Parazitózy u plazů v zajetí - část 3.

DIAGNOSTIKA PARAZITŮ

Diagnostika parazitárních nákaz je disciplínou, která má jisté speciální nároky. I proto již někteří veterináři nedělají rozbory sami, ale posílají vzorky do specializovaných laboratoří. Na počátku všeho je samozřejmě správně odebraný vzorek (trus, hlen z ústní dutiny, krev). Rozpoznání jednotlivých druhů parazitů pod mikroskopem není jednoduché a vyžaduje především zkušenosti v oboru a praxi v interpretaci výsledků. Především je důležité odlišit pseudoparazity, tedy útvary, které buď parazity jenom připomínají (pylová zrna, půdní hlístice, zemní roztoči), nebo jsou parazity krmných zvířat (myší kokcidie, vejce hlodavčích roztočů, roupů nebo tasemnic), kteří pro plazy nepředstavují žádné nebezpečí a trávicím traktem pouze procházejí. Mylně vyhodnocené výsledky parazitologických rozborů pak bohužel často vedou k situacím, kdy se bezvýsledně snažíme léčit parazity, kteří vlastně ani ve zvířeti nejsou. Plazy jsou tak nesmyslně a naprosto zbytečně vystavováni vysokým dávkám toxických látek. Další věcí jsou potřeby jako speciální fixáže, barviva, jiná činidla a přístrojové vybavení (odstředivka, dobrý mikroskop s příslušenstvím), díky kterým se diagnostika stává oproti nativnímu preparátu mnohem spolehlivější.

TERAPIE PARAZITÓZ U PLAZŮ

Klinický stav zvířete je pro posouzení zda léčit, či neléčit rozhodující. Zvláště pak v případech přítomnosti bičíkovců nebo roupů, kteří za normálních okolností nepůsobí patogenně. Každé antiparazitikum je do jisté míry toxické. Zatěžuje játra a ledviny, a proto by léčba cizopasníků neměla nikdy probíhat preventivně nebo naslepo bez předchozího vyšetření u specialisty. U importů je rovněž důležité zvážit riziko spojené s odléčováním zvířat, u kterých je možný výskyt larválních stádií některých helmintů nebo pentastomidů.
Záměrně zde neuvádím způsob terapie parazitóz. Jistě by se dal udělat jakýsi stručný seznam doporučených preparátů, nicméně každá skupina parazitů reaguje na jinou účinnou látku, a mnohdy je zapotřebí zvolit ke každému případu individuální přístup. Zároveň jsou někteří plazi (speciálně želvy) na některé z těchto látek vysoce citliví a špatné dávkování, nevhodně zvolený preparát, způsob aplikace nebo prostě jen laická samoléčba může i v dobré víře vést ke smutným koncům. I proto je vhodné konkrétní případy raději konzultovat s veterinárním lékařem specializovaným na léčbu plazů.
V každém případě se jakákoli léčba stává bezpředmětnou, pokud současně nezamezíme přístupu jiným potencionálně nakaženým zvířatům nebo reinfekci hostitele z prostředí. Proto je tolik důležité při získání každého nového zvířete dodržovat přísnou karanténu a při zjištění infekce parazity (především těmi s přímým vývojovým cyklem) se držet následujících doporučení

- karanténní terárium umístěte nejlépe do místnosti bez dalších plazů
- zařízení terária (podklad, úkryt, misky na vodu a potravu) volte z jednorázových nebo omyvatelných (dezinfikovatelných) materiálů
- nakažené zvíře obstarávejte vždy až jako poslední, a pouze pomůckami (pinzety, háčky apod.), které nepoužíváte jinde v chovu
- od počátku sledujte především změny v příjmu potravy, konzistenci trusu a celkové kondici zvířete
- po každé defekaci zvířete co nejdříve odstraňte trus, zasažená místa v teráriu omyjte dezinfekcí a vyměňte podkladovou vrstvu (noviny, ubrousky) za novou.
- nechte si udělat parazitologické vyšetření, na základě kterého společně se svým veterinářem zvolíte zda a jak se parazitů zbavit
- mějte na paměti, že jakákoli léčba s sebou přináší i možné komplikace
- po podání poslední dávky antiparazitika nechte s odstupem provést kontrolní vyšetření

ZÁVĚREM

Smyslem tohoto článku bylo pouze stručné obeznámení teraristů s parazity, a s problémy, které působí v chovech plazů. Rozsah textu umožňuje pouze okrajové seznámení čtenářů s nejběžnějšími parazity vyskytujícími se u plazů. Zabíhání do dalších podrobností by již bylo na úkor přehlednosti, proto zde ještě uvádím několik zajímavých publikací, ve kterých se zájemci o hlubší poznání plazí parazitologie mohou dozvědět mnoho užitečných informací.
…………………………………………………………………………………………………

BARNARD, S. M. & UPTON, S. J. (1994): A Veterinary Guide to the Parasites of Reptiles – Volume 1: Protozoa. Malabar, Florida (Krieger Publishing Company): 154 pp.

BECK, W. & PANTCHEV, N. (2006): Practische Parasitologie bei Heimtieren. Hannover (Schlütersche Verlagsgesellschaft mbH & Co. KG): 229 – 293.

BULANTOVÁ, J. (2006): Mnohobuněční paraziti krajty Morelia viridis. Diplomová práce (Katedra Parazitologie PřF UK Praha): 135 pp.

FRANK, W. (1985): Amphibien und Reptilien. In: ISENBÜGEL, E. & W. FRANK (eds): Heimtierkrankheiten. Stuttgart (Ulmer): 161-402.

FRYE, F. L. (1991): Reptile care – an atlas of diseases and treatments. Volume 1. & 2.; Neptune City (T. H. F.); 637 pp.

HES, O., DUDA, Z., HNÍZDO, H., PANTCHEV, N., BULANTOVÁ, J., VRABEC, V. (2007): Boa constictor – Biologie, Pflege, Zucht, Erkrankungen. Offenbach (Herpeton): 270 pp.

KÖHLER, G. (2002): Nemoci obojživelníků a plazů. Praha (Brázda): 166 pp.

SCHNELLER, P. & PANTCHEV, N. (2008): Parasitologie bei Schlangen, Echsen und Schildkröten: Ein Handbuch für die Reptilienhaltung. Frankfurt am Main (Edition Chimaira): 205 pp.

…………………………………………………………………………………………………

Kontakt na autora

Mgr. Jana Bulantová,
katedra parazitologie PrF UK
Viničná 7
Praha 2
strajaka@seznam.cz
www.chlivek.unas.cz

Související články

Parazitózy u plazů - část 1.
Parazitózy u plazů - část 2.