Na samém želvím počátku, to co se později změnilo v brnění pochodujících živých tanků, byla jen jakási stabilnější kosterní základna poskytující oporu pro co nejúčelnější využití končetin. Ty mělo zvíře dlouhé a s drápy ve tvaru špachtlí. Právě jimi se naše proto-želva snažila zavrtávat do země. Unikala tak vedru a nevlídnému suchu, které v jejím rodišti, dnes Jižní Africe, před miliony let panovalo.
Ukázalo se, jak krunýř zpočátku žádným krunýřem nebyl, ale jen zploštělými a rozšířenými žebry.
Už i tyto malé změny zvířátkům nutně musely přinést hodně komplikací. Hrudník, který se nepodobá žádnému jinému v živočišné říši, jim neumožňoval tak dobrou výměnu vzduchu v plících. Problémy s dýcháním se musely odrazit ve zvolnění životních pochodů. K horšímu zásobení těla dostatkem kyslíku se navíc přidala i komplikovaná chůze spojená se změnami v postavení končetin.