Bylo to jako úvodní scéna typického hororu. Tajemným deštným lesem peruánské Amazonie prochází hlouček badatelů a užívají si orgie vědeckého výzkumu v tropech. Jedním z nich je i biolog Phil Torres, absolvent Cornellovy univerzity, který si najednou všimne vyschlého pavouka střední velikosti, jak bezvládně visí uprostřed pavučiny, jakoby pokrytý nějakou plísní. Na první pohled vůbec nic výjimečného, ale za chvilku se ukáže, že domnělá mrtvolka není až tak mrtvá jak to vypadalo. Začne se totiž kymácet sem a tam a zdá se, že je to vlastně živý pavouk.

Když se Torres po prvotním šoku podíval na zvláštního pavouka zblízka, tak překvapeně zjistil, že to nakonec pavouk není. Kymácející se objekt tvořily drobné kousky listů, větvičky, zrnka písku a také mrtvolky malého hmyzu, dohromady umně smotané pavučinou. Postupně vyšlo najevo, že je to vlastně přízračná loutka pavouka, kterou pohybuje její tvůrce, drobný křižák rodu Cyclosa s tělem o délce 5 milimetrů. Skrýval se za svoji loutkou, vlastně velkou verzí sebe sama. Pavouci tohoto rodu jsou proslulí tím, že z pavučiny a drobných předmětů vyrábějí návnady lákající kořist anebo strašáky, mající za úkol zmást případné predátory a ochránit tím pavouky. Dřívější studie naznačují, že taková strategie bývá úspěšná. Predátory těchto pavouků jsou vosy a ty kupodivu mnohdy útočí raději na návnady než na pavouky, k nemalé radosti jejich autorů.