Tak jsem se prolouskala celou debatou od začátku až ke konci, proto se nebudu odkazovat přímo k někomu, ale pozastavím se nad tím, jaké myšlenky mi probublávaly na povrch. Na základce jsem kouřit zkusila, i když počet cigaret by se dal spočítat na prstech jedné ruky. Jednak ze zvědavosti a pro frajeřinu. Jsem ráda, že jsem to zkusila, cigarety mi nechutnaly, dokonce mi z toho bylo zle a pálil mě jazyk, nemluvě o smradu. Na střední jsem šíšu zkusila - hodněkrát, hl. při happy hours v Berlíně. Ale nevím proč jsou z toho všichni tak hotový, mně to nic nedělalo. Akorát jsem měla pocit, že jím ovocný prášek - v dětství se vyráběly takové směsi z kt. se dělaly ovocné nápoje, tomu bych to připodobnila. Kromě zakuckávání, strašně in fotek, kdy se vám valí galony kouře z pusy a ocucávání náústku po 10-ti lidech nic moc. Většinou v čajovnách je příjemné prostředí, ale to může být jak doma, tak někde v přírodě a nepotřebuju na to šíšu.
Naštěstí jsem měla z domova naprosto odstrašující příklad, který by se dal popsat "mlha přede, mlha za mnou, tak hustá, že by se dala krájet". Taťka přestal, ještě, když jsem byla malá o to mi přijde horší, když tohle vyprodukovala jen má matka. A nezapomenu na stěnu, která byla pokrytá krabičkami cigaret, takže jsem to měla dennodenně na očích. Smrdělo mi i čerstvě vyprané oblečení a já se kvůli tomu trápila ve škole, jednak kvůli učitelům, tak i posmívání spolužáků. A můžu vám říct, že se to vsaje do všeho, do oblečení, do vlasů, zežlotnou stěny, smrdí nábytek, což nepůsobí reprezentativně. Nezkoumám žádné studie, ale selský rozum mi říká, že já narozdíl od kuřáka ty výpary dejchám bez filtru, což musí být škodlivější, ale to je pro mě asi ten nejnedůležitější aspekt kouření, více mě omezuje smrad, pálí mě z toho oči, trpěla jsem kvůli tomu i osobně, protože jsem si nemohla vzít kamarády domů, styděla jsem se při návštěvě a celkově jsem se cítila nepříjemně, nehledě na to, že to rodinu omezuje i finančně. Dodnes, když přijedu od rodičů, okamžitě jde prádlo do pračky, a protože mám dlouhé vlasy i po 3. umytí z nich ještě cítím kouř. Nedovedu si představit, že bych políbila kuřáka, jsem ráda, že můj partner nekouří. Vždy s úsměvem přepočítávám kolik bych za těch vykouřenejch cigár mohlo bejt želv, většinou přepočítávám na matamaty ) Samozřejmě má matka je extrém a chápu, že je to o lidech, že ne všichni jsou takový. Ale více se setkávám s neohleduplnými kuřáky, nejlepší jsou Ti, kteří vystoupí z busu a celou štreku na univerzitu, kde není možné je předběhnout vám čudí do obličeje, zajímavé, že to jim nikdy nevadí, ale sobě pod nos to ne, to si dají ruku hezky od sebe nebo mě dorazí ty, kteří si zapálí na zastávce asi 5cm za ní a kouří vám to do obličeje, žel bohu někteří se o to ani nesnaží. A když jim něco řeknete, vysmějí se vám do obličeje, vy s tím nic nenaděláte a s mou"výškou" je to i o riskování agrese. Mně je jedno, jestli někdo kouří nebo ne, to je každého věc, když mi to nenutí a mě tím neomezuje!!! Většina kuřáků se cítí diskriminovaně, ale mě to přijde opačně jako s rasismem u nás. Když já nekouřím na zastávce, kuřákovi je to může být šumák, ale opačně? Navíc většina restaurací kuřácká není a to, že tam daj rádoby jakoustakous plachtu někdy ani to ne a označí to za nekuřácký koutek je spíš k pláči. Ale zastávám se kuřáků, když na ně někdo začne brblat z nekuřáků v restaurce, která je pro kuřáky, tak je to jejich blbost, že tam lezli. Na závěr mě ale dodělává, že spousta z vás by si doma v "haďárně" nezakouřila, protože by to možná mohlo být pro vaše mazly škodlivé. Jak tu někdo psal o párty, kdy pomřeli kudlanky a strašilky, tak to bylo v Encyklopedii teraristiky Ale pak si to někteří klíďo píďo vyhulujou ostatním a sobě do tváře a jediné, co vás donutí přimět jsou peníze? OMG!