Já to zatím musel řešit s maminou (zatím žádnou hadařku - maželku nemám).

I když v nedávné době jsem tuhle věc prosazoval u přítelkyni, která k těmto zvířátkům nemá žádný vztah - vadilo jí, že jsem v haďárně častěji než s ní. Že jezdím na burzy...atd.
Byla to vůdčí osobnost (po otcovi) - po třech letech, jsem procitl a zjistil jsem, že to nelze takže jsem přestal bojovat a s přítelkyní se rozešel. Nelituji toho

Můj první had hroznýš domácí - kterého jsem rodiče vyprosil za dobrý prospěch myslím že v 6 nebo v 7 třídě byl doma. Otcovi to bylo šumafuk, ale zato mamina si ho natolik oblíbila, že si ho tahala do obývacího pokoje a spolu sledovaly TV Pak když jeho velikost byla už ke dvom metrům tak už na něho trošku zanevřela a už se ho jako by bála (spíše měla z něho respekt).
Posléze jsem pořídil šrenkovky,vodní želvičky, nějaké gekony a už se to vezlo....Mamina nic nenamítala.
Momentálně už mám místnost na hady ve sklepě - kde jsem pánem já....a i když bydlím u rodičů ve vlastním podkrovním bytě dělám si co chci........
Mamina mě už bere jako, že bych bez hadů umřel i když už chovám hlavně jedovatiny - bere mě jako dospělého a rozumného jedince, kterej ví co chce a ví co dělá.
Dost často maminu zneužívám při asistenci např. přidělat gumovej ocas bezocasní švajcerky či účastnila se amputace (sama střihala) vyhřezlého pindíka mauretaniky.
No prostě super mamča - za to jí díky