Velký Kosíř - oáza zeleně na Hané

Georgij Gadjukin, 08.04.2011 07:00, Pokec, 2 odpovědi (15288 zobrazení)

Oslovil mne pan Martin Dokoupil a požádal mne, aby uveřejnil jeho článek o jednom zajímavém kopci na Prostějovsku. Není až tak úplně o teraristice, ale věřím, že si ho rádi přečtete a dozvíte se užitečné informace.

Velký Kosíř se rozprostírá na Hané (střední Morava), v okrese Prostějov. Toto místo prý Keltové nazývali rovina, pláň a odtud vzniklo i dnešní označení Haná. Hanácká místní pověst praví, že Velký Kosíř vznikl z balvanu, který upustil samotný nejvyšší čert poté, co byl zasažen kosířem („menším srpem“) neohroženého hanáckého reka – krále Ječmínka, bránícího svůj mírumilovný lid – Hanáky. Balvan prý do rána vyrostl ve Velký Kosíř. Pověst je to sice pěkná, ale Velký Kosíř je dílem přírody, a jedná se o geologický útvar vzniklý při variském vrásnění (hercynském vrásnění - starší název). Nejedná se v žádném případě o sopku! Od roku 1992 bylo podle Zákona č. 112/1992 Sb. "O ochraně přírody a krajiny" celé území vyhlášeno přírodním parkem. V Natuře 2000 je uvedeno, že důvodem vyhlášení Evropsky významné lokality Velký Kosíř jsou zdejší chráněné lomy. Najdeme tu i chráněná území Studený kout, Vápenice či Andělova zmola.
Na Velkém Kosíři je stezka pro pěší i cyklisty, má několik zastavení. Nachází se tu dva bývalé větší lomy (Státní a Růžičkův). Těžil se tu vcelku nedávno vápenec (CaCO3). V lomech je ještě nyní patrný profil země, kde prochází několik vrstev. Zejména vrstva geologického období devonu. Lokalita je známa jako tzv. Čelechovický devon a bývaly zde hojné nálezy fosilií. Můžeme zde najít v tzv. červených vrstvách zkameněliny z devonského moře. Všechny v této vrstvě zkamenělé organismy byly samozřejmě mořští (tj. marinní).
Stromatopory (Stromatopora) jsou dnes již vyhynulé a mají nejisté systematické postavení – jsou považovány za láčkovce, řasy nebo mořské houby, jsou známy od geologického období kambria do karbonu. Tvořily kolonie v mělkých vodách a z kolonií vznikaly mořské útesy. Jejich kostra (cenosteum) byla tvořena z uhličitanu vápenatého (CaCO3). Druhy se dají určovat dle výbrusů. V Čelechovicích na Hané se nacházel např. druh Amphipora ramosa.
Mezi kmen láčkovci (Coelenterata) patří korálnatci (Anthozoa), známí jsou od geologického období kambria do recentu (současnosti). Většinou obývaly větší hloubky moří. Vajíčka plavou a jsou oplodněna spermiemi. Jedinci existují jen ve formě polypu, bez stádia medúzy. Vývoj jedince probíhá z prototéky (bazálního prstence), ta se šiškovitě rozšíří. Vyskytuje se různorodost jedinců (polymorfismus). Samotní jednotliví jedinci se nazývají korality a z nich se skládá korál. U jedince (koralitu) mimo láček rozeznáváme chapadélka, ústní otvor a hltan, tělo se skládá z kalichu (vrchní část), peně (střed) a báze (spodní část) s příchytným aparátem, kterým je přichycen k pevnému podkladu. V Čelechovicích na Hané se vyskytovaly z korálů tabulátních rody Halysites, Favosites aj. Z korálů rugosních např. druh Calceola sandalina, který připomínal vědcům pantoflíček, opánku či sandál a podle toho nese název „sandalina“. Korály rugosní existovaly jen jako osamocení velcí jedinci, kteří se od přitmelené spodní špičky postupně jehlanovitě rozšiřovali k hladině moře.
Vyhynulé lilijice (Crinoidea) patří mezi ostnokožce (Echinodermata), nacházíme je od geologického období ordoviku, kdy nahrazují své předky pralilijice. Lilijice byly přitmeleny příchytnými vlákny (holdfasty) k pevnému podkladu (skále). Holdfasty přecházejí v stonek, jenž je tvořen z mnoha článků (tj. kolumnárií), stonek přechází v kalich z destiček, na kalich navazuje koruna z ramen, na kterých jsou chapadla (tj. brvy neboli pinule). Pinule zachycují potravu a přivádí ji kanálky k ústnímu otvoru. Celé jejich tělo nazýváme théka. České jméno lilijice dostaly od vědců podle podoby s rostlinami – liliemi.
Kmen měkkýši (Mollusca) byl zastoupen plži (mají ulitu) rodu Bellerophon, Euomphalus a mlži (mají dvě protistojné misky) rodu Palaeanatina.
Mezi členovce (Arthropoda) zde patří samozřejmě třída trilobiti (Trilobita). Jsou známy od geologického období kambria po ordovik. Jejich tělo se skládá z hlavy, trupu a zadečku. Žaludek měli v hlavové části. Mohli se pohybovat nejen vpřed, do stran, ale i vzad, což dokazují i jejich zkamenělé stopy, tzv. ichnofosilie (ichnofosilie jsou fosilie jakýchkoli pravěkých stop).
....
V současnosti tato paleontologická lokalita zvětrává, dochází tady k přirozené erozi a lokalita se pomalu mění. Toto místo je udržováno pravidelným částečným sečením a vyřezáváním rozrůstajících se živých dřevin, odkrývají se tím vápence schopné absorbovat sluneční záření, resp. uchovávat dlouho velké množství tepla, což svědčí nejen teplomilné floře, ale i fauně. V Přírodním parku Velký Kosíř najdeme v současnosti teplomilné mravence, motýly, noční motýly („můry“), ale i jiné živočichy.
Z dřevin zde jsou např. překrásné stromy jako javor babyka (Acer campestre L.), rostoucí jak na světlých místech lesa, tak v teplejších či dokonce lužních lesech od nížin do podhůří. Druhotně roste i na mezích a pastvinách. Pro babyku jsou typické tzv. korkové lišty na některých mladých větévkách, které působí velice dekorativně. Listy babyk jsou opadavé, na podzim, vlivem ztráty zeleného barviva, nádherně barví teple žlutě až červeně. Listy mají vstřícné postavení vždy naproti sobě, tří- až pětiklané, tupě či okrouhle laločnaté. Květy vykvétají v deseti- až dvacetičlenných chocholících, majíc kalich i korunu květů žlutozelené, jen asi tři milimetry dlouhé. Kvetou v květnu až po vyrašení listů, z evropských javorů nejpozději. Plody jsou dvounažky, jejichž rozpůlením, např. i u větších příbuzných javoru mléče (Acer platanoides L.) či javoru horského – klenu (Acer pseudoplatanus L.) si děti dělají takzvané „nosy“, přilepením na svůj nosík. Příbuzný ze Severoamerického světadílu javor jasanolistý (Acer negundo L.) nemá na původním Kosíři co dělat a je nemilosrdně při výskytu likvidován stejně jako třeba severoamerický trnovník akát (Robinia pseudoacacia L.).
Původním posvátným stromem Slovanů nebyla ani tak domácí lípa srdčitá (Tilia cordata L.), jako domácí duby (Quercus), v kterých Slované (i Baltové) spatřovali symbol svého nejvyššího boha hromovládce „peroucího“ Peruna. Lípy a jiné dlouhověké stromy však uctívali a ctili taky. Též oni se zde vyskytují, stejně jako zastavení se u vykopávek starověkých kultur, směřující přes Slovany do dávnověku.
Zdejší habr obecný (Carpinus betulus L.) z čeledi břízovitých (Betulaceae) je nádherná dřevina, na první pohled nás upoutá její hladká šedavá borka s charakteristickou kresbou tmavších pruhů na světle šedém podkladu. U většiny starších jedinců je poté nádherně zvrásněna a nad místem kořenového krčku se mnohdy rozšiřuje do krásných (kořenových) náběhů. Na Kosíři se střídá několik ekologických biocenóz. Najdeme tu porosty teplomilných doubrav, zakrslých doubrav a dubohabřin.
Díky zdejšímu teplému klimatu a vápencům se na Kosíři v 15. – 18. století dařilo vinné révě. Ta však byla zlikvidována dovlečenou mšicí ze Severoamerického kontinentu – mšičkou révokazem. Současná, na podnože z amerických rév roubovaná, vinná réva před révokazem obstojí, avšak neobstála by teď před ochranáři přírody jako cizorodý přírodní prvek. Vinná réva pěstovaná na místech zvaných ještě dnes Vinohrady už nyní tedy samozřejmě není, místo ní byly postupně vysazeny ovocné sady, které také ale začínají se svým přibývajícím věkem postupně brát za své. Bohužel dnes, v době rezistentních, na choroby odolných, ovocných dřevin, zapomínáme na prastaré odrůdy a druhy, které byly stovky let na území ČR pěstovány. Jedno zastavení na Velkém Kosíři patří i několika těmto odrůdám.
Nejenom květena Velkého Kosíře je mimo kapacitu tohoto časopisu a nezbývá než odkázat též na příslušnou odbornou literaturu.
Postupně se přes vrchol Velkého Kosíře, na který se konají novoroční výstupy, dostaneme do městyse Čech pod Kosířem a odtud opět po patě Velkého Kosíře, přes obce Služín a Stařechovice zpět k Čelechovicím na Hané. Je to krásná procházka a pro zdejší Hanáky, je snad kromě okolí Plumlova a říčky Hloučely, trochu větším přírodním vyžitím. Biocenter spojených biokoridory v České republice všeobecně přibývá a tak plně doufám, že rčení „nejvyšším stromem na Hané je řepa“ nebude platit dlouho a migrace organismů biokoridory krajinou a procházky lidí v zeleni budou na denním pořádku.

Ing. Martin Dokoupil, Vrbátky u Prostějova
M.Dokoupil@email.cz

Literatura:
Dokoupil M.: Paleontologie, 2009 – BONUM – Mgr. Vít Macháček nebo J. VACL, Olomouc
Dokoupil M.: Otázky současné vědy, 2009 – BONUM – Mgr. Vít Macháček nebo J. VACL, Olomouc

článek byl uveřejněn také na: http://www.outdooring.cz/cze/Outdoor-clanky/Velky- Kosir-oaza-zelene-na-Hane

Obrazová příloha

http://tera.poradna.net/file/view/8257-dsc02617-jp g
http://tera.poradna.net/file/view/8258-dsc02618-jp g
http://tera.poradna.net/file/view/8259-dsc02620-jp g
http://tera.poradna.net/file/view/8260-dsc02621-jp g
http://tera.poradna.net/file/view/8262-dsc02625-jp g
http://tera.poradna.net/file/view/8261-dsc02626-jp g
http://tera.poradna.net/file/view/8263-dsc02627-jp g

Odpovědět


PředmětAutorDatum
Re: Velký Kosíř - oáza zeleně na Hané Stryx14.04.2011 17:32
Re: Velký Kosíř - oáza zeleně na Hané poslední.JaBula.12.07.2011 20:48

TOPlistTOPlist