Krajta ametystová

Krajta ametystová (Morelia amethystina)

Třída: Plazi (Reptilia)
Řád: Šupinatí (Squamata)
Čeleď: Hroznýšovití (Boinae)
Podčeleď: Krajtovití (Pythoninae)

obr. 1

Lokalita výskytu:

Indonésie, Papua Nová Guinea, Filipíny, Austrálie

Popis:

Tato krajta patří mezi velké hady a může dorůst do délky 5 až 6 metrů. Rekordní nameřená délka byla 8,5 metru.
Její hlava má tvar zaobleného kosočtverce a pokrývají ji velké šupiny.
Oči výrazně a nápadně vystupují z jinak prvidelné boční linie tvaru hlavy.
Tělo má dlouhé a relativně štíhlé. Zbarvení je celkem variabilní od hnědé či hnědozelené přes olivově zelenou k zelenožluté až oranžové, někdy s černým nepravidelně mřížkovaným či příčně pruhovaným vzorem.
Šupiny vytváří atraktivní, purpurově-modrý (ametystový) lesknoucí se efekt, obzvláště na slunci.
Břišní šupiny mají krémově světlou, někdy světle pistáciovou, barvu.

Způsob života:

Krajta ametystová se vyskytuje převážně ve vlhkých deštných pralesích, močálech a v blízkosti vodních toků.
Na rozdíl od ostatních velkých krajt, které v dospělosti preferují spíše pozemní (terestrický) způsob života a do korun stromů zavítají jen sporadicky a to pouze v případě, mají-li k tomu pádný důvod, jako je třeba pronásledování kořisti, dospělé jedince krajty ametystové můžeme ve větvích a korunách stromů najít poměrně často.
Jejich štíhlé tělo je k takovému způsobu života dobře uzpůsobené. Stejně jako jiné krajty, tak i krajta ametystová má celkem jemnou kůži, liší se ale tím, že při doteku je dobře patrný jakýsi "smirkový efekt", který také jistě přispívá k tomu, že se tato krajta pohybuje při šplnání po větvích s naprostou jistotou a lehkostí.
Z korun stromů také často podniká lovecké výpady, kdy dokáže chytit ptáka či kaloně za letu.
K tomuto účelu jí skvěle slouží její impozantní zuby, které jsou až dvakrát delší než u ostatních velkých krajt.

obr. 2

Stejně dobře se cítí také na zemi, kde pro změnu loví savce a hlodavce.
Není bez zajímavosti, že navzdory své štíhlosti, dokáží tyto krajty srazit, udusit a pozřít dospělého klokana.
Faktem ale je, že takový kousek si může dovolit pouze opravdu velký jedinec.

obr. 3 a 4

Potrava:

Jídelníček krajty ametystové je velice různorodý. Tvoří ho stejně jako u jiných velkých krajt savci, převážně hlodavci
přiměřené velikosti. U krajty ametystové to jsou navíc již zmiňovaní ptáci a kaloni. Nepohrdne však ani ještěrem.

Způsob lovu:

Krajta ametystová je převážně noční lovec. Na horním rtu má umístěny tepločivné jamky, kterými detekuje teplokrevnou kořist a dokáže ji tak přesně lokalizovat i za nulové viditelnosti.
Dále nesmírně citlivým čichem v podobě rozeklaného jazyka, kterým zachycuje molekuly pachu ze vzduchu a přenáší je na horní patro do jacobsova orgánu, který je analyzuje a vysílá informace do mozku.
Had tak přesně dokáže určit, kde a v jaké vzdálenosti se kořist momentálně nachází.
A v neposlední řadě zrakem, na který sice moc nevsází, ale při lokalizaci rychle se pohybující kořisti, se zrak stává nezbytným pomocníkem.

Tato dokonalá trojkombinace vjemů tak činí z krajty ametystové, stejně jako z většiny hadů, dokonalého predátora. Pokud se kořist pohybuje v té "správné" vzdálenosti, krajta bleskově zaútočí. Samotný útok a následné "zpracování" kořisti probíhá pak přibližně stejně jako u všech škrtičů. Krajta vyrazí s neuvěřitelnou rychlostí, přesností a razancí proti kořisti, zakousne se do ní a strhne pod sebe. Tím okamžitě vytvoří první smyčku kolem těla kořisti, kterou začne pevně utahovat. Je-li potřeba, vzápětí přidá další smyčky, které s každým vydechnutím kořisti ještě více utahuje, dokud ji nezadusí.
Poté svou kořist polkne vcelku, většinou od hlavy po směru růstu srsti.
Až sem to vypadá na standardní lov škrtiče, ale nebyla by to krajta ametystová, aby zde nějak nepřekvapila. Pokud se totiž kořist chová agresivně, nebo obzvlášť bojovně, má tento had v záloze jedinečnou strategii lovu. V takovém případě někdy zaútočí ocasem a poslední třetinou těla, kterou kořist, jako při normálním lovu, obtočí a pevným stiskem udusí.
Hlava krajty v této situaci zůstává zcela mimo veškerého dění a tak pravděpodobně eliminuje nebezbečí pokousání do citlivých míst, zejména pak právě do hlavy.

Rozmnožování:

Po spáření může samice naklást 12-20 vajec, obvykle jednou do roka.
Vejce se inkubují okolo dvou měsíců. Jelikož jsou plazi "studenokrevní", lépe řečeno s proměnlivou tělesnou teplotou (poikilotermní), vejce samice zahřívá pravidelnými záškuby těla. Taková samice vypadá, jakoby škytala. Čerstvě vylíhlá, 60 až 70 cm dlouhá mláďata, jsou hned plně soběstačná a aktivně loví malé hlodavce.

Chov v zajetí:

Ačkoliv není tato krajta ve volné přírodě nijak vzácná ani ohrožená, přesto není příliš častým chovancem v teráriích.
Po pravdě řečeno, není se čemu divit.
Důvod je zřejmý. Kombinace její velikosti, síly, rychlosti a prchlivé povahy z ní doslova činí raritu mezi hady, běžně chovanými v zajetí. Proto krajtu ametystovou pro chov v teráriu lze jen těžko doporučit. Pokud ale přesto někdo o chovu tohoto jinak fascinujícího hada uvažuje, měl by si plně uvědomit, že si tak pořizuje společníka na mnoho let,
který si nebere servítky a velmi často dává volný průchod své vrozené agresivitě, jež je umocněna výše zmíněnými faktory.

Jako u všech velkých krajt, tak i u krajty ametystové platí, že terárium by mělo mít maximální možné rozměry. Pro dospělého jedince je minimem chovná nádrž o rozměrech 250x150x120 cm (d-v-h). Ale čím více, tím lépe. Denní teplotu udržujeme v rozmezí 28-32°C a noční s poklesem o 5-8°C. Vlhkost by se měla pohybovat v rozmezí 70-80%. Naprostou nutností ve výbavě terária jsou bytelné větve pro lezení a velký bazén, protože jak už zde bylo napsáno, tato krajta ve vodě pobývá celkem často a ráda.

obr. 5

Zdroj fotografií:
obr. 1 a 5 archiv autora
obr. 2 zdroj www.StarZoo.eu
obr. 3 a 4 zdroj internet