Jediné, co snad má smysl řešit, jsou zvířata se známou lokalitou nebo jinak úžeji vymezenou oblastí. Většina zvířat v chovech už jsou bastardi a pravděpodobně jimi brzy budou i ta, kde se chovatelé snaží dodržovat poddruhovou příslušnost. Ta je totiž v chovu úplně k ničemu z toho důvodu, že systematika "pouze" zachycuje aktuální stav znalostí, a proto se neustále mění, tak jak přicházejí nová zjištění.

Např. u dvou poddruhů zmije růžkaté (montandoni a meridionalis) to bylo takto (zjednodušuji):

Do roku 1997 byly původně samostatné. Pak je během 1997-1999 sloučili. Pak je 2003-2006 zase rozdělili a navíc jednomu přidali část areálu toho druhého.

Kdybych v chovu těchto dvou poddruhů reflektoval systematiku, tak:
Do roku 1997 chovám oba poddruhy zvlášť. Během 1997-1999 je dám dokupy, protože je to jedno, když je sloučili. Během roků 2003-2006 zjistím, že je to v p*deli, protože jsem vlastně oba poddruhy křížil, a jelikož se změnila hranice areálu, tak ani nevím, jaké poddruhy vlasně mám nyní. Mláďata, která jsem během těch deseti let vyprodukoval, pak zákonitě musí být bastardi.

Takto to v minulosti proběhlo, nebo pravděpodobně proběhne u většiny druhů!

Musím se sám přiznat, že dříve jsem razil názor chovu podle poddruhů, dnes vím, že to byla chyba a nemělo to smysl.

Takže pokud chce mít někdo "čisté" zvířata, musí znát jejich lokalitu. Bohužel ani tohle není úplně pravda (problematika kryptických, klinálních druhů, nemluvě o možné obrovské variabilitě i v rámci jedné lokality a podobných záležitostech).