2.5.2011
Společně s kamarádem Honzou jsme se rozhodli rozšířit naše chovy o Broghammerus reticulatus. Vzhledem k velikosti těchto zvířat a našim prostorovým možnostem příchází v úvahu pouze „malé“ ostrovní formy těchto nádherných hadů. Honza se rozhodl pro Madu, které patří s velikostí do 220 cm mezi nejmenší. Mne nejvíce zaujala forma Bali. Nádherná žlutohlavá forma těchto krajt patří mezi nejkrásnější z přírodních zbarvení. Velikostí do 350 cm splňuje i podmínku, že s hady budu schopen v rámci běžného provozu terária manipulovat sám. Vzhledem k tomu, že u nás není chov těchto ostrovních forem příliš rozšířen, rozhodli jsme se, že navštívíme Filaretic v Německu. Návštěva bude zajímavá, i z toho důvodu, že je zde ubytován nejdelšího had chovaný v Evropě, takřka osm metrů dlouhá Big Betty (později jsem se dozvěděl, že had již není mezi námi). Takovýto výlet sice zahrnuje 1200 km za volantem, brzké ranní vstávání v sobotu kolem čtvrté ráno a návrat v pozdních večerních hodinách – ale v porovnání s tím, co nám nadšencům, nabízí, není vůbec o čem přemýšlet. Oba dva jsme se tedy vrhli do přípravy terárií. S půjčeným firemním vozem jsem navštívil Hornbach , nakoupil šrouby, lišty a OSB desky a za jedno odpoledne bylo vše hotovo. Každý den brouzdám internetem, čtu si zkušenosti chovatelů v českém a později i v anglickém jazyce, vyměňuji si emaily s chovateli z celého světa a vůbec, dělám vše pro to, abych urychlil čekání na den D...
Je sobota 14.5.2011 ráno a probouzí mne sen o hadech. Přemýšlím, jestli jsem v rozespalosti netípnul budík na mobilu. Kouknu se a telefon ukazuje 4 hodiny 14 minut. Nastavení budíku na 4:15 rychle vypínám, abych nevzbudil přítelkyni. Ve snové rozespalosti se obdivuji nad svými vnitřními hodinami, neboť takovéto vzbuzení se mi nestalo poprvé. Ranní koupelna, popadám polystyrenovou krabici, která ukrývá 4 plátěné pytle, a už vyrážím kolem bankomatu směr metro Dejvická na první ranní metro. Třičtvrtěhodinovou cestu na Černý most mi „zpříjemňuje“ řev subadultní skupinky 5.2 Homo sapiens sapiens, vracející se z výpravy za alkoholem s přívlastkem nočního dobrodružství v klubu. V 5:30 přijíždí nádherná velká dodávka VW a v ní už vidím úsměv kamaráda Honzy. Nasedám, zdravíme se a hurá do Němec. Už jenom 600 km a uvidím na vlastní oči zvířata, která jsem každý den zvědavě okukoval na webu Filaretic. Před hranicemi nabíráme první zdržení, neboť potřebuju vyměnit koruny za eura. Honzovi moje lajdáctví s přípravou asi vadí, ale kamarádsky nedává nic moc najevo, což oceňuji a s pokorou se omlouvám. Cesta, ač dlouhá, ubíhá velice příjemně. Hudba není potřeba – celou dobu se bavíme o našich zvířatech, probíráme starosti i strasti a netrvá dlouhou (cca 6 hodin) a už vidíme bránu Filaretic a za ní i bazének z mně známých videí na youtube. S telefonem v ruce zaznamenávám na video své dojmy a vzrušení. Vcházíme dovnitř, nikde nikdo. Otevíráme dveře a zvoláváme přátelské „helou“. Rozjařený úsměv na našich tvářích se okamžitě vytrácí, neboť se k nám ženou dva urostlí psi velikostí spíše připomínající zakrslé koně. Varovně na nás štěkají. Honzovi cvakli psí zuby v místech, kde by agresivněji mířený zkus udělal z 1.0 Honza okamžitě 0.1 Honza. To samé se stalo mně – jen u mé dominantní ruky. Vtom se objevují páníčci a s klidem říkají, ať jeho psy ignorujeme. Nechápu sice, jak bych to měl udělat, ale přátelsky se usmívám a se zatnutými zuby zkouším hladit bližší bestii, jež se během chvilky proměnila v přerostlého plyšáka.
Hurá do víru terárií. Prohlídkou nás provádí Patrick v anglickém jazyce. Nejprve nám vypráví o tom, jak kříží různě zbarvené jedince a získává tak fantastické barevné mutace. My suše přikyvujeme, neboť jsme oba milovníci přírodních zbarvení hadů a tak nekoukáme na všechny ty „sanfajry a tajgralbiny“ s úžasem, který si možná tyto „pastelky“ zaslouží. Prostorná terária naproti rack systemu s mláďata ukazují první dospělé reticulajdy zhruba 4-5 metrů velké. Albíny i tigery poznávám okamžitě. V levém horním rohu vyššího terária vidím dospělou samici formy Kayuadi a usmívám se tak nad označením některých chovatelů, kteří jí pro lepší prodej označují jako superdwarf. Tři a půl metru dlouhý had už opravdu jako super trpaslík nevypadá. Pokračujeme dál a já přes sklo pozoruji svůj sen, 1.1 Broghammerus reticulatus, forma Bali. Žlutohlavé krajty s nádherným žluto černo šedým kontrastním zbarvením se svými 350 cm ukazují maximální snesitelnou velikost zvířat, která mohu chovat v důstojných podmínkách. Honza vzápětí začíná být zklamaný. Vidí konečně Madu. Nevýrazné zbarvení těchto zvířat z nich dělá ošklivá káčátka v říši narcisů. Páreček visí ze stromu a jednomu z hadů kouká z tlamičky půl kuřete. Překvapeně se ptám, proč mají 2 hady v jednom teráriu a neoddělují je ani na krmení. To se neperou? Dostává se mi odpovědi, že občas ano. Pokračujeme dále a vidíme prostor, který znám z německých zpráv. Ubývala ho Big Betty, 7 a půl metru dlouhá samice pevninské formy. Bohužel před rokem zemřela (prostě nedokážu napsat „uhynula“) a tak bereme zavděk i o metr kratším hadem, kterého nám Patrick pro představu velikosti trochu povytáhne. Po chvíli už stojím v teráriu a hada si poměřuji. Big Betty prý byla 2x tak robustní. To si ani nedokážu představit, neboť i toto je pěkný macek. Procházíme do prvního patra Filaretic a na pozdrav se proti sklu vztyčuje královská kobra. Inteligentními očky nás pozoruje a vědoma si svého respektu zůstává bez hnutí stát. Pro „hanušky“ chová Patrick doma užovky, kterými tyto krále hadů krmí. Jdeme si vybrat hady a procházíme kolem párečku Madu. Z kuřete už nevidíme ani nožku, zato jeden had se do druhého pěkně natvrdo zakousnul. Patrick nelení a s pomocí kolegy od sebe hady odděluje. Rozzuření hadi se snaží na oplátku kousnout nás. Když Patric zvedá samici ze země, dostane spršku čerstvé hadí moči. Vzhledem k nepěknému zbarvení a momentální zuřivosti, si Honza k mému velkému překvapení vybírá Bali. Jeho volbu vítám, neboť si budeme moci vyměňovat informace a postřehy a společná chov těchto hadů nás ještě víc stmelí. Vybíráme si zvířata pro chov, prstem projíždím páteř hadů, dáváme je do pytlů a Patrick nám je pěkně označuje včetně jmen P a J.
Na dvorku Filaretic je venkovní prosklené terárium s chřestýši a ploskolebci. Hadi zde tráví větší část roku a úspěšně se zde množí. S hrnkem dobré kávy se kocháme a povídáme si o hadech. Honza ukazuje na internetu fotky svých hadů a pánové užasle koukají, na jako sirka velká, mláďata hroznýšků Tropidophis haetianus, které kamarád chová.
Děkujeme, nasedáme do auta a hurá domů. Zjišťujeme, že jsme ve Filaretic strávili 3 hodiny a tak pospícháme. Cestou nás ještě překvapí dopředu neznačená objížďka před hranicemi a tak s prázdnou nádrží hledáme benzínku v Německu. Vše dobře dopadlo a před 23 hodinou zastavuje dodávka v pražských Dejvicích. Zmaten z nedostatku spánku vysedám a beru dva pytlíky s „mými“ hady. Až ráno zjišťuji, že jsem sebral ty Honzovi. Umisťuji je do plastových boxů, sprcha a dobrou noc, mé vysněné reticulátky...

Autor fotografií: Crocodylus