tohle vypada na zajimavou diskusi... Takze budiz...

Na USESu (Uzemni system ekologicke stability) nam profesor rekl pamatnou vetu:
Trvale udrzitelny rozvoj je blbost - bud neco udrzejete (= status quo) a nebo rozvijete, jenze pak o uz neni TRVALE udrzitelne = pouze do doby naprosteho vycerpani zdroju a kolapsu celeho systemu...

Hodne zajimava, i kdyz ponekud temna myslenka. Nicmene ji to neubira na pravdivosti... Lidstvo si tak nejak zvyklo honit se za lepsim = lepsi infrastruktura, pohodli, technologie... Nerikam ze se mame vratit do jeskyni (ostatne si myslim ze drtiva vetsina populace by to neprezila), jenze kompromisy se nedaji delat do nekonecna. Zvlast, v pripade kdy je u kormidla clovek z druhe strany barikady (tady se doslova naplnuje rceni: udelat kozla zahradnikem)... Proste kompromis v jeho predstave znamena posunout jazycek vah ve prospech prumylsu = z cehoz vyplyva stanoveni nove hranice pro kompromisy atd... Takze nakonec na takovyhle postup proste priroda dojede - nema ji kdo branit a pak uz nebude proste kam ustoupit a nebude nic s cim by se kompromis este delat dal... Bude to kdo z koho...

Nejsem zadny zeleny radikal uvazujici se retezy k chladici vezi nebo hlasajici blizici se armagedon lidstva - to je mi v podstate docela u pr..le... Jen proste neziju v naivni predstave nevycerpatelnych zdroju a akceptovatelnych kompromisu... Zdroje jsou omezene = kdyz nekde neco pridam jinde to proste ubyde: nove dalnice, prumyslove parky = tak mene volne nezastavene krajiny, horsi biodiverzita, naruseni biokoridoru atd... S tim souvisi dopady naruseneho zivotniho prostredi = zhorseni zdravy populace, vetsi zatez na rozpocet a zdroje... Proste zacarovany kruh, stale se stupnujici... Clovek umi naprojektovat dalnici ale neumi udelat migracni trasu, kterou maji zivocichove v evolucni pameti. Ano - udela jim novou, jenze se pak divi proc ty zvirata furt chodi po te stare a zbytecne umiraji kdyz jim prece na papire hned vedle nakresli tu peknou caru...

Takze priroda nefunguje podle nasich predstav (delam ve vede tak o tom neco vim) a stezi ji chapeme - stale se snazime ji vlastne poznat, ale uz do ni delame nezvratne zasahy. Takze o jakem kompromisu to teda mluvime?