Podarcis siculus siculus - Ještěrka italská

Systematické zařazení:

Třída: Reptilia – plazi
Řád: Squamata – šupinatí
Podřád: Sauria – ještěři
Čeleď: Lacertidae – ještěrkovití
Podčeleď: Lacertinae
Rod: Podarcis
Druh: Podarcis siculus
Poddruh: Podarcis siculus siculus
Synonyma:
Lacerta situla- (RAFINESQUE-SCHMALTZ 1810)
Lacerta sicula — (RIMPP 1979)
Podarcis sicula — (CONANT & COLLINS 1991)
Podarcis sicula —( ENGELMANN et al 1993)
Podarcis sicula — (CROTHER 2000)
Podarcis siculus — (BÖHME & KÖHLER 2005)

Druh Podarcis siculus obsahuje asi 24 poddruhů, které se značně liší svou barvou.

Rozšíření a výskyt:

Itálie, Slovinsko , Chorvatsko , Černá Hora , Řecko , Turecko (Istanbul), Sicílie, Sardinie, Korsika, Švýcarsko, Menorca a ostrovy v Tyrhénském moři. Lokální populace byla vysazena i v Jižní Francii, ve Španělsku, Mallorce a v USA. Lokální populace se vyskytují v Tunisu a na Baleárských ostrovech.
Ještěrky žiji v travnatých stepích, ale i na kamenitých zídkách a v okolí lidských obydlí. Najdeme je v parcích, kempech, ale i na smetištích a mořských plážích. Na Sicílské Etně se ještěrky objevují až do výšky 1800 m. Nominotypická forma Podarcis siculus siculus se hojně vyskytuje od střední Itálie po Sicílii.

Mapka výskytu Podarcis siculus siculus

Stavba těla:

Statná, středně velká ještěrka s plochou hlavou a dlouhým ocasem, který svou délkou nepřesahuje dvojnásobek délky těla. Ještěrky v nebezpečí ocas odhazují. Regenerát po určité době dorůstá, je však odlišný od původního ocasu, jak barvou, tak i délkou. Ještěrky dosahují délky 15-25 cm. Tělo s hlavou je přibližně 7-9 cm dlouhé. Ještěrky mají volná víčka a kruhovou zorničku. Šupiny jsou hladké. Samci jsou robustnější a mají větší krční svaly. Nápadně velké jsou i jejich stehení pory.

Samička při vyhřívání

Sameček při prolézání terária

Barva:

Základní zbarvení je šedohnědé, zelené a žluté. Na hřbetě jsou dva zelené pruhy, oddělené tmavě hnědým pruhem. Břišní strana je bílá. Po bocích jsou hnědé a šedavé skvrny. Za přední nohou mají modrou, černě ohraničenou skvrnu. Samičky jsou méně výrazně zbarvené než samci, mají však výraznější pruhy na hřbetě. Zřejmě nejbarevnější je poddruh Podarcis siculus coeruleus z Capri. Tyto ještěrky jsou celé modré.

Samec a samice jsou rozdílně zbarveni.

Obzvláště nápadné jsou rozdíly v pruhování na zádech.

Chování:

Samci jsou výrazně teritoriální a agresivní. V jednom teráriu lze chovat jen jednoho samce a několik samiček. Jinak to jsou zvířata klidná, která se velmi ráda sluní. Při sluněni na vyhřátém kameni, se dokáží doslova rozplácnout. Snadno se dají naučit na krmení z pinzety. To je samozřejmě výhoda, že můžeme kontrolovat zvířata při krmení.

Rozplácnutá samička při slunění

Potrava:

Sežerou prakticky všechno co přemůžou. Celé léto, to znamená od června do konce září krmíme výhradně smýkaným hmyzem. Ještěrky upřednostňují koníky a pavouky. Sežerou však i vosy. Na druhou stranu nežerou žádné ploštice. Zbytek roku zkrmuji cvrčky. Zkoušely jsem i různé pacholíky, sladké ovoce a med. Nikdy jsme si nevšimli, že by o to ještěrky jevily zájem. Dospělé ještěrky krmíme 3x týdně. Mláďata krmíme každý den, což je velmi důležité pro zdárný růst.

Mládě při krmení

Vitamíny a minerály:

Veškeré krmení obohacujeme o minerály a vitaminy, například pomocí minerálních směsí (Plastin, Roboran H) a drceným mikrovápencem.. Do substrátu v teráriích přisypáváme drcený vápenec, takzvaný vápený grit. Obvzláště mládata ho s oblibou pojídají. Jednou měsíčně vyndáme na dva dny misku s vodou. Třetí den namícháme Combinal A+D3 s vodou v poměru 12kapek na 0,5l vody a tímto roztokem naplníme misky. Žíznivé ještěrky roztok okamžitě pijí, což je důležité, protože se Combinal A+D3 rychle vypařuje.

Zimování:

Příprava na zimování začíná už v říjnu, kdy se snažíme sladit světelný režim v teráriích s denní fotoperiodou za oknem. Normálně svítíme od 8-20 hodin. V říjnu začneme zkracovat osvit do 19hod, listopadu do 18hod. Od prvního prosince svítíme do 17hod a přitom vypnu všechny zářivky, tak svítí v teráriích jen žárovky určené k vyhřívání. V polovině měsíce zhasnu všechna zbylá světla a porosím terária. Zvířata nechám ve tmě týden a poté je zazimuji v ledničce. Teplota v ledničce je od 5-10 °C. Tam zůstanou dva měsíce. Následně ještěrky odzimuji stejným způsobem, jako byli zazimovány.

Lednice se zimovacími nádobami

Ještěrka v zimovací nádobě

Rozmnožování:

To začíná okamžitě po zimním spánku. Samec je vytrvalý a po zimním odpočinku se zvířata ochotně páří. Při samotném aktu sameček chytne samičku za bok a nebo krk, potom podsune ocas pod ocas samičky. Páření trvá několik málo minut, ale vypadá dost agresivně. Může při něm dojít až k poranění samičky. Zranění jsou však většinou jen povrchová. Do měsíce od páření samička klade vejce. Nejoblíbenější místa na snůšku jsou ta, kde je teplo a vlhko. Samice vejce většinou zahrabe do květináče s kytkou a nebo pod kámen. Ve snaze najít optimální kladiště je schopná přehrabat celé terárium. Když nenajde pro ní vhodné místo na kladení, může se stát, že vejce svévolně rozhází po teráriu a nebo snůšku zadrží. Vejce jsou velká 8x12 mm a v jedné snůšce jich může být až 6 kusů. Ta jsou inkubována ve vlhkém vermikulitu. Samička může mít i 7 snůšek za sezonu. Mláďata se při konstantní teplotě 28°C líhnou za 30-40 dní. Měří kolem 6 cm a čile požírají hmyz odpovídající velikosti. Vejce se dají líhnout i v teráriu, ale kvůli rozdílným teplotám se inkubace prodlužuje. Dospělci také malé ještěrky požírají, proto upřednostňuji líhnutí v inkubátoru.

Páření v teráriu

Líhnoucí se mládě z vajíčka

Chov v teráriu:

Pár ještěrek chovám v teráriu o rozměrech 55x35x35x (dxhxv) s plastickým pozadím, které zvyšují užitkovou plochu terária. Jako podklad používám písek smíchaný s rašelinou v poměru 1:1. Za velmi důležité považuji plochý kámen, který nesmí v žádném teráriu s ještěrkami chybět. Ten je umístěný pod zdrojem světla. Ještěrky se na něm velmi rády vyhřívají a na noc se pod něj zahrabávají. Nahřátý kámen vydává své teplo dlouho po zhasnutí světel. Další důležitá věc, která nesmí chybět je vlhký mech, nebo rašeliník. Výtečný pomocník při horkých dnech a nebo při kladení vajec. Udržuje potřebnou vlhkost a ještěrky ho hojně využívají. Terárium rosím 3x týdně. Mistička na vodu je samozřejmostí. V teráriu je několik kořenů, které rozčleňují prostor a vytváří pro ještěrky úkryt a dodávají pocit bezpečí. Rostliny slouží pouze jako dekorace. Jinak je vše zařízené velice skromně, kvůli lepší kontrole zvířat při krmení. Terárium vyhřívám jednou bodovou žárovkou 25W a osvětluji zářivkou bílé barvy. Velká intenzita světla je velmi důležitá. Výhřevná bodová žárovka je umístěná nad plochým kamenem. Jako nejlepší se mi osvědčili žárovky značky Osram. Pod zářivkou je police na které tráví zvířata většinu dne. Ta je umístěná pod stropem, kde je optimální teplota. Police slouží také jako pozorovatelna, ze které ještěrky vyhlíží svou kořist. Terárium je vyhřívané na teplotu okolo 25°C. Pod žárovkou teplota stoupá až k 45°C. Noční pokles je na pokojovou teplotu.

Terárium pro ještěrky

Závěr:

Chov ještěrek v teráriu není nijak složitý. Při dodržení základních podmínek chovu, lze ještěrky s úspěchem i odchovávat. Jediné úskalí je zimování. Bez něj ještěrky chřadnou a následně hynou. Ještěrky jsou velmi atraktivní svým neustálým pohybem a zbarvením. Proto ještěrky rodu Podarcis doporučujeme všem, co mohou zajistit kvalitní zimování.
Přejeme hodně štěstí v chovu, kvalitní snůšky a ať vám ještěrky dělají tolik radosti jako nám.

Luboš a Blanka
www.teramelda.wbs.cz