Tak ke kulinářským účelům se už drahnou dobu používají hlavně velcí skokani (stehýnka mají masitá a nemají kožní jedové žlázy), pro frantíky a taliány se chovají faremně skokani volští (Rana castebiana), kteří už dokonce žijí i volně v severoitalské pořírodě (což je spíš špatně). Ale na produkci jsou báječní - z jednoho páru může být i několik tisíc žabek, takže, kdo v tom umí chodit a má odbyt by s tím asi nadělal jmění. V Asii se bohužel žere vše, ale jsou tam i problémy ekologické a ty mají na obojživelníky asi největší dopad. Větší než predace, importéři, žabožrouti atd. Pokud se nějaký obojživelník stane vzácným, tak se přestane objevovat na jídelníčku i u importérů, protože prostě bude vzácný, ale populace bude přežívat, pokud bude zničené prostředí, tak to ale může mít na obojživelníky dopad 100% a to i na druhy pro člověka z jakéhokoli důvodu neatraktivní a to je neodvratný konec.
Farmy jsou určitým řešením. Vůbec mi nevadí, když někdo má kupříkladu krokodýlí farmu a 90% odchovaných krokoušů skončí na talíři. Prostě to lze brát jako chov jakýchkoli jiných konzumních druhů (nejen krávy, prasata, slepice, ale klidně i leguáni, žáby atd.), horší je když "číňani" (nejen) v naprosto přelidněných místech Asie vyžerou vše, co tam žije a zbytek si nechají vozit z jiných míst, kde to zatím vyžrané není.