Plazi mýtů a antropomorfismů zbavení?

Článek jsem napsal už někdy před pěti lety v reakci na podobnou diskuzi jako proběhla tady: život v teráriu, emoce plazů. Pak jsem na něj zapomněl a zůstal "v šuplíku". Až do dneška.

Velká část mýtů o plazech je založená na neznalosti jejich nejzákladnějších biologických vlastností. S tím také souvisí antropomorfní způsob uvažování (přiřazování lidských vlastností a pocitů jiným objektům a jevům), kterým plazy mnohdy nevědomky vnímáme. Nejhorší situace pak nastává, když některým mýtům a předsudkům věří sám majitel zvířete a řídí se jimi i v chovu... Proto bych chtěl níže ty patrně nejčetnější z nich uvést (trochu odlehčenou formou a na názorných příkladech) na pravou míru a vysvětlit, proč mají nereálný základ. Možná se Vám to bude zdát zbytečné a u některých popsaných situací si asi řeknete: "vždyť to je přece jasné", nebo dokonce nebudete vůbec věřit, že vůbec mohly někdy nastat... Jenže ať už jako vedoucímu teraristického kroužku, při rozhovoru s lidmi v čekárně veterináře, či kontaktu s dalšími lidmi v mnoha jiných situacích se mi níže popsané situace doopravdy staly, stávají se, a stávat se budou (nejen mně). Některé jsou evergreenem, takže se v závislosti na situaci, často už po pár prvních slovech věty, se dá rozpoznat na co se dotyčný chce zeptat. Další odstavce jsou tedy určeny především úplným laikům a začínajícím teraristům, kterým snad pomohou vnímat plazy i z jiného, méně subjektivního, úhlu pohledu.

Hodná myška a zlý had, aneb kořist vs. predátor

Klasický příhlad antropomorfismu. Ošklivý a zlý had má v teráriu pěknou bílou myšku, která nemá kam utéct. U mnoha lidí to vyvolává pocit křivdy a nespravedlnosti, když vidí umírat nebohou myšku. Zajímavé je, že zkrmování hmyzu třeba ještěrům, tolik empatie nevyvolává. Ta je totiž přímo úměrná tomu, jak je krmné zvíře u lidí oblíbené. Pokud se hadovi dá ke zkrmení třeba tmavě hnědý potkan, který lidem připomíná všeobecně neoblíbenou krysu, rázem je po sympatiích s kořistí... Další aspekt, který zde hraje roli, je určitý nezvyk při pohledu na smrt. Kdyby šlo hady krmit salámem, asi by pak krmení žádné emoce nevyvolávalo. Bylo by to prostě v pohodě, protože by při tom žádná myš či jiné zvíře neumřelo. Nebo umřelo...?
Mnoho lidí si dnes už prostě neuvědomuje v jakém vztahu je třeba kráva a hovězí řízek. Ale možná se pletu.
Asi není moc lidí, co by neviděli v televizi klasickou scénu z nějakého přírodopisného filmu, kde smečka lvů, uloví třeba buvola. Nakonce se ho lvům podaří strhnout na zem, jeden nebo víc jich buvolovi stisknou v čelistech hrdlo a pak... Střih a vidíme napapanou smečku lvů, kterak polehává okolo toho, co z buvola zbylo. Že buvol umíral třeba i několik desítek minut, nebo byl roztrhán za živa už většina diváků netuší. Ikdyž chápu, že tohle zrovna není pěkná podívaná, a takový film by asi nemohl běžet před 22. hodinou. Není se pak čemu divit, že myš, která umírá v sevření hada nebo působením jeho jedu většinou maximálně pár minut je pak lidmi vnímána jako vrchol krutosti, zatímco u výše zmíněné "cenzurované" scény u televize v klidu baští popcorn.

Mousehunter [CC-BY-2.0 (2.0)], by Chris from Poznań, Poland (Mousehunter), from Wikimedia Commons

Přikryj ho dekou, ať se zahřeje!

Před pár lety, když jsem seděl s korálovkou s abscesem v čekárně před ordinací veterináře, přišla mladá paní s dcerou, a v kartonové krabici měly středně velkého leguána zeleného. Bylo to uprostřed zimy, venku mrzlo, ale v čekárně mohlo být kolem 20 °C. Protože se leguán neustále dral ven z krabice, kterou měla sedící dcerka na klíně a poměrně hlasitě škrábal, pustila ho ven. Leguán vylezl jen na okraj krabice, čímž získal rozhled do okolí, uklidnil se, a zůstal ležet na krabici. V tom pohotová a zřejmě na vše připravená matka vytáhla z tašky deku a řekla své dceři: "Přikryj ho, ať se zahřeje!", která tak hned učinila a deku přes leguána přehodila. Toto u studenokrevných (ektotermních) živočichů, prostě nefunguje! Deka mohla maximálně zpomalit rychlost, jakou se ochlazoval, ale v žádném případě ho nemohla zahřát.
Výjimkou jsou třeba, samice některých druhů krajt při "sezení" na vejcích, které pravidelnou kontrakcí svalů dokáží (maximálně však jen o pár stupňů) zvýšit svou teplotu vůči okolí. Jedná se však jen o specifickou a krátkodobou záležitost, která stejně neřeší větší výkyvy teplot. Plazi jsou tedy teplotně zcela závislí na svém okolí (kterého však dokáží mistrně využít), a teplotu tak regulují právě výběrem vhodného místa. U velkých exemplářů želv, krokodýlů, ještěrů a hadů, může být krátkodobě jejich teplota i vyšší, než je zrovna ta okolní, protože v těle naakumulované teplo z důvodu jejich velké hmotnosti uniká pomaleji.
Opačný problém pak nastává, pokud své plazy bereme ven na "slunění". Je třeba si uvědomit, že zejména menší druhy se prohřejí velice rychle! Takže zatímco vy si libujete, jak to sluníčko pěkně hřeje a je vám skvěle, tak drobný had, ještěr či želva už mohou být dávno nebezpečně přehřátí. Plazi (navíc) postrádají potní žlázy, takže nemají možnost se částečně ochladit odpařováním potu z povrchu těla. Jedním z projevů, že "už jde do tuhého" pak bývá také otevírání tlamy, což je jediná možnost, jak alespoň trochu napomoci ochlazování odpařováním z jejího povrchu. Ostatně stejný princip pak běžně využívají pro ochlazování i krokodýli či psi.

Ten had ji zhypnotizoval

Slyšel jsem opakovaně dvě teorie, jakým způsobem hadi hypnotizují svou kořist, aby se nehýbala. První je ta, že to dělají svým strnulým pohledem. Ten však hadi neovlivní, protože jejich oči mají jednak poměrně omezenou hybnost a navíc srostlá víčka (nedokáží tedy mrknout). Jinak řečeno, "koukají" úplně stejně strnule ať už se třeba plazí napít k misce s vodou nebo za kořistí. Zrak, jako smysl, navíc většinou nehraje v životě hada tak velkou roli jako třeba u lidí.
Druhou teorií je hypnóza kmitajícím jazykem, který odvádí pozornost od toho, jak se had přibližuje (?!). Kmitající jazyk však slouží pouze k zachycení pachových částic na jeho dvě špičky a jejich následné vyhodnocení v Jacobsonově orgánu umístěném na patře ústní dutiny. V tomto vyhodnocování pachů jsou hadi velmi dobří a dá se zjednodušeně říct (neberu-li v potaz denní, převážně vizuálně se orientující druhy), že ztráta jazyka (a tedy schopnost "pachy" příjmat a vyhodnocovat) by pro ně v přírodě znamenala velmi pravděpodobně značnou komplikaci, zatímco při ztrátě očí a omezení zraku by měli za vhodných okolností nemalou šanci alespoň přežívat. Hadi tedy nejsou schopni žádné hypnózy a nehybnost jejich kořisti je většinou dána tím, že o hadovi vůbec netuší, nebo se prostě nechce strachem ani pohnout. Nehybné předměty totiž mnoho plazů obtížně registruje a pokládá je tak, za součást okolí. Navíc, různé druhy hadů loví různým způsobem, někteří aktivně (svou kořist vyhledávají a rychle pronásledují), jiní zase vyloženě pasivně (čekají až něco půjde okolo). Nemluvě o faktu, že v omezeném prostoru terária (které, věřte, znají naprosto dokonale) a při zavedených stereotypech pravidelného krmení prostě nemají důvod vyvíjet větší aktivitu než je zapotřebí, takže takové krmení pak mnohdy opravdu vypadá jen jako parodie na lov.

Hypnotoad costume (5979816273) [CC-BY-SA-2.0 (2.0)], by Gage Skidmore from Peoria, AZ, United States of America (Hypnotoad costume Uploaded by maybeMaybeMaybe), from Wikimedia Commons

Nepohodlný úkryt, špatné terárko a "venčení"

Koupil jsem jí drahou a prostornou korkovou kůru jako úkryt, ale ta užovka se stejně radši nacpala do škvíry mezi dvěma kameny v zadní stěně terárka. Vždyť je to nepohodlné. Nemám jí tu škvíru raději něčím ucpat, ať může ležet pod tou kůrou?

Ta anakonda se v tom terárku nemůže ani narovnat. Neměla by být v něčem větším?

Non-Venomous Snakes [CC-BY-SA-3.0 (3.0)], by Vincent Paul S (Own work), from Wikimedia Commons

Tyto případy jsou opět klasickým příkladem, jak člověk vnímá plazy svými měřítky. Představa, že by měl být někde namačkaný nebo se nemohl dlouhodobě narovnat je člověku určitě nepříjemná, ne však pro mnohé plazy. Pro řadu druhů plazů (nejen hadů) jsou naopak omezené prostory zárukou jejich vlastního bezpečí a aktivně je vyhledávají. A co se týče nemožnosti natažení se v malém teráriu, tak zde je potřeba uvědomit si, že hadi nic takového nevyžadují a nijak je to neomezuje (samozřejmě nic se nesmí přehánět). Např. i v přírodě během zimování, tráví hadi často i několik měsíců svinutí v nějaké dutině pod zemí, bez možnosti se natáhnout (troufám si předpokládát, že tam necvičí a neprotahují se ). Stejně tak období, kdy nejsou aktivní (např. když zrovna neloví nebo nemají období páření), tráví skrčení v nejrůznějších dírách v zemi, pod kameny, kládami, atd. Pokud to zobecním (opět to samozřejmě neplatí pro všechny druhy), tak had stráví většinu svého života skrčený. Hrozná představa, že? Nicméně, je to tak.
O tom, že mnoha druhům plazů nedělá problém žít dlouhodobě v malých prostorách svědčí chov i následné odchovy v tzv. RACK systémech, který je mnohými zavrhován. V přírodě jsou plazi aktivní prakticky pouze pokud hledají potravu, partnera, nové teritorium nebo lepší místo k regulaci své tělesné teploty. Toto vše by za správných okolnoistí měli mít v RACK systémech zajistěno, takže potřeba pohybu je pak minimální. Zajímalo by mě jak by dopadlo, kdyby se na lokalitu nějakého volně žijícího druhu umístila malá bednička, do které by byl umožněn volný přístup a byly v ní zajištěny všechny dříve zmíněné nároky a případná ochrana před predátory. Nezdržovali by se tam nakonec někteří jedinci (nebo celá populace, pokud by bylo bedniček dostatek) po celý život a dokonce dobrovolně...? Vůbec bych se tomu nedivil.

Krajtu královskou mohu také doporučit. Teď mám zrovna jednu vytaženou (roční samička, odchov Slovensko). Naučila se totiž na občasné proplázky, a tak se cpe tak dlouho ven, dokud se neotevřou dvířka a ona se může protáhnout. Na druhou stranu třeba E. bimaculata (mám celkem 3) se "venčení" nedožadují, tak je vůbec nevyndávám. Záleží na druhu, ale i povaze hada.

ചേര x [CC-BY-3.0 (3.0)], by Original uploaded by Noblevmy. (Transferred from ml.wikipedia by Sreejith K (talk)), from Wikimedia Commons

Předně, plazi žádné "venčení" ať už z důvodu protažení (vysvětleno výše) či jiného, nevyžadují. Argumentace tím, že je dané zvíře před čelním sklem terária "často" a "tlačí" se ven je mylná. Zkuste si dlouhodobě změřit, kolik času dané zvíře tráví před čelní stěnou a kolik u těch zbylých stěn. Možná dojdete k tomu, že u čelní stěny až tak moc "často" není. Pokud vám opravdu vyjde, že v poměru ke zbylým stěnám tam opravdu tráví více času, možná na tom něco bude, ale... je tu ještě jeden problém. Ano, opět je v tom ten zpropadený antropomorfismus . Vy víte, že čelní stěna terária je ze skla (dále tímto termínem budu obecně označovat čiré skleněné tabule), jenže uvědomuje si to i ten had? Uvědomili si existenci skla třeba ptáci, kteří se zabili nárazem do něj? Fenomén skla se v přírodě normálně nevyskytuje, takže je logické, že s ním zvířata "nepočítají". Stejně tak však dělá problémy i lidem. Navíc my sami existenci skla vyvozujeme hlavně z kontextu jeho umístění. Víme, že okna jsou většinou vysklená, prostě proto, že se to tak u oken dělá. Jenže, co se stane, když vám někdo dá skleněnou tabuli do místa, kde to nečekáte? Stane se to samé, jako když po vás třeba nějaký útočnější had "vyjede" z terária přes čelní sklo. Prostě oba dost tvrdě narazíte. Nicméně vám, narozdíl od toho hada, patrně v dětství někdo vysvětlil, co je to sklo, kde se většinou vyskytuje a sami po případném prvním nárazu okamžitě víte v čem je problém. Představte si však, že by vám to nikdo neměl jak vysvětlit a žili byste ve skleněné krychli. Asi těžko byste přišli na to, co je to za nadpřirozenou sílu, která vás takto omezuje. A pro ještě větší zmatení by vás z té krychle jednou za čas vyndala obroská ruka a po chvilce "venčení" by vás tam zase vrátila. Jak byste si vysvětlili, že ta obrovská ruka může zrušit onu nadpřirozenou sílu a vy ne? Možná byste u té skleněné stěny trávili více času, abyste na to přišli nebo prostě proto, že chcete vyvenčit )! To je přece logické, ne? Takže pokud se domníváte, že je plazí mozeček schopen těchto filozofických úvah, pak ano, vaše užovka Žofka či želva Poldinka zcela bez pochyby venčení vyžadují . Nebo je něco v nepořádku s daným teráriem.

Stromoví plazi patří do "vysokých" terárií

Ještě doplňující úvaha k výše zmíněným RACKům versus vizuálně "pěkným biotopovým teráriím". Typický příklad jsou leguáni zelení, krajta zelená, felzumy, atd. Pro chov se uvádí jako vhodné skříňová terária, kde hlavní roli hraje výška. Jenže v jaké výšce se reálně v přírodě třeba výše zmíněné tři druhy většinou vyskytují? Minimálně několik metrů nad zemí (klidně ale až 20-30 m). A jaká je výška většiny "vysokých" terárií ve kterých jsou reálně chovány? Maximálně 2 metry? 1 m vysoké terárium už bývá většinou pro felzumy i krajty nadstandard. Jaký je pak rozdíl mezi v RACKu chovanou krajtou, která visí na větvi 30 cm nade dnem a tou v biotopovém teráriu visící na větvi 1 m nade dnem? Reálně asi skoro žádný. Koruna stromu to prostě nebude ani v jednom případě.

Green Iguana Arenal [CC-BY-SA-3.0 (3.0)], by Charlesjsharp (Own work), from Wikimedia Commons

Chtěl jsem jí jen pomoct

Touto větou zdůvodnují někteří lidé, proč si vzali domů z venku třeba mládě ještěrky. Chtěli jej zachránit třeba před nastávající zimou, kterou by nepřežilo nebo pro něj podle jejich názoru nebyly v okolí vhodné podmínky. Pominu-li opodstatněné případy, kdy okolí bylo opravdu zdevastováno např. výstavbou dálnice, tak dotyčně mládě se na daném místě určitě nevzalo "z čistého nebe". Naopak, většina druhů plazů jsou značně závislých na své lokalitě a většinu života tráví často na velmi omezeném prostoru, mnohdy ne více než pár desítek m2. Někteří jedinci sice v určitém období mohou mít sklony kolonizovat nová území a dostávají se tak i do méně vhodných míst, ale to je to naprosto přirozené. Bez těchto kolonizátorů riskujících své životy by daný druh neobsadil nová území, nebo nevyměnil své geny s nejbližší populací. Obdobně mládě, pokud nezazimuje dostatečně hluboko pod zemí nebo se dokonce vyskytuje v krajně nízkých teplotách venku prostě nebude úplně v pořádku. Navíc nelze dopředu vědět, že dotyčné mládě nebylo třeba jen půl metru od svého úkrytu, kde se chystalo zazimovat a z důvodu náhlého snížení teploty se mu cesta do něj prostě prodloužila. Je třeba si uvědomit, že všichni plazi jsou už od svého narození plně samostatní a pokud jsou ve vyhovujícím prostředí, tak žádnou individuální pomoc nepotřebují.

Může želva vylézt z krunýře? Kolik otvorů má v krunýři?

Zde evidentně zapůsobily kreslené seriály, komixy, ale i nejrůznější umělecná zpracování želv neodpovídající realitě. Žádná želva ze svého krunýře nemůže vylézt, už proto, že je tvořen žebry a hřbetními obratly. Ani kosti končetin nevisí jen tak v prostoru, ale jsou rovněž napojeny na krunýř. Pokud by měla vylézt z krunýře, znamenalo by to prakticky její vykostění, což logicky není slučitelné se životem. "Otvory" má většina současnýh želv jen dva. Jeden vpředu pro hlavu a přední končetiny a druhý vzadu pro ocas a zadní končetiny. U některých druhů želv, zejména těch žijících ve vodě, však dochází ke značné redukci karapaxu i plastronu, redukci kostí krunýře a jejich nahrazení chrupavčitými strukturami, takže pak úplně nemusí odpovídat "dvouotvorovému" pojetí krunýře. Extrémním případem pak je kožatka velká, kde se o klasickém "krunýři" dá mluvit jen stěží.

http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3AZoologica l_Exhibition_-_NM_Prague_06.JPG
By Kozuch (Own work (Own photo)) [CC-BY-SA-3.0 (3.0)], via Wikimedia Commons

http://commons.wikimedia.org/wiki/File%3ASDCC13_-_ TMNT_(9348046202).jpg
By William Tung from USA (SDCC13 - TMNT Uploaded by daisydeee) [CC-BY-SA-2.0 (2.0)], via Wikimedia Commons

Škrtiči a jedovatí hadi

Je ten had škrtič, nebo je jedovatý?
Takto se ptá velmi mnoho lidí při pohledu na hada, kterého nedokáží "zařadit" do svého systému. Problém je, že žádné takové kategorie hadů neexistují, a většinou na takovou otázku prostě nelze odpovědět. Například taková nejedovatá užovka obojková, u které tvoří hlavní část jídelníčku žáby, prostě svou kořist jen spolyká a vůbec ji nepotřebuje škrtit. Stejně tak mnohé další druhy hadů, živící se žábami, rybami, členovci a dalšími živočichy, kteří nekladou velký odpor a nemůžou hadovi aktivně ublížit, nebo je pro ně škrcení prostě neefektivní způsob usmrcení. Obdobný problém je se zařazením "jedovatých" hadů. Někteří jedovatí jsou, ale velmi málo, takže člověka neohrozí a dá se s nimi bez problémů manipulovat. Dokonce existují hadi, které by bylo možné označit jako "jedovaté škrtiče", jako je třeba šírohlavec ještěrčí, který do své kořisti vpouští jed, který však může účinkovat pomaleji, a tak si často vypomáhá i škrcením.
Je to škrtič nebo jedovatý had? Vy to nevíte? A to jste odborník...?

2-3849, Autor: Lalou Papageorgopoulou

Zimní "spánek" (odpočinek)

Na zimu nám naše želva každý rok zaleze za ledničku, a tam spí až do jara.

Od léta, co jí (myšleno mládě T. hermanni) mám doma pěkně dlabala a furt lezla po terárku, ale poslední asi měsíc je taková... líná. Moc se jí nechce jíst, furt má otevřenou tlamičku a moc se nepohybuje. Ve zverimexu poradili vypnout tak na týden, deset dní topení a světlo a nechat jí nějakou dobu prospat, což jsem udělal, ale želva je na tom pořád stejně.

Naštěstí (nebo bohužel?) mají želvy i mnozí další plazi schopnost dlouhodobě přežívat i ve velmi nepříznivých podmínkách za nedostatku potravy i tekutin, takže i zmíněné způsoby "zimování" jsou možné (avšak nevhodné). Respektive želva to kupodivu přežije, ale velmi jí to vysílí, avšak jak vysvětlím dále, tak s opravdovou hibernací (zimováním) nemá nic společného. Díky dříve zmíněné studenokrevnosti mají plazi obrovskou výhodu v tom, že se nemusí neustále honit za potravou, aby získali energii k udržení svých základních tělesných funkcí a stálé teploty (velmi zjednodušuji!). Z toho vyplývají menší nároky na příjem. Vydržet týden bez vody a potravy není pro většinu druhů plazů žádný problém. Řada druhů krokodýlů, hadů a želv vydrží bez potravy klidně i rok, což už je ale spíše extrémní situace. Dojde-li však ke snížení teploty na 0-10 °C, tak se životní funkce značně utlumí (např. srdce pak tepe třeba jen párkrát za minutu), a tím se ještě více sníží veškeré nároky organismu. Při nízkých teplotách však ztrácejí plazi schopnost efektivně trávit potravu. Zdravý a dobře vykrmený plaz tedy překonává zimování při dostatečně nízkých teplotách velmi dobře a je na něj přizpůsobený. Mnohé druhy pak bez něj navíc ztrácejí schopnost úspěsného rozmnožení. Hibernaci (alias zimní "spánek") je tedy třeba chápat jako přirozenou součást života některých druhů plazů při níž za dlouhodobě nízkých teplot dochází k výraznému utlumení organismu. Právě dlouhodobě nízkými teplotami a výrazným utlumením urganismu se liší hibernace od každodenního spánku. Takže fakt, že vaše zvíře dlouhodobě polehává v teráriu se zavřenýma očima ještě neznamená, že chce zimovat/zimuje. Mnohdy je to naopak příznak onemocnění. Bohužel, jak vidno i v citátu výše, spousta lidí si pod hibernací/zimováním/zimním spánkem představí jen mechanicky "spánek v zimním období". (Takže pokud jsem to ještě málo zdůraznil, tak sousloví dlouhodobě nízké teploty je to hlavní, oč tu běží. A pokud nemáte doma běžně pokojovou teplotu 0-10 °C, tak jen "vypnout světla" opravdu nepomůže...)
Samozřejmě vše výše uvedené se týká především druhů z mírného až subtropického pásma, případně i těch vysokohorských z tropického pásma, které takovouto hibernaci v přírodě běžně podstupují, přičemž konkrétní podmínky chovu a případného zimování je třeba si předem zjistit.

Želví "letokruhy"

Když jsem si ve svých jedenácti letech kupoval za pár stovek ve zverimexu svou první "suchozemku", nezapomněl jsem se paní prodavačky zeptat, jak je želvička stará. Paní si želvu vzala, spočítala "rýhy" na jednom ze žeberních štítků a řekla, že má 4 roky... Fajn, šlo vidět, že se vyzná a ví co dělá, přece by jinak nepracovala ve zverimexu, kdyby tomu nerozumněla . Časem jsem samozřejmě zjistil, že ty rýhy přibývají nějak divně a asi moc s věkem nesouvisí.
Zkusme si tedy objasnit, jak to tedy s těmi letokruhy je, a proč s věkem želvy nesouvisí. Předpokládám, že tento mýtus vznikl jako analogie s letokruhy stromů. U nich jsou letokruhy zapříčiněny střídáním vegetačních období. V tropech, kde je podnebí poměrně stálé, pak stromy letokruhy nemívají. Jsou-li tedy letokruhy jen důsledkem odlišných podmínek v průběhu roku, tak by je měly mít jen želvy z mírného a subtropického pásma, zatímco želvy z tropů ne. Problém je, že i želvy z tropů "letokruhy" (rýhy) mají, takže analogie se stromy zjevně neplatí. Odpověď na to proč rýhy na štítcích neodpovídají věku lze najít v tom, jak je krunýř želv vytvořen. Skládá se totiž ze 2 "vrstev". Ta vrchní může být tvořena buďto kůží (tam žádné rýhy nenajdete) nebo keratinózními štítky. Z keratinu se skládají také lidské vlasy nehty, či zvířecí kopyta, rohy, peří, zobáky a drápy. Ve všech případech vlastně tvoří jakousi vnější mechanickou ochrannou vrstvu, která se podle potřeby průběžně obměňuje či dorůstá. Druhá, "spodní vrstva" krunýře je tvořená kostmi. Jak želva roste, přizpůsobuje se vrchní (keratinózní) vrstva té spodní (kostěné). Zjevné je to zejména v případech, kdy želva pod vlivem nesprávné stravy roste rychleji než je obvyklé a vrchní keratinozní vrstva "nestíhá", takže pak může být oslabená a méně kvalitní, což se projeví i na jejím vzhledu a struktuře (tedy i rýhování, které pak může vytvářet nepravidelně). Navíc vrchní vrstva podléhá okolním vlivům počasí a mechanickým poškozením, takže starší želvy mohou mít krunýř úplně vyhlazený a s věkem se může měnit i její zabarvení.

Tortoise, Patara, Lycia, Turkey [GFDL (fdl.html), CC-BY-SA-3.0 (3.0) or CC-BY-3.0-2.5-2.0-1.0 (http://creativecommons.org/licenses/by/3.0-2.5-2.0 -1.0)], by Donarreiskoffer (Own work), from Wikimedia Commons

Závěrem...

Pokud jste po přečtení tohoto čláku nabyli dojmu, že považuji plazy za naprosto tupé a hloupé zvířata, není tomu tak. Naopak, právě díky některým svým unikátním vlastnostem, které se z našeho lidského pohledu mohou zdát omezující, se stali dokonalými v tom, jak dokáží využívat své smysly vůči okolnímu prostředí. Napříč své studenokrevnosti dokáží vytěžit z lokality, kterou obývají, maximum. Ve vedrech naleznou chladnější místo, v zimě naopak teplejší. Ačkoliv se to zdá nemožné, tak si vždy dokáží najít mikroklimaticky výhodné místečko, které se nějak vymyká okolním podmínkám. Sám jsem našel na konci zimy zmiji obecnou za větrného počasí, kdy mrholilo a šla mi "pára od huby", ale zmijka byla vyhřátá na kupce tlejícího sena, která byla krytá od okolní nepřízně počasí hustou vegetací. I proto hraje v chovu plazů takovou roli vybavení a mikroklimatické podmínky v teráriu.

P.S.: Pokud s něčím z výše uvedeného nesouhlasíte, nebráním se diskusi. Klidně mě opravte. Až sem to stejně nikdo nedočte .