Tak já přidám pohled z druhé strany. Už jsem to tady někde psala. Od malička jsem měla šílenou fóbii z hadů, žížal a všeho beznohého. Můj dospělý syn se rozhodl, že mě jí zbaví šokem (nic jiného nezabíralo, nějaké přesvědčování nemělo smysl). Jednoho dne donesl užovku červenou-malinkou, cca 30cm dlouhou. Hned první večer mu utekla (počáteční nezkušenost), to jsem se chtěla odstěhovat, (našel ji v noci kocour a začal prskat...) Nejdřív jsem se velice bála, po týdnu mě syn přesvědčil,abych se jí dotkla jedním prstem a hned jsem ucukla, po dalším týdnu jsem se jí vydržela dotýkat celé 2 vteřiny...no úspěch. Zkrátím to: Teď je to můj miláček, syn je přes týden na kolejích v Brně, já ji mám na starosti. V případě potřeby čistím terárko, dávám vodu, někdy krmím a rosím, event. beru ji ven na proplázku. Proto doporučuji léčbu šokem, předtím nenápadně připravit, poptat se, ukázat obrázky, dobře promyslet... Např. s hroznýšem nebo krajtou bych ho nejspíš vyhodila (měla bych strach o život kocoura, přece jen co kdyby utekli), i když jsou nádherní, ale vyvolávají ve mě respekt z jejich síly. Chce to začít s něčím mladým, aby si postupně zvykla...