Do Bedřichiva v Jizerkách třeba ... tam jich vždycky bylo moc.
Měli sme tam chalupu (to sem byla ještě malá bohužel) a každou chvíli sme potkali zmiji, užovku, nějaký ještěrky nebo žáby, srnky ... prostě všechno (a to jen u nás na zahradě) ... jo a hlavně slepýše ... sme si je brali do postele, nás vždycky babička hnala . Měli sme jednu zmiji pravidelně u baráku na skalce, sme se na ní vždycky chodili dívat jak se vyhřejvá. A na konci zahrady, tam kde sme skladovali seno, v tom seně žila černá zmije ... normální zmije, ale černá .... jo, to byli časy ...