Příčin populačních poklesů žab, ocasatých a červorů je několik a nebude lehké je zvrátit. Významnou roli hraje degradace prostředí, nadměrný lov a introdukce nepůvodních organismů. Světový ohlas v krizi biodiverzity obojživelníků, ale získala především chytridiomycetní plíseň Batrachochytrium dendrobatidis (dále jí říkejme po anglickém vzoru pouze Bd). Ta pravděpodobně stojí za úbytkem druhů v obou Amerikách a Austrálii, ale i v Evropě působí u citlivých druhů lokální masové úhyny. Rhys Farrer et al. z Imperial College v Londýně před časem (2011) zjistili, že za většinu zjevných úhynů žabiček po celém světě je zodpovědná jediná linie Bd (tzv. GPL = global pandemic lineage). Zároveň se ukazuje, že jednotlivé linie můžou hybridizovat za vzniku ještě horších verzí, děje se tak u obchodovaných obojživelníků (Schloegel et al. 2012). Není překvapivé, že za hlavní šiřitele chytridiomykózy jsou tím pádem považováni skokani volští (Lithobates catesbeianus) chovaní na maso a drápatky (Xenopus laevis) v minulosti masově chované pro medicínské účely (pro zajímavost, jak test funguje: zde). Oba tyto druhy žab jsou masově přesouvány mezi kontinenty a zároveň na mnoha místech jsou invazivní a přímo narušují původní společenstva.