To je právě ta otázka. Jak na to? Rozhodně to chce něco dělat. Proto mě zajímá, jak se k problematice staví největší stávající chovatelské organizace.

V Hawokově pohledu na věc oceňuji hodnocení v širších souvislostech a kontextu. V tomto směru by se dala podniknout spousta věcí, navázat zajímavá spolupráce s různými dalšími organizacemi, atd. Více hlav jdoucích za určitým cílem dá více dohromady.

Ono by třeba nebylo špatné, kdyby se nějaký student umělecké VŠ rozhodl natočit o chovu jedovatých hadů dokument. Mohlo by to být klidně v duchu vznikajícího dokumentu "The Venom Interviews", jenom zasazené do českého chovatelského prostředí. To by nebylo vůbec špatné. Mohly by tam zaznít statistiky, problematika chovu, atd.

Těch cest jak šířit osvětu je poměrně dost. V současné době si nedovedu představit, co se chystá a jaký to bude mít průběh. Právě proto mě zajímá, jak se k tomu staví spousta lidí, jejichž názor by mě zajímal. Naneštěstí je všude ticho po pěšině, jenom se mluví o blížící se katastrofě. Také nemám přesné informace, jak se legislativní omezení dotkla chovatelů třeba v Rakousku nebo na Slovensku. Přijde mi hloupé, že demokratický stát se se svými občany vůbec nebaví a najednou vyjde zákon. V demokratické společnosti by se mělo v první řadě rozmlouvat s lidmi, kteří problematice rozumí. A tito lidé by měli být při tvorbě příslušných zákonů poradci a spoluautory. Opačný postup je jen přihlouplá diktatura. Nelíbí se mi, že zákonodárné orgány vůbec nekomunikují se svými občany.

Cesty podle mě pořád jsou. Nechci, aby to dopadlo tak, že se bude nadávat, pak přijde prostě nějaký pitomý zákaz a bude po legraci.