Předminulou neděli (22. 7. 2007) jsem v podvečer kontroloval hady. Na to, že to bylo po celkem zajímavém závodě o VC Evropy ve Formuli 1 jsem byl střízlivý. Protože jsem v sobotu před tím měnil substrát byla většina terárií zevnitř zarosena. U terária s 1,2 V. renardii jsem si všiml, že samec leží přesně v těch místech, kde jsem se chystal terko otevřít. Otvírání mám řešené systémem šikmých předních skel se silikonovým pantem nahoře.
Vím, jaké jsou tyhle zmijky rapli, jak doslova využíjí každou příležitost vypadnout z terária na zem a jak strašně rádi koušou do čehokoliv co se hýbe. Stejnej magor byla i nikolka. Takže jsem změnil místo uchopení skla, abych byl rukou cca 30 cm od hada, který navíc ležel tak, že měl hlavu za miskou s vodou. Nebo aspoň jsem si to myslel. Přes orosené sklo bylo hůř vidět. Jakmile jsem pohnul dvířkama terária, ucítil jsem na prostředníku levé ruky známý dotek. Samozřejmě jsem se lekl a cukl rukou zpět. Bohužel, zmijka visela na prstě, a já pustil sklo. To svou váhou milou zmijku téměř přepůlilo.
Kapka krve na špičce prstu mi dala najevo, že se had trefil minimálně jedním zubem. Trnutí prstu a cukatura navíc signalizovala, že to nebylo suché kousnutí.
Zmiják s přeraženou páteří ležel na zemi, já instinktivně terárko opět otevřel a obě holky se lezly podívat co se děje. Stál jsem v haďárně, v jedné ruce jsem držel dvířka, z druhé mi chcala krev a zmije se snažily vylézt ven. Naštěstí můj řev uslyšela žena a zmije narvala hákem zpět.
Co teď, nejprve proběhla konzultace s kolegou viperem, poté byla přivolána lékařka z ARO, která shodou okolností trávila u sousedů dovolenou. Dostal jsem Flonidan pro eliminaci případného anafylatického šoku a jal jsem se prolévat vodou a čajem. Vypil jsem za 2 hodiny snad 8 litrů vody a stále čekal co bude. Prst sice bolel ale téměř neotíkal, stejně tak, jako samotná ruka. Vlastně mě nic nebylo. Pro sichr jsem zavolal šéfovi, že možná ráno nepřijdu.
Spát se moc nedalo, ruka bolela a taky psychika nic moc.
Ráno jsem jel do práce a kolem oběda jsem zajel za doktorkou, aby mi vzala krev a poslala ji na rozbor. Moje obvoďačka měla dovolenou, tak jsem šel za zastupujcí lékařkou, mimochodem lékařkou, ke které jsem cca před dvaceti lety chodil. Celkem nechápala, když jsem ji popsal co se mi stalo, a že nechci žádné léčení (zatím), jen ten krevní test.
Vzpomínala, že už kdysi dávno jakési kousnutí léčila. Tak jsem se jí přiznal, že jsem to tehdy byl taky já a že už je to 17 let.
Druhý den jsem se dozvěděl výsledky testů. Všechny sledované parametry byly v normálu, pouze jsem měl zvýšené leukocyty. Další vyšetření krve po 5 dnech už bylo negativní ve všech pohledech. Po týdnu začala ruka strašně svědit a bolet na dotek, v loketní jamce se udělala jakási vyrážka, nicméně otok nebyl. Nedošlo ani k žádné nekrotizaci, takže žádné senzační fotky neuvidíte.
Dnes, tj. 15 dní po uštknutí je prst i celá ruka v pořádku, žádné jiné obtíže se nehlásí. Za celou dobu jsem na sobě nepozoroval žádné zduření či zbytnění lymfatických uzlin.
Takže, pokud tento průběh otravy mohu hodnotit, byť subjektivně, musím dát za pravdu některým autorům, kteří uvádějí renardii jako toxikologicky nevýznamnou. Nebo jsem měl jen štěstí.
Pěkné povídání o Vipera renardii je zde.
A jak to dopadlo s přeraženým zmijákem? První dva dny se téměř nehýbal. Bylo vidět, že žije, na okolí reagoval lehkým natáčením hlavy. Po pár dnech už byl schopen přeplazit terárium a po týdnu sežral cca 12g myš. Proběhla i defekace, tak doufám, že bude v pohodě.
Závěrem... že had špatně vidí je blbost. Tenhle se trefil na dobrých 30 cm do kusu prstu tak 1,5 cm² vyčuhující přes hranu skla velice přesně.