává v teráriu se zavřenýma očima ještě neznamená, že chce zimovat/zimuje. Mnohdy je to naopak příznak onemocnění. Bohužel, jak vidno i v citátu výše, spousta lidí si pod hibernací/zimováním/zimním spánkem představí jen mechanicky "spánek v zimním období". (Takže pokud jsem to ještě málo zdůraznil, tak sousloví dlouhodobě nízké teploty je to hlavní, oč tu běží. A pokud nemáte doma běžně pokojovou teplotu 0-10 °C, tak jen "vypnout světla" opravdu nepomůže...) Samozřejmě vše výše uvedené se týká především druhů z mírného až subtropického pásma, případně i těch vysokohorských z tropického pásma, které takovouto hibernaci v přírodě běžně podstupují, přičemž konkrétní podmínky chovu a případného zimování je třeba si předem zjistit. Želví "letokruhy" Když jsem si ve svých jedenácti letech kupoval za pár stovek ve zverimexu svou první "suchozemku", nezapomněl jsem se paní prodavačky zeptat, jak je želvička stará. Paní si želvu vzala, spočítala "rýhy" na jednom ze žeberních štítků a řekla, že má 4 roky... Fajn, šlo vidět, že se vyzná a ví co dělá, přece by jinak nepracovala ve zverimexu, kdyby tomu nerozumněla ;-). Časem jsem samozřejmě zjistil, že ty rýhy přibývají nějak divně a asi moc s věkem nesouvisí. Zkusme si tedy objasnit, jak to tedy s těmi letokruhy je, a proč s věkem želvy nesouvisí. Předpokládám, že tento mýtus vznikl jako analogie s letokruhy stromů. U nich jsou letokruhy zapříčiněny střídáním vegetačních období. V tropech, kde je podnebí poměrně stálé, pak stromy letokruhy nemívají. Jsou-li tedy letokruhy jen důsledkem odlišných podmínek v průběhu roku, tak by je měly mít jen želvy z mírného a subtropického pásma, zatímco želvy z tropů ne. Problém je, že i želvy z tropů "letokruhy" (rýhy) mají, takže analogie se stromy zjevně neplatí. Odpověď na to proč rýhy na štítcích neodpovídají věku lze najít v tom, jak je krunýř želv vytvořen. Skládá se totiž ze 2 "vrstev". Ta vrchní může být tvořena buďto kůží (tam žádné rýhy nenajdete) nebo keratinózními štítky. Z keratinu se skládají také lidské vlasy nehty, či zvířecí kopyta, rohy, peří, zobáky a drápy. Ve všech případech vlastně tvoří jakousi vnější mechanickou ochrannou vrstvu, která se podle potřeby průběžně obměňuje či dorůstá. Druhá, "spodní vrstva" krunýře je tvořená kostmi. Jak želva roste, přizpůsobuje se vrchní (keratinózní) vrstva té spodní (kostěné). Zjevné je to zejména v případech, kdy želva pod vlivem nesprávné stravy roste rychleji než je obvyklé a vrchní keratinozní vrstva "nestíhá", takže pak může být oslabená a méně kvalitní, což se projeví i na jejím vzhledu a struktuře (tedy i rýhování, které pak může vytvářet nepravidelně). Navíc vrchní vrstva podléhá okolním vlivům počasí a mechanickým poškozením, takže starší želvy mohou mít krunýř úplně vyhlazený a s věkem se může měnit i její zabarvení. [256px-Tortoise%2C_Patara%2C_Lycia%2C_Turkey.jpg] Tortoise, Patara, Lycia, Turkey [GFDL (fdl.html), CC-BY-SA-3.0 (3.0) or CC-BY-3.0-2.5-2.0-1.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/3.0-2.5-2.0 -1.0)], by Donarreiskoffer (Own work), from Wikimedia Commons Závěrem... Pokud jste po přečtení tohoto čláku nabyli dojmu, že považuji plazy za naprosto tupé a hloupé zvířata, není tomu tak. Naopak, právě díky některým svým unikátním vlastnostem, které se z našeho lidského pohledu mohou zdát omezující, se stali dokonalými v tom, jak dokáží využívat své smysly vůči okolnímu prostředí. Napříč své studenokrevnosti dokáží vytěžit z lokality, kterou obývají, maximum. Ve vedrech naleznou chladnější místo, v zimě naopak teplejší. Ačkoliv se to zdá nemožné, tak si vždy dokáží najít mikroklimaticky výhodné místečko, které se nějak vymyká okolním podmínkám. Sám jsem našel na konci zimy zmiji obecnou za větrného počasí, kdy mrholilo a šla mi "pára od huby", ale zmijka byla vyhřátá na kupce tlejícího sena, která byla krytá od okolní nepřízně počasí hustou vegetací. I proto hraje v chovu plazů takovou roli vybavení a mikroklimatické podmínky v teráriu. P.S.: Pokud s něčím z výše uvedeného nesouhlasíte, nebráním se diskusi. Klidně mě opravte. Až sem to stejně nikdo nedočte :puff:. https://tera.poradna.net/articles/2114726-plazi-mytu-a-antropomorfismu-zbaveni Redsnake Literatura TERAmagazín 3/2014 Obsah: Za želvami na ostrov Recenze - Vladimír Cerha - Zoo-farma u Dvou Kvítků Obojživelníci a plazi v Alpenzoo Insbruck Na skok v zemi Orlů II. Úvod do teraristiky 31. Za plazy na Korfu Pseudelaphe flavirufa pardalina [http://teramagazin.cz/phocadownload/titulky3_2014. png] https://tera.poradna.net/articles/2113678-teramagazin-3-2014 Redsnake Literatura TERAmagazín 2/2014 Obsah: Anomália v morfológií spermátéky Grammostola sp. Vitamín D3 Na skok v Zemi orlů I. Obojživelník a plaz roku 2014 O původu gekonů a současných plazů Úvod do teraristiky (30) Biolib jako významný nástroj mapování výskytu živočichů v ČR [titulka2_2014.png] Více informací, přihlášení odběru a starší vydání naleznete na www.teramagazin.cz https://tera.poradna.net/articles/2108759-teramagazin-2-2014 Redsnake Literatura TERAmagazín 1/2014 Obsah [https://fbcdn-sphotos-b-a.akamaihd.net/hphotos-ak- ash3/t1/1888544_482289378543330_1876324917_n.png] Aphonopelma caniceps Kam za divokou přírodou v Singapuru O původu gekonů a ostatních současných plazů Ptychozoon kuhli Úvod do teraristiky (29) Černá budoucnost pro obojživelníky? Více informací, přihlášení odběru a starší vydání naleznete na www.teramagazin.cz https://tera.poradna.net/articles/2104120-teramagazin-1-2014 Redsnake Literatura TERAmagazín 6/2013 Obsah tohoto čísle je: Chov korálovky Lampropeltis triangulum syspila Národní park Yala O původu gekonů a ostatních současných plazů Eurodactylodes agricolae Úvod do teraristiky (28) Pralesnička Dendrobates tinctorius "Surinam" [titulka_6_2013.jpg] https://tera.poradna.net/articles/2096581-teramagazin-6-2013 Redsnake Literatura TERAmagazín 5/2013 Obsah: Ještěři - Rhacodactylus auriculatus Hadi - Morelia spilota ssp. Ještěři - O původu gekonů a ostatních současných plazů Obojživelníci - Pralesnička Dendrobates tinctorius Želvy - Nepůvodní druhy sladkovodních želv v České republice Chov - Úvod do teraristiky (27) Archiv (pro stažení): http://teramagazin.cz - Archiv [titulka_5_2013.png] https://tera.poradna.net/articles/2092784-teramagazin-5-2013 Redsnake Literatura TERAmagazín 4/2013 Obsah: Chov a (ne)odchov Thamnophis sauritus Návštěva záchranné stanice rakošské zmije Využití hadích jedu ve farmacii Expedice Apodus O původu gekonů a ostatních současných plazů Krátký výlet za plazy a obojživelníky do Krugerova národního parku Úvod do teraristiky (26) Scinkové Nového Zélandu Archiv (pro stažení): http://teramagazin.cz - Archiv [http://teramagazin.cz/images/phocadownload/titulka -4-2013.png] https://tera.poradna.net/articles/2083227-teramagazin-4-2013 Uroboros Literatura TERAmagazín 3/2013 [http://teramagazin.cz/images/945110-38057358538157 7-1659136498-n.png] Obsah: Bezobratlí - Základy chovu sklípkanů Ještěři - Rhacodactylus (Mniarogekko) chahoua Reportáž - Výstava "Obojživelníci v lidské péči" Ještěři - Gekoni rodu Gonatodes Bezobratlí - Macropanesthia rhinoceros Cestopi s - Národní park Sa Dragonera Chov - Chov krmného hmyzu - švábi Chov - O původu gekonů a ostatních současných plazů Archiv (pro stažení): teramagazin.cz - Archiv https://tera.poradna.net/articles/2081486-teramagazin-3-2013 knoxville Pokec Černá Hora Po pročtení rozličných článků na internetu, doporučení známých a zvážení různých variant cesty jsme zvolili vlak. Na lince Praha - Bar jezdí přímý spoj. Po dlouhém váhání jsem s sebou vzal jen základní, 17-50mm objektiv, další jsem kvůli váze nechal doma. Batoh váží bezmála 30 kg. Naskočili jsme brzy ráno v Pardubicích a přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko dojeli až do Černé Hory. Během 27 hodinové cesty jsme do pasů posbírali několik razítek a druhý den ráno dorazili do Mojkovace. Naším Hlavním cílem bylo pohoří Durmitor v severovýchodní části země, zpáteční jízdenku jsme měli na 12.8. a plán cesty téměř žádný. Moje nadšení z 3 druhů zmijí vyskytujících se v okolí Durmitoru nikdo nesdílel, spíše naopak. Potřebovali jsme se dostat do Žabljaku, brány do Durmitoru. Od Mojkovace je toto podhorské městečko vzdáleno zhruba 60km. Na nádraží v Mojkovaci se na nás sesypali místní taxikáři s nabídkami na cestu, původní cena byla 90€ za všechny dvěma auty. Necháváme je chvíli vycukat, taxikářští bosové v naleštěných WV Golf odjíží a my nakonec všichni opouštíme Mojkovac ve starém rezavém Fordu Mondeo. Kufr nejde dovřít, batohy pro jistotu přidržujeme ze zadní sedačky, na zrcátku se houpe křížek a hraje pravá Černohorská dechovka, cena - 25€ :) Na krajnici vidíme policistu, jímá nás hrůza, náš řidič ale troubí a mává, policista pozdrav opětuje a křičí cosi o sardinkách, zřejmě běžný druh přepravy. Projíždíme kaňonem řeky Tary, údajně po Grand kaňonu druhý nejhlubší kaňon na světě. U mostu přes Taru se loučíme a dále pokračujeme pěšky. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/64.jpg] Mojkovac [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/68.jpg] taxi [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/76_stitch_s.jpg] Most přes Taru a výhledy z něj [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/85_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/106_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/97_stitch_s.jpg] Máme štěstí, po zhruba hodinové cestě směr Žabljak se nám všem podařilo někoho stopnout. Někteří měli štěstí a jeli civilizovaně, jiní poněkud méně a svezli se spolu s rybami v chlaďáku. Nicméně do Žabljaku jsme se bez problému dostali. Odcházíme k Černému jezeru, míjíme davy turistů a přemítáme, zda to je to, co jsme chtěli. Procházíme okolo jezera a raději prcháme z tohoto ráje turistů rychle do hor. Na březích jsou vidět zelení skokani. Míjíme tabuli se zdejší faunou, zaujala mě želva E. orbicularis, která by se zde měla podle tabule vyskytovat. Vstupujeme do hor, lidé mizí a potkáváme první plazy, ještěrky L. agilis bosnica , v trávě mezi kameny nám co chvíli nějaká mizí pod nohama. Ještěrky potkáváme až do nadmořské výšky okolo 1900 m n. m. Na vlhčích místech potom skokany hnědé. Na vrcholcích ještěrky i skokani mizí a dostáváme se na rozkvetlé horské louky plné motýlů. výhled na pláně okolo Žabljaku a lokality s výskytem L. agilis bosnica [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/146_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/199_stitch_s.jpg] L. agilis bosnica [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/443.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/444.jpg] Rana temporaria [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/128.jpg] Argynnis paphia [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/116.jpg] Parnassius apollo [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/325.jpg] Polyommatus damon [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/327.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/328.jpg] Macroglossum stellatarum [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/326.jpg] Pohledy na Durmitor a Černé jezero ze Savin Kuku. V dáli je vidět nejvyšší vrchol Durmitoru - Bobotov Kuk (2523 m n. m.) [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/365_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/351_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/377_stitch.jpg] Turistické cesty v Durmitoru a nejspíše v celé Černé Hoře jsou všechny značeny červenou barvou. Některé byly v Horách zřejmě kdysi jištěné, jišťení však již chybí, někde jsou ve skále ještě zbytky kruhů a skob. Občas se tedy stane, že turistická značená cesta mizí po skále kolmo dolů. Řetěz či lano budete hledat marně. Bez batohu jde všechno celkem bezpečně slézt, vápenec je natolik rozvrásněný, že je všude spousta chytů. S 30kg na zádech to jde o dost hůř. Cestu plánujeme podle pramenů s pitnou vodou, kterých není v Durmitoru mnoho. Cesta na Bobotov Kuk přes Bezejmeny vrch. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/472.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/475.jpg] Bobotov Kuk [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/476.jpg] Bezejmeny vrch [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/477.jpg] Výhled z Bobotov Kuku, těsně před bouřkou. Nad námi hřmí, Durmitor nás zdraví a my rychle mizíme dolů druhou stranou hory. Cestou míjíme několik křížů a nápisy o zrušené cestě přes Bezejmeny vrch, přes který jsme přišli, tedy spíše přilezli. Na druhé straně zřejmě zapomněli upozornit. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/482_stitch_s.jpg] Slézáme zpět do nadmořské výšky 2000m a stavíme stany. Chvilku na to přichází bouřka, měli jsme štěstí. Bouřka trvá asi dvě hodiny Znatelně se ochladilo, lezeme ven ze stanů a já fotím nějakou tu havěť, co po dešti vylezla ven. Budu rád za pomoc s identifikací, lepší fotky bohužel nemám. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/502.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/504.jpg] B. bufo spinosus [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/506.jpg] Brzy ráno mě budí slunce, lezu ze stanu a snad ani ne tři metry od stanu na mě čekalo překvapení - V. berus bosniensis. Fotím zmijku a poprvé lituji, že jsem nechal doma další objektivy. Pobaveně sleduji paniku u stanů a horlivé obouvání pohor. Paniku střídá strach, ale po chvilce i moji kamarádi zmiji obdivují. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/521.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/517.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/519.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/522.jpg] Poslední zastávkou je ledová jeskyně a pomalu sestupujeme zpět do Žabljaku. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/547.jpg] S nižší nadmořskou výškou se mění i ráz krajiny, kleče střídají borovice a ty bukové lesy. S vegetací se mění i fauna, ještěrky obecné střídají ještěrky D. mosorensis. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/549.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/550.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/551.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/552.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/554.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/556.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/557.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/558.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/559.jpg] L. vulgaris [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/567.jpg] Astacus astacus z Černého jezera [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/570.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/569.jpg] Barno jezero, jezero s nejvyšší hloubkou 2m a přilehlé rašelinné louky. Doufal jsem ve výskyt zmijí V. ursinii macrops. Po zmijích bohužel ani památky. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/578_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/581_stitch_s.jpg] sameček L. agilis bosnica [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/573.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/577.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/578.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/592.jpg] R. temporaria [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/593.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/595.jpg] Plni zážitků po 6 dnech opouštíme Durmitor, dalším naším cílem je Biogradska Gora, národní park a jeden z původních pralesů. Rozdělujeme se na dvojičky a stopujeme zpět do Mojkovace. Máme štěstí, staví nám milý Rakouský pár ve Fabii, nabízí nám vodu a jedeme pohodlně až do Mojkovace. V Mojkovaci se dáváme do řeči s Marcem, házenkářem, vlastní velký offroad a nabízí nám, že nás za cenu benzínu hodí až k Biogradskému jezeru, nadšeně souhlasíme. Přepáváme v kempu, kde jsou sprchy s teplou vodou, radujeme se z tohoto výdobytku civilizace a užíváme si dokud není bojler prázdný. Večer ještě objevujeme několik ropuch B. bufo spinosus. Ráno nacházím nedaleko od místní restaurace mrtvou užovku obojkovou, zřejmě ubitou lidmi. Posléze nacházím několik menších mezi kameny na břehu jezera. Rovněž se tu hojně vyskytují ještěrky P. muralis. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/609.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/610.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/611.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/619.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/621.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/622.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/613.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/604.jpg] hygiena [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/606.jpg] Už je skoro poledne a musíme vyrazi dál, stoupáme skrz nádherný bukový les do nadmořské výšky asi 1900 m n. m. Na rozdíl od Durmitoru žijí uprostřed Biogradské lidé. Na vrcholcích míjíme salaše a místní nás zvou dovnitř na domácí sýr, chléb a pršut. Delikátní. Žijí tu jen sezóně, přes zimu se stahují dolů do měst, živí se hlavně chovem krav, ovcí a sběrem borůvek. S plnými břichy pokračujeme dál k jezeru Šiško. Potkáváme další místní, otce se synem, sběrače borůvek, dáváme jim ochutnat domácí slivovici a řeč přichází na vlky, medvědy a strach z nich. V Biogradské by především vlci měli být poměrně hojní. Dostáváme pár cenných rad a na otázku co máme dělat, když potkáme vlka, loví v brašně a z kusu hadru vytahuje obří revolver značky Zastava. Jeho šestnáctiletý syn se nenechává zahanbit a rovněž z tepláků vytahuje pistoli, prý malorážku. Do této doby jsem byl naprosto klidný, při pohledu na zbraně se mi do žaludku krade cosi studeného. Lidé jsou tu ale všichni přátelští, přespáváme poblíž salaší a část naší výpravy zastihují potíže žaludečního charakteru. V noci mě budí myši běhající pod stanem, pláně jsou jich plné. Pozoruji asi nejkrásnější noční oblohu, co jsem kdy viděl. Žádné světla z měst, ticho, temná obloha a tisíce hvězd. Západ nad Biogradskou Gorou [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/666_stitch_s.jpg] pláně v horách [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/683_stitch_s.jpg] hrdě pózující sběrač borůvek [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/678.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/692.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/690.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/699.jpg] U pramenů doplňujeme vodu a potkáváme spoustu hnědých skokanů, ti nás provází v celé Biogradské, nehledě na nadmořskou výšku. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/701.jpg] Pár fotek z cesty na nejvyšší vrchol - Crnou Glavu (2139m n. m.). Výstup byl snadný, srovnatelný s turistikou v Českých horách. Na vrcholu fotografuji otakárka a slézáme dolů k jezeru kde přenocujeme. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/703.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/754.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/801.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/707_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/721_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/730_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/738_stitch_s-1.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/747_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/817_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/829_stitch_s.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/834_stitch_s.jpg] Papilio machaon [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/757.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/758.jpg] Další den ráno opět stoupáme od jezera nahoru k vysílači. U pramene se dáváme do řeči s dalšími sběrači borůvek, kteří nám vnuknou myšlenku podívat se k moři. Dostáváme několik tipů, neodoláváme ceně za vlak z Kolašína do Baru (5€). Kompletně měníme plány, zbývají nám 4 dny do odjezdu a my bezmyšlenkovitě pádíme dolů do Kolašína. Míjíme vysílač, zjišťujeme že je vojenský a hlídce se vůbec nelíbí můj fotoaparát. Ujišťuji je, že fotit již nebudu a pokračujeme dál. Potkáváme ještěrky Z. vivipara, bohužel moc rychle mizejí do děr a není čas na ně čekat, spěcháme na večerní vlak. Nedaleko od vysílače nacházíme na cestě další "bosňačku", zjevně ubitou lidmi (opět cca 2000 m n. m.). [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/849.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/847.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/850.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/851.jpg] Je odpoledne, slunce klesá níž a níž a Kolašín stále v nedohlednu. Klesáme po serpentinách dolů a naděje, že ještě tentýž den dorazíme k moři se stále zmenšovala. Kluci vzadu však na kamenité cestě, kde auta jezdí jen sporadicky, zastavili starou bílou dodávku s německou poznávací značkou. Dvě holky o pár let starší než my, měly transita předělaného na obytný a nabízely nám, že nás hodí do Kolašína. Neváhali jsme ani chvilku. Honza, z nás nejplynuleji mluvící Německy, naskočil dopředu, zbývajících 5 dozadu na postel. Kolašín jsme minuli a Honza ze předu hlásí, že nás hodí až do Podgorici a jestli nám to nevadí. Nevadilo. Černohorskou dechovku střídá hlasitý DnB, moc elektroniku nemusím, ale k téhle cestě seděla. Jinak než "na sardinky" už si cestování po Černé hoře představit nedokážu. Projíždíme okolo Skadarského jezera a Honza zepředu hlásí, že nás vezmou až do Baru, že je jim to vlastně jedno, míří do Albánie, dál do Turecka a čas mají až do září. V koloně před tunelem se k nám blížil policista, viděl dvě holky a chtěl si popovídat. Ležíme v kufru, ani nedutáme a já si na chvíli připadám jako nelegální imigrant. Kolona se rozjela a dál všechno probíhalo hladce. V Baru se nám nelíbí, pokračujeme tedy dál až za Ulcinj kde konečně kotvíme v kempu za městem. Chlapík v recepci spočítá cenu na "15€ for a whole car", naše řidička si s ním s úsměvem plácá, jede zaparkovat a se smíchem povídá cosi o "five guys in a trunk". [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/852.jpg] Ráno vyrážím na průzkum okolí kempu, cestou na záchodcích v kempu nalézám rosničku Hyla arborea. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/875.jpg] N. tessellata lovící v řece u kempu (foceno z mostu). [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/882.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/883.jpg] Lokalita [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/878_stitch_s.jpg] a první T. hermani [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/884.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/887.jpg] Následující den nechávám kulturně zmožené kluky v kempu a na lehko v sandálech vyrážím k déltě řeky Bojany. Konečně mám čas plazy hledat a tak doufám, že potkám něco z pobřežní herpetofauny. Na mapě mi to připadalo jako kousek, je to však přes deset kilometrů, zkouším stopovat. Kolem mě projíždí jedno auto za druhým, nikdo nestaví. K Bojaně jsem došel chvilku před polednem, bylo nesnesitelné vedro a pomalu jsem ztrácel naděje. Na břehu řeky jsem ve vodě našel několik užovek N. natrix i N. tessellata, pod nohama mi mizí ještěrky P. muralis. Dál od vody ale vůbec nic, země je tak rozpálená, že se na ní ani nedá bosíma nohama stát. Zoufale obracím veškeré odpadky okolo cesty ve snaze něco najít, než se na mě nakonec přece jen usmálo štěstí. Dochází mi voda, sandály beru do ruky a zpátky to beru po pláži. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/891.jpg] Nejspíše Z. longissimus? [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/889.jpg] Bojana [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/895_stitch_s.jpg] N. natrix [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/901-1.jpg] V. ammodytes [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/906-1.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/907-1.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/909-1.jpg] T. hermani [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/892.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/894.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/916.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/917-1.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/918-1.jpg] [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/920-1.jpg] Lokalita želv zelenavých. Kusy pláže a celý pás lesa za pláží je pokrytý odpadky, nechápu. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/921.jpg] A poslední fotografie, došli mi baterie. Hogna radiata, která mě překvapila ve stanu, když jsem si balil věci. [http://i34.photobucket.com/albums/d139/iguana_igua na/923.jpg] Zpátky jsme jeli vlakem přímo z Baru. Trať do Kolašína je zasekaná vysoko do skály kaňonu řeky Moracy a rozhodně stojí za projetí, krásné scenerie střídají dlouhé tunely, dole se klikatí průzračná řeka. Byl to parádní výlet a Černá Hora je nádherná země. I přes nepříznivá letní vedra jsme toho z herpetofauny viděli více, než jsem očekával, měli jsme štěstí. Tomáš https://tera.poradna.net/articles/2039859-cerna-hora AbE Hadi Za Broghammerus reticulatus do Filaretic 2.5.2011 Společně s kamarádem Honzou jsme se rozhodli rozšířit naše chovy o Broghammerus reticulatus. Vzhledem k velikosti těchto zvířat a našim prostorovým možnostem příchází v úvahu pouze „malé“ ostrovní formy těchto nádherných hadů. Honza se rozhodl pro Madu, které patří s velikostí do 220 cm mezi nejmenší. Mne nejvíce zaujala forma Bali. Nádherná žlutohlavá forma těchto krajt patří mezi nejkrásnější z přírodních zbarvení. Velikostí do 350 cm splňuje i podmínku, že s hady budu schopen v rámci běžného provozu terária manipulovat sám. Vzhledem k tomu, že u nás není chov těchto ostrovních forem příliš rozšířen, rozhodli jsme se, že navštívíme Filaretic v Německu. Návštěva bude zajímavá, i z toho důvodu, že je zde ubytován nejdelšího had chovaný v Evropě, takřka osm metrů dlouhá Big Betty (později jsem se dozvěděl, že had již není mezi námi). Takovýto výlet sice zahrnuje 1200 km za volantem, brzké ranní vstávání v sobotu kolem čtvrté ráno a návrat v pozdních večerních hodinách – ale v porovnání s tím, co nám nadšencům, nabízí, není vůbec o čem přemýšlet. Oba dva jsme se tedy vrhli do přípravy terárií. S půjčeným firemním vozem jsem navštívil Hornbach , nakoupil šrouby, lišty a OSB desky a za jedno odpoledne bylo vše hotovo. Každý den brouzdám internetem, čtu si zkušenosti chovatelů v českém a později i v anglickém jazyce, vyměňuji si emaily s chovateli z celého světa a vůbec, dělám vše pro to, abych urychlil čekání na den D... Je sobota 14.5.2011 ráno a probouzí mne sen o hadech. Přemýšlím, jestli jsem v rozespalosti netípnul budík na mobilu. Kouknu se a telefon ukazuje 4 hodiny 14 minut. Nastavení budíku na 4:15 rychle vypínám, abych nevzbudil přítelkyni. Ve snové rozespalosti se obdivuji nad svými vnitřními hodinami, neboť takovéto vzbuzení se mi nestalo poprvé. Ranní koupelna, popadám polystyrenovou krabici, která ukrývá 4 plátěné pytle, a už vyrážím kolem bankomatu směr metro Dejvická na první ranní metro. Třičtvrtěhodinovou cestu na Černý most mi „zpříjemňuje“ řev subadultní skupinky 5.2 Homo sapiens sapiens, vracející se z výpravy za alkoholem s přívlastkem nočního dobrodružství v klubu. V 5:30 přijíždí nádherná velká dodávka VW a v ní už vidím úsměv kamaráda Honzy. Nasedám, zdravíme se a hurá do Němec. Už jenom 600 km a uvidím na vlastní oči zvířata, která jsem každý den zvědavě okukoval na webu Filaretic. Před hranicemi nabíráme první zdržení, neboť potřebuju vyměnit koruny za eura. Honzovi moje lajdáctví s přípravou asi vadí, ale kamarádsky nedává nic moc najevo, což oceňuji a s pokorou se omlouvám. Cesta, ač dlouhá, ubíhá velice příjemně. Hudba není potřeba – celou dobu se bavíme o našich zvířatech, probíráme starosti i strasti a netrvá dlouhou (cca 6 hodin) a už vidíme bránu Filaretic a za ní i bazének z mně známých videí na youtube. S telefonem v ruce zaznamenávám na video své dojmy a vzrušení. Vcházíme dovnitř, nikde nikdo. Otevíráme dveře a zvoláváme přátelské „helou“. Rozjařený úsměv na našich tvářích se okamžitě vytrácí, neboť se k nám ženou dva urostlí psi velikostí spíše připomínající zakrslé koně. Varovně na nás štěkají. Honzovi cvakli psí zuby v místech, kde by agresivněji mířený zkus udělal z 1.0 Honza okamžitě 0.1 Honza. To samé se stalo mně – jen u mé dominantní ruky. Vtom se objevují páníčci a s klidem říkají, ať jeho psy ignorujeme. Nechápu sice, jak bych to měl udělat, ale přátelsky se usmívám a se zatnutými zuby zkouším hladit bližší bestii, jež se během chvilky proměnila v přerostlého plyšáka. Hurá do víru terárií. Prohlídkou nás provádí Patrick v anglickém jazyce. Nejprve nám vypráví o tom, jak kříží různě zbarvené jedince a získává tak fantastické barevné mutace. My suše přikyvujeme, neboť jsme oba milovníci přírodních zbarvení hadů a tak nekoukáme na všechny ty „sanfajry a tajgralbiny“ s úžasem, který si možná tyto „pastelky“ zaslouží. Prostorná terária naproti rack systemu s mláďata ukazují první dospělé reticulajdy zhruba 4-5 metrů velké. Albíny i tigery poznávám okamžitě. V levém horním rohu vyššího terária vidím dospělou samici formy Kayuadi a usmívám se tak nad označením některých chovatelů, kteří jí pro lepší prodej označují jako superdwarf. Tři a půl metru dlouhý had už opravdu jako super trpaslík nevypadá. Pokračujeme dál a já přes sklo pozoruji svůj sen, 1.1 Broghammerus reticulatus, forma Bali. Žlutohlavé krajty s nádherným žluto černo šedým kontrastním zbarvením se svými 350 cm ukazují maximální snesitelnou velikost zvířat, která mohu chovat v důstojných podmínkách. Honza vzápětí začíná být zklamaný. Vidí konečně Madu. Nevýrazné zbarvení těchto zvířat z nich dělá ošklivá káčátka v říši narcisů. Páreček visí ze stromu a jednomu z hadů kouká z tlamičky půl kuřete. Překvapeně se ptám, proč mají 2 hady v jednom teráriu a neoddělují je ani na krmení. To se neperou? Dostává se mi odpovědi, že občas ano. Pokračujeme dále a vidíme prostor, který znám z německých zpráv. Ubývala ho Big Betty, 7 a půl metru dlouhá samice pevninské formy. Bohužel před rokem zemřela (prostě nedokážu napsat „uhynula“) a tak bereme zavděk i o metr kratším hadem, kterého nám Patrick pro představu velikosti trochu povytáhne. Po chvíli už stojím v teráriu a hada si poměřuji. Big Betty prý byla 2x tak robustní. To si ani nedokážu představit, neboť i toto je pěkný macek. Procházíme do prvního patra Filaretic a na pozdrav se proti sklu vztyčuje královská kobra. Inteligentními očky nás pozoruje a vědoma si svého respektu zůstává bez hnutí stát. Pro „hanušky“ chová Patrick doma užovky, kterými tyto krále hadů krmí. Jdeme si vybrat hady a procházíme kolem párečku Madu. Z kuřete už nevidíme ani nožku, zato jeden had se do druhého pěkně natvrdo zakousnul. Patrick nelení a s pomocí kolegy od sebe hady odděluje. Rozzuření hadi se snaží na oplátku kousnout nás. Když Patric zvedá samici ze země, dostane spršku čerstvé hadí moči. Vzhledem k nepěknému zbarvení a momentální zuřivosti, si Honza k mému velkému překvapení vybírá Bali. Jeho volbu vítám, neboť si budeme moci vyměňovat informace a postřehy a společná chov těchto hadů nás ještě víc stmelí. Vybíráme si zvířata pro chov, prstem projíždím páteř hadů, dáváme je do pytlů a Patrick nám je pěkně označuje včetně jmen P a J. Na dvorku Filaretic je venkovní prosklené terárium s chřestýši a ploskolebci. Hadi zde tráví větší část roku a úspěšně se zde množí. S hrnkem dobré kávy se kocháme a povídáme si o hadech. Honza ukazuje na internetu fotky svých hadů a pánové užasle koukají, na jako sirka velká, mláďata hroznýšků Tropidophis haetianus, které kamarád chová. Děkujeme, nasedáme do auta a hurá domů. Zjišťujeme, že jsme ve Filaretic strávili 3 hodiny a tak pospícháme. Cestou nás ještě překvapí dopředu neznačená objížďka před hranicemi a tak s prázdnou nádrží hledáme benzínku v Německu. Vše dobře dopadlo a před 23 hodinou zastavuje dodávka v pražských Dejvicích. Zmaten z nedostatku spánku vysedám a beru dva pytlíky s „mými“ hady. Až ráno zjišťuji, že jsem sebral ty Honzovi. Umisťuji je do plastových boxů, sprcha a dobrou noc, mé vysněné reticulátky... [http://tera.poradna.net/file/view/8679-sdc17980-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8673-sdc17988-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8674-sdc17987-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8675-sdc17986-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8676-sdc17985-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8677-sdc17984-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8678-sdc17982-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8680-sdc17978-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8672-sdc17993j-j pg] [http://tera.poradna.net/file/view/8668-sdc18006-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8669-sdc18005-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8670-sdc18000z-j pg] [http://tera.poradna.net/file/view/8671-sdc17999-jp g] Autor fotografií: Crocodylus https://tera.poradna.net/articles/1976884-za-broghammerus-reticulatus-do-filaretic Georgij Gadjukin Pokec Velký Kosíř - oáza zeleně na Hané Velký Kosíř se rozprostírá na Hané (střední Morava), v okrese Prostějov. Toto místo prý Keltové nazývali rovina, pláň a odtud vzniklo i dnešní označení Haná. Hanácká místní pověst praví, že Velký Kosíř vznikl z balvanu, který upustil samotný nejvyšší čert poté, co byl zasažen kosířem („menším srpem“) neohroženého hanáckého reka – krále Ječmínka, bránícího svůj mírumilovný lid – Hanáky. Balvan prý do rána vyrostl ve Velký Kosíř. Pověst je to sice pěkná, ale Velký Kosíř je dílem přírody, a jedná se o geologický útvar vzniklý při variském vrásnění (hercynském vrásnění - starší název). Nejedná se v žádném případě o sopku! Od roku 1992 bylo podle Zákona č. 112/1992 Sb. "O ochraně přírody a krajiny" celé území vyhlášeno přírodním parkem. V Natuře 2000 je uvedeno, že důvodem vyhlášení Evropsky významné lokality Velký Kosíř jsou zdejší chráněné lomy. Najdeme tu i chráněná území Studený kout, Vápenice či Andělova zmola. Na Velkém Kosíři je stezka pro pěší i cyklisty, má několik zastavení. Nachází se tu dva bývalé větší lomy (Státní a Růžičkův). Těžil se tu vcelku nedávno vápenec (CaCO3). V lomech je ještě nyní patrný profil země, kde prochází několik vrstev. Zejména vrstva geologického období devonu. Lokalita je známa jako tzv. Čelechovický devon a bývaly zde hojné nálezy fosilií. Můžeme zde najít v tzv. červených vrstvách zkameněliny z devonského moře. Všechny v této vrstvě zkamenělé organismy byly samozřejmě mořští (tj. marinní). Stromatopory (Stromatopora) jsou dnes již vyhynulé a mají nejisté systematické postavení – jsou považovány za láčkovce, řasy nebo mořské houby, jsou známy od geologického období kambria do karbonu. Tvořily kolonie v mělkých vodách a z kolonií vznikaly mořské útesy. Jejich kostra (cenosteum) byla tvořena z uhličitanu vápenatého (CaCO3). Druhy se dají určovat dle výbrusů. V Čelechovicích na Hané se nacházel např. druh Amphipora ramosa. Mezi kmen láčkovci (Coelenterata) patří korálnatci (Anthozoa), známí jsou od geologického období kambria do recentu (současnosti). Většinou obývaly větší hloubky moří. Vajíčka plavou a jsou oplodněna spermiemi. Jedinci existují jen ve formě polypu, bez stádia medúzy. Vývoj jedince probíhá z prototéky (bazálního prstence), ta se šiškovitě rozšíří. Vyskytuje se různorodost jedinců (polymorfismus). Samotní jednotliví jedinci se nazývají korality a z nich se skládá korál. U jedince (koralitu) mimo láček rozeznáváme chapadélka, ústní otvor a hltan, tělo se skládá z kalichu (vrchní část), peně (střed) a báze (spodní část) s příchytným aparátem, kterým je přichycen k pevnému podkladu. V Čelechovicích na Hané se vyskytovaly z korálů tabulátních rody Halysites, Favosites aj. Z korálů rugosních např. druh Calceola sandalina, který připomínal vědcům pantoflíček, opánku či sandál a podle toho nese název „sandalina“. Korály rugosní existovaly jen jako osamocení velcí jedinci, kteří se od přitmelené spodní špičky postupně jehlanovitě rozšiřovali k hladině moře. Vyhynulé lilijice (Crinoidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata), nacházíme je od geologického období ordoviku, kdy nahrazují své předky pralilijice. Lilijice byly přitmeleny příchytnými vlákny (holdfasty) k pevnému podkladu (skále). Holdfasty přecházejí v stonek, jenž je tvořen z mnoha článků (tj. kolumnárií), stonek přechází v kalich z destiček, na kalich navazuje koruna z ramen, na kterých jsou chapadla (tj. brvy neboli pinule). Pinule zachycují potravu a přivádí ji kanálky k ústnímu otvoru. Celé jejich tělo nazýváme théka. České jméno lilijice dostaly od vědců podle podoby s rostlinami – liliemi. Kmen měkkýši (Mollusca) byl zastoupen plži (mají ulitu) rodu Bellerophon, Euomphalus a mlži (mají dvě protistojné misky) rodu Palaeanatina. Mezi členovce (Arthropoda) zde patří samozřejmě třída trilobiti (Trilobita). Jsou známy od geologického období kambria po ordovik. Jejich tělo se skládá z hlavy, trupu a zadečku. Žaludek měli v hlavové části. Mohli se pohybovat nejen vpřed, do stran, ale i vzad, což dokazují i jejich zkamenělé stopy, tzv. ichnofosilie (ichnofosilie jsou fosilie jakýchkoli pravěkých stop). .... V současnosti tato paleontologická lokalita zvětrává, dochází tady k přirozené erozi a lokalita se pomalu mění. Toto místo je udržováno pravidelným částečným sečením a vyřezáváním rozrůstajících se živých dřevin, odkrývají se tím vápence schopné absorbovat sluneční záření, resp. uchovávat dlouho velké množství tepla, což svědčí nejen teplomilné floře, ale i fauně. V Přírodním parku Velký Kosíř najdeme v současnosti teplomilné mravence, motýly, noční motýly („můry“), ale i jiné živočichy. Z dřevin zde jsou např. překrásné stromy jako javor babyka (Acer campestre L.), rostoucí jak na světlých místech lesa, tak v teplejších či dokonce lužních lesech od nížin do podhůří. Druhotně roste i na mezích a pastvinách. Pro babyku jsou typické tzv. korkové lišty na některých mladých větévkách, které působí velice dekorativně. Listy babyk jsou opadavé, na podzim, vlivem ztráty zeleného barviva, nádherně barví teple žlutě až červeně. Listy mají vstřícné postavení vždy naproti sobě, tří- až pětiklané, tupě či okrouhle laločnaté. Květy vykvétají v deseti- až dvacetičlenných chocholících, majíc kalich i korunu květů žlutozelené, jen asi tři milimetry dlouhé. Kvetou v květnu až po vyrašení listů, z evropských javorů nejpozději. Plody jsou dvounažky, jejichž rozpůlením, např. i u větších příbuzných javoru mléče (Acer platanoides L.) či javoru horského – klenu (Acer pseudoplatanus L.) si děti dělají takzvané „nosy“, přilepením na svůj nosík. Příbuzný ze Severoamerického světadílu javor jasanolistý (Acer negundo L.) nemá na původním Kosíři co dělat a je nemilosrdně při výskytu likvidován stejně jako třeba severoamerický trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.). Původním posvátným stromem Slovanů nebyla ani tak domácí lípa srdčitá (Tilia cordata L.), jako domácí duby (Quercus), v kterých Slované (i Baltové) spatřovali symbol svého nejvyššího boha hromovládce „peroucího“ Peruna. Lípy a jiné dlouhověké stromy však uctívali a ctili taky. Též oni se zde vyskytují, stejně jako zastavení se u vykopávek starověkých kultur, směřující přes Slovany do dávnověku. Zdejší habr obecný (Carpinus betulus L.) z čeledi břízovitých (Betulaceae) je nádherná dřevina, na první pohled nás upoutá její hladká šedavá borka s charakteristickou kresbou tmavších pruhů na světle šedém podkladu. U většiny starších jedinců je poté nádherně zvrásněna a nad místem kořenového krčku se mnohdy rozšiřuje do krásných (kořenových) náběhů. Na Kosíři se střídá několik ekologických biocenóz. Najdeme tu porosty teplomilných doubrav, zakrslých doubrav a dubohabřin. Díky zdejšímu teplému klimatu a vápencům se na Kosíři v 15. – 18. století dařilo vinné révě. Ta však byla zlikvidována dovlečenou mšicí ze Severoamerického kontinentu – mšičkou révokazem. Současná, na podnože z amerických rév roubovaná, vinná réva před révokazem obstojí, avšak neobstála by teď před ochranáři přírody jako cizorodý přírodní prvek. Vinná réva pěstovaná na místech zvaných ještě dnes Vinohrady už nyní tedy samozřejmě není, místo ní byly postupně vysazeny ovocné sady, které také ale začínají se svým přibývajícím věkem postupně brát za své. Bohužel dnes, v době rezistentních, na choroby odolných, ovocných dřevin, zapomínáme na prastaré odrůdy a druhy, které byly stovky let na území ČR pěstovány. Jedno zastavení na Velkém Kosíři patří i několika těmto odrůdám. Nejenom květena Velkého Kosíře je mimo kapacitu tohoto časopisu a nezbývá než odkázat též na příslušnou odbornou literaturu. Postupně se přes vrchol Velkého Kosíře, na který se konají novoroční výstupy, dostaneme do městyse Čech pod Kosířem a odtud opět po patě Velkého Kosíře, přes obce Služín a Stařechovice zpět k Čelechovicím na Hané. Je to krásná procházka a pro zdejší Hanáky, je snad kromě okolí Plumlova a říčky Hloučely, trochu větším přírodním vyžitím. Biocenter spojených biokoridory v České republice všeobecně přibývá a tak plně doufám, že rčení „nejvyšším stromem na Hané je řepa“ nebude platit dlouho a migrace organismů biokoridory krajinou a procházky lidí v zeleni budou na denním pořádku. Ing. Martin Dokoupil, Vrbátky u Prostějova M.Dokoupil@email.cz Literatura: Dokoupil M.: Paleontologie, 2009 – BONUM – Mgr. Vít Macháček nebo J. VACL, Olomouc Dokoupil M.: Otázky současné vědy, 2009 – BONUM – Mgr. Vít Macháček nebo J. VACL, Olomouc článek byl uveřejněn také na: http://www.outdooring.cz/cze/Outdoor-clanky/Velky- Kosir-oaza-zelene-na-Hane Obrazová příloha [http://tera.poradna.net/file/view/8257-dsc02617-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8258-dsc02618-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8259-dsc02620-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8260-dsc02621-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8262-dsc02625-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8261-dsc02626-jp g] [http://tera.poradna.net/file/view/8263-dsc02627-jp g] https://tera.poradna.net/articles/1974032-velky-kosir-oaza-zelene-na-hane JaBula Burzy a výstavy Za jedovatými hady do Dubče Tak jako má plzeňská zoo svojí Akvateru (akva.php), bude mít v nejbližší době podobně exoticky zaměřenou veřejnou expozici i Praha. Zatímco v Plzni se jedná o externí pracoviště samotné zoo, v případě nového zařízení pracovně nazvaného „Terárium Praha „ (www.terariumpraha.cz) se jedná o soukromou sbírku dlouholetého chovatele, který se rozhodl nabídnout veřejnosti vskutku netradiční podívanou s hlavním lákadlem v podobě rozsáhlé kolekce jedovatých hadů. Dlouho plánovaný projekt měl za cíl představit své netradiční chovance zejména školním dětem, teraristickým nadšencům nebo zkrátka lidem, kteří se chtějí zblízka podívat na zvířata, která ve většině českých zoologických zahrad z různých důvodů schází. Vystavování jedovatých hadů, potažmo zvířat označovaných zákonem jako „nebezpečná“, resp. nověji s nálepkou „zvířata vyžadující zvláštní péči“, dodává zmíněné expozici na výjimečnosti. Zároveň je však spojeno i s mnoha bezpečnostními a administrativními opatřeními, která je potřeba akceptovat, aby mohlo být takovéto zařízení vůbec uvedeno do provozu. Některá ze zvířat zároveň spadají i pod ochranu CITES a vyžadují proto splnění dalších nařízení. Jen samotné získání statutu veřejně přístupné expozice, která by měla mít i vlastní příjmy ze vstupného znamená pro zřizovatele poměrně složité kolečko po úřadech a kolaudačních komisích. Není tedy divu, že podobné zařízení u nás prozatím nemá obdoby. Jak se zdá, v tomto případě byly všechny „nástrahy“ byrokracie úspěšně překonány a z bývalé kombinace sokolovny, kulturního domu a hospody se během několika měsíců tvrdé práce stalo zařízení s úctyhodným počtem cca 90ti druhů vystavovaných zvířat, mezi kterými jsou zmije, chřestýši, chřestýšci, chřestýšovci, kobry, krajty, hroznýši, hroznýšci, korovci, varani, agamy, leguáni, chameleoni, bazilišci, gekoni, pagekoni, krokodýli, suchozemské i vodní želvy, ale třeba i drápkaté opičky, klokani, nebo méně často chované druhy hlodavců. Kdyby přece jen některý z váhavých návštěvníků na poslední chvíli zapochyboval, zda chce do „hadího doupěte“ skutečně vstoupit, má ještě možnost zůstat v místnosti plánované recepce a podrbat si za uchem třeba morče nebo králíka. Po odvysílání poněkud adrenalinově vyhlížející reportáže na TV Nova v pořadu Víkend (http://archiv.nova.cz/multimedia/vikend-19-4-2010- brejlovec.html?s=0), kterou vidělo i několik „mých“ dětí z teraristického kroužku, bylo jasné, že společná návštěva zařízení nás dříve či později nemine. Narychlo uspořádaná akce na samém konci školního roku (navíc v době, kdy ještě expozice nebyla oficiálně otevřena) slibovala komorní atmosféru a možnost proniknout i do míst, která zůstanou běžnému návštěvníkovi skrytá. Doprava z Prahy na místo byla až překvapivě snadná (z metra Černý most a Skalka jezdí pravidelné linky číslo 111, 240, 329), stačilo jen včas vystoupit na zastávce Škola Dubeč (www.mapy.cz@sa=s@st=s@ssq=%C5%A1kola%20dube%C4%8D@sss=1@ssp=1 20446060_124628684_150133868_150007500@x=133450240 @y=135867904@z=12). Všechno šlo podle plánu a v domluvený čas jsme již společně s provozovatelem a průvodcem v jedné osobě procházeli dveřmi vcelku nenápadného domku uprostřed vsi (kudy-k-nam) (obr. 1). Obr. 1. Ač se to nezdá, za okny tohoto domu se dají vidět zvířata, která neuvidíte ani v leckterých velkých zoo. [http://img709.imageshack.us/img709/3028/12882109.j pg] Zatímco při mojí předchozí návštěvě objektu nebylo v některých místnostech po jakémkoli teráriu ani památky (všude stály jen pytle se stavebním materiálem, role pletiva, OSB desky, skleněné tabule a pláty lisovaného korku), o několik měsíců později už byla na svém místě jak terária, tak i jejich obyvatelé. Pouze tu a tam některý ze zaměstnanců dodělával pozadí, aranžoval rostliny nebo instaloval hadice budoucího vodopádu (obr. 2). Obr. 2. Poslední dodělávky v hlavní místnosti. Stačí už jen upravit pár maličkostí, zamést podlahu, naleštit skla a může se vystavovat… [http://img818.imageshack.us/img818/4931/90787086.j pg] Z potemnělé místnosti, ze které se v době naší návštěvy právě budovala jakási recepce, jsme prošli do prvního oddělení se dvěma stěnami tvořenými menšími terárii vlastní výroby z poněkud netradičního materiálu – nerezového plechu. Při pohledu dovnitř terária však nebylo po chladném kovu ani památky. Stěny jednotlivých ubikací byly nápaditě „opískovány“ nebo rozčleněny připevněnými plochými kameny, lisovanými korkovými bloky nebo korkovými dutinkami. Dle požadavků jejich obyvatel pak byl vnitřní prostor doplněn kameny, větvemi, trsy trav nebo živými či umělými rostlinami. Zatímco dolní patro obývaly převážně raritnější druhy hlodavců jako pestrušky písečné (Lagurus lagurus), pískomilové hedvábní (Meriones crassus) nebo pískomilové Meriones shawi, horní patra byla rezervována především pro mláďata tradičních terarijních zvířat pro začátečníky, která by měla být k prodeji případným zájemcům o chov. Zbylé nádrže obývali například obří pagekoni z Nové kaledonie (Rhacodactylus leachianus leachianus) (obr. 3), drobní varani Varanus gilleni, V. tristis a V. acanthurus nebo uroplati (Uroplatus henkeli)(obr. 4). Rozsáhlá centrální část budovy (bývalý taneční parket) patřila velkým zděným a OSBčkovým teráriím, jejichž obyvateli byli například vzrostlý krokodýl Crocodylus cataphractus, úctyhodně rostlá krajta tmavá (Python molurus bivittatus) pojmenovaná Bobina, pár dospělých leguánů zelených (Iguana iguana), skupina hroznýšů psohlavých (Sanzinia m. madagascariensis) (obr. 5, 6), obrovská matamata (Chelus fimbriatus) (obr. 7), skupina uhlířských želv (Geochelone carbonaria) (obr. 8), zelených bazilišků (Basiliscus plumifrons), vousatých agam (Pogona vitticeps) s výběhem opatřeným imitací termitiště, dále byli k vidění mladé agamy límcové (Chlamydosaurus kingi), šnekožraví scinkové Tiliqua gigas (obr. 9), krajty zelené (Chondropython viridis) (obr. 10) nebo hroznýši královští (Boa constrictor). Uprostřed místnosti měli svoje prostorné voliéry kosmani zakrslí (Cebuella pygmaea) a klokani Dorcopsis muelleri. Obr. 3. Leachiani (Rhacodactylus leachianus leachianus) jsou největší žijící gekoni světa. Není tedy divu, že se leckdy nevejdou ani do hledáčku fotoaparátu. [http://img821.imageshack.us/img821/6096/80452980.j pg] Obr. 4. Praktická ukázka toho, jak uroplati ke svému jménu přišli. [http://img18.imageshack.us/img18/5871/74357061.jpg ] Obr. 5. Sanzinie (Sanzinia m. madagascariensis) v dospělém… [http://img814.imageshack.us/img814/6369/42060846.j pg] Obr. 6. …a mláděcím provedení [http://img340.imageshack.us/img340/8208/85253855.j pg] Obr. 7. Bezzubý úsměv matamat (Chelus fimbriatus) je vskutku okouzlující… [http://img340.imageshack.us/img340/418/78008968.jp g] Obr. 8. Místní uhlířky (Geochelone carbonaria) už nejsou žádní drobečci a denně spořádají poměrně velké množství potravy. [14193155.jpg] Obr. 9. Až pojedete do Dubče, můžete po cestě nasbírat pár šneků . Tilikvy (Tiliqua gigas) to jistě velmi ocení. [http://img32.imageshack.us/img32/7295/93461953.jpg ] Obr. 10. Krajta zelená (Chondropython viridis) ve své typické póze. [http://img837.imageshack.us/img837/6804/56917746.j pg] Hlavní lákadlo, tedy místnost s jedovatými plazy představovala výběr zástupců několika velkých skupin jedovatých hadů s různým způsobem života, lovu i utváření jedového aparátu. Evropské druhy zmijí (Vipera ammodytes, V. aspis) (obr. 11, 12) se střídaly s drobnými africkými rohatými představiteli druhu Cerastes cerastes (obr. 13), kontrastující svým malým vzrůstem s mohutnostíi zmije gabunské (Bitis gabonica), vyhřívající se v teráriu opodál (obr. 14). Malý chřestýšek (Sistrurus miliarius barbouri) (obr. 15, 16) ani velký chřestýš (Crotalus durissus) stočený do kompaktního „bochánku“ (obr. 17) nám chřestidlo v akci sice neukázali, zvukovou kulisu však za něj dokonale obstarala „nasupená“ zmije útočná (Bitis arietans) (obr. 18). Vysoká terária vybavená spletí větví a rostlin patřila částečně chřestýšovcům (Trimeresurus vogeli, T. fasciatus a T. albolabris) (obr. 19), v ostatních bylo možné pozorovat bojgy ve dvou poddruzích (Boiga dendrophila gemmicincta a B. d. multicincta) (obr. 20). Své místo si v expozici našly i ploskolebci (Agkistrodon contortrix) a kobry (obr. 21) v zastoupení druhů Naja naja, N. pallida, N. melanoleuca, N. nigricolis, N. kaoutia a Ophiophagus hannah). Samozřejmě nechyběl ani Herman, hlavní hrdina televizní reportáže zmíněné v úvodu. Kolekci jedovatých plazů doplňily dva druhy ještěrů s jedovou žlázou umístěnou v dolní čelisti – korovců Heloderma h. horridum a Heloderma suspectum cinctum (obr. 22). Obr. 11. Na páru amodytek (Vipera ammodytes) se dal krásně prezentovat pohlavní dichromatismus. [http://img215.imageshack.us/img215/1958/44629185.j pg] Obr. 12. Zmije skvrnitá (Vipera aspis) a její oblíbený úkryt. [http://img256.imageshack.us/img256/6334/34573779.j pg] Obr. 13. Rohatá zmije (Cerastes cerastes) se do jemného písku zahrabala jen částečně. [http://img545.imageshack.us/img545/1412/95529240.j pg] Obr. 14. Obrovská gabunská zmije (Bitis gabonica) vyvolávala patřičný respekt. [http://img827.imageshack.us/img827/6886/24051809.j pg] Obr. 15. Drobné chřestýšky (Sistrurus miliarius barbouri) se podařilo během stavby expozic i rozmnožit… [http://img52.imageshack.us/img52/3466/60179514.jpg ] Obr. 16. …a tady je výsledek. [http://img683.imageshack.us/img683/1371/96434059.j pg] Obr. 17. Chřestýše (Crotalus durissus) naše návštěva ani v nejmenším nerozhodila, chřestidlo bohužel neukázal. [http://img529.imageshack.us/img529/1977/47749250.j pg] Obr. 18. Zmije útočná (Bitis arietans) si nás nedůvěřivě přeměřovala přes sklo své ubikace. [http://img707.imageshack.us/img707/6916/54818188.j pg] Obr. 19. Z výšky svého terária na nás shlížel chřestýšovec (Trimeresurus vogeli). [http://img826.imageshack.us/img826/2867/90375854.j pg] Obr. 20. Na mladších exemplářích těchto černých bojg (B. d. gemmicincta) byl ještě znát zbytek mláděcího proužkování, u dospělců nebylo po jakékoli kresbě ani památky. [http://img199.imageshack.us/img199/4717/31502593.j pg] Obr. 21. Kobry Naja pallida mají nádherný odstín červené, nic na tom nezměnil ani fakt, že zvíře bylo v době naší návštěvy před svlekem. [http://img684.imageshack.us/img684/6199/93551071.j pg] Obr. 22. Korovec (Heloderma suspectum cinctum), ležící, spící… [http://img265.imageshack.us/img265/2893/37182897.j pg] Mezi terárii s jedovatými druhy hadů, z nichž některé mají ve své domovině na svědomí nezanedbatelný počet lidských životů, se zabydlela i jedna zajímavá šelmička, která do expozice nepatří pouze zdánlivě. Mangusty – v našem případě mangusty jižní (Helogale parvula) (obr. 23) jsou totiž jedni z mála savců, kteří hady cíleně vyhledávají jako zdroj potravy a neváhají si troufnout třeba ani na ty nejjedovatější kobry. Tito odvážní lovci jsou tak příkladnou ukázkou přirozeného nepřítele i tak obávaných zvířat, jakými jedovatí hadi bezesporu jsou. Obr. 23. Mangusty (Helogale parvula) dokonale klamou tělem. Tohle „roztomilé zvířátko“ dokáže v mžiku roztrhat a sežrat dospělou mastomyš. [http://img443.imageshack.us/img443/5160/27889591.j pg] Závěrem návštěvy jsme byli pozváni i do jakéhosi zázemí, kde byla umístěna mláďata vystavovaných zvířat a nově pořízené druhy hadů, ještěrů a želv, které se na své místo v expoziční části teprve připravovaly. Zaujali nás především více než metroví bradavičníci (Acrochordus javanicus), čerstvá mláďata chřestýšků Sistrurus miliarius barbouri , hroznýšci Eryx colubrinus loveridgei, mladí, ještě nepřebarvení hroznýši psohlaví (Sanzinia m. madagascariensis), mikro mládata želvy Geoemyda spengleri, dlouhokrčky Chelodina reinmanni, nebo skupina mladých varanů Varanus exanthematicus (obr. 24). V zázemí nechyběla ani vlastní myšárna a nádrže sloužící k dočasnému přechovávání krmného hmyzu jako jsou sarančata, cvrčci, mouční červi, zofobasi a švábi. Obr. 24. Mláďata varanů stepních (Varanus exanthematicus) se do expozičního terária teprve chystají. [http://img33.imageshack.us/img33/8406/66637691.jpg ] Plni zážitků z blízkého kontaktu s „přátelským“ leguánem, z krmení kosmanů sarančaty, bleskového útoku mangusty na kořist v podobě mastomyši a informací z odborného výkladu našeho průvodce jsme se ve zbylém čase vydali k nedalekému rybníku, kde nás příjemně zaskočila výstava drobného zvířectva s mnoha plemeny především králíků a holubů. Samotný rybník nás potěšil přítomností méně exotických, ovšem neméně zajímavých zelených skokanů (obr. 25), kteří udělali za naším „Výletem za jedovatými hady do Dubče“ pověstnou tečku. Obr. 25. Obecní rybník byl skokanů plný, na břehu zůstali jen ti nejodvážnější…[99392822.jpg] Podle kladných ohlasů zúčastněných dětí i jejich rodičů se zdálo, že zajímavě stráveného dne rozhodně nelitují, a i já se (spolu s následujícími ročníky mladých teraristů ze stanice přírodovědců (www.ddmpraha.cz) na „místo činu“ ráda vrátím. https://tera.poradna.net/articles/1950592-za-jedovatymi-hady-do-dubce lucifer Terárium a technika Topné kameny a jejich regulace Kolem topných kamenů panuje značná kontroverze, někteří je už z principu zavrhují, jiní si je nemůžou vynachválit. Pro některé druhy jsou samozřejmě nevhodné, dál proto budeme popisovat čistě jen naše zkušenosti a řešení při chovu agam vousatých. Podobné to ale pravděpodobně bude i u dalších pouštních/polopouštních druhů které se zvyknou vyhřívat na sluncem rozehřátých kamene. [k1ico.jpg] klik pro větší Agamy v teráriu potřebují mimo normální osvětlení (samozřejmě s UV-B složkou) a vhodnou teplotu samotného prostoru i „výhřevné místo“ s teplotou o něco vyšší – přesahující 40°C. Běžně se to řeší obyčejnou bodovou žárovkou pod kterou se dá např. masivnější kus břidlice která se ní nahřívá. Od tohohle jsme postupně upustili (taky částečně v rámci „bezžárovkového řešení“ kvůli zvůli EU byrokratů), a máme v teráriích topné kameny. Nad nimi je pak místo bodové žárovky kompaktní „UV-B“ zářivka. Agamy samy aktivně vyhledávají vyhřívací místo, a při tomhle uspořádání mají jak potřebné teplo, tak jsou při vyhřívání dostatečně blízko k zdroji UV-B. Toto se nám osvědčilo hlavně v odchovnách pro mláďata, kde je efekt „vyhřívání“ = „dostatečně blízko k UV zdroji“ skutečně důležitý pro jejich růst a zdraví... [k2ico.jpg] klik pro větší - Mláďata vousatek na topném kameni - současně dostatečně blízko k UV kompaktu. Kontroverze u topných kamenů je hlavně kvůli riziku popálení zvířete – běžně prodávané kameny nemají žádnou regulaci teploty, hřejí prostě jednou daným výkonem – a dle podmínek (okolní teplota, cirkulace vzduchu, tepelná izolace substrátem...) může být jejich povrchová teplota někdy i nebezpečně vysoká. Skutečně bezpečné jsou proto pouze kameny vybaveny termostatem který teplotu udržuje na požadované úrovni. Takové kameny sice lze koupit už „hotové“, ale jsou dost drahé a obvykle v nevyhovujících velikostech. Proto si objednáváme „beztermostatové“ topné kameny „na míru“ u p. Kociána – viz stránky www.topnekameny.coma termostaty si přidáváme sami... Na tomto místě by jsme rádi poděkovali za veškerou ochotu a trpělivost p. Kociána s našimi požadavky – vše co jsme si kdy navymýšleli bylo vždy splněno k naprosté spokojenosti. [k3ico.jpg] klik pro větší - "Polotovar" - středně velký topný kámen, 12V/10W objednaný na www.topnekameny.com Kameny potřebné velikosti si necháváme vyrábět pro napětí 12V - z důvodu snadné regulace a bezpečnosti, výkonnostně zhruba o 30% „silnější“ než ekvivalentní kameny bez regulace – aby bylo co regulovat. Příklad – běžný kámen o velikosti cca. 15x20cm má příkon 6W, pro naše použití objednáme s příkonem 8W. Ze spodní strany kamene necháváme udělat drážku pro zalití termistoru – čidla termostatu, zhruba do místa s průměrnou teplotou. [k4ico.jpg] klik pro větší - Pohled se spoda - je vidět drážka pro čidlo termostatu. V této podobě pak kámen doplníme o termostat – jde o vlastní schéma, ke kterému jsem postupně dospěl. Je jednoduché a prosté jakýchkoliv záludností, jde o klasické zapojení komparátoru s operačním zesilovačem. [http://tera.peklo.biz/foto/kameny/termostat-schema .gif] Odpor R1 spolu s kondenzátorem C1 a zenerovou diodou D1 tvoří stabilizované napájení pro odporové děliče komparátoru – v podstatě by tam být nemuseli, ale pro sichr... Samotný komparátor je tvořen operačním zesilovačem OZ (je použit běžný levný a bezproblémový TL061), odpory R2, R3. R4, termistorem NTC a trimrem TR. Trimrem se nastavuje požadovaná teplota – vyvažuje se ním napětí na (-) vstupu OZ proti (+) vstupu který se mění dle teploty NTC termistoru. Odporem R5 je vytvořena kladná zpětná vazba kvůli které má komparátor určitou malou hysterzi – zabraňuje rozkmitání zapojení. Na výstupu je použita bílá LED dioda která jednak svým úbytkem sráží napětí OZ ve „vypnutém“ stavu (při asymetrickém napájení tam vždy něco málo bude), druhak je „kontrolkou“ sepnutého stavu. Na výstupu je použit výkonový N-MOSFET tranzistor IRF-540 - je to skutečně „s kanónem na zajíce“, (může spínat až 22A při 100V), ale je použit kvůli nízké ceně a všeobecné snadné dostupnosti. Může se místo něj použít např. IRF-510 nebo jiný N-MOS který výkonnostně vyhoví. D3 a R8 jsou čistě jen jako indikace přítomnosti napájecího napětí. [dsp.gif] - Návrh plošného spoje – jedna z možných variant, samozřejmě lze řešit jinak. Z plošného spoje je vyveden stíněný kablík s termistorem – ten je zalit do zmíněné drážky v topném kameni. Taky je k němu připájen kabel napájecí topný kámen, a samozřejmě přívod 12V. Celé zapojení je v plastové krabičce o rozměrech zhruba 5x4cm, umístněné někde v koutě terária – ven z terária vede tak jen napájecí kabel. Teplotu topného kamene nastavujeme „okoměrně“, nebo teda přesněji řečeno „rukoměrně“ – když se na kámen položí ruka tak nesmí v žádném případě pálit – ale jen příjemně hřát. Na nějaké exaktní hodnotě nezáleží, agamám vousatým vyhoví cca. 40 až 45°C. Nastavenou teplotu udržuje termostat velmi stabilně, zmíněná hysterze je v úrovni řádově desetin °C. [k5ico.jpg] klik pro větší - Spodní strana se zalitým termistorem - přes celou se ještě přilepí silikonem podlahový korek. [k6ico.jpg] klik pro větší - Detail jednoho z prototypů - bastl na univerzálním plošném spoji. [k7ico.jpg] klik pro větší - Už funkční celek - kámen a termostat. Zbývá jen nastavit teplotu a schovat bastl do plastové krabičky. Vše výše uvedené je odvozeno z vlastních zkušeností s chovem agam vousatých a řešením problémů s vyhřívacím místem. Nebereme jakoukoliv zodpovědnost pokud sobě nebo svým chovancům způsobí kdokoliv jakoukoliv újmu na základě tohohle článku - proto pokud nevíte co děláte, nerozumíte tomu co je zde výše napsané – nezkoušejte to. Určitá míra zkušeností s bastlením elektroniky a pečlivost při práci je nutností. ;-) Zapojení je vcelku univerzální a jde použít i na jiné věci - např. u pagekonů řásnatých máme čidlo volně v prostoru terária, a termostat dle potřeby přes relé spíná 230V~ pro topnou folii umístněnou pod teráriem. https://tera.poradna.net/articles/1941768-topne-kameny-a-jejich-regulace Arutha Pokec Dlouhá cesta na Dlouhou noc 1. část – zkratkou přes les A je to zde – dlouho očekávané datum 19.12.09, slavný to den, kdy vyrazíme do Náchoda, abychom načerpali cenné vědomosti od sdílných kolegů, stejně jako cenné živiny od sdílných organizátorů. Osmý ročník akce Dlouhá noc slibuje mnohé, tušené i netušené. Pln elánu, vyrážím z vísky v bažinách směr Šternberk, bych zde nabral další spolupasažéry, Jirku Gadjukina a Sáru, právem později nominovanou na Objev roku věděcko-kulturních akcí. Patrně si vytáhli krátkou sirku, avšak statečně to popírají a tvrdí, že se mnou chtějí jet dobrovolně. A tak plni optimismu vyrážíme krátce po dvanácté směr Náchod, druhá skupina (Šnek, Šaman a spol.) chvíli před námi. Vybaven supermoderní navigací s nalezenou nejrychlejší trasou, řítí se náš Mégane v -14°C vpřed po zasněžených silnicích jako blesk, ba možná ještě rychleji, kdo ví! Za Jiřího poznámek a nadávek směrem k ostatním řidičům cesta ubíhá v dobrém rozpoložení, tedy do doby, než se navigace rozhodne pro jinou trasu, než nosí GG v hlavě. Drtím však spolujezdce argumenty, před nimiž musí potupně sklonit hlavu – vždyť přeci navigace zná nejrychlejší trasu! A skutečně – nemaje na toto odpověď, podvolují se a do auta se vrací dobrá nálada. Ta se však začne pomalu vytrácet spolu s širokými hlavními cestami, které postupně přejdou v úzké okresky, šplhající se v serpentinách do nedohledných výšin. Jiří začíná procvičovat polská slovíčka. Sára bledne zděšením, čekajíc každým okamžikem, že odbočíme na lesní cestu. Nečeká dlouho. Bez jakýchkoliv postranních úmyslů zabočuji, dle informací z vševědoucí navigace pochopitelně, na prudce stoupající horskou stezku, již od pohledu evidentní zkratku přes les. Sněhem zpola skrytá cedule "Posyp se neprovádí" hovoří za vše. Toužím propadnout panice. Leč přec dříme ve mně srdce bojovníka! Zpátky ni krok! Naše srdce neznají bázeň! Podřazuji na dvojku a suneme se po uježděném sněhu po téměř kolmé stěně vpřed. První smyk na sebe nenechává dlouho čekat. Odkojen filmem "Rychle a zběsile", zkušeně srovnávám poskakujícího Mégana a pokračuji ve spanilé jízdě. Předjíždíme skupinu beznadějně podkluzujících kamzíků, cesta stále stoupá. Nu co, evidentně nejsou na podobné cesty stavění. Zato my vyjíždíme po chvíli na vrchol a je to jako pokořit Mount Everest. Radost zaplňuje naše srdce a užasle hledíme na krásné panorama, jež se před námi otevírá – to jistě ostatní neviděli. Ach, jak nám budou závidět! Spolu s panoramatem se však objevuje i další výzva - cesta dolů na druhé straně hřebene. Vyškolen předchozím stoupáním, bez větších potíží kloužu s autem až do míst, kde nějaký dobrý člověk zahájil posyp. Tempo naší jízdy se tím závratně zvyšuje a to až na neuvěřitelných 50 km/h! Leč, dnešní den jest evidentně dnem tvrdých zkoušek – proti nám se řítí jiný vůz a cesta úzká, vpravo propast bezedná, vlevo sráz se tyčí. Protijedoucí si to maže středem silnice jakoby se nechumelilo. Jen uhni, prevíte! Sám uhýbám kam až to jde, leč pořád je to málo. Hrůza! Děs! Panika! Krev! Pot! Slzy! A vůbec! Poté co otevřu oči, vyhlašuji minutu ticha za levé zrcátko a pokračujeme v naší misi – Náchod je přeci nedaleko. To, že jsme tento evidentně nejnáročnější úsek nejrychlejší trasy dle navigace zvádli, nám vlévá novou krev do žil. Bohatší o dobrou náladu a chudší o levé zrcátko, řítíme se vstříc světlým zítřkům. Po posypaných cestách se jede jedna báseň, když tu mi zapípá mobil. „Vítejte v Polsku“ hlásá hrdě uvítací zpráva a povedená navigace už nás žene přes řeku do polských luhů a hájů. Po prvních pár minutách docházím k jednoznačným rozdílům polské a české strany řeky. 1. Poláci mají mnohem více sněhu. 2. Poláci nemají posyp na silnice :-). Zastavujeme tedy u opuštěné restaurace na doplnění hladiny nikotinu, Jirka si navíc fotí polské nápisy, prý, že mu to jinak nikdo neuvěří. Až do Náchoda jedeme od této chvíle Polskem, cesta už se naštěstí obejde bez trablů. Na místo konání dorážíme zhruba s hodinovým zpožděním, zato však výrazně duševně bohatší. Abychom obohatili i fyzično, vyrážíme obratem do Vatikánu – oblíbeného poutního místa. Jedná se o restauraci nedaleko Déčka, pochopitelně, mimochodem jako z jiné doby, teda alespoň cenami. To, že nám Šaman, dorazivší o hodinu dříve, spořádal veškerou svíčkovou, nás už nemůže nijak srazit, posilněni něčím onačejším, razíme zpět do Déčka. Dlouhá noc může začít! 2. část – vlakem, lodí, metrem a letadlem… V neděli ráno, probuzen šetrně spolucestujícími, balím svá skrovná zavazadla a vyrážíme k autu. Sára je jak vánoční stromeček, neb vyhrála skoro veškerou tombolu. Cestou od Déčka na náměstí uklidňuju spolucestující statistikou, že 50 % mých cest se obejde bez problémů – výrazně optimističtí ometáme přimrzlý sníh z Mégana a hurá na cesty. Vzhledem ke zbytkovému alkoholu v krvi se řízení ujímá GG, za což jsem mu neskonale vděčný. Však mě ještě čeká přesun ze Šternberka domů a následně na rodinnnou návštěvu, ach jo… Motor po krátkém zápasu chytá a my můžeme vyjet na těch cca 200 km trasy. Co čert nechtěl, končíme po 50 metrech uprostřed cesty. Počítač hlásí zlověstné "Einsprützung defekt", po poradě s mongolským slovníkem v mobilu GG to určujeme jako problém se vstřikováním. Zdá se, že v ukrutánských nočních teplotách, kdy nás hřála "touha po vědě" a valašské penicilíny, naftu nehřálo nic a tak zamrzla. Odtlačujeme tedy vůz do zákazu zastavení před domem Městské policie a hned se jdeme udat. Strážníci nám sdělují smutnou i když očekávanou zprávu, že v Náchodě v neděli dopoledne před svátkama určitě servis nevyřešíme a přidávají fůru moudrých, leč zbytečných rad o procesu tuhnutí nafty. Nakonec, udoláni pohledem na naše zkroušené obličeje, vytahují z garáže vlastní auto a naše ho střídá na jeho pozici. Tři hodinky času než to rozmrzne, hodláme strávit v Déčku. Cestou ruším rodinnou sešlost a uklidňuju spolucestující, že to je určitě jediný problém této cesty :-). Vítáni tázavými pohledy dosud neodjedších účastníků Dlouhé noci, stěžujeme si na městské policajty, jak nám zabavili auto a vrátí nám ho až na Štědrý den, tedy pokud jim dáme za okno dopis pro Ježíška. Jelikož nám to nikdo nechce uvěřit, protože už stačili vystřízlivět (většinou), musíme s pravdou ven. Zatímco panikou zachvácení majitelé dieslových aut se utápí v myšlenkách co a kdy tankovali, usazujeme se v poklidu v kuchyňce, abychom strávili příjemných pár chvil pokecem, dopíjením zásob a sledováním "rozbíječe krýglů" při práci… Po třech hodinách se už definitivně loučíme s Déčkem a vzhledem k tomu, že auto startuje a jede, i s Náchodem. Na pumpě obohacuji nádrž o aditivum a na Šternberk, GG, na Šternberk! Jirka zhrzeně odmítl elektronického navigátora, který se tolik osvědčil při první cestě, a tak nebloudíme a hezky svižně si to frčíme domů, ach domů… tedy, do Ústí nad Orlicí, což pravda, není doma, ale je to finální úložiště našeho auta, které na křižovatce definitivně vypovědělo poslušnost. Po chvíli dumání řešíme situaci odstavením auta na parkoviště a vzhůru na vlak! V závějích, mrazu a dalších radostech zimního počasí přicházíme k místnímu nádraží, těšíme se na teplo čekárny a kafe z automatu. Rozrážím dveře, abych mohl jako první konstatovat, že nádraží v Ústí nad Orlicí nejenže nemá čekárnu, nemá ani teplo. Alespoň, že ten automat na kafe tu mají. GG zkoumavě přejždí interiér nádražní budovy, brblaje něco o socialismu. Pravda, zdá se, že jediné dvě změny od roku '89 jsou, že zmizel obraz Husáka a přibyl automat na kafe. Alespoň, že vlak jede za 15 minut, tedy pokud ČD poruší tradici zimních zdržení. Porušilo. Je to k neuvěření, ale vlak přijíždí načas. Dokonce nacházíme volné kupé, no jaké to štěstí. Důvod nám vyvsvětluje průvodčí, která nás upozorňuje, že v tomhle kupé špatně funguje topení, tudíž méně hřeje. Jirka, podávaje jí jízdenku, odbývá její varování s tím, že jsme zmrzlí natolik, že nám to nevadí, navíc přidává něco o blbé auře Ústí nad Orlicí, kvůli které nám zdechlo auto. Zkrátka cesta ubíhá zvesela, jen Jiří nás děsí výkřikem "Ho, ho, ho!" Nicméně ukázalo se, že neinkarnoval v Santa Klause, pouze míjíme Hoštejn, ke kterému má nějakou poutavou historku. Po hodině cesty nás mrazivou náručí vítá Olomouc, kde se naše cesty rozcházejí, tedy, ještě na to máme dost času, jelikož vlak Jirky a Sáry jede za hodinku a můj jakbysmet. Navštěvujeme tedy místní pekárnu pod záminkou hladu, abychom se alespoň trochu ohřáli, bohužel už zavírají a tak jsme nuceni se přesunout do čekárny, která je sice vytápěná, zato však plná kreatur vyplozených pouličním životem. Po přežití čekací doby dávám u vlaku vale Jiřímu se Sárou a přeju jim, zcela upřímně, šťastnou cestu :-). Sám přijíždím domů v 19:00, o sedm hodin později než jsem plánoval. Tímto faktem evidentně potěšenou ženu vítám znaveně, ale hrdě – vždyť jsem přežil polární expedici :-). Závěrem bych chtěl říct, že tyto věci se mi nestávají zdaleka tak často jak to může vypadat. Děkuju taky GG a Sáře za dobrou náladu až do konce výletu. A jak hodnotím cestu delší než Dlouhá noc? Stálo to za to ;-) Tento veskrze fádní a nezajímavý příběh pro vás do žánrové podoby přepracoval, přikrášlil a zdramatizoval: Kronikář, předseda, zakládající člen a aktuálně jediný člen Klubu přátel cestování při TP, Arutha https://tera.poradna.net/articles/1919456-dlouha-cesta-na-dlouhou-noc halapremek Krajta královská Python regius - odchov 2009 Začátkem listopadu jsem započal navozování období sucha. Samce jsem umístil do terária k samicím. Do navození období dešťů byly občasně zpozorovány snahy samců o páření jako např. škrábání rudimentů, snaha přimět samici ke spolupráci. Tyto snahy byly občasně završené kopulací s několikahodinovým spojením. Samce jsem u samic několikrát prostřídal. Jeden ze samců, ačkoli nijak zvlášť nevykazoval snahu o páření, sváděl souboje s menším samečkem, který samice „dobýval“ vehementně. V jedné chvíli odrážel útoky většího samce i při samotné kopulaci. Nijak se však z páření nenechával vyrušit. Posléze jsem bojovného samce oddělil. Na samicích jsem v průběhu celého období nezpozoroval viditelné známky březosti. V první polovině března jsem začal navozovat období dešťů. Ráno dne 13. 4. 2009 jsem u jedné ze samic nalezl 4 vejce. Jedno bylo očividně neoplozené, zbylá tři vypadala pěkně. Velikost a váha zdravých vajec byla naměřena 10 x 4,5 cm – 99 g, 9 x 4,5 cm – 92 g, 9,5 x 4,5 cm – 93 g. Neoplozené vejce bylo menší 7 x 3 cm a 34 g. Přistoupil jsem k umělé inkubaci v krabičce s vlhkým vermikulitem při teplotě 30 - 31°C. Inkubátor jsem vyrobil z plastového boxu, polystyrenu, topného kabelu přidělaného k víku a termostatu ATV 300. Preferoval jsem tedy vytápění shora, z důvodu kondenzace vody. Zpočátku mě vyděsily velké výkyvy teplot v inkubátoru. Od sepnutí vytápění termostatem stačila teplota klesnout až na 28,6°C. Po vypnutí zdroje tepla naopak teplota vystoupala až k 32,6°C. V uzavřené krabičce se však drželo ustálenější mikroklima. V průběhu inkubace jsem několikrát mírně porosil vysychající vermikulit. 20. 6. 2009 (68. den inkubace) mě v ranních hodinách potěšila první hlavička koukající z jednoho z vajec. Mládě vejce opustilo druhý den ráno. Dlouhé bylo cca 30 cm a vážilo 58 g. 21. 6. 2009 odpoledne prořízlo vejce a vykouklo druhé mládě. Vejce opustilo, stejně jako první mládě, druhý den ráno, váhu a délku mělo také cca 30 cm a 58 g. Třetí vejce jsem 26. 6. 2009 ráno z nedočkavosti, nebo spíše ze zájmu, zdali je třetí mládě ještě živé, naříznul a opatrně otevřel. Mládě vypadalo v pořádku a po jemném klepnutí na rostrale se trochu pohnulo. Odpoledne již mládě vystrčilo hlavičku, vylezlo však až druhý den po poledni. Měřilo také 30 cm, vážilo 59 g. První svlékání proběhlo u prvního mláděte 3. 7. 2009 (12 dní po vylíhnutí), u třetího pak 7. 7. 2009 (16 dní od vylíhnutí). U druhého mláděte došlo k prvnímu svleku až 22. 7. 2009 (30 dní od vylíhnutí). Od první ekdyse (u mláďat 1 a 3, druhé mládě přijalo potravu ještě před první ekdysí) byla nabízena mražená potkaní holata každé 3 dny v různých fázích dne – noci. Přes veškeré snahy se mi však nepodařilo krajty přimět k příjmu mrtvých holat (uzavření v malé krabičce přes noc, naříznutí holete apod.). 11. 7. 2009 v brzkých ranních hodinách jsem zkusil všem mláďatům nabídnout myší skákavky. Po chvilce sledování poskakujících myšek zaútočila první krajta, záhy i zbylé dvě. První krmení bylo za námi. Podruhé jsem nabídl krajtám č. 1 a č. 3 menší myš po 7 dnech od prvního krmení (18. 7. 2009). Mládě č. 2 jsem podruhé nakrmil menší myší až po svleku 22. 7. 2009. Poté přijímaly živé i mrtvé myši, či větší potkaní holata každých 5 - 10 dní. 29. 7. 2009 jsem mláďata před čtvrtým krmením převážil. Mládě č. 1 vážilo 74 g (o 16 g více), mládě č. 2 63 g (o 5 g více) a krajta č. 3 72 g (o 13 g více). 31. 8. 2009 jsem mláďata před devátým krmením znovu převážil. Krajta č. 1 byla již v té době u nového majitele. Mládě č. 2 vážilo 139 g, mládě č. 3 vážilo 153 g. Opět jsem krajty převážil 29. 9. 2009 před třináctým krmením a váha u č. 2 byla 176 g, krajta č. 3 vážila 222 g. Posléze putovalo i mládě č. 2 k novému majiteli. Poslední vážení a měření krajty č. 3 proběhlo před sedmnáctým krmením dne 7. 11. 2009 a délka činila 61cm, váha 274 g. Graf váhových přírůstků u mláďat [15512926] [15497887] [15497883] [13806205] [14406424] [14421476] [14433131] [14576446] [15497884] [15497885] https://tera.poradna.net/articles/1916889-python-regius-odchov-2009 halapremek Burzy a výstavy Hamm, aneb cesta tam a zase zpátky. Článek vytvořila Janča Bulantová (já pouze vkládám). (halapremek) (GG) Burzu v Hammu považují někteří chovatelé za jakousi Mekku evropských teraristů, kterou stojí za to alespoň jednou v životě vidět na vlastní oči. V různém složení navštěvujeme tuto burzu už několik let v pozici kupujících a čas od času i jako prodejci. Pokud se i vy chystáte do Hammu vypravit, máme pro vás několik tipů pro hladší průběh celé akce a fotodokumentaci naší poslední výpravy na podzimní Hamm 2009 z 12. 9. Co je to Hamm Hamm je nevelké město cca 750 km severozápadně od Prahy v blízkosti Dortmundu. Rozlehlá hala je využívána k mnoha účelům, mimo jiné slouží jako prostor pro výstavy dobytka, potřeb pro chovatele psů a koček a samozřejmě i se tu koná i burza s všeříkajícím názvem Terraristika Hamm. Jak se do Hammu dostat Do Hammu se dá jet vlakem (výhodné zejména pro členy rodin zaměstnanců ČD), nicméně pro obyčejného smrtelníka vyjde cesta poměrně draho a člověk navíc musí překonat po vlastní ose vzdálenost mezi nádražím a výstavní halou. Mnohem výhodnější je proto domluvit se s několika dalšími lidmi, vzít jedno auto a do Hammu jet společně za jedny náklady na pohonné hmoty. Výběr auta je poměrně snadný (musí bezpečně zvládnout cestu tam i zpět), při výběru spolucestujících volte raději lidi, které bezpečně znáte, a víte, že nepovezou tam ani zpět citesová zvířata „bez papírů“ (celní správa nespí a problémy může mít nakonec celá posádka vozidla). Výhodnější jsou samozřejmě spolucestující menšího vzrůstu, zvláště tehdy, jedete-li osobním autem v pěti. Pro celkovou pohodu ve vozidle je dobré mít alespoň zběžnou představu o tom, kdo další spolucestující jsou a jestli jste ochotní strávit v jejich blízkosti cca 7 hodin jízdy v kuse tam a totéž při cestě zpět. Problematickými vlastnostmi se ukázali být nedochvilnost (pozná se už při nástupu na palubu), nadměrná „ukecanost“, snaha vyvolávat konflikty, nepřizpůsobivost, nebo kuřáctví (za předpokladu, že auto i ostatní osádka jsou nekuřácké a vzájemně svoje potřeby nerespektují). Speciální kapitolou jsou „bordeláři“ v jejichž okolí se hromadí drobečky, obaly od jídla, případně se pod nimi na do té doby čistých sedačkách auta taví kousky čokolády, které jim odpadly od svačících úst. Pro celou výpravu je nejdůležitější osobou řidič (obvykle majitel auta) a „druhý řidič“, který unaveného prvního dle potřeby či domluvy střídá. I zde je dobré mít předem vyjasněný způsob, etiku a bezpečnost řízení (obvykle nebývá problém, majitel auta nesvěří vůz do ruky jen tak někomu koho nezná a komu v ohledu řízení nedůvěřuje). Minimálně jeden člen posádky by měl mít celou trasu pod kontrolou a sloužit jako navigátor. V případě, že se po cestě Německem vyskytnou „umlajtungy“ (pro neněmčináře objížďky), GPS se vás snaží odklonit do úplně jiného Hammu, než do kterého chcete jet, případně vám přikazuje po padesáti metrech odbočit do kukuřice, hodí se i mapa Německa nebo střední Evropy. V nejvyšší nouzi je vhodné mít po ruce číslo na někoho, kdo cestu zná a z problémů Vás byť jen za pomocí esemesek dokáže odnavigovat správným směrem. To se týká i situací, kdy se třeba stanete účastníkem lehké dopravní nehody nebo kolapsu vozidla bez vážných následků a chcete požádat posádku jiného auta (o kterém víte, že vyjelo později než vy) o pomoc při vyřízení předem domluvených obchodů přímo na burze. V samotném Hammu už lze místo konání burzy najít poměrně snadno podle informačních cedulí nebo podle plánku, který je umístěn na stránkách burzy www.terraristikahamm.de. Pokud dorazíte včas, můžete zaparkovat na přilehlém parkovišti (při odjezdu zaplatíte 3 Eura), případně se pokusit umístit auto do některé z uliček poblíž (nejisté, ovšem – odvážnému štěstí přeje). Co s sebou Většina lidí, kteří se do Hammu vydají má již jasno v tom, co si odtud chtějí odvézt a podle toho se zařídí po finanční stránce + přibalí nějakou drobnou rezervu na náhlá překvapivá shledání se zvířaty, po kterých už dlouho marně pátrají. Pro ušetření času i peněz po cestě Německem je dobré se předem zásobit i jídlem, pitím a kreditem pro mobilní telefon, nezapomeňte ani na peníze k finančnímu vyrovnání s majitelem auta. Pokud tušíte, že budete z mnohahodinové cesty unavení, přibalte i nějaký ten „oživovací“ nápoj abyste si burzu vůbec zvládli užít (kafe v termosce, energy drink, …). Máte-li pocit, že podobné cestování už pro vás není, můžete zvolit variantu, kdy z Čech vyjedete cca o půl dne dříve a na noc se ubytujete v blízkosti Hammu. V tom případě počítejte s navýšením nákladů o 30-40 Euro za hotel (pokud nejste rozhodnutí přespat v autě). Další drobné propriety, které byste neměli zapomenout, jsou termoboxy se zvířaty a na zvířata, potřebné doklady k jedincům, které na burzu jedete prodávat, pinzeta (zvlášť pokud jste pavoukáři), baterka (abyste si na některá zvířata mohli pořádně posvítit), lupa (pokud budete detailněji zkoumat třeba pohlaví kupovaných zvířat), krabičky či pytlíky na jednotlivé exempláře, háček na jedáky (pokud si pro nějaké jedete), hodí se i „vyhřívací pytlík“ do termoboxů. Jedete-li prodávat, nezapomeňte na dostatečně velké prodejní krabičky s neprůhlednými stěnami a na cedulky, kde budou uvedené údaje dle požadavků organizátorů burzy (opět viz www.terraristikahamm.de). Jak to celé probíhá Příjezd na místo konání burzy plánujte s dostatečným předstihem. Po cestě vás mohou zaskočit nehody, objížďky, únava řidiče, nadměrné množství nezbytných „fyziologických zastávek“, či selhání navigátora. Kolem sedmé hodiny je na místě převaha prodejců kmitajících s rudlíky od dodávek k ostře hlídanému vchodu do budovy. Parkoviště ještě není zcela zaplněné a tak můžete v klidu vybírat strategickou pozici pro svůj automobil co nejblíže výstavní hale. Poloprázdné parkoviště [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/parkovi_B9t_ EC.jpg] Koridor pro vstup prodejců [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/prodejci.jpg ] V davu před vsupem [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/za_E8_EDn_E1 me.jpg] Venkovní prodej dlouho před začátkem burzy [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/venkovn_ED_p rodej.jpg] Pokud máte domluvený stůl, je možné se zařadit do fronty ostatních prodejců, čekat na registraci a vydání „náramků“, které jsou pro vpuštění do budovy před začátkem burzy nezbytností. Před uzavřenými pokladnami se už před osmou ranní začínají kumulovat nedočkavci toužící po vstupence. Dlouhou chvíli a muka ranního vstávání se jim tu snaží ulehčit stánek s kávou, čajem a párky v rohlíku (v teplých dnech tu bývá i zmrzlinář). Před samotnou výstavní halou už od brzkého rána stojí pár prodejců s terárii, substráty, užitkovou keramikou, kořeny, korkovými kůrami, ba i takřka s celými stromy, vystavující své zboží přímo pod širým nebem. Máte-li domluvené vyzvednutí předem rezervovaných zvířat na dobu před započetím burzy (např. přes www.terraristik.com), dostavte se ve smluvenou dobu na místo srazu (v našem případě jím obvykle bývá přilehlá kavárna nebo roh hlavní budovy „pod lucerničkou“). Kolem osmé hodiny je v prodlužující se frontě na lístky dost lidí, nicméně výše uvedené prostory jsou dobře přehledné, a pokud se dostaví oba účastníci obchodu na místo ve správný čas, nemohou se minout. Po deváté hodině již vrcholí napětí návštěvníků soustředěných do několika širokých řad, které se ztrácí v nedohlednu. Budova se pro prodejce uzavírá a začíná boj o lístky. Je několik cest jak je získat. Pokud jste dobře jazykově vybavení, můžete se pokusit ještě před devátou hodinou přesvědčit některého z prodejců, že vám má jeden ze svých nevyužitých „náramků“ prodat. Spolehlivější a méně stresující cesta je vyslat jednoho zástupce skupiny aby frontu vystál, pro otrlé jedince tu zbývá už jen možnost „nenápadného předběhnutí“ ze samotného konce fronty na její počátek, případně podstrčení přesné částky za lístek naprosto neznámému člověku přímo u pokladny s tím, ať ke své objednávce připočítá i vámi požadovaný počet lístků. Jestli si peníze nezasune do kapsy a nepošle vás do háje, budete mít lístky takřka okamžitě, je tu ovšem vysoké riziko, že budete při zpětném pohledu na dlouhou frontu trpět po celou dobu burzy špatným svědomím. Přesně o desáté se otevřou široké dveře haly a vy můžete vstoupit, nechat se unášet vlnícím se davem a doufat, že na vás člověk před vámi nepřevrhne obrovský termobox, se kterým balancuje nad hlavou. Ve zužujícím se hrdlu vstupní haly vám jeden z přítomných „hlídacích psů“ odtrhne růžek vstupenky, a po ocejchování razítkem se želvou, která je symbolem hammské burzy už se můžete plně věnovat vlastní prohlídce. Ve vestibulu si nezapomeňte vzít sešitek s plánkem výstavního areálu se seznamem prodejců, a pokud je vás ve skupině více, rozprchněte se na místa, která vás lákají a s ostatními spolucestujícími si domluvte hodinu a místo (doporučuji schody přímo ve vestibulu), kde se setkáte, sdělíte si zážitky, doporučíte „špeky“ které jste nezávisle na sobě objevili a hlavně domluvíte čas společného odjezdu. Burza je opravdu velká a jen její letmé prohlédnutí zabere několik hodin prodírání se davem. Nabízejí se knihy, časopisy, trička, terária, misky, žárovky, zářivky, umělé rostliny, pozadí do terárií, substráty, živé rostliny, kompletní rack systémy, úkryty, větve, kořeny, kameny, korkové kůry, háky a kleště na jedáky, vrtáky na sklo, panty, silikony (na lepení terárií), „čudlíky“ na posunování šoupaček, větrací mřížky, krabičky x velikostí, a tvarů, krmní cvrčci, švábi, chvostoskoci, jakýsi druh krmného „fazoložravého brouka“, potemníci, voskoví moli, myši a potkani (ti se nabízejí živí i v mraženém stavu), „Téčkové“ hlodavčí bedny, automatické rosící systémy, plazi, obojživelníci, hmyz, pavoukovci, mezi tím se občas mihnou vypreparované lebky různých zvířat, dekorační předměty do interiérů, šperky, plyšová zvířata…atd. atd… Čas od času pak můžete za stoly poznávat známé tváře (především pak v hlavní hale v řadě č. 4, která je již tradičně obsazena českými chovateli, ačkoli získat na Hammu stůl je občas speciálně pro Čechy takřka nadlidský úkon). Všude je slyšet čilý ruch babylonu, kde převládá němčina a angličtina, v těsném závěsu je polština a chrochtavá holandština, ojediněle lze zaslechnout pár slov maďarsky, francouzsky, italsky, španělsky a sem tam i něco česky či slovensky. Korkové kmeny různých druhů, tvarů, velikostí [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/korek.jpg] Živé rostliny [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/kytky.jpg] Knihy [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/knihy.jpg] Trička s tera tématikou [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/tri_E8ka.jpg ] Šperky [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/B9perky.jpg] Poněkud odlišný způsob "stolování", než u nás [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/morelie.jpg] Heloderma [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/heloderma.jp g] Neurergus keiserii [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/neurergus_ke iserii.jpg] Pavoukáři [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/pavouci.jpg] Zvířata pro začátečníky [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/ply_B9_E1ci. jpg] Rack systémy [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/racky.jpg] Terarijní potřeby [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/tera_pot_F8e by.jpg] Mražené myši a potkani [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/nanuky.jpg] Krmní "fazoloví brouci" [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/fazolov_ED_b rouci.jpg] Po burze Burza neoficiálně končívá někdy kolem čtvrté hodiny, zbytky prodejců i návštěvníků se však z haly trousí i dlouho poté. Zbývá tedy pobrat nákupy, sejít se s ostatními spolucestujícími a vydat se na zpáteční cestu. V tuto chvíli se může stát, že jste v zápalu nákupní horečky přecenili vnitřní prostor auta, a že terarijní stěnu dva krát jedenapůl metru osobákem opravdu neodvezete. V takovém případě mohou přijít na pomoc čeští kolegové prodejci s dodávkami. Pokud ani ti nemají na stěhování podobných věcí prostor, nezbyde vám, než se snažit na parkovišti vytoužený nákup se ztrátou odprodat a nebo ho na místě se slzami v očích dokonce nechat jeho vlastnímu osudu. Problém s prostorem představují i korkové „dutinky“ velikosti menšího stromu. Pokud cestujete v pěti, zpáteční cesta s nákupem za výhodné ceny může být pro zadní trojici opravdovým utrpením, které nemusí končit ani ve chvíli, kdy úspěšně kolem druhé hodiny ranní dojedete třeba do Prahy a unavený řidič vás vysadí na okraji města, odkud se nedostanete jinak než po svých (s nákladem nakoupených zvířat a ostatních věcí nic moc) nebo taxíkem. Ať už se člověk dostane domů jakkoli, únava mu často dovolí udělat jen to nejnutnější okolo zvířat a zbytek radovánek z přivezených novinek si nechá až na ráno. Jaké to bylo 12.9. Jako už tradičně, přípravy na cestu se u nás neobešly bez komplikací. Domluvená auta i řidiči se během posledních pěti dnů před burzou střídali jako na běžícím páse podle toho, kdo zrovna odřekl cestu a tak jsme nakonec vyrazili pouze ve třech. O půlnoci z pátku na sobotu jsme se sešly v Praze na Černém mostě, naložili termoboxy se zvířaty, zásoby na cestu a jelo se. Nutno ještě dopředu poznamenat, že kromě Hammu jsme měli namířeno i na další velkou burzu nazvanou Breeding Expo Europe ve městě Rheda (severovýchodně od Hammu), která se konala v neděli 13.9. Několikrát Hammem prověřený, osvědčený a neúnavný řidič jel s větrem o závod, během krátké chvíle jsme brali poslední český benzín a překročili německo-české hranice. Jednotvárnou cestu jsme prokládali krátkými zastávkami a za „pouhých“ sedm hodin jízdy jsme se už blížili k Hammu. Za rozplývajícího se ranního oparu jsme ještě před osmou hodinou nechali auto na parkovišti a společně posnídali část z potravinových zásob přivezených z Česka. V kavárně na rohu výstaviště jsme pohodlně vyřídili nasmlouvané zakázky, a protože stolu se nám tentokrát nedostalo, v poklidu jsme očekávali desátou hodinu, kdy celá burza vypukne naplno pro návštěvníky. Na cestě [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/jedeme_domu. jpg] Co jsme viděli Za sebe mohu říci, že burza v Hammu mně pokaždé něčím překvapí. Za roky minulé uvedu třeba odchov zmijí Bitis parviocula, aberantně zbarvené Sistrurus m. miliarius, odchov šnekožravých hadů, odchovy nádherných ještěrů rodu Platysaurus, vzácně odchovávané ropušníky (Phrynosoma), vzrostlé jedince Geochelone gigantea, velké množství orchideových kudlanek Hymenopus coronatus, obrovské střevlíkovité brouky rodu Manticora nebo zajímavé druhy odchovaných labidognátních pavouků. Na letošním podzimním Hammu mne zaujalo hned několik zvířat. - Barevní gekončíci, pogony, regiusky, hroznýši, užovky a korálovky už nikoho nepřekvapí ani u nás, ačkoli spektrum barev a vzorů, jaké je vidět v Hammu je do jisté míry fascinující. Kromě mutací barevných (amelano, axanthic,…) a kresebných (striped, motley,…) se však letos objevila zvířata s mutací, při které částečně nebo zcela ztrácejí šupiny a jejich tělo kryje buď kůže s drobnými granulárními šupinami, nebo je kůže zcela hladká. U pogon jsou známy dvě linie této mutace, které se nazývají „leatherback“ nebo „smoothie“, gutáty bez šupin najdete na internetu pod názvy „scaleless“. Lány krabiček s barevnými gekončíky [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/eubl_EDci.jp g] Kolekce barevných regiusek [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/reginy.jpg] Barevná Pogona [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/pogona.jpg] Pogona "leatherbeck" [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/leatherback. jpg] Sbírka barevných retikulátek [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/retikul_E1tk y.jpg] Gutáta „scaleless“ [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/scaleless.jp g] - K tématu barevných zvířat určitě stojí za to zmínit trochu méně obvyklá albina leguánů zelených (Iguana iguana), heterodonů (Heterodon nasicus), tamnofisek (Thamnophis spp.), dokonce lichanur (Lichanura trivirgata), neuvěřitelné spektrum barevných i kresebných mutací se začalo objevovat i u zvířat jako retikulátky (Python reticulatus) nebo kurtusky (Python curtus). Albino leguán zelený [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/albino_iguan a.jpg] Albino heterodon [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/heterodon_up raveny.jpg] Černá kurtuska [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/E8ern_E1_kur tuska.jpg] Bílá regiuska [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/regina_2.jpg ] - Oproti situaci z let minulých se zdálo, že poněkud ustoupil prodej hybridů, ačkoli několik carponder (kobercovkaxchondropyton), sinakornu (sinalojkaxgutata) a barevných kříženců morelií se potkat dalo. - naprosto šokující pro mě bylo množství podle prodejců odchovaných evropských obojživelníků a plazů. Na burze jste tak mohli potkat zelené ještěrky (Lacerta viridis), slepýše (Anguis fragilis), mloky (Salamandra salamandra), kuňky (Bombina variegata) nebo užovky (Natrix natrix). Zda šlo skutečně o odchovy je těžké říci, podle kuloárních informací teď začali němci podobná zvířata chovat ve velkém proto, aby si lidé z města mohli na zahrádku vysadit „kousek živé přírody“. Na podrobnosti jsem se prodejce neptala, nicméně nepředpokládám, že by organizátoři na své burze dovolili prodej podobných zvířat bez potřebných dokladů. - zajímavým překvapením ze skupiny savců bylo množství nabízených odchovaných ježků (tuším že ušatých) v několika barevných rázech, mezi které se občas zapletl nějaký ten bodlín (Echinops telfairi). Mlok skvrnitý [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/mloci.jpg] Ježci [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/je_BEci.jpg] - velkou pozornost budili chovatelé mravenců, kteří na místo dopravili obrovská formikária i s jejich obyvateli. Z bezobratlých nesmím zapomenout na odchované „upíří kraby“ Geosesarma sp. „Vampire“, které jsme zakoupily pro chovy na stanici přírodovědců. Formikárium skleněné [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/formik_E1ria .jpg] Formikárium korkové [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/formik_E1ria _2.jpg] Geosesarma sp. „Vampire“ [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/Vampire_crab _upraveny.JPG] Zkrátka, Hamm jako obvykle stál za to. Naše cesta tím však nekončila. Abychom si mohli všichni řádně odpočinout, ubytovali jsme se na jednu noc v hotelu nedaleko Rhedy, který byl specifický zejména svojí „štrajchenzoo“ (pro neněmčináře kontaktní zoo). Kromě králíků, morčat a hejna velkých slepic v čele s malým kohoutem byly jeho součástí i kachny zajímavého plemena zvaného indický běžec (ideální proti slimákům na zahrádce). Několikahodinový spánek nám přišel vhod a ráno jsme se za čerstva vydali směrem Rheda. Hotel nedaleko Rhedy [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/hotel_uprave ny.jpg] Indičtí běžci [http://img5.rajce.idnes.cz/d0506/2/2568/2568852_dc 4590b34603194f2d694c4d5c519e31/images/indi_E8t_ED_ b_EC_BEci_upraveny.jpg] Díky GPSce kolegy teraristy v přidruženém autě jsme se pár okamžiků trochu nedobrovolně kochali okolní přírodou při okružní jízdě po zemědělských usedlostech, nicméně na burzu jsme dorazili včas. Přivítala nás prostorná hala s nezvykle velkými stoly uspořádanými do řad tvořících uličky, které i za plné návštěvnosti umožnily pohodlný postup vpřed. Sortiment byl podobný jako v Hammu, Rheda nás však příjemně překvapila svou osvětovou činností, která v Hammu probíhala jen „v malém“ (šlo o podporu projektu na záchranu gaviálů). Rheda naproti tomu nabízela pro děti vystavené svlečky hadů, jejich vajíčka, zajímavé fotografie ze života plazů a kdo chtěl, mohl si pohladit hada k tomuto účelu určeného. Zaznamenali jsme i snahu informovat veřejnost o aktuálních problémech ochrany evropské herpetofauny a zájem organizací typu našich DDM, které stejně jako u nás vyučují teraristiku jako jeden ze zájmových kroužků. Během samotné burzy probíhaly i různé přednášky (z toho co jsem pochytila, šlo o prezentaci jakési zoo a o přednášku na téma želvy bahenní Emys orbicularis), na konci burzy se vyhodnocovala soutěž přítomných dětí o drobné ceny. Po pozdním obědě (stále z českých zásob) v poklidné kavárně uvnitř areálu jsme se vydali na zpáteční cestu k domovu. První benzínka na české straně je obvyklým místem pro delší zastávku na kávu, teplou polévku a protažení unavených tělesných schránek, není tedy divu, že se tu v době konání podobných akcí je možné potkat s jinými českými teraristy, kteří nezávisle absolvovali stejný „burzovní maraton“. Poslední úsek naší cesty proběhl bez problémů a my se i s novými přírůstky spokojeně rozešly do svých domovů. Závěrem bych chtěla poděkovat zbytku naší tříčlenné výpravy za příjemnou společnost během cesty, speciální poděkování a můj obdiv má zejména řidič a terarista v jedné osobě, který nějakým záhadným způsobem dokázal bezpečně odřídit cestu do Hammu, na Rhedu a zpět (sami to raději nezkoušejte :-) ). https://tera.poradna.net/articles/1906533-hamm-aneb-cesta-tam-a-zase-zpatky VenomouS Jedovatí hadi Intoxikace zmijí rohatou (Cerastes cerastes cerastes) [http://imb.lide.cz/large/4AA274E56EC865EAC2590000. jpg?#750843181] K intoxikaci došlo při rozkrmování juvenilního samce Cerastes cerastes cerastes (15 cm), který po vpravení části holete při povolení stisku malinko vyklouzl a levým solenoglyfním aparátem vpustil do distálního levého prostředníku jed (21:02 hod). Uštknutí je zprvu podobné bodnutí včelou. Zmije byla následně vrácena do terária, okamžitě zaznamenán hřejivý pocit v místě vpichu, který se dále rozvíjí v lokální bolest. Prostředník byl vložen pod proud studené vody, následně byla ruka zafixována na dlahu s pružným obinadlem. Pro jistotu bylo napsáno na ruku o jakou velikost a druh zvířete se jedná. Následuje okamžité odvezení do nejbližší nemocnice. Na cestě se lokální bolest prohlubuje a výražně se zvětšuje otok, který ovšem setrvává pouze na postiženém prstu. Po cestě bylo zavoláno na telefoní číslo 155 s přepojením na městskou nemocnici, kde jsem udal svůj stav, druh a jednice který mě intoxikoval a připravil je na příjezd. Při příjezdu (21:10 hod) již bylo vše připraveno. Okolí poraněného místa se zbarvuje do tmavě modré až černé barvy. Doporučil jsem konzultaci s toxikologickým centrem Praha, kde bylo doporučeno : antisérum nepodávat, není příliš učinné, mohla by se rozvinout až anafylaktická reakce, th. symptomatická, podávání kortikoidů, anthistamitik. Otok se může rozvinout do 48 hodin, může být nauzea, zvracení, průjem, exanthém těla, nekrózy v místě kousnutí zvácné. Lokální chlazení rány, ne ledovat! Postižené místo možno fixovat dlahou a obinadlem. Po konzultaci bylo podáno 80 mg Solu.medrolu a 2 amp. Dithiadenu i.v., a byli provedeny odběry včetně koagulací a podávány Antihistamika a kortikoidy po 4 hodinách a stálé monitorování životních funkcí. Při převozu na jednotku ARO (21:18 hod), kde jsem byl napojen na infuzi Plasmalyte a byl monitorován, jsem se cítil až na lokální bolest v postiženém místě normálně. Otok se již nezvětšuje, prst začíná rudnout. Během pobytu na tomto odělení se na kůži opakovaně objevují zarudlé fleky, které postupně zase mizí. Provedeno vyšetření EKG: RS, f 120/min.y PQ 0,2 s, QRS 0,08s, ST bez deniv. T pozit., bez známek akutní eschémie. Po celou dobu jsem měl zvýšený krevní tlak. Během dne na jednotce ARO se stav výrazně zlepšuje, otok ustupuje a dalšího dne jsem přeložen na interní oddělení. Doporučeno příjímat hodně tekutin, plus napojení na 2 infuse Plasmalyte. Dále propuštěn Diagnóza: X784 Alergie NS, X2010 kontakt s jedovatými hady a ještěrkami, K35.9 Flegmonosní appenedicita. Na druhý den byla doporučena kontrola u praktického lékaře ke kontrole koagulace parametrů a krevního oběhu. Při potížích na interní ambulanci ihned. Nastěstí žádné potíže nenastaly, v místě vpichu a kolem něj se nerozvinula žádná nekróza, soudě podle mírného otoku a relativně bezproblémového průběhu intoxikace, byla zmijí vpuštěna jen malá dávka toxinu. Dále taky upozorňuji, že nejsem alergický na živočišné toxiny. Chtěl bych podotknout, že toxicita zmije rohaté není zanedbatelná. Obsahuje množství toxinů, jako jsou cirkulační toxiny, které způsobují prudký pokles krevního tlaku. Dále obsahuje obsahuje periferně aktivní neurotoxin, který snižuje vedení vzruchu nervem (Mohamed a Khaled 1966) a dále také hemorrhaginy způsobují rozsáhlé krevní výrony v podkoží. Po fotografii č.2 už se stav poraněného místa nijak nezhoršuje. Foto č.1 - 20 minut po kousnutí [http://imb.lide.cz/big/4AA7C8E919DEC2A90F110100.jp g?#75407931] Foto č.2 - 3 hodiny po kousnutí [http://imb.lide.cz/big/4AA7C91BEF487D5DD1C50000.jp g?#75408013] https://tera.poradna.net/articles/1905793-intoxikace-zmiji-rohatou-cerastes-cerastes-cerastes MadMike Terárium a technika Měření zdrojů UV záření z 13.12.2008 na Terabazaru TSP Tabulka s naměřenými výsledky: [http://tera.poradna.net/file/view/311-uv-jpg] Popis měřených veličin a použitých radiometrů: UVB záření - je to ultrafialové záření o vlnové délce 280-315(320)nm. Je to právě ten druh ultrafialového záření potřebný pro syntézu vitamínu D3 v organismu. Naše měření probíhalo za použití přístroje Solarmeter 6.2 UVB. Přístroj měří UVB záření v µW/cm2 (mikrowatt na cm čtvereční). UV-index - je mezinárodní bezrozměrná veličina, která charakterizuje úroveň dopadajícího ultrafialového záření ze slunce v jeho biologicky aktivních hodnotách. Pro naše měření byl použit přístroj Solarmeter 6.5 UVI, jehož senzor má vrcholnou odezvu při vlnové délce 297nm, což je právě vlnová délka, při které probíhá v organismu syntéza vitamínu D3. UV-index se v našich zeměpisných šířkách pohybuje 1-9. Nejsilnější UV index je v našich klimatických podmínkách v létě v poledne (až 10). V tropickém pásu dosahuje UV index nejvyšších hodnot kolem 20-25. Ve stručnosti - vyšší naměřené hodnoty (než 25) již poukazují na to, že zdroj vyzařuje v dané vzdálenosti hodnoty, které již pravé slunce nemá. Po našem měření 13.12.2008 jsme provedli orientační měření venku, při plně zatažené obloze v 13:45 hodin. UVB - 12µW/cm2 UVI – 0,3 Foto přístrojů: [http://tera.poradna.net/file/view/314-solarmeter-j pg] [http://tera.poradna.net/file/view/315-solarmeter2- jpg] Recenze UV zdrojů • Ultra vitalux 300W Jedná se o osvědčený zdroj UVB používaný již mnoho let profesionálními institucemi (ZOO) i špičkovými chovateli. Hodnoty UVB u nových lamp plně nahradí tropické slunce už ve vzdálenosti 35-50cm od zdroje. Tyto lampy 300W lze použít i v poměrně malých teráriích, ale pouze za předpokladu správně řešené ventilace. Sám používám tyto lampy téměř ve všech teráriích, kde podle druhu zvířat svítí 30 min. - 3 hod. denně a zbytek dne je nahrazují halogeny, HQL a HQI výbojky v kombinaci s lineárními zářivkami - tyto ostatní zdroje přitom zajišťují pouze topení a viditelné světlo, nikoliv UVB, které bohatě postačuje díky uvedenému krátkodobému použití Ultra vitaluxů. Vitalux lze použít krátkodobě u všech druhů tropických ještěrů. Má velmi příznivý vliv při léčbě různých kožních infekcí a chorob, pozitivně ovlivňuje vitalitu a vybarvení zvířat. Pravidelné používání této lampy zmenšuje nebezpečí retence vajec u březích samic na minimum a příznivě ovlivňuje jejich kvalitu a tím i líhnivost a životaschopnost mláďat. Nenahraditelný je při chovu pouštních ještěrů a suchozemských želv u kterých zabraňuje rachitis, deformacím krunýře a podporuje oplozenost vajec. Velmi prospěšné je jeho použití také u malých pouštních ještěrů extrémně náročných na UVB záření (Phrynocephalus, Phrynosoma aj.), kde je ale vždy třeba myslet na to, aby se zvířata mohla kdykoliv ukrýt do stinného chladného úkrytu a kde je nutné pamatovat na možnost přehřátí celé nádrže. Často je světlo vitaluxu to jediné, co tato zvířata udrží v teráriích při životě a dokonce se daří i odchovy. Pro extrémně náročné druhy je dobré každou sezónu použít nové lampy. U druhů méně náročných lze lampy používat při krátkodobém použití mnoho let. Díky velmi vysokému UVB indexu je vhodné jen krátkodobé nikoliv celodenní použití těchto lamp. • Bright Sun UV Desert 70W Lampa vyzařuje na svůj výkon velmi silné záření v UVB spektru a na rozdíl od běžně používaných směsových výbojek s nepříliš dobrou barvou a intenzitou světla vyzařuje intensivní světlo velmi kvalitní barvy blížící se barvě slunečního světla. Lampa má ve svém spektru vyrovnané UV záření, tedy UVB i UVA. Díky tomuto jevu a samozřejmě díky velmi kvalitnímu viditelnému záření má tato lampa velmi příznivý vliv na vybarvení zvířat i na jejich zdravotní stav. Velmi vhodné je její použití v teráriích s chameleony, ale velmi vhodná je i pro menší pouštní ještěry citlivé na kvalitu světla např. Xenagama, Phrynosoma aj. Lampy je možné bez problémů použít k celodennímu osvitu. Podle našeho měření se zdá, že jejich spektrum se délkou používání příliš nemění tzn. že UVB ve spektru ubývá jen opravdu nepatrně. Osobně bych se přimlouval spíše k použití klasických lamp, nikoliv lamp v provedení Flood u kterých UVB není tak silné a se zvětšující se vzdáleností od zdroje ubývá mnohem rychleji než u klasických lamp. • Bright Sun UV Jungle 70W Lampa je v podstatě totožná s předcházející - světelné spektrum patrně více se blížící světlu v tropických vlhkých oblastech - výdej UVB je poněkud nižší než u předcházejícího typu. Vhodná k použití například u tropických chameleonů a jiných pralesních ještěrů (Furcifer, Phelsuma aj.). Sám však u těchto druhů používám i lampy v provedení Desert s velmi dobrými výsledky. • T-REX Měřena byla pouze jedna 160W bodová lampa používaná cca. 5000h a zcela nová plošná lampa s výkonem 100W. Bodová lampa vyzařuje na svůj výkon poměrně málo UVB, navíc pouze ve velmi štíhlém paprsku. Má však vysoké hodnoty UVA záření. Její použití je myslím neefektivní, což si patrně uvědomuje i výrobce a pravděpodobně zastavil výrobu této verze. Verze plošná (Flood) je naopak dobře použitelná pro všechny heliofilní ještěry a želvy k celodennímu použití. • MegaRay Jde o směsové výbojky podobné výbojkám T-REX a Ultra vitalux. V zámoří odkud pocházejí jsou velmi oblíbené ve výkonu 60W pro napětí 120V, která ve verzi „Zoo Kit“ překonala svým výdejem UVB dokonce i osvědčené lampy Ultra Vitalux s výkonem 300W. Tohle rozhodně o námi měřené 100W evropské verzi napsat nemůžeme, výdej UVB je u ní daleko menší. Přesto jde o velmi dobrý zdroj UVB který patrně má velmi dlouhou životnost - námi měřená lampa používaná v mém chovu téměř dva roky měla například vyšší výdej UVB než nové lampy stejného typy viz tabulka. Tuto lampu lze použít pro všechny druhy heliofilních zvířat přiměřené velikosti. • Lampa Solar Glo 125W Tuto lampu přinesl k přeměření jeden z návštěvníků Terabazaru, který ji přímo na místě zakoupil u jednoho z prodejců. Lampa ukázala nečekaně vysoký výdej UVB ve vzdálenosti cca.15cm od zdroje srovnatelný s tropickým sluncem. Navíc její UVB index je také velmi přijatelný. Bohužel díky tomu,že jsme měli možnost měřit hodnoty pouze jediné nové lampy, nemůžeme napsat nic o její přibližné životnosti a protože jsem ji neměřil UV metrem měřícím celé spektrum UV, není nám známo jaké vyzařuje záření ve spektru UVA. Jde však patrně o jednu z nejlevnějších opravdu funkčních UV výbojek . • Kompaktní zářivky Tyto zdroje UVB je možné použít všude tam, kde není možné použít UVB výbojky. Jejich výdej UVB je poměrně nízký, a je proto nutné, aby zvířata trávila část dne v bezprostřední blízkosti zářivek (cca. 5 cm). Jsou vhodné u stínomilných denních ještěrů (např. některé druhy rodu Anolis, Chameleolis), nebo u horských druhů chameleonů. Solidní výdej UVB vykázaly zářivky od Fa Lucky Raptile UV Sun ve výkonu 15 i 23 W Při jejich použití je však třeba brát vždy v úvahu, že kvalitní UVB vyzařuje pouze z boku, nikoliv ze své spodní strany kde je vyzařování UVB minimální. Proto je vhodné při osvětlování pozemních zvířat umístit tento typ zářivek horizontálně-rovnoběžně s podlahou terária. Dobré výsledky ve výdeji UVB mají i kompakty Repti Glo 10 26 W které lze díky jejich konstrukci možné použít v jakékoliv pozici vůči zvířatům, protože vyzařují v podstatě stejně silné UVB na boční i spodní straně zdroje. Nižší výkony této značky jsou mnohem méně efektivní. • Lineární zářivky Jde o poměrně neefektivní zdroj UVB. Nejvyšší výdej UVB měly při měření mikrotrubice vyřazené z turbosolária. Otázkou zůstává jaké výsledky by měly nové trubice, protože námi testované měly již očividně zčernalé konce trubic. Osvědčené zářivky Narva Reptilight se ukázaly také v nejlepším světle. Měřili jsme bohužel pouze jednu navíc používanou více jak 4000 hodin, přesto se její výdej UVB blížil trubicím z turbosolária a navíc jejich UVB index byl velmi solidní -3,3 z pěti cm oproti 1,1 ze stejné vzdálenosti u trubic z turbosolária. Velkým fiaskem skončilo měření téměř nové trubice Repti Glo 2,která neměla v podstatě žádný výdej UVB - hodnoty byly dokonce ještě nižší než u obyčejné zářivky Narva Cool white. Doporučené použití různých zdrojů UVB Kompaktní zářivky je vhodné umístit do bezprostřední blízkosti zvířat, např. vedle větve, na které zvířata ráda odpočívají. Výbojky je vhodné nasměrovat na skalku s různými stupni, aby si zvířata mohla sama vybrat teplotu a osvit tak, aby se mohla přiblížit ke zdroji jen do minimální bezpečné vzdálenosti - ta představuje u 70-100 W výbojek cca. 10 cm u 150 W 20 cm a u 300 W vitaluxu 35 cm. Výbojky je možné nasměrovat u stromových zvířat také na spleť větví,kde si pak zvířata mají možnost vybrat požadovanou teplotu a osvit - i zde je třeba brát v úvahu minimální bezpečnou vzdálenost od zdrojů. Jan Tomášek & Michael Čapek https://tera.poradna.net/articles/1875646-mereni-zdroju-uv-zareni-z-13-12-2008-na-terabazaru-tsp vojtas Krajta královská Inkubace vajec krajty královské Vejce a inkubace Existuje mnoho různých metod jak s úspěchem inkubovat vejce krajt královských. Někteří chovatelé nechávají vejce inkubovat u samic (mateřská inkubace). Pokud však nemůžete zajistit v teráriu správnou vlhkost a teplotu pro úspěšnou mateřskou inkubaci, je lepší vejce inkubovat uměle. Budu jmenovat kroky, jak postupovat, abyste dosáhli úspěšného líhnutí vajec. Netvrdím, že pouze můj způsob je ten správný, je to prostě jeden ze způsobů, které fungují. Inkubátor [http://img136.imageshack.us/img136/1358/incubatorv v 0.jpg] Na trhu se již v dnešní době nabízí řada různých inkubátorů. Výběr inkubátoru bude záviset na počtu plánovaných snůšek a také na penězích, které jste za něj ochotni zaplatit. Je také možné použít doma vyrobený inkubátor. Pokud se rozhodnete postavit si vlastní inkubátor, doporučuji s rozvahou vybírat topné a měřicí přístroje. Můj první inkubátor měl velikost přibližně malé ledničky. Fungoval velmi dobře, ale došel jsem k názoru, že už pro počet vajec, které inkubuji, prostě nestačí. Proto jsem zařídil „inkubační pokoj“. Menší inkubátory použijete, očekávate-li jen několik snůšek. Malý inkubátor pojme jednu snůšku vajec krajty královské. Tyto inkubátory jsou obvykle dostupné v místních zverimexech. Také několik internetových stránek, zabývajících se plazy, je nabízí. Nezáleží na tom, který si vyberete , doporučuji ale zapnout inkubátor nejméně dva týdny před vložením vajec. Po této době dojde k ustálení teploty v inkubátoru. Vejce krajt královských mohou být úspěšně inkubována v teplotním rozmezí 31°C až 32°C. Substrát [http://img179.imageshack.us/img179/6777/verper01cy 2 .jpg] Vejce musí být umístěna v substrátu vhodném k inkubaci. Používám směs Vermikulitu a Perlitu. Oba materiály můžete koupit v místních potřebách pro domov a zahradu nebo v pěstitelské školce. Někdo používá jako substrát jen Vermikulit. Já při míchání používám podíl 2:1. To znamená dvě odměrky Vermikulitu na odměrku Perlitu. Perlit zajistí dostatečnou vzdušnost a zabrání vodě v promokření vajec. Při výběru Vermikulitu je DŮLEŽITÉ dávat pozor na obsah umělých hnojiv ( Vermikulit musí být bez hnojiv ). Hnojivo může způsobit prohnití svrchní vrstvy vejce. Dále musíte smíchat substrát s vodou. Standart je 50/50 (Voda/substrát)váhy, ne objemu. Směs by měla být na dotek skoro suchá. Příliš vlhká směs může způsobit, že vejce zplesniví. Mám také zkušenost, že novorozeňata, držena v suším substrátu, absorbovala žloutek lépe než ta, líhnoucí se na vlhkém nebo mokrém substrátu. Po namíchání substrátu ho nasypte do vybrané nádoby. Nádoba [http://img159.imageshack.us/img159/8598/eggs4kr4.j p g] Nádoba, kterou jste vybrali, se musí vejít do inkubátoru a zároveň musí být dostatečně velká pro vejce. Vejce jsou většinou trochu větší než slepičí. Toto zjištění vám pomůže při volení vhodné velikosti nádoby. Počítejte se skromnou snůškou o šesti vejcích. Váš had však může naklást více nebo méně vajec než šest. Toto (obr.) je hotová nádoba se substrátem připravená na vejce. Je nejlepší, udělat v substrátu mělké důlky, kde umístíte vejce. Obvykle je zahrabávám v substrátu jen do poloviny. Nezasypávám je celá ani je neotáčím. Jako poklop použijte sklo tlusté čtvrt palce. To vám dovolí rychle kontrolovat vejce, aniž byste museli otevírat víko. Přibližně jednou týdně vyvětrejte celou nádobu. V posledních dvou týdnech inkubace ale větrejte nádobu denně. Doporučuji vložit nádobu do inkubátoru pár dní předtím, než očekáváte, že samice naklade vejce, vyrovná se tak teplota skrz celý substrát. Také vám to umožní kontrolu inkubačních teplot, protože cirkulace vzduchu v prázdném a plném inkubátoru je rozdílná. Přemístění vajec [http://img159.imageshack.us/img159/6457/eggs2sr3.j p g] Teď přichází ta zábavná část. Předtím než vejce přemístíte od samice, se pokuste ujistit, že už nakladla všechna vejce. Obvykle pokud ještě neskončila, uvidíte velkou bouli u kloaky. To může být další vejce. Pokud už samice nakladla všechna vejce, velice opatrně ji oddělte od snůšky. Samice může chránit vejce a nepříjemně kousnout. Většinou musíte použít hák, abyste samici od snůšky oddělili. Můžete ji přikrýt osuškou nebo jiným hadrem a jemně ji odebrat od jejich vajec. Buďte přitom opatrní. Může být pevně obtočená kolem vajec. Umístěte ji na bezpečné místo, dokud nedáte vejce do inkubátoru. Konečná fáze [http://img120.imageshack.us/img120/3483/eggs5cr8.j p g] Když je had přemístěn, koukněte na vejce. Je dobré rozdělit oplozená a neoplozená vejce. Oplozené vejce bude bílé a trochu větší než slepičí vejce. Neoplozená bude menší a nažloutlá. Někdy může být na vejci skvrna, což svědčí o nedostatku vápníku. Ale i takové vejce se může vylíhnout. Obvykle bude líhnivost těchto vajec nižší. Po zjištění, která vejce jsou dobrá a která ne opatrně přendejte oplozená vejce do nádoby. Snažte se nezměnit pozici, ve které vejce jsou. Pokud jsou vejce slepena, nepokoušejte se je oddělit, ledaže by se nevešla do nádoby. Vejce se mohou rozdělit, ale riskujete poškození vajec. Pokud myslíte, že vejce musíte oddělit, použijte zubní hedvábí (zubní nit). To zabere něco času, takže je jasné, že je lepší vejce neoddělovat. Vejce s flekem nebo špičkou (nedostatek vápníku) doporučuji umístit do substrátu tak, aby flek (špička) nebyla v kontaktu se substrátem. To pomůže omezit výskyt plísně, která může špičku vejce napadnout. Občas se během inkubace vejce připojené ke zbytku snůšky zkazí. Obvykle to pro zbytek není nebezpečné. Pokud máte strach, že se plíseň rozšíří, aplikujte antimykotika tak, že plíseň jemně potřete přípravkem proti plísni. Bude potřeba toto opakovat každých pár dní. Přikryjte vršek nádoby poklopem z materiálu, jaký si zvolíte, já preferuji sklo ( rychlá vizuální kontrola vajec). V 31,5°C zabere asi 60dní než se vejce vylíhnout. Pokud bude teplota vyšší, vylíhnou se vejce dříve a pokud nižší půjde to pomaleji. Je však důležité pamatovat, že u vajec inkubovaných v jiných než doporučených teplotách (31-32°C) je velká šance, že embrya zemřou nebo budou deformovaná. Dokončení nádoby [http://img517.imageshack.us/img517/2918/eggs8nz3.j p g] Teď je vaše nádoba kompletní a připravená k umístění do inkubátoru. Můžete si snůšku označit na štítku vně inkubátoru a napsat předpokládané datum líhnutí. Vejce se většinou začnou propadávat dva týdny před líhnutím. Pokud se ale vejce začnou propadávat během prvních 30 dní inkubace, měli byste zkontrolovat vlhkost substrátu. Pokud je vyschlý, opatrně přidejte vodu. Jestli vejce vyschnou, zárodek zemře. Celý proces klubání od první části až po část, kdy se had ukáže, zabere asi 24 hodin. Buďte trpěliví, nakonec se hádek vyplazí a začne objevovat svět. https://tera.poradna.net/articles/1870923-inkubace-vajec-krajty-kralovske Melda Ještěři Podarcis siculus siculus - Ještěrka italská Systematické zařazení: Třída: Reptilia – plazi Řád: Squamata – šupinatí Podřád: Sauria – ještěři Čeleď: Lacertidae – ještěrkovití Podčeleď: Lacertinae Rod: Podarcis Druh: Podarcis siculus Poddruh: Podarcis siculus siculus Synonyma: Lacerta situla- (RAFINESQUE-SCHMALTZ 1810) Lacerta sicula — (RIMPP 1979) Podarcis sicula — (CONANT & COLLINS 1991) Podarcis sicula —( ENGELMANN et al 1993) Podarcis sicula — (CROTHER 2000) Podarcis siculus — (BÖHME & KÖHLER 2005) Druh Podarcis siculus obsahuje asi 24 poddruhů, které se značně liší svou barvou. Rozšíření a výskyt: Itálie, Slovinsko , Chorvatsko , Černá Hora , Řecko , Turecko (Istanbul), Sicílie, Sardinie, Korsika, Švýcarsko, Menorca a ostrovy v Tyrhénském moři. Lokální populace byla vysazena i v Jižní Francii, ve Španělsku, Mallorce a v USA. Lokální populace se vyskytují v Tunisu a na Baleárských ostrovech. Ještěrky žiji v travnatých stepích, ale i na kamenitých zídkách a v okolí lidských obydlí. Najdeme je v parcích, kempech, ale i na smetištích a mořských plážích. Na Sicílské Etně se ještěrky objevují až do výšky 1800 m. Nominotypická forma Podarcis siculus siculus se hojně vyskytuje od střední Itálie po Sicílii. [http://img140.imageshack.us/img140/4504/img0002nt6 .jpg] Mapka výskytu Podarcis siculus siculus Stavba těla: Statná, středně velká ještěrka s plochou hlavou a dlouhým ocasem, který svou délkou nepřesahuje dvojnásobek délky těla. Ještěrky v nebezpečí ocas odhazují. Regenerát po určité době dorůstá, je však odlišný od původního ocasu, jak barvou, tak i délkou. Ještěrky dosahují délky 15-25 cm. Tělo s hlavou je přibližně 7-9 cm dlouhé. Ještěrky mají volná víčka a kruhovou zorničku. Šupiny jsou hladké. Samci jsou robustnější a mají větší krční svaly. Nápadně velké jsou i jejich stehení pory. [http://img220.imageshack.us/img220/4776/podarcisss amicetc2.jpg] Samička při vyhřívání [http://img184.imageshack.us/img184/5391/podarcisss ameccz7.jpg] Sameček při prolézání terária Barva: Základní zbarvení je šedohnědé, zelené a žluté. Na hřbetě jsou dva zelené pruhy, oddělené tmavě hnědým pruhem. Břišní strana je bílá. Po bocích jsou hnědé a šedavé skvrny. Za přední nohou mají modrou, černě ohraničenou skvrnu. Samičky jsou méně výrazně zbarvené než samci, mají však výraznější pruhy na hřbetě. Zřejmě nejbarevnější je poddruh Podarcis siculus coeruleus z Capri. Tyto ještěrky jsou celé modré. [http://img370.imageshack.us/img370/4163/psspr4ij6. jpg] Samec a samice jsou rozdílně zbarveni. [http://img205.imageshack.us/img205/998/psspr1wb0.j pg] Obzvláště nápadné jsou rozdíly v pruhování na zádech. Chování: Samci jsou výrazně teritoriální a agresivní. V jednom teráriu lze chovat jen jednoho samce a několik samiček. Jinak to jsou zvířata klidná, která se velmi ráda sluní. Při sluněni na vyhřátém kameni, se dokáží doslova rozplácnout. Snadno se dají naučit na krmení z pinzety. To je samozřejmě výhoda, že můžeme kontrolovat zvířata při krmení. [http://img125.imageshack.us/img125/1156/psssamika2 hr1.jpg] Rozplácnutá samička při slunění Potrava: Sežerou prakticky všechno co přemůžou. Celé léto, to znamená od června do konce září krmíme výhradně smýkaným hmyzem. Ještěrky upřednostňují koníky a pavouky. Sežerou však i vosy. Na druhou stranu nežerou žádné ploštice. Zbytek roku zkrmuji cvrčky. Zkoušely jsem i různé pacholíky, sladké ovoce a med. Nikdy jsme si nevšimli, že by o to ještěrky jevily zájem. Dospělé ještěrky krmíme 3x týdně. Mláďata krmíme každý den, což je velmi důležité pro zdárný růst. [http://img519.imageshack.us/img519/734/podarcissic ulamlde6in8.jpg] Mládě při krmení Vitamíny a minerály: Veškeré krmení obohacujeme o minerály a vitaminy, například pomocí minerálních směsí (Plastin, Roboran H) a drceným mikrovápencem.. Do substrátu v teráriích přisypáváme drcený vápenec, takzvaný vápený grit. Obvzláště mládata ho s oblibou pojídají. Jednou měsíčně vyndáme na dva dny misku s vodou. Třetí den namícháme Combinal A+D3 s vodou v poměru 12kapek na 0,5l vody a tímto roztokem naplníme misky. Žíznivé ještěrky roztok okamžitě pijí, což je důležité, protože se Combinal A+D3 rychle vypařuje. Zimování: Příprava na zimování začíná už v říjnu, kdy se snažíme sladit světelný režim v teráriích s denní fotoperiodou za oknem. Normálně svítíme od 8-20 hodin. V říjnu začneme zkracovat osvit do 19hod, listopadu do 18hod. Od prvního prosince svítíme do 17hod a přitom vypnu všechny zářivky, tak svítí v teráriích jen žárovky určené k vyhřívání. V polovině měsíce zhasnu všechna zbylá světla a porosím terária. Zvířata nechám ve tmě týden a poté je zazimuji v ledničce. Teplota v ledničce je od 5-10 °C. Tam zůstanou dva měsíce. Následně ještěrky odzimuji stejným způsobem, jako byli zazimovány. [http://img90.imageshack.us/img90/1903/zimovn6js1.j pg] Lednice se zimovacími nádobami [http://img165.imageshack.us/img165/3898/zimovn5iz6 .jpg] Ještěrka v zimovací nádobě Rozmnožování: To začíná okamžitě po zimním spánku. Samec je vytrvalý a po zimním odpočinku se zvířata ochotně páří. Při samotném aktu sameček chytne samičku za bok a nebo krk, potom podsune ocas pod ocas samičky. Páření trvá několik málo minut, ale vypadá dost agresivně. Může při něm dojít až k poranění samičky. Zranění jsou však většinou jen povrchová. Do měsíce od páření samička klade vejce. Nejoblíbenější místa na snůšku jsou ta, kde je teplo a vlhko. Samice vejce většinou zahrabe do květináče s kytkou a nebo pod kámen. Ve snaze najít optimální kladiště je schopná přehrabat celé terárium. Když nenajde pro ní vhodné místo na kladení, může se stát, že vejce svévolně rozhází po teráriu a nebo snůšku zadrží. Vejce jsou velká 8x12 mm a v jedné snůšce jich může být až 6 kusů. Ta jsou inkubována ve vlhkém vermikulitu. Samička může mít i 7 snůšek za sezonu. Mláďata se při konstantní teplotě 28°C líhnou za 30-40 dní. Měří kolem 6 cm a čile požírají hmyz odpovídající velikosti. Vejce se dají líhnout i v teráriu, ale kvůli rozdílným teplotám se inkubace prodlužuje. Dospělci také malé ještěrky požírají, proto upřednostňuji líhnutí v inkubátoru. [http://img156.imageshack.us/img156/2707/podarcissp enha3.jpg] Páření v teráriu [http://img141.imageshack.us/img141/6503/podarcissb mlde3ek3.jpg] Líhnoucí se mládě z vajíčka Chov v teráriu: Pár ještěrek chovám v teráriu o rozměrech 55x35x35x (dxhxv) s plastickým pozadím, které zvyšují užitkovou plochu terária. Jako podklad používám písek smíchaný s rašelinou v poměru 1:1. Za velmi důležité považuji plochý kámen, který nesmí v žádném teráriu s ještěrkami chybět. Ten je umístěný pod zdrojem světla. Ještěrky se na něm velmi rády vyhřívají a na noc se pod něj zahrabávají. Nahřátý kámen vydává své teplo dlouho po zhasnutí světel. Další důležitá věc, která nesmí chybět je vlhký mech, nebo rašeliník. Výtečný pomocník při horkých dnech a nebo při kladení vajec. Udržuje potřebnou vlhkost a ještěrky ho hojně využívají. Terárium rosím 3x týdně. Mistička na vodu je samozřejmostí. V teráriu je několik kořenů, které rozčleňují prostor a vytváří pro ještěrky úkryt a dodávají pocit bezpečí. Rostliny slouží pouze jako dekorace. Jinak je vše zařízené velice skromně, kvůli lepší kontrole zvířat při krmení. Terárium vyhřívám jednou bodovou žárovkou 25W a osvětluji zářivkou bílé barvy. Velká intenzita světla je velmi důležitá. Výhřevná bodová žárovka je umístěná nad plochým kamenem. Jako nejlepší se mi osvědčili žárovky značky Osram. Pod zářivkou je police na které tráví zvířata většinu dne. Ta je umístěná pod stropem, kde je optimální teplota. Police slouží také jako pozorovatelna, ze které ještěrky vyhlíží svou kořist. Terárium je vyhřívané na teplotu okolo 25°C. Pod žárovkou teplota stoupá až k 45°C. Noční pokles je na pokojovou teplotu. [http://img178.imageshack.us/img178/3113/podarcissi culaterriumjl6.jpg] Terárium pro ještěrky Závěr: Chov ještěrek v teráriu není nijak složitý. Při dodržení základních podmínek chovu, lze ještěrky s úspěchem i odchovávat. Jediné úskalí je zimování. Bez něj ještěrky chřadnou a následně hynou. Ještěrky jsou velmi atraktivní svým neustálým pohybem a zbarvením. Proto ještěrky rodu Podarcis doporučujeme všem, co mohou zajistit kvalitní zimování. Přejeme hodně štěstí v chovu, kvalitní snůšky a ať vám ještěrky dělají tolik radosti jako nám. Luboš a Blanka www.teramelda.wbs.cz https://tera.poradna.net/articles/1873107-podarcis-siculus-siculus-jesterka-italska Salicornia Želvy Vlastní granule pro mláďata suchozemských želv Možná si řeknete: „Proč trávit čas výrobou granulí, když si můžu koupit profesionální výrobek v obchodě?“. Odpověď je celkem jednoduchá. Pokud rádi experimentujete a chcete nabídnout své malé želvě kvalitní doplněk zeleného krmení, tak s chutí do toho. Tady je recept do želví kuchařky: 70 % Listy volně rostoucích rostlin – především pampeliška, jako příměs pak jitrocel, ptačinec žabinec, hluchavka atd. 10 % Květy volně rostoucích rostlin – pampeliška, pupalka, škarda atd. 10 % Zelenina (ovoce) – rajče atd. 3-5 % Skořápky vajíček 2-3 % Vařené kuřecí krky, sušené rybičky (ze Zverimexu). 2 % Pangamin, pár kapek Combinalu AD3 Podle potřeby můžete přidat trochu písku a staré omítky. Můžete experimentovat s různými druhy rostlin, různými poměry surovin. Všechno smíchejte a dvakrát po sobě protlačte mlýnkem na maso. Surovina se tak dobře promíchá. Má pak lepkavou konzistenci, takže vytvoří úzké válečky poživatelné i skutečně mrňavými želvami. Čerstvé granule usušte ve stínu na větraném místě. [http://www.sci.muni.cz/botany/salicornia/granule/gr anule.jpg] Podle mých zkušeností želvy závodí, která bude u misky takto připravených granulí první. Granule dostávají mrňata jen jako doplněk stravy, často ve směsi s jinými, méně poživatelnými granulemi nebo zeleným krmivem. Poměr surovin je jen orientační, můžete si jej upravit podle chovaného druhu i aktuální dostupnosti jednotlivých přísad. I když to tak možná vypadá, v žádném případě nezavrhuji prodávané výrobky. Ale znáte to: Kdo jiný než kuchař má největší radost, když hostům chutná? https://tera.poradna.net/articles/1870921-vlastni-granule-pro-mladata-suchozemskych-zelv Zydy Ještěři Vícedruhové terárium s Agamou kočinčinskou! Agama vs. kočka a pes? Mají agamy vrozený strach z koček, psů, či lidí? Ano, bojí se jakékoli živé věci, která je větší než oni. Mohou však tento strach překonat? V případě člověka je to jednodušší, zvíře si po čase dokáže zvyknout na lidský kontakt a umí i člověka částečně respektovat. Horší je to s domácí kočkou či psem, učit agamu na kontakt s nimi je, myslím, velmi pošetilé až bláznivé a hlavně nebezpečné. Nikdy nemůžete ručit za chování svého psa nebo kočky! Pokud doma máte tato zvířata, bylo by v nejlepším zájmu agamy, držet psa nebo kočku v jiné místnosti, když si agama zrovna dává vycházku. Také se setkávám s reakci „mrtvého brouka“ , když agama zpozoruje např. kočku, přilehne k zemi, ztmavne a nehýbe se, možný pokus o maskování před nepřítelem. Proto agamu zbytečně nestresujte a mějte terárium zajištěné tak, aby se do něj nedostala žádná nechtěná návštěva z venčí. Existují i výjimky, kdy někdo hlásá, že kočka a agama jsou nejlepší přátelé, ale na to bych nespoléhal a nikdy nenechal agamu a kočku pohromadě a natož ještě bez dozoru, to by se pak mohlo stát, že z agamy vám zůstane jen ocásek. Agama vs. bazilišci a jiné agamy či chameleoni? Stále častěji jsem zasypáván dotazy, zda můžeme agamu kočinčinskou chovat společně s ještěry jiného druhu. Osobně vždy odpovídám, že v domácím prostředí nejsme schopni poskytnout dostatečně velké terárium s odpovídajícími podmínkami pro více druhů. Možným kandidátem pro společný chov je teoreticky nějaký druh z bazilišků nebo z agam např. Hydrosaurus pustulatus. Jestliže bychom se opravdu rozhodli chovat více druhů v teráriu, tak doporučuji více výhřevných míst, prostorné terárium a celkově vyhovující podmínky. Do pralesního terária samozřejmě nebudeme dávat např. pouštní ještěry. Kombinace agam kočinčinských a vousatých je vražedná. Také často by lidé kombinovali s chameleony, tady důrazně říkám NE, jelikož chameleoni by se mohli utopit ve vodní nádrži, která u agam nesmí chybět. Za další by bylo zvíře neustále ve stresu, jelikož je to chameleonům vlastní. Agama vs. leguán zelený? Kombinace za kterou můžeme poděkovat našim zverimexům. Lidé mě často bombardují, proč říkám, že se nemají chovat společně, když ve zverimexu to viděli, avšak to neznamená, že je to správné. Pro začátek jen porovnejte velikost dospělců – u leguánů klidně i 180 cm a u agam, málo kdy přesáhne 85 cm. Také hmotnost leguána je mnohonásobně větší a tak když takový dospělý leguán přisedne na agamu, může jí způsobit vážná zranění. Drápy leguánů jsou ostré a mohou agamě opět ublížit. Leguán má také silné čelisti a ostré zuby, v dospělosti vyžadují větší prostor a také mají značné teritoriální chovaní a nepočítám agresivitu během páření. Dalším problémem může být potrava. Leguán je býložravý a agama hmyzožravá, to může znamenat pro leguána problém, jelikož se bude potkávat s hmyzem, kterému i neodolá a sní jej, přitom leguáni jsou striktní býložravci a cokoliv živočišného je spíše na škodu. Na druhou stranu by bylo fajn vidět agamu jíst něco zeleného z jídelníčku leguána, avšak to se v zajetí stává méně častěji, kdežto v přírodě se zeleně nebojí a žerou ji. Jestliže opravdu chcete tyto dva druhy chovat pohromadě, tak si uvědomte, že podmínky mají podobné, ale jejich jídelníček je úplně rozdílný a proto nenuťte leguána, aby musel jíst hmyz a poté aby pomalu a bolestivě umíral např. na selhání ledvin. Ve zverimexu se to možná neřeší, ale chovatel by pro svá zvířata měl chtít jen to nejlepší. A uvědomte si také to, že ze začátku, kdy budou obě zvířata stejně velká, nemusí být až tak velké problémy, ale ony po čase přijdou. To je můj názor! Agama vs. ostatní ještěři a obojživelníci? Jak už jsem psal výše, některé druhy by spolu teoreticky chovat šly, ale osobně bych to nepraktikoval. V žádném případě tedy nekombinovat s ještěry, kteří vyžadují jiné podmínky, např. gekončík noční, který vyžaduje suché a teplejší prostředí, nebude dobrým spolubydlícím, nemluvě o velikosti gekončíka, který by mohl být i chodící svačinou pro agamu a mohla by mu tedy značně ublížit. Anolisové? Druh s podobnými požadavky na chov, avšak opět o hodně menší než agama a proto by byl opět středem útoku. Chov s obojživelníky mi přijde zcela zavrženíhodný, ti s podobnými požadavky jsou strašně malí, takže by je agama chtěla sníst a také většina obojživelníků vypouští při obraně různé toxiny, které by pro agamu nemusely být příjemné. Agama vs. vodní či suchozemské želvy? Další druh z říše plazů, na který se často lidé dotazují. Pokud máte opravdu velké terárium a případně s 2 vodními nádržemi, tak byste mohli být schopni chovat vodní želvy společně s agamou. Avšak většina z nás, není schopna takové podmínky poskytnout a proto často želva i agama plavou společně v jedné nádrži. Nezapomínejte, že želvy jsou zvídaví tvorové a mnohé vodní želvy jsou opravdu velmi dravé a takový ocásek agamy či dlouhé hubené prsty na končetinách jsou pro želvy opravdu velkým lákadlem a často ochutnají. Čelisti želv jsou docela silné, takže agamě opravdu hrozí nebezpečí. Také trus suchozemských želv může obsahovat různé pro agamu škodlivé bakterie a může se pozřením trusu nakazit a to je zcela zbytečné. Proto opět upozorňuji, abyste si takovýto společný chov ještě jednou pořádně promysleli. Agama vs. hadi? Agamy jsou naprosto vyděšené z hadů. Jejich reakce na hady jsou nepředvídatelné a panické. Proto společný chov agamy s jakýmkoliv hadem je nemožný, nepočítaje odlišné podmínky chovu a základní péči. Takovýto chov je velice riskantní. A co chtěl básník říci? Osobně bych chtěl říct, že více druhů v jednom teráriu v domácím prostředí zásadně nedoporučuji. Jestliže zvířeti chceme poskytnout solidní život a netýrat jej, tak mu pořídíme vlastní terárium a dopřejeme mu kvalitní péči a život. Zdroje: mé zkušenosti a Green Water Dragons, Sailfin Lizards and Basilisks (General Care and Maintenance of Series) by Philippe De Vosjoli https://tera.poradna.net/articles/1870889-vicedruhove-terarium-s-agamou-kocincinskou Zydy Ještěři Skutečná agama vodní! Rod Physignathus Dělení rodu Physignathus je v současné době dvojí – Physignathus cocincinus a Physignathus lesueurii. V české taxonomii je pod názvem Physiganthus cocincinus ukryta Agama kočinčinská a pod názvem Physignathus lesueurii se nachází Agama vodní. Často se česká pojmenování pletou a navzájem propojují a proto důrazně upozorňuji, že pojmenování Agama vodní je pro Physignathus cocincinus špatné. Physignathus lesueurii byla poprvé popsána v roce 1931 a to ve dvou poddruzích - Physignathus lesueurii lesueurii a Physignathus lesueurii howittii. Výskyt Tyto australské agamy žijí ve volné přírodě v zalesněných oblastech, na úpatí skal a v blízkosti vodních toků. Na rozdíl od svých příbuzných Physignathus cocincinus je méně vybíravá na kvalitu vody a proto se s nimi můžeme setkat i ve špinavých a blátivých rybnících. Physignathus lesueurii lesueurii obývá zpravidla východní část Austrálie, kdežto Physignathus lesueurii howittii preferuje jižní část kontinentu. Záznamy o výskytu těchto agam pochází také z Nové Guinei. Vzhled Velikost těchto ještěrů je dána pohlavím – samci dosahují velikosti až 92 cm a samice zpravidla okolo 60 cm. Ocas tvoří asi 2/3 délky celého těla a je plochý, jelikož slouží k plavání. Podklad celého těla je šedohnědý. Samci jsou výrazněji vybarvení než samice. Dospělí samci mají cihlově červená břicha a žluté zabarvení hlavy. Po hřbetu se táhne mohutný ostnatý hřeben bílé barvy. Dožívají se 15 – 20 let. Vzhledově se poddruhy těchto agam lehce liší. U Physignathus lesueurii lesueurii se táhne výrazný černý pás vycházející z oční oblasti. U Physignathus lesueurii howittii se táhnou 2 černá pásma po hrdle přecházející do žluté až oranžové barvy. Oba druhy získávají tmavší barvu se svým věkem. [http://www.davidwallphoto.com/images/%7BB70421C6-4 F E4-4EC2-83AA-3C48714C41C9%7D.jpg] Physignathus lesueurii lesueurii [http://www.nrm.gov.au/projects/act/images/2006-07d . jpg] Physignathus lesueurii howittii Chování a zvyklosti Obecně jsou tyto agamy stromovými ještěry, ale můžeme se s nimi setkat i na zemi, kde jsou velmi rychlé a pomocí svalnatých zadních noh dokážou značně skákat. Samozřejmostí je kladný vztah k vodě, umějí dobře plavat a také se potápět. V případě nebezpečí jsou schopné setrvat pod hladinou i 2 hodiny a nehybně vyčkávají. Navíc i to agamy preferují vyprazdňování ve vodě. Teritoriální chování je samcům vlastní a proto držení 2 samců v jednom teráriu je nemožné, jelikož i ve volné přírodě ve svém okolí samce nesnášejí. Komunikace mezi těmito ještěry probíhá pomoci „řeči těla“ (kývání hlavou, olizování substrátu) a nápadné je zavírání oči. Mnoho chovatelů si zavírání očí vykládá jako spokojenost, ale jedná se ve skutečnosti o projev útlaku či zamítnutí. Nejedná se o agresivní ještěry, většinou neútočí a nekoušou. V případě nebezpečí či ohrožení raději utíkají pryč a schovávají se do vody, proto musíte mít trpělivost. Ve dvou zimních měsících bychom měli simulovat období klidu při teplotách 15 - 20° C, snížit dobu svícení a také omezit stravu. Období klidu je příznivé pro páření. Samice kladou 2× ročně 6 – 18 vajec (zahrabávají) a doba inkubace je okolo 80 dní při teplotě 28 – 30° C, ojediněle se může doba inkubace dostat i přes 110 dní. Terárium O optimální velikosti terária by se dala vést bouřlivá diskuze, ale obecně se pro dospělý pár doporučuje 150×100×100 cm. Avšak i zde platí jednoduché pravidlo, čím větší – tím lepší a taky se zvíře více projevuje. Terárium musí bezpochyby obsahovat vodní nádrž, ve které bude mít agama možnost se ukrýt a také se vyprázdnit. Měli bychom těmto agamám nabídnout i živou vegetaci, ale můžeme použít pro dozdobení i umělé rostliny. Živé rostliny ale více simulují přírodu a vhodné jsou např. některé tropické palmy, kapradiny apod. I zde dávejte pozor, zda zakoupená rostlina není chemicky ošetřená, zejména listy bychom měli umýt a rostlinu přesadit a 2 týdny ještě nechat mimo terárium. Jelikož tyto agamy velmi rády šplhají, musí terárium obsahovat i větve – tloušťka větve musí být minimálně stejná jako tloušťka agamy. V teráriu bych nedoporučoval používat různé kořeny či kameny – hlavně ne lávové či nějaké ostré, je zbytečné pak ošetřovat agamě urvaný prst či část ocasu. Jako substrát se osvědčí lignocel s pískem a s rašelinou (vlhké). Osvětlení a UVB zářivka je samozřejmostí – denní teploty by měli být v rozmezí 25 - 30°C a noční teplota okolo 20°C. Pod výhřevnou žárovkou může být teplota až 40°C. Pro vytápění nepoužívejte topné kameny, jelikož hrozí popálení. Doba svícení by měla být 12 hodin denně. Nutné je také dodržovat potřebnou vlhkost a to 60% - 80% (denně bohatě rosit). Potrava Jedná se o hmyzožravce, avšak mnohem častěji než P. cocincinus neodolají rostlinné potravě. Živočišné bílkoviny by měly tvořit 85% stravy a 15% zbývá na bílkoviny rostlinné. I když se budete snažit podávat rostlinnou složku, nemusíte s tím u importovaných zvířat uspět, jelikož nedokážete podat rostliny vyskytující se ve volné přírodě. Mláďata bychom měli krmit denně a podávat žížaly, moučné červy a potemníky – avšak střídmě. Celkově by potrava pro mláďata měla být měkčí, proto raději podávat mladší vývojová stádia cvrčků a výše zmíněné. Mláďata ochotně přijímají i rostlinnou potravu – pampelišky, nať mrkve, fenykl a podobné – můžeme také občas předložit ovoce (meloun či strouhaná jablka). U dospělců servírujeme obdobnou stravu a můžeme přidávat i jiný hmyz přiměřené velikosti, krmíme co 2 dny. Neměli bychom zapomínat přidávat do krmení vitamínové doplňky. Pro chov tohoto ještěra není potřeba CITES ani povolení KVS. Zdroje: I. Green Water Dragons, Sailfin Lizards and Basilisks (General Care and Maintenance of Series) by Philippe De Vosjoli II. Wasseragamen und Segelechsen (Taschenbuch) von Heiko Werning III. Images - davidwallphoto.com a nrm.gov.au https://tera.poradna.net/articles/1870882-skutecna-agama-vodni Salicornia Želvy Embryonální vývoj suchozemských želv U suchozemských želv závisí doba od snesení vejce do vylíhnutí jedince na řadě faktorů. Těmi nejdůležitějšími jsou druh a teplota inkubace. Teplota inkubace ovlivňuje u želv (a nejen u nich) nejen celkovou délku inkubačního procesu, ale má vliv také na pohlaví (30). Nejkratší inkubační dobu při 31 a více °C má želva zelenavá (50-55 dnů), nejdelší pak pravděpodobně jihoafrické druhy s diapauzou a celkovou uváděnou dobou inkubace 200-250 (300) dnů. Na inkubaci může mít vliv například propustnost kyslíku skořápkou (okolní půdou, ve které je vejce uloženo) atd. Také výraznější fluktuace teploty v přírodě jsou příčinou, že se délka inkubace v přírodě obvykle až dvojnásobně protahuje proti ideálnímu stavu v inkubátoru. Pojďme se nyní podívat, co se vlastně ve vejci děje. [snuska.jpg] Obr. 1: Na fotografii je kladoucí samice želvy žlutohnědé (Testudo graeca ibera). Čerstvě snesená vejce mají narůžovělou barvu. Póry skořápky jsou ucpané tekutinou, ve které jsou vejce ve vejcovodech uloženy. Je to patrně důvod, proč se embryo nemůže vyvíjet již v těle samice, i když ta třeba i dlouhé týdny snůšku zadržuje. Zahrabáním vajec do hnízda dojde k obalení skořápky porézní zeminou, rychlému vysušení jeho povrchu a uvolnění pórů. Do vejce začne pronikat větší množství kyslíku, který odstartuje vývoj zárodku. [embryoTH1.jpg] Obr. 2: První fáze vývoje zárodku se projeví malou bílou skvrnkou na povrchu skořápky, která se postupně rozšiřuje na její celý povrch. Tuto změnu zbarvení můžeme ještě lépe pozorovat prosvětlením asi po 2-3 dnech po snůšce evropských druhů. U jiných druhů může vejce do této fáze dospět i za několik týdnů. Rostoucí embryo vysuší povrch vejce, aby bylo lépe prostupné pro kyslík. To je také důvod, proč nesmí přijít skořápka do přímého kontaktu s vlhkostí – voda jinak ucpe póry a embryo se zadusí. [embryo1.jpg] Obr. 3: Na fotografii je totéž vejce v 1/10 vývoje. Vejce různých druhů suchozemských želv se tvarově i velikostí významně liší: zatímco vejce želvy žlutohnědé jsou často až kulatá, želva zelenavá snáší převážně mírně podlouhlá, nebo třeba želva skalní má vejce dlouze protáhlá, až dvakrát delší než široká. Hmotnost evropských suchozemských želv se pohybuje obvykle od 12 do 25 g. [embryo12.jpg] Obr. 4: Následuje série fotografií embrya želvy skalní (Malacochersus tornieri), které mi zůstalo utajeno v teráriu patnáct dnů, a teprve po této době bylo přeneseno do inkubátoru. Po této chladnější diapauze se obvyklá inkubační doba 180-200 dnů zkrátila na "pouhých" 115 dnů. První fotografie embrya odpovídá přibližně předchozí fotografii a 1/10 doby inkubace (bez diapauzy). [embryo.jpg] Obr. 5: Další fotografie je pořízena o den později. [embryo2.jpg] Obr. 6: Fotografie zárodku, u kterého se začíná objevovat systém cév prokrvující vnitřek vejce, je pořízena o pouhé dva dny po předchozí fotografii. Prokrvení má za úkol nejen shromažďovat živiny, ale především okysličovat krev jejím průchodem těsně pod porézní skořápkou. Tímto způsobem je zajištěno dostatečné prokysličení embrya v první fázi jeho růstu. [embryo3.jpg] Obr. 7: Bouřlivý embryonální vývoj posunul vejce do tohoto stádia za pouhé 3 dny od předchozí fotografie. V první třetině vývoje však může embryo relativně často z jakéhokoliv důvodu (velké kolísání teploty, vysoká teplota, genetické dispozice) zahynout. Viditelné struktury se rychle rozpadnou a vejce se vyčistí tak, jako by bylo od počátku sterilní. Je pravděpodobné, že tak končí značná část vajec prohlášených později za "sterilní"... [embryo4.jpg] Obr. 8: Jsme v 1/4 inkubace. Vajíčka plazů nemají oddělený žloutek od bílku blankou, proto je žloutek i se zárodečným terčíkem obvykle situován na dně vejce. Abychom nepoškodili vyvíjející se zárodek, nesmí se s vejcem v žádném období vývoje otáčet. V tomto vejci však zárodek zůstal po dlouhou dobu nádherně fotogenickým, protože se zachytil na boční stěně skořápky. [embryo5.jpg] Obr. 9: V čase 3/10 doby vývoje přestává být zárodek patrný. V této velikosti jsme schopni pozorovat i první pohyby. Embryo reaguje na prudké světlo záškuby, proto opatrně, aby si samo neublížilo. Zárodek se oddálil od stěny a bude nyní růst velmi rychle. Postupně vyplní celý prostor, takže se vejce stane nerůsvitným. [embryo6.jpg] Obr. 10: Na vejci želvy žlutohnědé můžeme přibližně v 1/2 inkubační doby vidět malou bublinu, která usnadňuje zásobení embrya kyslíkem. Už totiž nestačí pouhé prokrvení těsně pod skořápkou. Systém cév je postupně zárodkem vstřebáván, a tak prostup vzduchu skořápkou usnadňuje právě malá vzduchová kapsa, ze které kyslík difuzně prochází do těla zárodku celým jeho povrchem. Vzduchová dutina se postupně zvětšuje, zatímco zbytek vejce zůstává téměř neprůsvitný. [embryo7.jpg] Obr. 11: V poslední fázi vývoje embrya se vzduchová kapsa rozšíří a umožní pravděpodobně i první nadechnutí embrya po uvolnění dýchacích cest. Mládě si pak začne razit cestu z těsného příbytku ven. Domnívám se, že na velikost vzduchové bubliny má vliv vlhkost vzduchu v inkubátoru. Příliš vlhký vzduch neumožní dostatečné vysýchání obsahu vejce a vytvoření bubliny. Může mít proto možná dokonce negativní vliv na poruchy růstu embrya, které je nedostatečně zásobeno kyslíkem. Naopak příliš suchý vzduch způsobí předčasné vyschnutí obsahu vejce. Pro evropské druhy se jako optimální vlhkost udává 80-90 %. [embryo8.jpg] Obr. 12: Mládě nejprve prolomí skořápku rohovitým výrůstkem na špici zobáku. Později vystrčí přední končetiny a rozlomí zbytek skořápky. Celý proces líhnutí trvá obvykle 1-2 dny, mládě často odpočívá i spí. Nic však nelze uspěchat. Vejce, i když částečně narušené, poskytuje mláděti ochranu před predátory, infekcí a vyschnutím. Setrvává v něm nějakou dobu i poté, co skořápku rozlomilo. [embryo9.jpg] Obr. 13: Jakmile mládě opustí vejce, snaží se zahrabat do půdy a dostat se do vlhkého prostředí. V něm pak přijme celým povrchem těla velké množství vody, aby mohlo vyrovnat „pomačkaný“ krunýř. V přírodě nově vylíhlá mláďata setrvávají dlouhé týdny v hnízdě, někdy v něm snad i zimují. Prostředí vlhké půdy zajišťuje příhodné prostředí, protože mláďata jsou velmi náchylná na vysušení. [embryo10.jpg] Obr. 14: Čerstvě vylíhlé mládě má ještě nevstřebaný žloutkový vak, ze kterého čerpá výživu po několik dalších dní od vylíhnutí. Je třeba je udržovat v co nejčistším prostředí a poskytnout mláděti vodu a teplo obdobné tomu v inkubátoru. [embryo11.jpg] Obr. 15: Na fotografii jsou zachyceni tři různě staří exempláři želvy zelenavé. Největší jedinec je samice o hmotnosti ca 1,0 kg, ostatní dvě želvy jsou jejími potomky. Želva prostřední velikosti je roční mládě o hmotnosti ca. 150 g a nejmenší je čerstvě vylíhlé mládě o hmotnosti 15 g. [http://www.sci.muni.cz/botany/salicornia/embryonal/ dvojhlav.jpg] Obr. 16: A jako smutnou, ale mimořádně zajímavou rozinku nakonec tohoto dortu jsem dal fotografii obsahu nevyvinutého vejce, jehož vývoj se zastavil v 9/10. Zajímalo mě, co bylo příčinou úhynu mláděte, proto jsem je z vejce vypreparoval... Nutno však říct, že většina zárodků svůj bouřlivý embryonální vývoj ukončí úspěšně a na svět vykouknou jako miniaturní zmenšeniny svých dospělých rodičů. Související články Vnitřní výběh pro suchozemské želvy Želví stůl CITES a chov suchozemských želv Co žereš a piješ, želvo Venkovní bouda pro suchozemské želvy Inkubátor pro želvy https://tera.poradna.net/articles/1870868-embryonalni-vyvoj-suchozemskych-zelv Salicornia Želvy Vnitřní výběh pro suchozemské želvy Po probuzení putuje moje skupinka želv vždy dovnitř, do připraveného prostorného výběhu s lokálním zdrojem tepla a příhodnými podmínkami, ve kterých se během několika dnů plně aktivují a pustí do potravy. Občas jim pomohu vykoupáním, ale pokud jsou zimovány v opravdu dobrých podmínkách, zdá se, že ani na jaře nemají větší potřebu pít. Při rekonstrukci svého vybavení jsem pořídil pár fotografií, a tak jsem se rozhodl sem vložit, jak lze takový přechodný výběh fungující 1-2 měsíce v roce snadno postavit. [vv01.jpg] Z vodovzdorných překližkových nebo OSB desek jsem postavil dvě základní bedny, jejichž rozměry jsou cca 120 x 170 cm. Tyto bedny jsou propojeny uzavíratelným "vchodem", takže celý vnitřní prostor cca 4 m2 je možné buď ponechat propojený, nebo vzájemně oddělit. Výška stěn i pro velké želvy zcela dostačuje okolo 30-35 cm. [vv02.jpg] Jako zemina byla použita lesní hrabanka s pískem a starou omítkou. Tento materiál je dostatečně nasákavý, méně prašný než obyčejná zemina ze záhonu a želvy jej mohou v případě nedostatku minerálních látek i konzumovat. [vv03.jpg] V rohu výběhu byl postaven cihlový přístřešek. Doma samozřejmě neprší, ale právě naopak – trvalé sucho podporované lokálním zdrojem tepla želvám vůbec nesvědčí. Jestliže pravidelně každé dva dny celý prostor přístřešku včetně cihel zavlažím asi dvěma litry vody, vznikne uvnitř cihlového domečku vlhké prostředí, které je velmi vhodným místem pro jejich nocování. Osvědčilo se mi totiž toto pravidlo: ve dne "slunečno" a sucho (s občasným deštíkem, který želvy milují), v noci vlhko a chladněji. Pokud želvy stávkují a nechtějí na noc do přístřešku, jednoduše je tam po setmění přemístím. Zavedením tohoto rytmu se můžete zbavit třeba i drobných problémů s rýmou, které mohou být vyvolány průvanem a suchým vzduchem. [vv04.jpg] A nakonec zdroj světla a tepla. Na fotografii je provizorně jen prostá žárovka, kterou však vřele nedoporučuji. Používám nyní halogenový reflektor a stěny v jeho blízkosti jsem obložil dlažbou. Zdroj UV záření není pro želvy jen přechodně chované v tomto výběhu vůbec zapotřebí, protože jej mají dostatek při letním pobytu venku. Nikdy nenastal významnější problém, a to i přesto, že tu želvy obvykle spořádají velké množství skořápek a později snesou 1-2 bohaté snůšky. Prostor, který lze dále členit rozličnými kameny a dalšími překážkami, želvám pro toto období plně dostačuje. Pokud se samec zrovna nevěnuje celkem hlasitému páření, vyhřívají se želvy líně pod zdrojem tepla, jsou zalezlé v přístřešku nebo se právě snaží sežrat pampelišku i s Vaším prstem... https://tera.poradna.net/articles/1870844-vnitrni-vybeh-pro-suchozemske-zelvy Zydy Ještěři Agama kočinčinská u nás doma! Výskyt Tento druh agam popsal poprvé Cuvier v roce 1829, když je objevil ve Vietnamu. Agamy žijící ve volné přírodě preferují vlhké tropické lesy na jihovýchodě asijské pevniny - Vietnam, Laos, Kambodža, Thajsko a také Čína. Většinou se vyskytují v okolí řek, jezer, potoků či rybníku - v nížinách s teplotou okolo 27°C , s malými sezonními výkyvy a až s 1800 mm srážek. Vlhkost prostředí bývá okolo 80 % a teploty během roku neklesnou pod 18°C. Slunce zde svítí skoro kolmě a proto je zde fáze soumraku velmi nízká. Ve volné přírodě milují vodu, velmi dobře plavou a umí se dokonale potápět. V případě nebezpečí se ponoří do vody a vydrží pod hladinou až 2 hodiny. V klidném prostředí se šplhají co nejvýše a tam se sluní. [agama.jpg] Vzhled Agama kočinčinská je ještěr celkové délky 80 - 100 cm, délky těla 25 – 35 cm a o hmotnosti dosahující 30 - 70 dkg. Mláďata dosahují po vylíhnutí velikosti 12 - 15 cm a mají výrazně velkou hlavu, často zbarvené do hnědo-zelena. Barva těla dospělců je tmavě zelená až světle zelená, ocas je příčně zploštělý a černo-žlutě pruhovaný. Ocas využívá pro udržení rovnováhy a při lezení, někdy jej užívá jako bič proti útočníkům a také proti chovateli. Břicho bývá světle zelené až nažloutlé. Hlava je trojúhelníkového tvaru a u samců dosahuje větší velikosti než u samic. Také se po velké části těla táhne hřeben, který končí v půlce ocasu a je výraznější u samců. V dutině ústní se nachází malé špičaté zoubky, které pomáhají vysávat větší kořist a také umožňují všežravou orientaci, dále je v dutině ústní jazyk, ten je lepkavý - pro udržení kořisti, avšak není vystřelovací. Na hlavě se ještě nachází jeden speciální orgán. Mezi očima mají tzv. třetí oko, které pomáhá rozeznávat světelné podmínky a také slouží jako termoregulátor. Agamy kočinčinské mají velmi dobře vyvinuté nohy, přední nohy jsou více svalnatější než zadní štíhlé nohy. Přední silné nohy s pěti drápy jsou používány k lezení a uchopení větví, kdežto zadní nohy pomáhají při skákání a plavání. Zajímavostí je, že tyto agamy dokážou běhat po zadních, rovnováhu jim udržuje dlouhý ocas. Další zajímavosti je také barvoměna. Nejedná se o klasickou barvoměnu jako např. u chameleonů, ale i přesto stojí za povšimnutí. Jestliže je agama vitální, vyhřívá se a má dostatečnou teplotu, je světle zelené barvy. V případě strachu, stínu, chladu nebo nějaké nemoci, je tmavě zelené až černé barvy. Jsou to denní zvířata, která se dožívají 10 - 15 let, nejstarší žijící agama je v Londýnské Zoo a má 19 let. [dsc00051.jpg] [dsc00052.jpg] Terárium Obecně platí, že nejvhodnější chovná skupina je 1 samec a 2-3 samice, pro takto velkou skupinu jsou vhodné rozměry terária přibližně 1 x 1 x 1, 5 m . Samci mezi sebou svádějí souboje, proto je chov více samců pohromadě možný pouze ve velikém teráriu a ve větší skupině. Dominantní samci také obsazují nejlepší místa na vyhřívání a pro odpočinek na větvi. Ze své vlastní zkušenosti však důrazně nedoporučuji chov více samců v jednom teráriu. Chov jedince není nijak nemožný, lepší pro soliterní chov je samec. Pro jedince se velikost terária pohybuje okolo 80 x 60 x 60 cm - hodnoty jsou jen orientační. Obecně platí, že čím je terárium větší, tím pro agamu lépe. Jestliže je terárium malé, agama má často pobitý čenich až na kost. Denní teplotu bychom měli mít 26 - 31°C a noční teplotu s poklesem až na 21°C. Osvětlení Přírodnímu nefiltrovanému slunečnímu záření se nic nevyrovná, avšak můžeme se pokusit o částečnou náhradu v podobě UV zářivek či žárovek. Záření UVB je důležité pro zpracování vitamínu D3, který získávají ze stravy a při nedostatku tohoto záření (vit. D3) může docházet k metabolickému onemocnění kosti (nedostatek vápníku). To, co ušetříte na osvětlení, se prodraží na léčebných výdajích. Také je velmi důležitá vzdálenost od zářivky, účinnost bývá do 30 cm, proto poskytněte agamám nějakou větev přímo pod zářivkou. Dávejte si pozor na levné žárovky, kde je psáno, že poskytují celé spektrum záření, jedná se většinou jen o záření UVA. Zářivky s UVB stojí od 300 Kč a osobně bych pro tento druh agam doporučil Narva Reptilight, které osobně používám a nemám prozatím žádné problémy. Nezapomínejte, že se stářím zářivky se snižuje vyzařované množství UVB, proto bych asi tak po 8 měsících zářivky měnil. V teráriu mám také obyčejnou zářivku pro větší osvětlení a také pro zvýšení teploty. Tepelné zdroje Pro vytopení terária na určitou teplotu volíme žárovky - buď obyčejné nebo keramické. Watáž žárovky zjistíme nejjednodušeji měřením teploty, nejčastěji vyhovuje 40W žárovka, v teplejších místnostech i 25W. Avšak dávejte pozor, aby se zvířata nemohla popálit. Topné kameny bych do terária vůbec neumísťoval, agamy se rády sluní a ne se pečou na kamenech, opět je zde nebezpečí, že se zvířata mohou opálit. V každém teráriu by také neměl chybět teploměr. Voda Agamy vodu milují ale ne všechny. Měli byste agamám poskytnout velkou vodní plochu se stále čistou vodou. Nezapomínejte na to, že agamy vypouští exkrementy i exkrety ve vodě, proto je nutná každodenní výměna. Jako vodní nádrž můžete použít různé plastové nádoby či akvárium a podobné. Berte ohled při výběru nádoby na snadnou údržbu. Poskytněte jim také dostatek vody, aby se mohly aspoň z 50% ponořit. Vodu není potřeba vyhřívat, postačí pokojová teplota, důležitější je čistota vody. Vlhkost Měla by se pohybovat okolo 80%, což bývá docela obtížné i s vodní nádrží. Můžete si proto zakoupit různě drahá zařízení pro rosení. Já osobně používám ruční rozprašovač. Denně jim tam rozpráším asi litr vody a vlhkost je ideální, je vhodné mít také vlhký substrát. Mnoho lidí nepovažuje vlhkost za důležitou, ale mýlí se. Uvědomte si, že tyto agamy pocházejí z vlhkého tropického klimatu. V každém teráriu by také neměl chybět vlhkoměr. Substrát Zde by se mohla strhnout velká hádka. Máte na výběr několik možností, ze kterých můžete vybírat. Bukové štěpky (chipsy) jsou velmi estetické, čisté, suché a bez zápachu, ale mají jednu nevýhodu, těžko se s nimi udržuje vysoká vlhkost, avšak pro začátečníky to bývá nejlepší volba. Lignocel je snad nejkontroverznější substrát. Mnoho chovatelů jej považuje za ďáblovo sémě a mnoho chovatelů si jej nemůže vynachválit. Já osobně používám směs lignocelu, písku a rašeliny a vyhovuje mi. Používání samotného písku bych zavrhl, agamy někdy písek požírají a to by mohlo vést k ucpání střev, proto jej musíte vždy s něčím míchat. Samotná rašelina není špatná, avšak já preferuji svůj mix, který denně kropím, aby byl stále vlhký a neuschnul, poté by prášil a lepil se na agamy. Dále pak je vhodné používat nějaké kameny okolo vodní nádrže, k tomu používám akvarijní štěrk, takové barevné kamínky, které už raději kupuji v OBI, jelikož tam stojí 25 KG do 100 Kč. Kameny zabírají větší část terária než samotný substrát, ten tam mám jen proto, že v něm mám zasazené rostliny. Živé rostliny Jsou výborné pro udržení vlhkosti v teráriu, avšak musím říct, že jim agamy dají docela zabrat. Také jestli nekrmíme z ruky, může volný hmyz v teráriu rostliny ožírat, což jim moc neprospěje. Jestliže si koupíme rostlinu a hodláme ji do terária zasadit, tak bych ji nechal asi 14 dní ještě mimo terárium, osprchoval ji a přesadil. Často se stává, že rostliny mají na sobě různé postřiky a chemická hnojiva, která mohou být nebezpečná. Také dávejte pozor na jedovaté rostliny, agama sice zelené obvykle nejí, ale náhoda je přece, vy víte kdo. Na zasazení do terária jsou vhodné různé Draceny, Datlovníky či Areca. Osobně mám v teráriu Datlovník kanársky a agamám se líbí a neničí jej. Také můžete použít různé umělé rostliny, avšak ty už vlhkost nepodrží, ale pro dozdobení je také používám. Nezbytností je spleť větví po celém prostoru. Na zem zvířata slézají pouze příležitostně při koupání či ochlazení a podobně. Jestliže si chceme pořídit větve z přírody, tak nejvhodnější jsou dubové a bukové, větve ovocných stromů musíme častěji měnit. Dávejte také pozor na výrobu vlastních terárii a na použití různých toxických látek. Toxická lepidla a barvy mohou agamám škodit. Nejčastěji si doma chovatel vyrábí zadní stěnu, tady důrazně pozor na různé laky a podobné, protože stěny pak silně zapáchají až několik týdnů, proto se musí nechat po delší dobu venku větrat. [dsc00049.jpg] Jednoduché, ale účelné terárium! [dsc00053.jpg] Koutek pro agamy v pokoji! Potrava Nejdůležitější otázkou je asi jak často a čím krmit. Frekvence krmení je různá - mláďata krmíme denně a u dospělců se názory různí - buď můžeme krmit denně po menších dávkách nebo krmíme 3x do týdne ve větší dávce. Já osobně krmím dospělce denně a když nechtějí, nabídnu jim více další den. Potrava agam se skládá z různých druhů hmyzu (cvrčci, švábi, kobylky, sarančata, červy a další), z malých myší (holátek či skákavek), ryb a také ze žížal. U mladších agam bych nedoporučoval sarančata, jsou na ně moc velká a bojí se jich. Hmyz Obsahuje velké množství fosforu a nízký obsah vápníku, také má většina nestravitelné kostěné obaly, které se mohou zaklínit ve střevech, proto bych nedoporučoval krmit pouze hmyzem. Můžeme také krmit moučnými červy a Zophobas, avšak dávejme si pozor, tento typ stravy je velmi tučný, obsahuje moc chitinu a málo vápníku - já osobně zkrmuji “moučňáky” jen tak 1x za 14 dní pro oživení a také pro nabuzení chutě. Pro klid se ještě doporučuje rozmáčknout hlavovou část, aby bylo trávení rychlejší a nemohla oběť v trávicím traktu nějak ublížit. Největší úlohu hrají “moučňáci” při rozkrmování po nějaké nemoci či nechutenství. Další oblíbenou pochoutkou bývají švábi - výborný obsah vápníku a dalších látek. Někteří chovatele mají odpor ke švábům, avšak doporučují zkrmovat i je, navíc si velmi snadno můžete založit vlastní chov švábů a hned se nějaká koruna ušetří. Žížaly Obsahují poměrně vysoké množství vápníku a jsou vyváženou stravou - jsou měkké a tak nehrozí zaklínění ve střevech. Po krmení žížalami bývá řidší stolice. Holátka Obsahují vysoké množství vápníku a bílkovin a proto by měly být součásti stravy. Jsou vhodnější než ryby, ty obsahují méně prospívajících látek a slouží spíše jako zpestření či pobavení pro agamy. U holátek bychom měli dávat pozor na množství, 4x měsíčně doopravdy postačí. Ovoce a zelenina Asi nejvíce diskutovaná součást stravy. Některé agamy opravdu ovoce a zeleninu milují, avšak ostatní si ji ani nevšimnou. Největším přínosem ovoce a zeleniny je přísun tekutin a vitamínu, avšak jedná-li se o vápník, tak nic převratného nečekejte. Často se stává, že agama některé dny potravu odmítá, panika není na místě, je jen potřeba lehce zaběhlý systém stravování obměnit. Doporučil bych také 1x týdně hladovku pro zvýšení chuti. Velice důležitou složkou potravy jsou vápník a minerály. Vhodné jsou například drcené vaječné skořápky smíchané s minerály. Osvědčené jsou také vápníkové tablety a volně rozsypaná sépiová kost. Z počátku mé agamy o sépii nejevily zájem, ale nyní si aspoň kousek denně vezmou a nemyslím si, že by měli takový nedostatek, jelikož jim vitamíny a minerály podávám při každém krmení, ale asi jim sépie chutná. Už mnohokráte jsem četl, že někdo krmí agamy konzervou pro kočky a podobnými - důrazně všechny prosím, aby si z nich nebrali příklad. Konzervy nejsou nijak prospěšné, často bývají i docela slané a kořeněné, což pro agamy není vůbec vhodné. Z vitamínových doplňku postačí NutriMix REP (někdy odmítán), Plastin, Roboran nebo TerraVit, které dávkujeme dle návodu. Pro zdravé stravování je také důležitý poměr druhů potravy - hmyz by měl tvořit 40 - 50%, žížaly 10 - 20%, holátka 20 - 40% a ovoce a zelenina asi 10%. Velmi vhodné je naučit agamy na krmení z ruky, máte díky tomu dokonalý přehled o tom, co agama sní a také hmyz neběhá po teráriu. Určitě každého zajímá, kolik by měla agama sníst. Mláďata sní obvykle 2 cvrčky za den, poté 4 cvrčky a postupně se dávka zvyšuje, to poznáte sami. Např. jedna má 16 měsíční agama sní 3 holátka nebo 11 cvrčků a 6 švábů úplně s přehledem. Osobně si vedu záznamy o krmení, což bych doporučoval všem a také jednou měsíčně agamy vážím a měřím. Rozmnožování a odchov Agamy jsou pohlavně dospělé asi okolo 1,5 roku. Rozmnožování agam potřebuje dodržení všech potřebných podmínek. Rozeznání pohlaví v mladším věku nebývá příliš snadné, avšak řekneme si nějaké znaky. Hlava samců je větší a táhne se jim od očí černý výrazný pruh. Hřeben na krku je vyšší a tělo je celkově mohutnější. Také trny na hřebenu jsou vyšší a také na ocase jsou trny podobné výšky. Můžete si také všimnout, že pod trny je chrupavčitý hřeben, který je vyšší u samců. Femorální (stehenní) póry jsou širší a temnější, u samic jsou málo zřetelné. Samice jsou více hruškovitého tvaru a jejich ocas je více zakulacený. Jestliže doma máte samce a samičku a chcete je spářit, je lepší dodržet zimní spánek. K tvz. hibernaci se rozhodněte pouze, když je zvíře ve skvělém zdravotním stavu. Hibernace začíná koncem podzimu až začátkem zimy. Postupně začneme snižovat dobu svícení ze 14 hodin na 10 hodin a teplotu snižujeme na denních 22°C a nočních 17°C a také krmíme jen 1x týdně. Období hibernace trvá asi 2 měsíce. Poté začneme opět svítit alespoň 12 hodin a teplotu zvýšíme na 28°C. a také krmíme v menších intervalech. Po navrácení do normálního harmonogramu začne samec pronásledovat samici, namlouvat si ji a nakonec dojde k páření. Kopulace trvá asi 10 - 20 min. Během páření může dojít i ke zranění samice, někdy je lepší po páření dát samici do jiného terária. Samice začíná klást vejce asi 2-3 měsíce po kopulaci a 2-3 týdny před snůškou začne být nervózní a nežere. Někdy je lepší dát samce pryč, ať je samice klidnější a naklade vajíčka. Je nutné připravit místo pro snůšku - vlhký písek nebo rašelina - vrstva musí být vysoká alespoň 10 cm. V období březosti samice bychom měli dbát na kvalitní stravu plnou vápníku a zvýšit příjem vitamínu a dalších látek. Nakladená vajíčka poté musíme přemístit do inkubátoru, použil bych jako poklad Vermikulit. Dávejte pozor, ať vejce zůstanou ve stejné poloze jako byla kladena, tím myslím, abyste vrchní stranu nedali dolů. Inkubace probíhá v různých typech inkubátorů, osobně doporučuji suchý inkubátor, kde teplotu držíme asi 28°C. Inkubační doba je 55 - 80 dní, dle teploty. Mláďata bývají dlouhá přibližně 12 - 15 cm. Mají kulatou hlavičku s velkýma očima. Asi po 2 dnech začínají sama příjmat potravu. Podáváme přiměřeně velké cvrčky, moučné červy či ovoce a zeleninu. Mláďata mějme odděleně od rodičů a také po menších skupinách pro snadnější přehled. Udržování teploty, UVB záření a vitamíny - to vše je samozřejmostí. Zdroje: 1. Green Water Dragons, Sailfin Lizards and Basilisks (General Care and Maintenance of Series) by Philippe De Vosjoli 2. wasseragame.de (pár informací o výskytu) 3. mé poznatky https://tera.poradna.net/articles/1870843-agama-kocincinska-u-nas-doma Apophis Jedovatí hadi Odchov zmije útočné Odchov zmije útočné Bitis arietans Merrem, 1820 Protože základní informace popisující výskyt a charakteristiku zmije útočné jsou v současné době poměrně snadno dostupné, omezím se v tomto článku pouze na údaje získané během několika let v mém chovu. Zájemce o komplexněji pojatou problematiku mohu odkázat na publikovaný článek v časopise Akvárium a terárium VOŽENÍLEK (2000). Sehnat před dvaceti lety zmije útočné nebyl rozhodně velký problém, ale představa, že z roztomilého tlouštíka bude časem bezmála dvoumetrový had silný jako mužské stehno, mi vždy otevřela oči. Když se mi tedy v roce 1996 naskytla možnost získat mláďata malé formy Bitis arietans, neváhal jsem ani minutu a 21. 9. 1996 jsem si přinesl dva desetidenní samečky a jednu samičku těchto krásných zvířat, která se narodila u přítele Petra Voženílka. Mladé zmije byly nádherně vybarvené. Základní tmavě hnědá barva přecházela u samičky volně do oranžova, kdežto samečci měli v podkladu slámovou až žlutou barvu. Alternující černé skvrny na zádech byly jasně žlutě lemovány, což vyniklo hlavně na samici. Od poloviny zad se tyto skvrny, připomínající kraniálně rozevřené písmeno V, měnily spíše v pruhy. Kontrastní zbarvení si hadi podrželi až do dospělosti. Již druhý den pozřela mláďata osrstěnou mastomyš; tou dobou měřili hadi asi 20 cm a krmení dál probíhalo v třídenních intervalech. V listopadu se zmije svlékly a jejich velikost se pohybovala v rozmezí 25 až 29 cm. Jeden ze samců v růstu zaostával. V prosinci byli všichni přemístěni do terária o rozměrech 60 x 50 x 50 cm. Teplotu jsem udržoval mezi 20 – 25o C. Všechna mláďata byla velmi žravá, a tak jsem si mohl dovolit předkládat rozmanitou stravu, kterou tvořily hlavně myšky, ale také mastomyši, mladí potkani a křečci. Jednou byl zkrmen také vrabec. V březnu roku 1998 jsem u menšího samce zaznamenal potíže při vyprazdňování, kloaka byla otevřená tak, že bylo možné vidět exkrement a po okrajích silně zarudlá . Pokusil jsem se hada koupat v teplé vodě a jemně masírovat, ale dosáhl jsem jen vyvržení natrávené myšky a následující den sameček uhynul. Na konci téhož roku se začaly u zmijí projevovat první náznaky počínající puberty. Zhruba od poloviny října nastal v teráriu po zhasnutí náramný shon a od poloviny listopadu přestali hadi přijímat potravu, což se od té doby pravidelně opakuje. Vnímavý terarista, který si dokáže všímat životních projevů svých chovanců a zaznamenává si je, tak může rozpoznat, kdy je vhodná doba pro připuštění. Nebyl jsem si totiž do té doby jist, zda si mláďata z F2 generace ponechala vrozené cykly odpovídající periodám na jižní polokouli , v tomto případě ze Zimbabwe. Svým chováním mě hadi přesvědčili, že ano. Abych v tak raném věku předešel případnému páření, oddělil jsem oba jedince do terárií o rozměrech 60 x 60 x 60 cm, ve kterých jsou chováni dodnes. Pohlavní aktivita obvykle polevuje koncem ledna, kdy zmije začínají přijímat potravu. Po celý rok svítím hadům 10 hodin denně, intenzita světla se mění v závislosti na ročním období, ale vzhledem k nočnímu způsobu života si nejsem jist, zda hraje v životě Bitis arietans významnější roli. Během roku se snažím měnit teplotu a vlhkost podle klimatické mapy domoviny, nutno dodat, že má důslednost často kolísá víc , než mikroklima v teráriu. V průběhu chovu jsem vystřídal různé druhy substrátů, až jsem nakonec zůstal u hoblin, které dobře pojmou velké množství vody při vyprázdnění hadů. Jen v době připouštění vyměním hobliny za kartony, abych předešel nalepení hoblin na hemipenis. Přibližně jednu pětinu dna zaujímá obdélníková miska se stále vlhkým lignocelem. K připuštění hadů jsem se odhodlal v listopadu 1999 při velikosti zmijí přes 70 cm, kdy jsem nejprve přemístil 10. 11. samici do terária 120 x 60 x 60 cm a k ní po pěti dnech samce. Hned 16. 11. jsem přistihl samečka s vysunutým hemipenisem a také samička měla pootevřenou kloaku. Na kartonu se výmluvně leskla „slimáčí stopa“. Od té doby samice předváděla typické známky březosti, naposledy přijala potravu 23. 1. 2000 a stále se vyhřívala, preferujíce zadní třetinu těla. Jaké bylo mé zklamání, když jsem 24. 8. 2000 nalezl v teráriu 20 jantarově žlutých vajec. Protože jsem se domníval, že samice do vytvoření neoplozených vajec příliš energie neinvestovala, pokusil jsem se připustit oba hady v prosinci 2000 znovu, ale aktivní byl pouze samec, čímž mě samička přesvědčila, že má více rozumu než já. V roce 2001 jsem po „vykrmení“ samice, která v té době dosahovala velikosti téměř 80 cm, opět postupoval stejným způsobem a 15. 10. 2001 dal hady k sobě. Samec po večerech neúnavně pronásledoval samici a když už jsem měl pocit, že jeho snaha polevuje, měl jsem 15. 12. tu čest pozorovat od 14:00 do 15:00 hod páření. Po deseti dnech jsem zmije přemístil zpět do svých terárií. Poslední potravu přijala samice 13. 3. 2002 , přičemž od spojení pozřela dva potkany a stejný počet vzrostlých mastomyší. 4. 7. 2002 samička, na které dosud nebyly patrné žádné známky gravidity, porodila 18 mladých zmijí a 2 neoplozená vejce. Porod probíhal mezi 9. a 15. hodinou. Jedno z mláďat se narodilo defektní, mrtvé a jednomu chyběl ocásek. Průměrná velikost narozených zmijí byla 18,9 cm. Všechna novorozeňata se okamžitě svlékla a byla, za značného funění, přemístěna po čtyřech do terárií 30 x 20 x 20 cm. Ještě téhož dne pozřela vyčerpaná samice mastomyš, některá mláďata začala žrát už 8. 7. 2002. Pro velký zájem o mladé jsem od 29. 7. 2002 neměl možnost sledovat jejich další vývoj. Během chovu jsem se raději nepokoušel potvrdit údaj z literatury, který hovořil o páření již čtrnáctiměsíčních zvířat (Schmidt, 1989) a nakladení neoplozených vajec v r. 2000 mi dalo asi za pravdu. Délka březosti 201 dnů u mé samice značně překračuje čísla, která udává TRUTNAU (1990) u Bitis arietans z Ghany a to 159 a 136 dnů. Příčinu spatřuji v odlišné geografické oblasti výskytu a malém vzrůstu trpasličí formy zimbabwské zmije útočné, kterou jsem měl možnost chovat. V taxonomii zmije útočné se můžeme dočkat v budoucnu mnoha změn, které zřejmě povedou k popisu nových poddruhů (Voženílek, 2000), což by mohlo přispět k roztřídění zatím publikovaných údajů. [p2.jpg] [p3.jpg] Stanislav Hakl Literatura Schmidt, D., 1989: Vermehrung von Terrarientieren. Schlangen. Urania, Leipzig /Jena/ Berlin. 141 s. Trutnau, L., 1990: Schlangen im Terrarium. Band 2. Giftschlangen. Eugen Ulmer, Stuttgart. 157 s. Voženílek, P., 2000: Zmije útočná. Akvárium a terárium, 43, 6, s. 51 – 54. https://tera.poradna.net/articles/1870831-odchov-zmije-utocne Zydy Pokec Pravidla českého pravopisu! Citace: Kdy se píše i, í a kdy y, ý, stanoví tato pravidla: 1. a) Po písmenech h, ch, k, r, označujících tzv. (pravopisně) tvrdé souhlásky, se píše y (ý); např. hynout, hýbat, chytat, nachýlit, kynout, kýta, ryba, rýč; ťuhýk, měchýř, žákyně, rorýs; nohy, měchy, vlaky, hry; drahý, suchý, měkký, dobrý; b) y (ý) se píše také po písmenech d, t, n, pokud se jimi označují souhlásky tvrdé [d], [t], [n]; např. dychtit, dýha, ty, týkat se, nynější, nýbrž; hrady, rudý, boty, stý, brány, věrný. 2. a) Po písmenech ž, š, č, ř, j a zpravidla i po c, která označují tzv. (pravopisně) měkké souhlásky, se píše i (í); např. živý, žít, široký, šíp, čistý, čípek, hřib, říkat, jitro, jízda, cizí, cítit; družice, sušit, lučina; muži, běží, kaši, sluší, oči, mlčí, bratři, dobří, hraji, mají, chlapci, vedoucí; b) i (í) se píše také po písmenech d, t, n, pokud se jimi označují souhlásky měkké [ď], [ť], [ň] (které se jinak píšou s háčkem, jako ďábel, rtuť, kůň); např. divoký, dítě, tisk, tíseň, nitka, vnímat; Miladin, mladík, tetin, proutí, vinice, zedník; hadi, mladí, kosti, svítí, (na) kameni, nemocní. 3. Po písmenech b, f, l, m, p, s, v, z, označujících tzv. (pravopisně) obojetné souhlásky, se píše jednak i (í), jednak y (ý). O tom, kdy psát y (ý), platí tato pravidla: 1. V kořenech slov domácích se píše y (ý) ve slovech dále uvedených (a v jejich tvarech) a ve slovech, která jsou od nich odvozená nebo jsou s nimi příbuzná. (Výčet slov odvozených a jmen vlastních není vyčerpávající.) by,bý: být (bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby, bývalý, byt, bytná, bytový, bytelný, bytost, bydlit, bydliště, obydlí, bydlo (tj. příbytek, živobytí), dobýt, dobyvatel, dobytek, dobytče, dobytkářství, nabýt, nabývat, nábytek, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, přebýt, přebývat, přebytek, přibýt, přibývat, příbytek, ubýt, ubývat, úbytek, zbývat, zbytek, zabývat se), obyčej (obyčejný), bystrý (bystře, bystrost, bystřina, Bystřice), bylina (býlí, býložravec, černobýl, zlatobýl), kobyla (kobylka, Kobylisy), býk (býček, býčí, býkovec), babyka; Bydžov, Přibyslav, Bylany, Hrabyně; Zbyněk. Pozn. Ale bít (tlouct), bidlo (tyč, žerď). ly,lý: slyšet (slyšitelný, slýchat, nedoslýchavý), mlýn (mlynář, mlýnice), blýskat se (blýsknout se, zablýsknout se, blýskavice, blýskavý, blyštět se), polykat (zalykat se), vzlykat (vzlyknout, vzlyk, vzlykot), plynout (uplynout, rozplynout se, rozplývat se, splynout, splývat, oplývat, vyplývat, plynulý, plyn, plynný, plynárna, plynoměr, plynojem), plýtvat, lysý (lysina, lyska, Lysá, Lysolaje), lýtko, lýko (lýčí, lýčený (tj. lýkový), lýkovec, lýkožrout), lyže (lyžovat, lyžař), pelyněk, plyš, slynout, plytký, vlys (vlýsek, vlysový); Volyně. Pozn. Ale mlít, líčený (předstíraný, strojený), vlis (k vlisovat), lísat se, lišaj, lišej, ližina (trámec, podklad pod břemeno). my,mý: my (zájmeno 1. os. č. mn.), mýt (mycí, myčka, umýt, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina), myslit i myslet (mysl, myšlenka, pomyslit i pomyslet, pomýšlet, přemýšlet, vymyslit i vymyslet, vymýšlet, výmysl, úmysl, usmyslit si i usmyslet si, smýšlení, smyšlenka, smysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, myslivec, myslivna, Nezamysl, Nezamyslice, Přemysl), mýlit se (mýlka, mylný, omyl, zmýlená), hmyz (hmyzí, hmyzožravec), myš (myší, myšina), hlemýžď, mýtit (mýtina, vymýtit, vymycovat), zamykat (odmykat, nedomykat, vymykat se, výmyk, přimykat se), smýkat (smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk), dmýchat (rozdmýchat, dmychadlo i dmýchadlo), chmýří, nachomýtnout se (ochomýtat se), mýto (mýtné, Mýto), mykat (mykaný), mys, sumýš; Litomyšl, Kamýk. Pozn. Ale mi (3. p. os. zájmena já), mít (být vlastníkem). py,pý: pýcha (pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, Přepychy), pytel (pytlovina, pytlák, pytlačit), pysk (pyskatý, ptakopysk, Solopysky), netopýr, slepýš, pyl (opylovat), kopyto (sudokopytník), klopýtat (klopýtnout), třpytit se (třpyt, třpytivý, třpytka), zpytovat (jazykozpyt, nevyzpytatelný), pykat (odpykat), pýr (pýřavka), pýří, pýřit se (zapýřit se, pýřivý, čepýřit se), pyj; Chropyně, Pyšely; Spytihněv. Pozn. Ale píchat (bodat), pisk (pískot; základ ptačího pera). sy,sý: syn (synovský, synovec, zlosyn), sytý (sytost, dosyta, nasytit, nenasytný), sýr (syreček, sýrař, sýrárna, syrovátka), syrový (syrovinka), syrý (tj. syrový), sychravý (Sychrov), usychat i usýchat (vysychat i vysýchat), sýkora (sýkořice), sýček, sysel, syčet (sykat, sykot), sypat (sypký, sýpka, sypek, nasypat, násyp, násypný, osypaný, vysypat, zasypat, zásyp); Bosyně. Pozn. Ale sirý (osiřelý), sirup, sirob, sípat (chraptět), sivý (šedivý). vy,vý: vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký (vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, vyvýšit, vyvýšenina, zvýšit, převyšovat, Vyšehrad), výt (zavýt), výskat (výskot, zavýsknout), zvykat (zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navykat, navyknout, návyk, odvykat, odvyknout, obvyklý), žvýkat (žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, žvýkačka), vydra (vydří, vydrovka, Povydří), výr (pták), vyžle, povyk (povykovat), výheň, cavyky, vyza; Vyškov, Výtoň. Pozn. Ale vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu), vískat (probírat se někomu ve vlasech), vít (vinout), vížka (věžička); Vizovice. zy,zý: brzy, jazyk (jazýček, jazykozpyt, jazykověda, dvojjazyčný, jazylka), nazývat (se) (vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se); Ruzyně. Pozn. Ale brzičko (je odvozeno příponou -ičko), zívat (únavou, touhou po spánku), nazívat se (mnoho zívat). Po písmenech f, c se v základech domácích slov y (ý) nepíše. Pozn. Vlastní jména, zvl. příjmení, se pravopisným pravidlům, a tedy ani pravidlům o psaní i (í) a y (ý) vždy nepodřizují; tak vedle Syrovátka je i Sirovátka, Zíval i Zýval, Zima i Zyma, Mlynář i Mlinář apod. 2. V předponě vy-, vý- se píše y (ý). Např. vyslechnout, vyvařit, vyvářka, vyzděný; výslech, výstava, výborný, výzkumný atd. Pozn. Ale visutý (visící, např. visutá hrazda). 3. Přípony s y (ý) jsou nečetné. V převážné většině přípon u odvozovaných slov se píše i (í) měkké. Např. -ice (pravice), -ička (včelička), -ík (balík), -ín (vltavín), -ina (vzteklina), -inka (syrovinka), -írna (papírna), -íř (šermíř), -isko (letovisko), -iště (učiliště) atd. 4. V koncovkách podstatných a přídavných jmen se řídí psaní i (í) a y (ý) po souhláskách obojetných v zásadě podle toho, patří-li jméno ke vzoru tvrdému, nebo ke vzoru měkkému. a) V koncovkách podstatných jmen vzorů muž, stroj; růže, píseň, kost; moře a stavení se píše vždy jen měkké i, í: učiteli, Francouzi, penězi, jeteli, košili, košilí, větvi, větví, větvích, obuvi, obuví, poli, polí, polím, polích, obilí, obilím; větvemi, stepmi, soukolími. V koncovkách podstatných jmen vzorů hrad, žena a město se píše tvrdé y: duby, domy, stavby, lampy, slovy, mýdly kromě koncovky -ích v 6. p. č. mn. u některých podst. jmen vzoru hrad, např. lesích, sklepích, kostelích, a koncovky -ami v 7. p. č. mn. vzoru žena, např. ženami, vrbami. V koncovkách podstatných jmen vzoru pán se píše měkké i v 1. a 5. p. č. mn.: lvi, holubi, orli, chlapi, psi, plazi; měkké i je také v koncovce 3. a 6. p. č. j. -ovi: chlapovi, psovi. Tvrdé y se píše ve 4. a 7. p. č. mn.: lvy, holuby, orly, chlapy, psy, plazy. Pozn. Také podstatná jména vzoru hrad zakončená na c mají v koncovce -y, např. tácy, puncy, nespisovné placy, kecy aj. b) V koncovkách přídavných jmen vzoru jarní se píše vždy jen měkké -í: holubí, sokolí, čapí, psí, soví, kozí, holubího, sokolímu, psích, kozími; cizí, ryzí ap. - V koncovkách přídavných jmen vzoru mladý se píše tvrdé -ý: veselý (člověk), bílý (mrak), veselým (hochem, hochům, ženám, děvčatům), veselých (hochů, hoších, žen, ženách, děvčat, děvčatech). V koncovce 7. p. č. mn. -ými se píše po m měkké i: veselými (hochy, chlapci, ženami, dětmi, písněmi, děvčaty). Podobně je tomu i v koncovkách přídavných jmen přivlastňovacích, např. otcovým (bratrem, bratrům, kabátům, sestrám), otcových, otcovými. V tvarech 1. a 5. p. č. mn. mužského rodu životného se píše -i, -í: veselí (hoši), hoši se vrátili zdraví a veselí (viz § 13 a násl.); otcovi bratři, Jiráskovi "Psohlavci", mladí manželé Novákovi. 5. Psaní -i a -y v 1. p. č. mn. přídavných jmen a v příčestích (v č. mn. minulého času a v jiných složených tvarech slovesných) slouží jako prostředek mluvnické shody přísudku, resp. doplňku s podmětem. Platí zde tato pravidla: A. 1. Je-li podmětem jméno mužského rodu životného v množném čísle, píše se v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen -i. Např.: Účastníci zájezdu se vrátili z hor do hněda opáleni. Nejlepší absolventi školy byli vyznamenáni. Naši přátelé nám dobře poradili. Zvědové přinesli důležité zprávy. Hoši se rozběhli bosi po louce. Platí to i v případech, kdy je v podmětu užito podstatného jména mužského rodu v tvaru životném, ale označujícího věci neživé, např. Na dvoře stáli dva obrovští sněhuláci. Hadroví strašáci se kolébali ve větru. Pozn. 1. Některých jmen mužského rodu se užívá v tvarech životných i neživotných, i když označují jen věci neživé, např. slanečci i slanečky, uzenáči i uzenáče, ledoborci i ledoborce, ukazatelé i ukazatele apod. Životné tvary podstatných jmen vyžadují ve shodných tvarech jmen přídavných a příčestí měkké -i, neživotné tvary tvrdé -y. Např. Uzenáči byli na skladě vedle Uzenáče byly na skladě. Mohutní ledoborci vypluli na pomoc vedle Mohutné ledoborce vypluly na pomoc. Na poradě byli zhodnoceni ukazatelé prosperity podniku vedle Na poradě byly zhodnoceny ukazatele prosperity podniku. Pozn. 2. U některých jmen odpovídá rozdíl mluvnické životnosti a neživotnosti rozlišení významovému. Např. Unavení nosiči odpočívali, ale Železné nosiče zrezavěly. Podobně též: Zkušení vodiči velbloudů jsou nepostradatelní při cestách, ale Kovy jsou dobré vodiče tepla. Draci z pohádky strašili chlapce ve snu, ale Kovové draky letadel ležely připraveny v tovární hale. 2. Je-li podmětem jméno mužského rodu neživotného v množném čísle nebo jméno rodu ženského v množném čísle, píše se v koncovkách příčestí a jmenných tvarů přídavných jmen -y. Např. Motory automobilů se na znamení rozběhly. Počítače se staly součástí našeho života. Na poradě vedoucích pracovníků se stanovily nové výrobní programy. Učitelky nám připravily hezký výlet. Otepi slámy se vršily ve stoh. Bezručovy Slezské písně byly přeloženy do několika cizích jazyků. Pozn. 1. Podstatná jména rodiče, koně, lidičky mají koncovky jako neživotná, avšak shodu jako jména životná: Svědomití rodiče by to nedopustili. Čtyři vraní koně táhli kočár (ale V tělocvičně nebyly koně připraveny). Pozn. 2. Podstatné jméno den má v 1. p. č. mn. dva tvary: dny a dni; oba však mají pouze shodu jako jména neživotná: Dny (dni) se krátily. Uplynuly tři dlouhé dny (dni). Pouze u knižního a zastaralého tvaru dnové je shoda jako u podstatných jmen životných: Krásní dnové minuli. Pozn. 3. Podstatné jméno dítě má v j. č. tvar středního rodu, ale v č. mn. tvar ženského rodu děti, a tedy i shodu v ženském rodě, např. Děti běhaly na pláži bosy. Všechny děti se shromáždily na školním dvoře. B. Tvoří-li podmět několik souřadně spojených jmen, řídí se psaní -i nebo -y těmito pravidly: 1. Je-li mezi podstatnými jmény alespoň jedno rodu mužského životného, píše se -i. Záleží však i na postavení podmětu vzhledem k přísudku: a) Předchází-li podmět před přísudkem, píše se -i vždy: Otec i matka šli večer do divadla. -- Režisérka filmu a autor scénáře měli největší úspěch. -- Tento hráč, ba celé mužstvo zklamali. -- Slepice, kuřata a kohouti utekli před psem. -- Žáci a žákyně, kteří mají výborný prospěch, byli veřejně pochváleni. -- Naši závodníci a jejich stroje budili zaslouženou pozornost. b)Následuje-li podmět za přísudkem, je možná shoda i podle nejbližšího jména několikanásobného podmětu, pokud je toto jméno v množném čísle: Předmětem studia se staly kosatky a delfíni vedle Předmětem studia se stali kosatky a delfíni. -- Na koncert šly všechny žákyně, ale jen jediný žák vedle Na koncert šli všechny žákyně, ale jen jediný žák. -- V soutěži vystoupily pěvecké sbory i sólisté vedle V soutěži vystoupili pěvecké sbory i sólisté. Ale: Večer šli otec i matka (vedle matka i otec) do divadla. 2. Není-li mezi jmény v podmětu jméno mužského rodu životného, píše se -y (shoda je podle jména rodu mužského neživotného nebo podle jména rodu ženského): Hřeben a žínka ležely na stole. -- Místní úřad a vedení podniku uzavřely prospěšnou dohodu. -- Elektrotechnická fakulta ČVUT a Dům techniky se dohodly na uspořádání dne otevřených dveří. -- Krávy i všechna telata byly očkovány. -- Po skončení výstavy se stoly, křesla a židle naložily na vůz a odvezly. Pozn. 1. Je-li v několikanásobném podmětu několik jmen rodu středního a alespoň jedno z nich v čísle jednotném, píše se pak -y (shoda je jako u neživotných jmen rodu mužského a ženského): Kotě a kuře zůstaly na dvoře samy. -- Švédsko a Finsko podepsaly dohodu o kulturní spolupráci. -- Předsednictvo vlády a jednotlivá ministerstva přistoupily k přípravě vládního programu. Pozn. 2. Vedle toho přídavná jména a příčestí mohou ovšem mít v přísudku i tvary jednotného čísla nebo množného čísla středního rodu, pokud to podmět umožňuje: Večer šel otec i matka do divadla. -- Na uspořádání dne otevřených dveří se dohodla Elektrotechnická fakulta a Dům techniky. -- Zítra budou očkována všechna telata i jalovice. C. Mluvnická shoda se uplatňuje vždy tehdy, nabízí-li se mluvnický rod podmětu jako zřejmý a jednoznačný. Jinak nastupuje tzv. shoda podle smyslu a psaní -i nebo -y se řídí těmito zásadami: 1. Ve větách s podmětem vyjádřeným osobním zájmenem nebo tvarem pomocného slovesa píše se -i nebo -y podle toho, zda se vztahuje k osobám rodu mužského, nebo rodu ženského, tj. uplatňuje se zřetel k přirozenému rodu podmětu: Co (my) jsme se vás s tím natrápily! (jde-li o ženy) -- Co (my) jsme se vás s tím natrápili! (jde-li o muže a v případech ostatních). 2. Ve větách s podmětem všeobecným (jímž se rozumí "někdo, lidé") je shoda vždy podle rodu mužského životného: Zvonili poledne. -- Otiskli to v novinách. -- Utíkal, jako by ho honili. -- Všem školám! Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy žádá, abyste oznámili výsledky zkoušek nejpozději do jednoho týdne. 3. Ve větách s podmětem slovně nevyjádřeným má přísudek shodu a) s podstatným jménem, které se vyrozumívá jako podmět na základě toho, že je ho užito v oslovení (vyjádřeném 5. pádem podstatného jména), které věta obsahuje. Např. Kam jste se, kluci, schovali? -- Vážené posluchačky, byly jste již informovány o změněném začátku našeho pořadu? -- To jste, děti, dělaly samy? Pozn. Hlediska uvedená v 1. a 3.a) se mohou spojovat. Např. Co jste nám, děvčata, připravily (nebo připravila)? b) podle přirozeného rodu podmětu ve větě předcházející; pak je mluvnický vztah přísudku k podmětu volnější. Např. Na sportovním soustředění se sešla samá děvčata; brzy se navzájem poznaly a prožily krásné dva týdny (vedle poznala a prožila); c) s podstatným jménem, kterého je užito ve větě předcházející v jiném než 1. pádě. Např. Vedoucí pomohl mladším chlapcům postavit stany, protože to nikdy nedělali (tj. chlapci). Často to bývá zejména u výrazů vyjadřujících množství. Např. Stovky posluchačů se sešly na náměstí, aby slyšeli (nebo slyšely) oblíbené zpěváky. -- Miliony lidí se dnes spojily, aby zachránili (nebo zachránily) život na naší planetě. -- Většina pracovnic se rozhodla odejít ze závodu, našly si totiž lepší zaměstnání. -- Skupiny dobrovolníků pracovaly celou noc, aby vyprostili (nebo vyprostily) zasypané horníky. D. Několikanásobný podmět obsahující jména živých bytostí různého rodu může být vyjádřen též nesouřadně (zejména s předložkou s). Pokud pak jsou příčestí a jmenný tvar přídavného jména v čísle množném, -i nebo -y se píše podle obdobných zásad jako při vyjádření souřadném: 1. Podmět předchází před přísudkem: Eva s Pavlem přišli pozdě (vedle přišla pozdě). -- Eva s oběma bratry přicházeli po cestě (vedle přicházela po cestě). Jsou-li obě jména v čísle množném, je však možná i shoda podle jména v předložkovém pádě: Výletnice s průvodci se vrátili (nebo vrátily) k odpolednímu vlaku, jen studentky se svými instruktory byli pozváni (nebo byly pozvány) na večeři do chaty. -- Všechny ošetřovatelky včetně lékařů měli (nebo měly) plno práce. -- Děvčata s hochy cvičili bosi (vedle cvičila bosa). 2. Následuje-li podmět za přísudkem, je obvyklá shoda s prvním jménem (v 1. pádě): Vrátily se už výletnice s průvodci? -- Byly už pozvány studentky se svými instruktory? Pozn. Nechápe-li se však 7. pád s předložkou s jako součást podmětu, ale jako výraz rozvíjející slovesný přísudek (příslovečné určení), nemá vliv na shodu: Dívky s hochy závodily (= dívky závodily s hochy), podobně Děvčata s hochy závodila (= děvčata závodila s hochy). V některých případech je ovšem možné pojetí obojí. Písmeno "ě" 1. ve skupinách dě, tě, ně označuje výslovnost [ď, ť, ň] + [e]; např. dělat, mládě, na hradě, tvrdě; tělo, kotě, v plotě, krutě; něco, koně, ženě, věrně; 2. a)po souhláskách b, p, v, f označuje výslovnost [j + e]; např. oběd, pěst, věda, fěrtoch; hříbě, o lípě, hravě, na harfě; ve slovech, v nichž se ke kořenu počínajícímu skupinou je- připojuje předpona ob- nebo v-, se ovšem píše -je- (nikoli -ě-); např. objevit, objet, vjezd; b) po souhlásce m označuje výslovnost [ň + e]; např. měď, měkký, jmění, měnit se, měsíc, město; umět, tamější (odvozeno od tam příponou -ější), soukromě; mě (2. a 4. p. od já). Tam, kde je souhláska [ň] nebo [n] i v jiném tvaru slova nebo v slově příbuzném, píše se mně; např. zapomněl (pomni), rozumně (rozumný), uzemnění (uzemnit), domněnka, domnělý (domnívat se). Kdy píšeme s a kdy z? I když jsou předložky a předpony "s" a "z" svým významem rozdílné, ve výslovnosti je velmi často nerozlišujeme. Pravidlo o psaní "S" je zcela jednoznačné - se 7. pádem se pojí pouze předložka "s" ( např. s bratrem, s matkou, se synem,...) Pravidlo o psaní "z" je také jednoznačné - výlučně s 2. pádem se píše předložka "z" (např. vstát ze židle, z postele, z doslechu, z města,...) Dnes již málo používaný 4. pád si žádá jen předložku "s" (knižní výrazy - být s to, kdo s koho,...) Předpona "s" - píšeme tam, kde sloveso s touto předponou má význam směřování dohromady(na jedno místo, k sobě,spolu - např. sejít se, sehnat, sepnout, shromáždit) a dále pak tam, kde sloveso s předponou má význam směřování shora dolů nebo z povrchu pryč (např. seskočit, svalit, sloupat, smýt,...) Předpona "z" - píšeme tam, kde dochází ke změně stavu, uvést do jiného stavu (např. zčervenat) a v jiných případech. Kdy píšeme ú a kdy ů? Písmeno "ú" je historicky starým grafémem a zůstalo dodnes na začátku slov (např. úroda, únava, úloha, úřad,...) Toto označení délky zůstává i po předponě a na začátku druhého členu složeniny (např. neúroda, bezúčelný, trojúhelník,...) Písmeno "ů", vzniklé hláskoslovně ze staročeského ó s postupnou změnou na "uo" a později psané nad sebe jako "ů", (dóm - duom - dům), stojí na jiném místě ve slovech a v koncovkách (např. vůle, zůstat, půjčit, hradům,...) V cizích slovech se délka samohlásky většinou neoznačuje, i když často dlouze vyslovujeme (např. kultura, brožura, literatura,...), avšak pozor, v některých cizích slovech se délka označuje, ale rozdílně od daných pravidel (např. túra, manikúra, skútr, Bejrút,medúza,...) Skloňování osobního zájmena "já"! 1. já 2. mne, mě 3. mně, mi 4. mne, mě 5. ------- 6. mně 7. mnou Konec první části Pravidel českého pravopisu! Zdroje: pravidla.cz Čeština na dlani Pravidla českého pravopisu FIN Učebnice - Mluvnice jazyka českého pro I.ročník gymnázia - Milada Buriánková https://tera.poradna.net/articles/1870832-pravidla-ceskeho-pravopisu RITCHI Literatura Herpetologický slovníček odborných názvů 0 - 9 1,0 - samec 0,1 - samice 1,1 - pár 0,0,6 - označení pro počet mláďat blíže neurčeného pohlaví A abdomen - břicho, u členovců zadeček aberace - odchylka, odlišnost (např. barevná odchylka v rámci druhu) abortus - potrat (latinsky) absces - hnisavé ložisko, většinou zapouzdřené adultní - dospělý jedinec adaptabilní - přizpůsobivý adhezivní - přilnavý, lepkavý aestivace - období letního klidu, tzv. letní spánek (u některých tropických a subtropických obojživelníků a plazů) Afrotropická biogeografická podříše – oblast zahrnující tropy Afriky (po severní Saharu a část Arabského poloostrova), někdy přejímáno botanické členění s podooblastmi madagaskarskou a kapskou aglyfní - hladké a rovnoměrně tvarované zuby (pravé užovky) agregační chování - seskupování většího počtu jedinců jednoho druhu (např. v zimovišti) akineze - stav strnulosti, nehybnosti - reakce zvířete na útok predátora, na stres, apod. aklimatizace - přizpůsobení, (např. na podmínky v zajetí) akrodontní chrup - typ zubů u některých ještěrů (Agamidae, Chamaeleonidae) akvatický - vodní, žijící ve vodě albinismus - naprostá ztráta pigmentu nejen v kůži, ale i tělních orgánech a očích, které jsou vždy červené. Existuje mnoho přechodných stupňů (albinoidismus, xantorismus atd.) alochtonní - (výskyt) - nepůvodní, zavlečený alopatrie - (alopatrický výskyt) - areály výskytu dvou či více druhů, které se navzájem nepřekrývají alternující - (znaky v kresbě) - pravidelně se střídající amelanický – jedinec neobsahující gen pro tmavé (černé) zbarvení amnion - komůrka s plodovou tekutinou, chránící ve vejci embryo plazů amplexus - typická pozice páření žab, při níž samec samici pod sebou objímá nohama anaerobní (bakterie) - žijící bez přítomnosti kyslíku anální (štítky) - řitní anatomie - vědní obor, který se zabývá vnitřní stavbou těla a uspořádáním orgánů anorexie - odmítání potravy, nechutenství antiseptický– desinfekční, aktivní obrana proti infekci antropogenní - (vliv, krajina) - přeměněná člověkem aposematické (zbarvení, chování) - výstražné (zbarvení, chování). Mlok - černá žlutá, chřestýš - chřestění, kobra - roztažená kápě arboreální, arborikolní - stromový, mající vztah ke stromům, žijící na stromech areál - vymezená oblast, kterou obývá určitý taxon aridní - (oblast) - vyprahlá, suchá, pouštního či stepního charakteru aseptický - pasivní ochrana rány či jedince před infekcí – dodržování hygienických podmínek, max. omývání vodou artritida - zánětlivé onemocnění kloubů atrofovaný - zakrnělý, zmenšený autochtonní výskyt - původní výskyt. Opakem je alochtonní výskyt autotomie - samovolné odvržení části těla, zpravidla ocasu B Batesovy mimikry - napodobování jedovatého živočicha neškodným tvorem (korálovka & korálovec) batrachofágní - živící se převážně obojživelníky benigní - (nádor) - nezhoubný Bernská konvence – úmluva o ochraně evropských druhů živočichů a rostlin biogeneze - vývoj živých organismů, od jednoduchých až po složité formy biom - základní typ suchozemského prostředí s charakteristickým typem vegetace a fauny (savana, tropický deštný prales, apod.) biomasa - celková hmotnost veškerých organismů žijících na určitém prostoru biotop - životní prostředí určitého organismu na určeném stanovišti bipední pohyb - pohyb po dvou končetinách (u dnešních plazů např. Basiliscus) brachiální - pažní, ramenní brakická - (voda) - smíšená voda sladká s vodou mořskou (např. ústí řek) bufofágní - živící se převážně ropuchami C canthus rostralis - rostrální hrana na hlavě plaza, rozhraní mezi stranami a vrškem hlavy v linii mezi čenichem a vrchní stranou orbity capillaris - kapilární, vlásečnicový carapax - hřbetní část krunýře želv, korýšů, pavouků. viz karapax caudalis - zadní, ocasní (lat. kaudum= ocas) část CB - Captive Breeding - anglické označení pro Narozen v zajetí Celularis, celulární - buněčný Cerebralis, cerebrální - mozkový Centralis, centrální - ústřední, centrální CITES - Washingtonská konvence - (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) - dohoda o mezinárodním obchodu s ohroženými zvířaty a rostlinami cirkadiální - (rytmus) - 24 hodinový denní režim cirkanuální - (rytmus) - roční cyklus coitus - pohlavní spojení mezi samcem a samicí collare - příčná linka, vytvářející na krku "obojek" corpus - tělo cranium - lebka cysta - cysta, dutina (někdy vyplněná tekutinou) čtvercová kost - kost spojující vrchní část lebky s úhlovou kostí spodní čelisti cytotoxický (hadí jed) - působící na krevní oběh, a rozkládající krev a tkáň D degenerace - morfologické, genetické a jiné změny organizmu vzniklé např. následkem příbuzenské plemenitby dehydratace - ztráta tekutiny, vysušení dentální kost - kost spodní čelisti, opatřená zuby dermatitis - dermatitida, zánětlivé onemocnění kůže determinace - přesné určení dichromatismus, dichroismus - rozdílné zbarvení samce a samice jednoho druhu. Často je užíváno bez závislosti na tvarové odlišnosti dimorfismus - dvoutvárnost, jev kdy se u jednoho druhu vyskytují dvě morfologické formy, lišící se např. tvarem těla, velikostí, zbarvením disruptivní účinek, kresba - obrana optickým klamem, např. střídání pruhů různých barev (zpřetrhání obrysu těla) diurnální - denní (např. aktivita) diverzita, diverzifikovaný - rozmanitost, různorodost - rozmanitý, různorodý, rozličný divergence - evoluční vývoj jednoho organismu do několika samostatných forem dominance - vlastnost charakterizovaná ovládáním druhých. Dominantní zvíře ve skupině je také většinou nejsilnější a nejschopnější domestikace - zdomácnění DNA - zkratka deoxyribonukleové kyseliny, nositelky dědičné informace. Vyskytuje se v jádru buňky, tvoří řetězce v chromozomech dorzální - (šupiny, strana těla) - hřbetní dorzolaterální - ležící na rozhraní hřbetu a boků dorzoventrální - situovaný směrem od hřbetní k břišní straně, kolmo k podélné ose Duvernoyova žláza - orgán produkující sekret s obsahem proteinů, které mají toxické účinky. Tuto žlázu mají téměř 2/3 užovkovitých hadů, toxin se dostává do rány, smíchaný se slinami, zadními rýhovanými zuby (tzv. žvýkáním) dysfunkce - porušená funkce, nefunkčnost E edém - otok ekdyse - pravidelné svlékání staré pokožky u plazů či bezobratlých ekosystém - soubor organismů žijících na určitém území, v harmonii s neživou přírodou ektoparazit - vnější parazit, cizopasník žijící na povrchu těla hostitele (roztoči, klíšťata) ektotermie - studenokrevnost, neschopnost organismu vyrábět vlastní teplo (poikilotermní živočichové) embryo - zárodek, organismus v raném vývojovém stádiu endoparazit - vnitřní parazit, cizopasník žijící uvnitř těla hostitele endotermie - teplokrevnost, opak ektotermie (homoiotermní živočichové) endemit - taxon, vyskytující se pouze na konkrétním, geograficky jasně vymezeném, izolovaném území (např. ostrově nebo pohoří) endolymfatický, endolymfa - tekutina vyplňující prostor hlemýžďovitého kanálku ve vnitřním uchu obratlovců epidermis - pokožka, svrchní část kůže epigamní chování - namlouvací projevy mezi samcem a samicí určitého druhu estrogen– samičí pohlavní hormon etologie - věda zabývající se chováním živočichů a jeho příčinami euryekní druh - přizpůsobivý druh, schopný tolerovat změny životního prostředí. Opakem je druh stenoekní. euryfágní - nespecializovaný druh, lovící značně rozmanitou kořist evertebratofágní - živící se převážně bezobratlými živočichy a hmyzem evoluce - přirozený vývoj organismů v čase na základně přírodního výběru exitus - konec, smrt exkrement - výkal, výměšek, trus F facialis - obličejový feromony - chemické pachové částice, vylučované živočichy především v době páření fertilizace - oplodnění vajíčka samčí spermií filiální generace - generace potomků. Označuje se zkratkami, podle počtu generací (F1, F2, až FX...) fixace – zpevnění folidóza - struktura (tvar a uspořádání šupin) u plazů fosilní - vymřelý druh známý pouze s paleontologických nálezů fotoperioda - 24 hodinový světelný cyklus (střídání dne a noci) fraktura - zlomenina kosti frontální - (štítek) - čelní fylogeneze– vývoj organismů zohledňující jejich příbuzenské vazby a stáří druhů (tzv. fylogenetické stromy) fyziologie– vědní obor zabývající se funkcí jednotlivých vnitřních orgánů Fyziologický roztok – slabý roztok soli (0,9% roztok NaCl), podává se při nahrazování tělních tekutin G ganglion - nervová uzlina gangrena - odumřelá tkáň, sněť gastritida - zánět žaludku gen - základní jednotka genetické informace genetika– vědní obor zabývající se příbuzenskými vztahy mezi jedinci genitálie - pohlavní orgány genitalizace – určení pohlaví geografická bariéra - hranice, kterou daný druh není schopen překročit a bránící migraci (řeka, pohoří, údolí, moře, apod.) germicidní– bakterie ničící glandula - žláza globulin - jednoduchá bílkovina v krevní plazmě glukosa – jeden ze základních cukrů, často podávaný jako nejzákladnější zdroj energie gonády - pohlavní orgány živočichů gravidita - březost, gestace, nošení vajec či mláďat v těle gulární - v oblasti hrdla H habitat - místo výskytu, lokalita, biotop habitus - vzhled, zevnějšek heliofilní - upřednostňující, milující slunce, žijící na slunci (neschopni přežívat bez slunce) heliotermní živočichové - získávající teplo vystavováním svého těla slunečním paprskům hemipenis - párový pohlavní orgán hadů a ještěrů herbivorní živočichové - býložraví, rostlinožraví hermafrodit - oboupohlavní živočich, mající současně samčí i samičí pohlavní orgány herpetologie - obor zoologie, zabývající se obojživelníky a plazy (z řeckého "herpeto" - plazit se) herpetofauna - část fauny, zahrnující obojživelníky a plazy herpetofágní - specializující se na lov plazů herpetolog - odborník v oboru zoologie, zabývající se studiem plazů hexagonální - šestihranný hibernace - zimní spánek živočichů, spojený s poklesem všech životních funkcí hierarchie - pořadí, stupnice důležitosti mezi členy skupiny živočichů hniloba tlamy - obecné pojmenování pro častou nemoc hadů - nekrotický zánět ústní dutiny - "stomatitis ulcerosa". Holarktická geografická oblast – geografická říše zahrnující palaeraktickou (Euroasie) a nearktickou (Sev. Amerika) podříši holotyp - konkrétní exemplář, podle něhož byl popsán nový taxon (druh, poddruh) hybrid - kříženec hypervitaminóza - předávkování organismu vitamíny hypovitaminóza - nedostatek vitamínů v organismu CH chemoreceptor - smyslový orgán plazů, schopný analyzovat chemické podněty chromatofor - kožní buňka schopná uvnitř přesouvat pigment z jednoho místa na druhé a podílející se na barvoměně (např. Chamaeleonidae) I ichtiofágní - zaměřený převážně na lov ryb imunita - odolnost inbreeding - příbuzenská plemenitba interní - vnitřní intersticiální kůže - pružná část kůže mezi šupinami hadů, popř. ještěrů introdukce - vysazení (zavlečení) nových druhů člověkem do lokalit, kde se nikdy předtím nevyskytovaly inkubace - vylíhnutí vajec teplem umělým, nebo přirozeným insektivorní - hmyzožravý intoxikace - otrava (toxickými látkami) IUCN - International Union of Conservation of Nature and Natural Resources - Mezinárodní unie ochrany přírody a přírodních zdrojů. Sídlí ve Švýcarsku a patří pod UNESCO. Vydává a aktualizuje červenou knihu ohrožených druhů - www.iucn.org J Jacobsonův orgán - orgán umístěný v horním patře plazů, kterým jsou zvířata schopna pomocí jazyka chemicky vyhodnocovat pachy v okolí jícnové zuby - výběžky krčních obratlů u vejcožroutů (případně některých užovek – Elaphe quatorlineata), umožňující rozdrcení skořápky juvenilní - mladý, nedospělý živočich K kanibalismus - vlastnost požírat jedince vlastního druhu kaudálně, kaudální - směrem k ocasu, ocasní část těla karapax - vrchní (hřbetní) část krunýře želv a bezobratlých (hruď), latinsky carapax karcinom - rakovinový nádor karnivorie - masožravost, hmyzožravost kaudální - ocasní kavernikolní– žijící v dutinách keratin - tvrdá látka, z níž jsou tvořeny rohy, nehty, drápy a šupiny plazů kladogram - výstup fylogenetické analýzy, znázorňující vzájemné příbuzenské vztahy mezi jednotlivými taxony klepton - dále plodný mezidruhový kříženec, nesoucí znaky obou rodičů a schopný zakládat životaschopné populace kloaka - společný vývod trávícího, vylučovacího a pohlavního ústrojí u plazů a ptáků kloakální sondování - určování pohlaví hadů a ještěrů chirurgickým pátradlem (sondou) kloakální (rudimentální) drápky - potlačené vývojové zbytky zadních končetin, např. u hroznýšovitých hadů kmen - systematická jednotka koevoluce - společný evoluční vývoj dvou či více druhů které si nekonkurují, ale naopak se navzájem přizpůsobují koitální kousání - zakusování vzrušených samců samicím do oblasti krku či pánve, převážně při páření komenzál - organismus přiživující se na jiném organismu, ovšem aniž by mu tím škodil. Neplést s parazitismem! komunita - společenství jedinců určitého druhu, žijících v uzavřené skupině (většinou po celý život) konvergentní vývoj - vývoj dvou či více nepříbuzných druhů do podobného vzhledu i chování, při shodných životních podmínkách kopulace - spojení dvou jedinců opačného pohlaví za účelem rozmnožování kosmopolitní (rod, druh) - vyskytující se ve všech světadílech kraniálně, kraniální - směrem k hlavě, hlavová část těla kryptické zbarvení - zbarvení napomáhající splynout s okolím a učinit se nenápadným kulturní (rod, druh) - ovlivněný civilizací a činností člověka kýlnaté šupiny - šupiny s jedním, popř. dvěma kýly (hřebínky) v podélné ose L labiální (štítky, šupiny) - retní, lemující tlamu larvální stadium - vývojové stadium některých živočichů (obojživelníci, hmyz) od vylíhnutí z vajíčka až po metamorfózu laterální (šupiny, kresba) - boční latentní - skrytý lektotyp - není-li ustanoven z více typových exemplářů holotyp, může kterýkoliv jiný autor ustanovit jeden ze syntypů jako lektotyp letální - smrtelný leucistický - výskyt pigmentu je jenom v duhovce a kůži, ne však v šupinách (srsti) zvířete lingua - jazyk lipom - nezhoubný nádor utvořený z tukové tkáně lobus - lalok lokalita - určené zeměpisné místo, kde se vyskytuje určitý organismus lokální - místní, týkající se pouze určité konkrétní oblasti lokomoce - pohyb lorealie - (dříve frenalie) - uzdičkové štítky na hlavě plazů M macula - skvrna mandibula - dolní čelist maxilla - většinou pohyblivá horní čelist hadí lebky mediální, medialis - probíhající ve středové linii těla Mediterán - oblast středozemního moře a okolí (např. mediteránní klima, fauna, apod.), tzv. mediteránní oblast, podoblast palaearktické oblasti. melanin - černé a tmavohnědé přírodní barvivo (pigment), ovlivňující tmavé zbarvení kůže, peří a duhovky živočichů mentale - (scutum mentale) - bradový štítek na hlavě šupinatých plazů metabolismus - látková výměna metamorfóza - přeměna pulce žáby či larvy ocasatého obojživelníka v dospělce migrace - stěhování živočicha či živočichů za potravou, za účelem rozmnožování, páření, nebo hledání teritoria mimeze - ochranné zbarvení či tvar živočichů, napodobujících předměty ve svém okolí mimikry - ochranné uzpůsobení živočichů i rostlin (tvar těla, zbarvení), chránící je před přirozenými nepřáteli minor - menší monogamie - celoživotní vazba na jednoho partnera, známá např. u labutí a některých papoušků. U plazů zatím málo prozkoumaná monogenerická čeleď - čeleď obsahující pouze jeden jediný rod monotypický (rod, druh) - rod nebo druh, který nevytváří žádné poddruhy (rody) morfologie - (v biologii) - věda studující tvary a struktury živočichů a rostlin mortalita - úmrtnost motorický - pohybový (např. aparát) mucosa - sliznice musculatura - osvalení mutace - změna či chyba v genetické informaci (genomu) mutualismus - soužití rozdílných druhů, které si navzájem prospívají myom - nádor vytvořený ze svalové tkáně myrmekofagie - potravní specializace na mravence Mülerovo mimikry - kontrastní, výstražné zbarvení, (proužky, skvrny) především černé, žluté, červené N natalita - porodnost naturální - přírodní Nasale, nasální (štítek) - nosní Nearktická biogeografická podoblast - podoblast holarktické říše, rozkládající se v Severní Americe (na jih po Texas) nekrotická (tkáň) - mrtvá, odumírající Neogea – biogeografická říše, oblast zahrnující antarktickou a neotropickou (Jižní Amerika) podoblast neotenie - dosažení pohlavní dospělosti při zachování larválních znaků, např. keříčkovitých žaber (např. axolotl mexický) Neotropická biogeografická podoblast – oblast zahrnující Jižní a Střední Ameriku až po jižní hranice USA neotyp - termín z taxonomie - typový exemplář v případě, že neexistuje holotyp, lektotyp, ani syntyp - došlo k jejich ztrátě či zničení neurotoxický (hadí jed) - působící hlavně na nervovou soustavu niger - černý nika - začlenění organismu do struktury a funkce ekosystému nokturnální - aktivní především v noci nominotypický (poddruh) - (nesprávně nominátní) - v podstatě jde o první poznaný poddruh u druhu, kde bylo během doby popsáno více subspecíí. Označuje se jménem totožným se jménem druhovým Notogea – biogeografická říše zahrnující otrovy tichomoří, Austrálii, PNG a Nový Zéland nuchalis - šíjový NZ - značka používaná mezi chovateli - "narozen v zajetí" O obscurus - nejasný, temný occipitale - okcipitální - týlní štítek na hlavě ještěrů ocularia - (scuta ocularia) - oční štítky na hlavě šupinatých plazů ofiofágní - druh živící se příležitostně, převážně nebo výhradně hady olfaktorický - čichový ontogeneze - individuální vývoj konkrétního jedince daného druhu opistoglyfní - zadní jedové, zvětšené rýhované zuby hadů (některé užovky) ordo - řád Orientální biogeografická podříše – oblast zahrnující tropy Asie (včetně Indonésie, bez Papua Nová Guinea - někdy psáno PNG) – hranicí tzv. Wallacova linie) ornitofágní - živící se hlavně ptáky osteoderm - kostěné destičky v kůži plazů (krokodýli, slepýši a někteří ještěři) oviparní - vejcorodý ovoviviparie - schopnost vývoje vajec v těle matky (vejcoživorodost) ovofágní - živící se vejci ovulace - uvolňování vajíčka ze samičích vaječníků P palpace - metoda vyšetření zvířete pohmatem Palaearktická biogeografická podříše, Palaearkt – oblast rozkládající se v Euroasii – jižní hranicí jsou Himaláje a severní Afrika (severní oblasti Sahary) - podříše Holarktis Paleotropická biogeografická říše – tzv. tropy starého světa, podříše Afrotropická a Orientální Pangea - jediný prakontinent z počátku druhohor, který se až na konci triasu začal rozpadat na jednotlivé kontinenty papilla - bradavka parasematické chování - sloužící k odpoutání pozornosti (např. útok predátora) paratyp - taxonomický termín - exemplář typové série neoznačený jako holotyp, a určený pro popsání nového taxonu, typová série paraventrální (skvrny) - oblast na rozhraní břicha a boků parazit - cizopasník žijící vně nebo uvnitř jiného živočicha, z něhož čerpá obživu parietální (štítky, oko) - temenní partenogeneze - samobřezost, způsob rozmnožování, kdy se nový organismus vyvíjí z neoplozeného vajíčka patogenní organismus - choroboplodný zárodek vyvolávající onemocnění patologický - chorobný pelagický druh - druh obývající otevřené oceány daleko od mělčiny. Jsou známi pouze dva plazi - kožatka velká a vodnář dvoubarevný phyllum - kmen pileus - uspořádání štítků na dorzální straně hlavy některých plazů plastron - spodní (břišní) část krunýře želv pleurodentní chrup - určitý druh zubů (např. leguánovití) poddruh - systematická jednotka nižší než druh podčeleď - systematická jednotka podkmen - systematická jednotka podřád - systematická jednotka podtřída - systematická jednotka pohlavní dichromatismus či dichroismus - rozdílné zbarvení samce a samice stejného druhu. Často je užíváno bez závislosti na tvarové odlišnosti pohlavní dimorfismus - odlišné morfologické znaky určitého druhu, mezi jedinci odlišného pohlaví pohlavní dospělost - stav, kdy živočichovi dozrají pohlavní orgány a je schopný rozmnožování poikilotermní - živočichové s proměnlivou teplotou závislou na okolním prostředí (všichni současní obojživelníci a plazi) polygamie - sexuální chování, při němž samci (výjimečně i samice) vyhledávají více partnerů za účelem rozmnožování polymorfní - mnohotvarý - vytvářející vícero odchylek polypaternita - mnohootcovství, oplodnění zásoby vajíček v těle samice spermiemi více samců polytypický (druh) - druh vytvářející více poddruhů polyvalentní (sérum) - sérum účinné proti několika druhům hadů z jedné oblasti popisná práce - vědecká práce, popisující nový taxon (rod, druh, poddruh) populace - množství organismů jednoho druhu (poddruhu) na vymezeném území populační hustota - počet jedinců dané populace na určenou jednotku plochy postokulární (štítek, skvrna, linka) - vyskytující se za okem postorbitální - vyskytující se za orbitou potravní specializace - preferování pouze jednoho typu potravy, odmítání či dokonce neschopnost přijmout jinou potravní spektrum - výčet veškerých druhů potravy, kterou se živočich v dané oblasti živí preanální póry - vyústění kožních žláz v okolí kloaky u některých ještěrů (např. gekonů) prefrontální (štítek, šupina) - před čelním štítkem a mezi nozdrami preokulární (štítek, skvrna) - v oblastí před okem predátor - živočich lovící jiné živočichy (dravec) primární (znak, výskyt) - prvotní profylaxe - (prophylaxis) - prevence, předcházení onemocnění proteroglyfní - přední zvětšené jedové zuby s rýhou či kanálkem (korálovcovití) pseudo - předpona vyjadřující ve spojení s jiným slovem - falešný, zdánlivý, nepravý... (např. pseudogravidita - falešná březost) pupilla - zornička R radiace (druhová) - vznik několika druhů ze stejného vývojového předka rachitis - (křivice) - závažné onemocnění (odvápnění kostí) způsobené nedostatkem vitamínu D, nebo slunečních paprsků RDB - Red Data Book - Červená kniha ohrožených druhů recent, recentní - současnost, současný. Přítomnost z geologického hlediska regenerace - obnovení, znovuvytvoření poraněných tkání týchž vlastností (např. ocas u ještěrek) redukovaný - omezený reintrodukce - umělé vysazování zvířat člověkem zpět do lokalit, kde se původně v minulosti vyskytovala reliktní areál - ostrůvkovitý výskyt, přežívající zbytky dříve hojné populace určitého organismu repatriace – obnova stávajících populací pomocí nějakého zákroku (doplnění stavu, přenesení jedinců odjinud) reprodukce - rozmnožování retence vajec - zadržení snůšky v těle samice respirační potíže - dýchací potíže, problémy horních cest dýchacích robustní - mohutný rod - systematická jednotka rostrální (štítek) - na špičce čenichu rudimenty - vývojem potlačené, mizející zbytky určitých morfologických znaků, nebo orgánů ruptura - prasklina, trhlina řád - systematická jednotka říše - nejvyšší systematická jednotka S saprofágní - živící se výkaly sarkom - nádor vytvořený z pojivových tkání saurofágní - lovící převážně ještěry scutum - štítek sekret - výměšek nějaké žlázy (kožní, slinné, jedové, apod.) sekundární - druhotný semi - (-aridní, -arborikolní, -akvatický, -adultní), = polo- (-suchý, -stromový, -vodní, -dospělý) separovat - oddělit sepse - otrava krve serpentes - podřád hadů, řád šupinatí (Squamata) skelet - kostra solenoglyfní - prodloužené jedové, přední duté zuby, v klidu sklopené (zmijovití) solné žlázy - zbavují plazy přebytečné soli z organismu především mořských druhů - (mořské želvy, mořští hadi, galapážští leguáni) sondování - způsob určování pohlaví u ještěrů a hadů pomocí chirurgického pátradla zasunutého do kloaky speciace – proces vzniku nového druhu species - (druh) - systematická jednotka spermatofor - shluk spermií obojživelníků, ukrytý v jakémsi slizovitém váčku spinální - páteřní spiraculum - dýchací otvor larválních stadií žab společenstvo - výčet všech populací různých druhů, obývajících společné území stomatitida (hniloba tlamy) - zánět dutiny ústní squama - šupina stenoekní - úzce specializovaný druh žijící pouze v určitém prostředí a neschopný přizpůsobit se jakýmkoliv změnám biotopů stenofágní - potravní specialista, zaměřený na jeden určitý druh potravy sterilní prostředí - uměle vytvořené prostředí bez choroboplodných zárodků stimulace - povzbuzování, podněcování subadultní (jedinec) - nedospělý, polovzrostlý, polodospělý subkaudália (šupiny, zbarvení) - podocasní sublabiália (štítky) - dolnoretní submaxilaria (štítky) - podčelistní subokulária (štítky, skvrna) - podočnicový subterestrický - žijící pod zemí, hrabavý subspecie - poddruh substrát - prostředí poskytující suchozemským druhům pevný, živný podklad supraanální (tuberkuly) - nadkloakální supraciliária (šupiny) - šupiny nad okem, vytvářející svým seskupením růžky supralabiália (štítky) – hornoretní supraokulária (štítek) - nadočnicový svlékání pokožky (ekdyse) - periodický proces všech obojživelníků a plazů - jak plaz roste, malá stará kůže ustupuje nové, větší. symbióza - soužití dvou druhů organismů, které je výhodné pro obě strany. sympatrický - žijící v téže oblasti symptomy - příznaky (např. nemoci) syndromy - soubory příznaků nemocí syntopický (výskyt) - společný výskyt dvou či více druhů na jedné lokalitě systematika - vědní obor zkoumající vývojové vztahy organismů (součástí systematiky je taxonomie) T taxon, taxonomie - konkrétní systematická jednotka, vědní obor určený pro pojmenování a klasifikaci organismů telson - poslední článek ocasu korýšů a klepítkatců. U štírů zakončen jedovým trnem temporální (štítek, skvrna, linka) - spánkový Terra typica - místo prvního nálezu určitého druhu (poddruhu) terestrický - pozemní, nešplhavý druh, zdržující se většinou na zemi teritorium - dané území, oblast tetraplegia - ochrnutí všech čtyř končetin termoreceptory - tepločivné jamky (hroznýši, krajty, chřestýši) thanatóza - pasivní obrana předstíráním smrti thekodontní chrup - typ chrupu - průběžně obnovované zuby usazené v jednotlivých jamkách - (Crocodylia) therofágní - lovící převážně savce, popř. i ptáky thigmotermní živočichové - získávající tělesné teplo z prohřátého substrátu, nikoliv ze slunce thorax - hrudník tibia - holenní kost toxin, toxický, toxikologie - jed, jedovatý, věda zabývající se účinky a složením jedu tracheální (průdušnicová plíce) - prodloužená pravá plíce hadů, nahrazující levou, rudimentální transrostrální (linka) - probíhající příčně přes vrchní část čumáku transversální (pruh, kresba) - příčný trauma - úraz, zranění triáda - trojice trofický - (vztah, chování) - potravní troglobiont – žijící v jeskyních (v jeskynních vodách stygobiont) třída - systematická jednotka třmínek - malá kostička spojující čelistní a čtvercovou kost hadů, přenášející vibrace do středního ucha a umožňující jim tak "slyšet" tuber - tuberkuly - hrbol, šupiny plazů s vystupujícími hrboly tumor - nádor, zduření tympanalia - bubínkové štítky na hlavě ještěrů typová lokalita - místo, kde byl nalezen typový exemplář typový exemplář - konkrétní jedinec, podle kterého byl popsán určitý druh U úhlová kost - zpravidla dlouhá kost bez zubů, umožňující pohyb spodní čelisti ulcus - vřed unguis - dráp, nehet uniformní - jednolitý, jednobarevný urina - moč V Vádí (arabsky wadi) - sezónní řečiště, vyschlé pouštní údolí vaječný zub - ostrý výčnělek na čenichu, kterým rodící se mládě prořízne vaječný obal. Po narození vaječný zub odpadne validní (taxon) - platný variabilní - proměnlivý (tvar, zbarvení, kresba) varieta - odrůda, sorta, taxonomická kategorie druhu vědecké názvosloví - slouží k celosvětovému sjednocení názvů živočichů a rostlin. Zakladatel Karl Linné. (řečtina, latina) vena - žíla venter - žaludek ventrální (šupiny) - spodní, břišní ventrolaterální (proužek) - rozhraní břicha a boků vertebrální (proužek) - probíhající na hřbetě v linii páteře, páteřní vitalita - životaschopnost viviparní - živorodý W Washingtonská konvence - CITES - (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora) Z zadržení vajec - viz. retence (neschopnost samice snést vejce - ještěři, hadi, želvy, ale i ptáci) zimoviště - místo s optimálními mikroklimatickými podmínkami, kam se plazi na podzim ukládají k zimnímu spánku zoogeografie - zabývá se problematikou rozšíření živočichů na Zemi, a jejím pochopením zoologie - vědní obor zabývající se živočichy a jejich životními projevy zoofágní - živící se dravě, lovem ostatních živočichů zygodaktylie - uspořádání prstů některých ještěrů - 2 + 2 proti sobě (Chamaeleonidae) https://tera.poradna.net/articles/1870826-herpetologicky-slovnicek-odbornych-nazvu