= gregariny (Haemogregarinidae)

Tito paraziti jsou známí z různých plazů, nejčastěji se s nimi však setkáváme u hadů (Hepatozoon spp.) a želv (Hemolivia spp.). Jedná se o krevní prvoky, jejichž vývojová stádia se nacházejí uvnitř červených krvinek (obr. 12). Přenos je zprostředkován díky krevsajícímu hmyzu, klíšťatům nebo pijavkám. Další vývoj těchto prvoků probíhá v různých tkáních hostitele (játra, slezina,…), kde dojde k pomnožení a vývoji pokročilejších stadií parazita. Infekce neprovází žádné specifické příznaky, patogenita je u většiny druhů sporná.

Obr. 12 – Krevní roztěr z dospělých importovaných Boa c. constrictor. V jaderném erytrocytu je vidět poměrně velký parazitický prvok (pravděpodobně rod Hepatozoon). V jedné krvince mohou být dva, i tři jedinci, což už výrazně deformuje tvar erytrocytu. Parazit je označen šipkou.

- helminti

Jako helminty označujeme parazitické červy. Řadíme mezi ně skupiny Nematoda (oblí červi), Cestoda (tasemnice), Trematoda (motolice) a Acanthocephala (vrtejši). Každá ze skupin má svá specifika, která se projevují jak ve způsobu přenosu, tak i v patologii, kterou způsobují.

= Nematoda

Roupi (Oxyurida), se kterými se setkáváme i u odchovaných plazů, jsou poměrně malí červi (do 1 cm) s přímým vývojovým cyklem bez potřeby mezihostitele. Trávicí potíže mohou působit teprve při extrémním přemnožení. Běžně jsou v tlustém střevě suchozemských želv, případně ještěrů s převahou herbivorie (leguáni, agamy). Často se s nimi však setkáme i u takových zvířat, jako jsou chameleoni nebo gekončíci. Velice zřídka najdeme roupy i u hadů. Obvykle jsou specifičtí pro jeden druh nebo skupinu hostitelů. Rozmnožují se vajíčky (výjimečně produkcí živých larev), která se z těla hostitele dostávají spolu s trusem (Obr. 13).
O něco závažnějšími cizopasníky jsou škrkavky (Ascarida). Najdeme je především u želv, méně často i u ještěrů nebo hadů. Jejich délka se u některých hostitelů může zdát až neúměrná velikosti parazitovaného zvířete. Velikost dospělých červů může přesáhnout i 10 cm. Jejich pohyb dráždí stěny trávicího traktu a pokud je jich větší množství, mohou být příčinou neprůchodnosti střev nebo zvracení. Při masivních infekcích dochází až k perforaci střev, vylití obsahu trávicího traktu do tělní dutiny a úhynu zvířete v důsledku sepse (obr. 14). Přímý cyklus začíná vajíčky v trusu napadeného zvířete. Ve vnějším prostředí se uvnitř vajíčka vyvine infekční larva, která po pozření dalším hostitelem může migrovat na místo definitivní lokalizace v žaludku nebo střevě plazů.
Poměrně nebezpeční jsou pro svou patogenitu, nízkou hostitelskou specifitu a rychlost množení tzv. měchovci (Strongylida). Tito červi jsou přichyceni v tenkém střevě, kde svými ostrými "zuby" (obr. 15) narušují střevní sliznici při sání krve, kterou se živí. Najdeme je zejména u hadů, některé druhy parazitují i u ještěrů nebo želv. Při vysoké infekci hrozí anemické stavy, sekundární záněty trávicího ústrojí, malabsorbce (snížený příjem živin destruovanou sliznicí), zvracení a rychlá ztráta hmotnosti. Při zjištění těchto parazitů je na místě rychlé odléčení a především důsledná karanténa. Přímý přenos rychle se vyvíjejícími larvami v tenkostěnných vajíčkách je často příčinou superinfekcí a vysokého počtu parazitů ve střevech hostitele.
Velice podobné larvy mají i plicní paraziti skupiny Rhabdiasida (obr. 16). Rovněž se živí krví, a ačkoli je jejich vývoj složitější střídáním pohlavní a partenogenetické generace, i zde může docházet k superinfekcím. Vzhledem k jejich lokalizaci se nákaza projevuje dýchacími potížemi způsobenými mimo jiné i druhotnými bakteriálními infekcemi. Problematická je především jejich diagnostika. Larvy rhabdiasidů jsou velice podobné larvám strongylidních hlístic, často jsou však zaměňovány i za neškodné půdní hlístice, které se v teráriích s přírodním substrátem mohou snadno vyskytnout. Více než kde jinde je zde tedy důležitý správný odběr vzorku a zkušenost vyšetřující osoby.
Spiruridní hlístice (Spirurida) jsou problémem hlavně u importovaných plazů. Jde o parazity s nepřímým vývojovým cyklem vázaným na mezihostitele z řad bezobratlých, případně i obratlovců. Dospělce (dlouhé cca 4 cm) najdeme přichycené na stěně žaludku, kterou tím narušují a komplikují trávicí proces. Produkují nejčastěji vajíčka infekční pouze pro mezihostitele. U plazů se setkáváme i se spiruridy v larválním stádiu, kteří na svého definitivního hostitele teprve čekají. Jsou obvykle malých rozměrů, opouzdřeni často fibrotizovanou nebo kalcifikovanou tkání hostitele (obr. 17), jejich negativní dopad na hostitele je však minimální. Speciální skupinou spiruridů jsou značně dlouhé, tenké hlístice přenášené krevsajícími členovci nebo jinými bezobratlými (filárie, vlasovci). V těle plazů je najdeme nejčastěji v podkoží nebo tělní dutině (obr. 18). Dospělé samice produkují larvy (mikrofilárie) do krve nebo do vnějšího prostředí přes kůži hostitele. Vyskytují se pouze u importovaných plazů, pro úspěšný přenos na odchovaná zvířata chybí odpovídající mezihostitel.
Kapilárie (Capillariidae) jsou v koprologickém rozboru dobře rozpoznatelné díky specifickému tvaru vajíček (obr. 19). Dospělí červi jsou sice dlouzí kolem dvou centimetrů, jsou však extrémně tencí, a při parazitologické pitvě snadno přehlédnutelní. Nejčastěji bývají lokalizováni v malých počtech na různých místech trávicí soustavy. Přímý přenos je nepravděpodobný, nemůžeme ho však ani vyloučit. Stejně sporná je i patogenita působená těmito parazity, předpokládá se však, že nebude významná.

Obr. 13 – Vajíčka roupů z koprologického vzorku odchované želvy Geochelone radiata. Takto velká koncentrace vajíček roupů je i u želv nezvyklá, vysoká infekce mohla mít souvislost s horším výživným stavem mladé želvy způsobeným trávicími problémy. Želva byla chována společně s evropskými druhy suchozemských želv. Mohlo jít tedy i o nepřirozenou infekci.

Obr. 14 – Škrkavky z uhynulého chameleona Furcifer pardalis z importu, chovaného cca půl roku v zajetí. Extrémní namnožení škrkavek pravděpodobně způsobilo rupturu střeva, proto se červi nacházejí v tělní dutině napadeného zvířete. Pravděpodobně zde došlo během chovu v zajetí k opakovaným superinfekcím, a tím i extrémnímu zvýšení počtu červů v těle chameleona.

Obr. 15 – Hlavová část strongylidní hlístice Kalicephalus spp. ze střeva uhynulé Elaphe situla z importu. Tento nespecifický parazit dokáže rychle napadat i jiné užovkovité hady, u kterých vyvolává zvracení spojené s rychlou ztrátou hmotnosti. Neléčená infekce bývá fatální a vysoce nebezpečná pro další hady v chovu.

Obr. 16 – Plicní hlístice z importovaného chameleona Furifer pardalis. Černé zbarvení červů je způsobeno obsahem natrávené krve ve střevě parazita.

Obr. 17 – Jedna z několika desítek larev spiruridních hlístic opouzdřených na vnější stěně žaludku a tenkého střeva u importované kobry Naja haje.

Obr. 18 – Extrémně dlouhé dospělé samice vlasovce z tělní dutiny a podkoží importované samice Varanus prasinus (pitva). Léčení nevhodně zvolenými antihelmintiky by mohlo být pro varany velice nebezpečné (rozklad uhynulých červů v těle zvířete).

Obr. 19 – Vajíčko kapilárie z importované agamy rodu Acanthosaura.

= Cestoda

Tasemnice jsou dlouzí, článkovaní paraziti, v dospělosti žijící v trávicím traktu hostitelů. Dorůstají velikosti až několika desítek cm (obr. 20). Jejich výskyt je více vázán na importované plazy, výjimečně se s nimi lze setkat i u odchovaných zvířat (prokázáno u leguánů zelených). Důsledky dlouhodobé silné infekce se na zvířeti mohou projevit špatným trávením nebo poruchami v příjmu potravy. Speciálně u jedné skupiny tasemnic (Pseudophyllidea) jsou známy neuromotorické problémy hostitele spojené s jejich výskytem ve střevě (obr. 21).
U plazů se však s tasemnicemi můžeme setkat i jinak. Jejich larvy (plerocerkoidy) bývají u dovezených plazů (především hadů) stočené v podkoží, případně schované v tělní dutině, kde je nelze bezpečně identifikovat (obr. 22). Obvykle nepůsobí výrazné potíže, větší problém může nastat při terapii některými antihelmintiky (larva se po odléčení rozkládá v místě úhynu).

Obr. 20 – Tasemnice Bothridium pythonis (dlouhá cca 40 cm), která vyplňuje téměř celé střevo importované Morelia viridis. Šipka ukazuje na skolex (hlavičku) tasemnice, kterou se parazit přidržuje sliznice tenkého střeva.

Obr. 21 – Dosud živý importovaný jedinec Morelia viridis s prokázanou infekcí tasemnicí Bothridium pythonis. Napadená zvířata měla kromě jiného významné problémy s koordinací pohybů a rovnováhou.

Obr. 22 – Vlevo - larva tasemnice v podkoží u importované Morelia viridis. Vyskytují se v podobě boulí, které mohou mizet a znovu se objevovat podle toho, jak larva migruje tkáněmi. Vpravo – larvy tasemnic v počtu několika desítek jedinců z importované Bitis caudalis (Foto: Dan Valenta)

= Trematoda

Motolice najdeme u plazů nejčastěji ve střevě (obr. 23), setkáme se s nimi však i ve vylučovací soustavě, plicích, nebo tělní dutině. Speciální případ jsou drobné motoličky z ústní dutiny hadů (obr. 24). Podobné motolice odlišného druhu lze najít i u našich užovek Natrix natrix.
Infekce několika drobnými motolicemi obvykle neprovází žádné vážnější příznaky, při větší invazi především střevními motolicemi lze zaznamenat závažné trávicí potíže. Přenos těchto parazitů je poměrně složitý, a často je zapotřebí i více než jednoho mezihostitele. Především proto je výskyt motolic vázán zejména na plazy z přírody. Mnohem více jsou zde ohroženi potravní specialisté, zejména pak drobní ještěři s rychlým metabolismem, kteří za svůj život uloví velké množství potenciálních mezihostitelů motolic (chameleoni).

Obr. 23 – Střevní motolice z importované vodní želvy rodu Cyclemys. Vzhledem k vysokému počtu parazitů v hostiteli a k dlouhodobě špatnému stavu zvířete je pravděpodobné, že motolice výraznou měrou přispěly k úhynu želvy.

Obr. 24 – Drobné motoličky v ústní dutině importovaných Atheris hispida. V tomto případě nebyly zaznamenány žádné akutní problémy související s přítomností těchto parazitů (Foto: Dan Valenta).

= Acanthocephala

Velice zajímavou skupinou parazitů jsou vrtejši. V dospělosti jsou svým otrněným chobotkem přichyceni ve střevní sliznici. Na rozdíl od tasemnic a motolic jsou odděleného pohlaví. U plazů se setkáme především s larválními stadii (akantelami), která jsou zapouzdřena v tělní dutině na mezenteriích, ve svalových cystách nebo v podkoží (obr. 25). Zde čekají na sežrání vhodným definitivním hostitelem (savec, pták, jiný plaz). Celý cyklus je však ještě o něco složitější a účastní se ho jak bezobratlí, tak obratlovci.
Vzhledem k ojedinělosti těchto infekcí je poměrně málo zpráv o případných problémech spojených s napadením vrtejší. Podobně jako u motolic jsou nejvíce ohroženi starší importovaní ještěři živící se hmyzem, plži nebo jinými bezobratlými.

Obr. 25 – Jedna z cca 30 larev vrtejšů z podkoží a svaloviny importovaného Corytophanes cristatus. Otrněný chobotek je u larev zatažený, dospělci se jím přidržují ve střevě definitivního hostitele.

- Pentastomida

Jazyčnatky jsou speciální skupinou parazitů blízkých členovcům (obr. 26). Naprostá většina infikovaných zvířat pochází z přírody (mezihostitelem jsou bezobratlí nebo obratlovci), u odchovaných plazů se s nimi setkáme jen výjimečně. Parazitují v plicích hadů, ještěrů a želv, některé druhy dorůstají velikostí kolem 10 cm. Bývají příčinou respiračních obtíží. Vajíčka odcházející s hlenem přes vyústění trachey jsou spolknuta, a lze je tedy nalézt i v trusu (obr. 27). U některých druhů (Armillifer spp.) je prokázán i přenos na člověka (slouží jako mezihostitel), proto je zde více než u jiných parazitóz třeba dbát zvýšené opatrnosti (týká se to především chovatelů velkých afrických zmijí rodu Bitis). Podobně jako u tasemnic můžeme najít v podkoží nebo tělní dutině plazů i poměrně neškodné larvy jazyčnatek, které ovšem mohou velice nepříjemně zkomplikovat léčbu některými antiparazitiky.

Obr. 26 – Dvě vzrostlé jazyčnatky rodu Armillifer uvnitř plic subadultních importovaných Morelia viridis. Nejvyšší zaznamenaný počet takto velkých parazitů na jednoho hostitele byl 11 ks. Při úhynu takto velkého organismu uvnitř plic hostitele nastávají obvykle problémy s rozkládajícím se parazitem. Prokazatelně jsou citlivé k vyšším dávkám akaricidních preparátů jako je Frontline, při úhynu takto velkého organismu uvnitř plic hostitele však mohou nastat problémy s rozkládajícím se parazitem.

Obr. 27 – Vajíčko pentastomida s vyvinutou larvou. Uvnitř vajíčka jsou patrné drápky, které jsou v pozměněné formě zachovalé i u dospělých parazitů.

Pokračování

Související články

Parazitózy u plazů - část 1.