Rod Physignathus

Dělení rodu Physignathus je v současné době dvojí – Physignathus cocincinus a Physignathus lesueurii. V české taxonomii je pod názvem Physiganthus cocincinus ukryta Agama kočinčinská a pod názvem Physignathus lesueurii se nachází Agama vodní. Často se česká pojmenování pletou a navzájem propojují a proto důrazně upozorňuji, že pojmenování Agama vodní je pro Physignathus cocincinus špatné. Physignathus lesueurii byla poprvé popsána v roce 1931 a to ve dvou poddruzích - Physignathus lesueurii lesueurii a Physignathus lesueurii howittii.

Výskyt

Tyto australské agamy žijí ve volné přírodě v zalesněných oblastech, na úpatí skal a v blízkosti vodních toků. Na rozdíl od svých příbuzných Physignathus cocincinus je méně vybíravá na kvalitu vody a proto se s nimi můžeme setkat i ve špinavých a blátivých rybnících. Physignathus lesueurii lesueurii obývá zpravidla východní část Austrálie, kdežto Physignathus lesueurii howittii preferuje jižní část kontinentu. Záznamy o výskytu těchto agam pochází také z Nové Guinei.

Vzhled

Velikost těchto ještěrů je dána pohlavím – samci dosahují velikosti až 92 cm a samice zpravidla okolo 60 cm. Ocas tvoří asi 2/3 délky celého těla a je plochý, jelikož slouží k plavání. Podklad celého těla je šedohnědý. Samci jsou výrazněji vybarvení než samice. Dospělí samci mají cihlově červená břicha a žluté zabarvení hlavy. Po hřbetu se táhne mohutný ostnatý hřeben bílé barvy. Dožívají se 15 – 20 let. Vzhledově se poddruhy těchto agam lehce liší. U Physignathus lesueurii lesueurii se táhne výrazný černý pás vycházející z oční oblasti. U Physignathus lesueurii howittii se táhnou 2 černá pásma po hrdle přecházející do žluté až oranžové barvy. Oba druhy získávají tmavší barvu se svým věkem.

Physignathus lesueurii lesueurii

Physignathus lesueurii howittii

Chování a zvyklosti

Obecně jsou tyto agamy stromovými ještěry, ale můžeme se s nimi setkat i na zemi, kde jsou velmi rychlé a pomocí svalnatých zadních noh dokážou značně skákat. Samozřejmostí je kladný vztah k vodě, umějí dobře plavat a také se potápět. V případě nebezpečí jsou schopné setrvat pod hladinou i 2 hodiny a nehybně vyčkávají. Navíc i to agamy preferují vyprazdňování ve vodě. Teritoriální chování je samcům vlastní a proto držení 2 samců v jednom teráriu je nemožné, jelikož i ve volné přírodě ve svém okolí samce nesnášejí. Komunikace mezi těmito ještěry probíhá pomoci „řeči těla“ (kývání hlavou, olizování substrátu) a nápadné je zavírání oči. Mnoho chovatelů si zavírání očí vykládá jako spokojenost, ale jedná se ve skutečnosti o projev útlaku či zamítnutí. Nejedná se o agresivní ještěry, většinou neútočí a nekoušou. V případě nebezpečí či ohrožení raději utíkají pryč a schovávají se do vody, proto musíte mít trpělivost. Ve dvou zimních měsících bychom měli simulovat období klidu při teplotách 15 - 20° C, snížit dobu svícení a také omezit stravu. Období klidu je příznivé pro páření. Samice kladou 2× ročně 6 – 18 vajec (zahrabávají) a doba inkubace je okolo 80 dní při teplotě 28 – 30° C, ojediněle se může doba inkubace dostat i přes 110 dní.

Terárium

O optimální velikosti terária by se dala vést bouřlivá diskuze, ale obecně se pro dospělý pár doporučuje 150×100×100 cm. Avšak i zde platí jednoduché pravidlo, čím větší – tím lepší a taky se zvíře více projevuje. Terárium musí bezpochyby obsahovat vodní nádrž, ve které bude mít agama možnost se ukrýt a také se vyprázdnit. Měli bychom těmto agamám nabídnout i živou vegetaci, ale můžeme použít pro dozdobení i umělé rostliny. Živé rostliny ale více simulují přírodu a vhodné jsou např. některé tropické palmy, kapradiny apod. I zde dávejte pozor, zda zakoupená rostlina není chemicky ošetřená, zejména listy bychom měli umýt a rostlinu přesadit a 2 týdny ještě nechat mimo terárium. Jelikož tyto agamy velmi rády šplhají, musí terárium obsahovat i větve – tloušťka větve musí být minimálně stejná jako tloušťka agamy. V teráriu bych nedoporučoval používat různé kořeny či kameny – hlavně ne lávové či nějaké ostré, je zbytečné pak ošetřovat agamě urvaný prst či část ocasu. Jako substrát se osvědčí lignocel s pískem a s rašelinou (vlhké). Osvětlení a UVB zářivka je samozřejmostí – denní teploty by měli být v rozmezí 25 - 30°C a noční teplota okolo 20°C. Pod výhřevnou žárovkou může být teplota až 40°C. Pro vytápění nepoužívejte topné kameny, jelikož hrozí popálení. Doba svícení by měla být 12 hodin denně. Nutné je také dodržovat potřebnou vlhkost a to 60% - 80% (denně bohatě rosit).

Potrava

Jedná se o hmyzožravce, avšak mnohem častěji než P. cocincinus neodolají rostlinné potravě. Živočišné bílkoviny by měly tvořit 85% stravy a 15% zbývá na bílkoviny rostlinné. I když se budete snažit podávat rostlinnou složku, nemusíte s tím u importovaných zvířat uspět, jelikož nedokážete podat rostliny vyskytující se ve volné přírodě. Mláďata bychom měli krmit denně a podávat žížaly, moučné červy a potemníky – avšak střídmě. Celkově by potrava pro mláďata měla být měkčí, proto raději podávat mladší vývojová stádia cvrčků a výše zmíněné. Mláďata ochotně přijímají i rostlinnou potravu – pampelišky, nať mrkve, fenykl a podobné – můžeme také občas předložit ovoce (meloun či strouhaná jablka). U dospělců servírujeme obdobnou stravu a můžeme přidávat i jiný hmyz přiměřené velikosti, krmíme co 2 dny. Neměli bychom zapomínat přidávat do krmení vitamínové doplňky.

Pro chov tohoto ještěra není potřeba CITES ani povolení KVS.

Zdroje:

I. Green Water Dragons, Sailfin Lizards and Basilisks (General Care and Maintenance of Series) by Philippe De Vosjoli
II. Wasseragamen und Segelechsen (Taschenbuch) von Heiko Werning
III. Images - davidwallphoto.com a nrm.gov.au