Tak jako má plzeňská zoo svojí Akvateru (http://www.zooplzen.cz/informace/akva.php), bude mít v nejbližší době podobně exoticky zaměřenou veřejnou expozici i Praha. Zatímco v Plzni se jedná o externí pracoviště samotné zoo, v případě nového zařízení pracovně nazvaného „Terárium Praha „ (http://www.terariumpraha.cz/) se jedná o soukromou sbírku dlouholetého chovatele, který se rozhodl nabídnout veřejnosti vskutku netradiční podívanou s hlavním lákadlem v podobě rozsáhlé kolekce jedovatých hadů.

Dlouho plánovaný projekt měl za cíl představit své netradiční chovance zejména školním dětem, teraristickým nadšencům nebo zkrátka lidem, kteří se chtějí zblízka podívat na zvířata, která ve většině českých zoologických zahrad z různých důvodů schází.

Vystavování jedovatých hadů, potažmo zvířat označovaných zákonem jako „nebezpečná“, resp. nověji s nálepkou „zvířata vyžadující zvláštní péči“, dodává zmíněné expozici na výjimečnosti. Zároveň je však spojeno i s mnoha bezpečnostními a administrativními opatřeními, která je potřeba akceptovat, aby mohlo být takovéto zařízení vůbec uvedeno do provozu. Některá ze zvířat zároveň spadají i pod ochranu CITES a vyžadují proto splnění dalších nařízení. Jen samotné získání statutu veřejně přístupné expozice, která by měla mít i vlastní příjmy ze vstupného znamená pro zřizovatele poměrně složité kolečko po úřadech a kolaudačních komisích. Není tedy divu, že podobné zařízení u nás prozatím nemá obdoby.

Jak se zdá, v tomto případě byly všechny „nástrahy“ byrokracie úspěšně překonány a z bývalé kombinace sokolovny, kulturního domu a hospody se během několika měsíců tvrdé práce stalo zařízení s úctyhodným počtem cca 90ti druhů vystavovaných zvířat, mezi kterými jsou zmije, chřestýši, chřestýšci, chřestýšovci, kobry, krajty, hroznýši, hroznýšci, korovci, varani, agamy, leguáni, chameleoni, bazilišci, gekoni, pagekoni, krokodýli, suchozemské i vodní želvy, ale třeba i drápkaté opičky, klokani, nebo méně často chované druhy hlodavců. Kdyby přece jen některý z váhavých návštěvníků na poslední chvíli zapochyboval, zda chce do „hadího doupěte“ skutečně vstoupit, má ještě možnost zůstat v místnosti plánované recepce a podrbat si za uchem třeba morče nebo králíka.

Po odvysílání poněkud adrenalinově vyhlížející reportáže na TV Nova v pořadu Víkend (http://archiv.nova.cz/multimedia/vikend-19-4-2010- brejlovec.html?s=0), kterou vidělo i několik „mých“ dětí z teraristického kroužku, bylo jasné, že společná návštěva zařízení nás dříve či později nemine. Narychlo uspořádaná akce na samém konci školního roku (navíc v době, kdy ještě expozice nebyla oficiálně otevřena) slibovala komorní atmosféru a možnost proniknout i do míst, která zůstanou běžnému návštěvníkovi skrytá.

Doprava z Prahy na místo byla až překvapivě snadná (z metra Černý most a Skalka jezdí pravidelné linky číslo 111, 240, 329), stačilo jen včas vystoupit na zastávce Škola Dubeč (http://www.mapy.cz/#mm=ZTtTcP@sa=s@st=s@ssq=%C5%A1kola%20dube%C4%8D@sss=1@ssp=1 20446060_124628684_150133868_150007500@x=133450240 @y=135867904@z=12). Všechno šlo podle plánu a v domluvený čas jsme již společně s provozovatelem a průvodcem v jedné osobě procházeli dveřmi vcelku nenápadného domku uprostřed vsi (http://www.terariumpraha.cz/clanky/kudy-k-nam) (obr. 1).

Obr. 1. Ač se to nezdá, za okny tohoto domu se dají vidět zvířata, která neuvidíte ani v leckterých velkých zoo.

Zatímco při mojí předchozí návštěvě objektu nebylo v některých místnostech po jakémkoli teráriu ani památky (všude stály jen pytle se stavebním materiálem, role pletiva, OSB desky, skleněné tabule a pláty lisovaného korku), o několik měsíců později už byla na svém místě jak terária, tak i jejich obyvatelé. Pouze tu a tam některý ze zaměstnanců dodělával pozadí, aranžoval rostliny nebo instaloval hadice budoucího vodopádu (obr. 2).

Obr. 2. Poslední dodělávky v hlavní místnosti. Stačí už jen upravit pár maličkostí, zamést podlahu, naleštit skla a může se vystavovat…

Z potemnělé místnosti, ze které se v době naší návštěvy právě budovala jakási recepce, jsme prošli do prvního oddělení se dvěma stěnami tvořenými menšími terárii vlastní výroby z poněkud netradičního materiálu – nerezového plechu. Při pohledu dovnitř terária však nebylo po chladném kovu ani památky. Stěny jednotlivých ubikací byly nápaditě „opískovány“ nebo rozčleněny připevněnými plochými kameny, lisovanými korkovými bloky nebo korkovými dutinkami. Dle požadavků jejich obyvatel pak byl vnitřní prostor doplněn kameny, větvemi, trsy trav nebo živými či umělými rostlinami. Zatímco dolní patro obývaly převážně raritnější druhy hlodavců jako pestrušky písečné (Lagurus lagurus), pískomilové hedvábní (Meriones crassus) nebo pískomilové Meriones shawi, horní patra byla rezervována především pro mláďata tradičních terarijních zvířat pro začátečníky, která by měla být k prodeji případným zájemcům o chov. Zbylé nádrže obývali například obří pagekoni z Nové kaledonie (Rhacodactylus leachianus leachianus) (obr. 3), drobní varani Varanus gilleni, V. tristis a V. acanthurus nebo uroplati (Uroplatus henkeli)(obr. 4).
Rozsáhlá centrální část budovy (bývalý taneční parket) patřila velkým zděným a OSBčkovým teráriím, jejichž obyvateli byli například vzrostlý krokodýl Crocodylus cataphractus, úctyhodně rostlá krajta tmavá (Python molurus bivittatus) pojmenovaná Bobina, pár dospělých leguánů zelených (Iguana iguana), skupina hroznýšů psohlavých (Sanzinia m. madagascariensis) (obr. 5, 6), obrovská matamata (Chelus fimbriatus) (obr. 7), skupina uhlířských želv (Geochelone carbonaria) (obr. 8), zelených bazilišků (Basiliscus plumifrons), vousatých agam (Pogona vitticeps) s výběhem opatřeným imitací termitiště, dále byli k vidění mladé agamy límcové (Chlamydosaurus kingi), šnekožraví scinkové Tiliqua gigas (obr. 9), krajty zelené (Chondropython viridis) (obr. 10) nebo hroznýši královští (Boa constrictor). Uprostřed místnosti měli svoje prostorné voliéry kosmani zakrslí (Cebuella pygmaea) a klokani Dorcopsis muelleri.

Obr. 3. Leachiani (Rhacodactylus leachianus leachianus) jsou největší žijící gekoni světa. Není tedy divu, že se leckdy nevejdou ani do hledáčku fotoaparátu.

Obr. 4. Praktická ukázka toho, jak uroplati ke svému jménu přišli.

Obr. 5. Sanzinie (Sanzinia m. madagascariensis) v dospělém…

Obr. 6. …a mláděcím provedení

Obr. 7. Bezzubý úsměv matamat (Chelus fimbriatus) je vskutku okouzlující…

Obr. 8. Místní uhlířky (Geochelone carbonaria) už nejsou žádní drobečci a denně spořádají poměrně velké množství potravy.

Obr. 9. Až pojedete do Dubče, můžete po cestě nasbírat pár šneků . Tilikvy (Tiliqua gigas) to jistě velmi ocení.

Obr. 10. Krajta zelená (Chondropython viridis) ve své typické póze.

Hlavní lákadlo, tedy místnost s jedovatými plazy představovala výběr zástupců několika velkých skupin jedovatých hadů s různým způsobem života, lovu i utváření jedového aparátu. Evropské druhy zmijí (Vipera ammodytes, V. aspis) (obr. 11, 12) se střídaly s drobnými africkými rohatými představiteli druhu Cerastes cerastes (obr. 13), kontrastující svým malým vzrůstem s mohutnostíi zmije gabunské (Bitis gabonica), vyhřívající se v teráriu opodál (obr. 14). Malý chřestýšek (Sistrurus miliarius barbouri) (obr. 15, 16) ani velký chřestýš (Crotalus durissus) stočený do kompaktního „bochánku“ (obr. 17) nám chřestidlo v akci sice neukázali, zvukovou kulisu však za něj dokonale obstarala „nasupená“ zmije útočná (Bitis arietans) (obr. 18). Vysoká terária vybavená spletí větví a rostlin patřila částečně chřestýšovcům (Trimeresurus vogeli, T. fasciatus a T. albolabris) (obr. 19), v ostatních bylo možné pozorovat bojgy ve dvou poddruzích (Boiga dendrophila gemmicincta a B. d. multicincta) (obr. 20). Své místo si v expozici našly i ploskolebci (Agkistrodon contortrix) a kobry (obr. 21) v zastoupení druhů Naja naja, N. pallida, N. melanoleuca, N. nigricolis, N. kaoutia a Ophiophagus hannah). Samozřejmě nechyběl ani Herman, hlavní hrdina televizní reportáže zmíněné v úvodu. Kolekci jedovatých plazů doplňily dva druhy ještěrů s jedovou žlázou umístěnou v dolní čelisti – korovců Heloderma h. horridum a Heloderma suspectum cinctum (obr. 22).

Obr. 11. Na páru amodytek (Vipera ammodytes) se dal krásně prezentovat pohlavní dichromatismus.

Obr. 12. Zmije skvrnitá (Vipera aspis) a její oblíbený úkryt.

Obr. 13. Rohatá zmije (Cerastes cerastes) se do jemného písku zahrabala jen částečně.

Obr. 14. Obrovská gabunská zmije (Bitis gabonica) vyvolávala patřičný respekt.

Obr. 15. Drobné chřestýšky (Sistrurus miliarius barbouri) se podařilo během stavby expozic i rozmnožit…

Obr. 16. …a tady je výsledek.

Obr. 17. Chřestýše (Crotalus durissus) naše návštěva ani v nejmenším nerozhodila, chřestidlo bohužel neukázal.

Obr. 18. Zmije útočná (Bitis arietans) si nás nedůvěřivě přeměřovala přes sklo své ubikace.

Obr. 19. Z výšky svého terária na nás shlížel chřestýšovec (Trimeresurus vogeli).

Obr. 20. Na mladších exemplářích těchto černých bojg (B. d. gemmicincta) byl ještě znát zbytek mláděcího proužkování, u dospělců nebylo po jakékoli kresbě ani památky.

Obr. 21. Kobry Naja pallida mají nádherný odstín červené, nic na tom nezměnil ani fakt, že zvíře bylo v době naší návštěvy před svlekem.

Obr. 22. Korovec (Heloderma suspectum cinctum), ležící, spící…

Mezi terárii s jedovatými druhy hadů, z nichž některé mají ve své domovině na svědomí nezanedbatelný počet lidských životů, se zabydlela i jedna zajímavá šelmička, která do expozice nepatří pouze zdánlivě. Mangusty – v našem případě mangusty jižní (Helogale parvula) (obr. 23) jsou totiž jedni z mála savců, kteří hady cíleně vyhledávají jako zdroj potravy a neváhají si troufnout třeba ani na ty nejjedovatější kobry. Tito odvážní lovci jsou tak příkladnou ukázkou přirozeného nepřítele i tak obávaných zvířat, jakými jedovatí hadi bezesporu jsou.

Obr. 23. Mangusty (Helogale parvula) dokonale klamou tělem. Tohle „roztomilé zvířátko“ dokáže v mžiku roztrhat a sežrat dospělou mastomyš.

Závěrem návštěvy jsme byli pozváni i do jakéhosi zázemí, kde byla umístěna mláďata vystavovaných zvířat a nově pořízené druhy hadů, ještěrů a želv, které se na své místo v expoziční části teprve připravovaly. Zaujali nás především více než metroví bradavičníci (Acrochordus javanicus), čerstvá mláďata chřestýšků Sistrurus miliarius barbouri , hroznýšci Eryx colubrinus loveridgei, mladí, ještě nepřebarvení hroznýši psohlaví (Sanzinia m. madagascariensis), mikro mládata želvy Geoemyda spengleri, dlouhokrčky Chelodina reinmanni, nebo skupina mladých varanů Varanus exanthematicus (obr. 24). V zázemí nechyběla ani vlastní myšárna a nádrže sloužící k dočasnému přechovávání krmného hmyzu jako jsou sarančata, cvrčci, mouční červi, zofobasi a švábi.

Obr. 24. Mláďata varanů stepních (Varanus exanthematicus) se do expozičního terária teprve chystají.

Plni zážitků z blízkého kontaktu s „přátelským“ leguánem, z krmení kosmanů sarančaty, bleskového útoku mangusty na kořist v podobě mastomyši a informací z odborného výkladu našeho průvodce jsme se ve zbylém čase vydali k nedalekému rybníku, kde nás příjemně zaskočila výstava drobného zvířectva s mnoha plemeny především králíků a holubů. Samotný rybník nás potěšil přítomností méně exotických, ovšem neméně zajímavých zelených skokanů (obr. 25), kteří udělali za naším „Výletem za jedovatými hady do Dubče“ pověstnou tečku.

Obr. 25. Obecní rybník byl skokanů plný, na břehu zůstali jen ti nejodvážnější…
Podle kladných ohlasů zúčastněných dětí i jejich rodičů se zdálo, že zajímavě stráveného dne rozhodně nelitují, a i já se (spolu s následujícími ročníky mladých teraristů ze stanice přírodovědců (http://www.ddmpraha.cz/) na „místo činu“ ráda vrátím.