Proč se pouštní mravenci neztratí

Pouštní mravence naviguje nejen jejich vnitřní krokoměr, ale také pachové značky prostředí.

Člověk, který zabloudí v poušti, se s největší pravděpodobností bude pohybovat v kruzích. Otázkou, proč se něco podobného nestává také pouštním živočichům, se zabývali zoologové z Institutu Maxe Plancka. Do své studie si vybrali mravence druhu Cataglyphis fortis, kteří žijí v nehostinných pouštích Tunisu a při hledání potravy odcházejí od hnízda až na vzdálenost 100 metrů. Dřívější studie ukázaly, že tito mravenci patrně umí měřit vzdálenost podle délky svých kroků. To jim však zřejmě nestačí. Podle německých vědců se mravenci také naučí zapamatovat si určitý pach, který se nachází blízko vchodu do jejich hnízda a rozlišovat jej od jiných pachů. Experimenty ukázaly, že jej dokážou následovat i v případě, že je smíchán se čtyřmi dalšími pachy.

Podobný způsob orientace je běžný například u holubů, ale pro většinu druhů mravenců je typické používání vlastních feromonových značek, které jim ukazují cestu k potravě nebo ke hnízdu. V poušti by však tento způsob byl jen málo efektivní, protože feromony se v horku rychle odpařují. Pouštní mravenci se proto zřejmě naučili spoléhat se na pachové značky prostředí.