Dobře KatkoP, klidně se podělím, obávám se ale, že má skupina se chová tak bezproblémově, i při klasické péči, že asi nebude moc co řešit. Já je považuji za jedny z nejméně náročných želv, jediné naschvály dělají mláďata a to svým příliš intenzivním růstem a následným ne úplně dokonalým krunýřem. To jsou asi tak veškeré potíže které se při chovu tohoto zajímavého druhu u mě vyskytují.
Jsem zastáncem venkovního a po všech stránkách co nejvíce přirozeného chovu želv. Malacochersus tornieri nevyjímaje, takže si možná budu trochu odporovat. Jednu skupinu mám ve venkovním výběhu a (původně pro nedostatek místa)ostatní doma v teráriích. Nevidím v chování jednotlivých skupin rozdíl. Paradoxně mám pocit, že želvy chované doma jsou tak nějak v lepší kondici. Přičítám to tomu, že mají vyrovnanější teploty. Jak u želv chovaných venku, tak u želv chovaných uvnitř nepozoruji, tak jako třeba u Testud, výraznou snahu o vyhřívání. Usuzuji z toho, že preferují stálé, příliš nekolísající(ani v noci)teploty. Mě osobně připadá, že noční teplota 20-25°C a denní tak do 30°-35°C je pro ně optimální.
Ptáš se na podhrabání. No mě připadá, že nemají nějak výraznou snahu hrabat, tak jako například T. horsfieldii ale pozor dokonale a to doslova šplhají. Mám, bohužel na diácích, vyfocené tornierky v takových situacích, že to téměř odporuje fyz. zákonům. Takže pletivo (to je tedy nevhodné pro všechny želvy)nebo plaňkový plůtek pro ně není překážkou. Já používám buď skleněné tabule zapuštěné tak 15 cm do země, nebo plůtek s horním prknem horizontálně, aby vzniklo T. Matně si vzpomínám, že jsme spolu vytápění podlah a ubikací už kdesi řešili, tak jim tady nebudu zabírat místo. Jen ještě, dej POZOR na dva samce v jednom výběhu, jsou to horší raubíři než horsfieldky, jsou snad schopný se i zabít.