Další prdel je, že se stává i to, že i když někde skutečně reálně zabaví živočicha, tak vyjma toho, že se o tom napíše, s dotyčným zabaveným kusem/kusy bez ohledu na vzácnost fláknou někam pod stůl a dál se to neřeší. Veřejnost se dozvídá, jak se zvíře zachránilo před strašným koncem v teráriu, ale už se nedozví, že jeho život se nijak neprodloužil, jelikož jeho další osud nikoho nezajímal. Kolega mi vyprávěl, jak komusi přišli před lety na nějakou želvu, dotyčný z toho měl pochopitelné trable a s želvou mrskli o zem a doslovně kopli pod stůl. A takových příběhů jsem slyšel už víc, nejednalo se jen čistě o výjimku.
Mimochodem o Citesu se nyní píše jako o prostředku, díky kterému se tenčí řady spousty ohrožených druhů daleko rychleji, než před jejich zařazením, jelikož zařazení zvířete a jeho nemožnost vývozu, nebo značného omezení pochopitelně zvýšuje paradoxně zájem a ceny pro černý trh, čímž roste zájem toto zboží poskytovat.
Asijský trh zase zjistil, že Cites druhy, které odmítnou poskytovat k vývozu, mohou bez potíží sežrat a nepřichází o jediný kus, který lze namlít do těch jejich šamanských potravin z nichž se staví ocas i mršinám (aspoň v to věří), který by jinak mohl skončit mimo zemi a tudíž nemohl být zpracován dle jejich tradic...