Městský lidi...
Minulý týden jsme s rodinkou byli v ZOO a u ptačích pavilonů se plazila tkanička užovčička. Jali jsme se ji obdivovat, po chvíli po nás začala sekat, tak jsme ji nechali spánembohem - a za tu chvilku, tak deset minut, než jsme se vynadívali, nás minulo tak deset, dvacet lidí. Reakce? Nějaký dívenky ječely a nadskakovaly, nějaká maminka odtáhla dítě pryč (místo toho, aby se přidala) a jedna slečna snad jako vážně chtěla volat někoho, aby hada vrátil do jeho ubikace. Po ujištění, že to je obyč užovka a všude po celé ZOO se jich courají desítky (jsem , ale nedalo se odolat...) vypadala, že omdlí...
Na druhou stranu, po případu hada, co se dusí žábou už mě nic nepřekvapí. Je mi skoro čtyřicet, člověk by si myslel, že naše generace aspoň ještě bude vědět, jak přírodní věci zhruba fungují (té dámě v článku mělo být o něco maličko víc, než mně), ale zdá se, že nihil...
Díky za update v případu krajty, doma jsme se ihned shodli na tom, že had za nic nemůže a že se panáček jen pokoušel zakrýt stopy...