Kanibalismus u korálovek
Zdravím, už 2 roky chovám pár Lampropeltis pyromelana woodini (stáří cca 5 let), ke kterému jsem zhruba před rokem zakoupil ještě jednu samici (o něco menší, stáří 4 roky), takže mám v současné době trio. Nikdy jsem u nich po celý rok nepozoroval tendence ke kanibalismu. Stalo se mi to až tento týden při krmení mastomyšmi (krysa malá). Jednoho hada při krmení vždy přemístím do jiné nádoby, avšak zbylé dva krmím v jednom teráriu (nemám prostor). Přestože si každý z těchto dvou hadů zabil svou mastomyš, začal větší samec útočit na menší samici, zakousl se jí dost nevybíravým způsobem do hlavy a začal ji silně škrtit jako kořist (rozhodně to nebyl rituál páření), po pracném oddělení jsem tuto menší samici k samci do terária vrátil, protože jsem si myslel, že se had zkrátka "spletl" tím, že zaznamenal pohyb samice a zaměnil ji za kořist. Zcela cílený útok se ale opakoval - tentokrát začal samec dokonce hlavu samice polykat. Znovu jsem je oddělil a nakrmil každého zvlášť, pak už se problémy neopakovaly. Co je ale šokující - podobný scénář se odehrál ten samý den, také při krmení mastomyšmi, a to u páru Lampropeltis triangulum sinaloe, který bez jakýchkoli problémů chovám pospolu cca 2,5 roku! O zabitou mastomyš nejevili ani tito hadi zájem o opakovaně na sebe útočili jako na kořist. Možná je to naivní úvaha, ale nemyslíte, že může s tímto souviset druh předkládané stravy? Možná že pach mastomyši (který je jiný než pach myši nebo potkanů, kterými jinak běžně krmím) nějakým způsobem aktivuje u korálovek kanibalistické sklony. Jinak si nedokážu vysvětlit, že by se hned 2 "rodiny" hadů, se kterými v tomto ohledu nikdy nebyl problém, začaly ve stejný den takto chovat. Třeba máte podobnou zkušenost. Omlouvám se za délku texty, ale přišlo mi důležité popsat detaily.
To je opravdu zvláštní, ale mastomyši mají skutečne o dost výrazný pach, než "normální" laborkový. Např. moje Sinaloajka mastomyš vživotě nevezme - jak k ní čuchne a zjistí, že je to mastomyš tak jí nechce. Bere mi pouze laboratorní myšky. I když jsem měl v jedné transportní nádobě mastomyš spolu s normální myší, v pohodě je od sebe rozeznala. Tak bych si to možná taky vysvětloval "napachováním" hlav od mastomyši.
Myslíš, že je to napachováním a že to byla pouze náhoda? Někdy se mi u mláďat gutátek stalo, že jedna guttata chňapala za břicho druhou guttatu přesně tam, kde měla sežranou potravu. Bylo to docela legrační. Ale nikdy si nic neudělali (nesežraly jedna druhou).
trvdit to nemůžu, to bych kecal. Ale zdá se mi to jako nejlogičtější - ještě jsem opravdu neslyšel, že by se sinaloajky přibližně stejné velikosti požíraly...tohle je "problém" hlavně getulek, co já vím. Jelikož ta moje "vopice" klidně startuje po rukách, když smrděj od myši, vůbec bych se tomu nedivil a myslím, že je to logický - ono někdy po zabití hledaj docela dlouho čumák té oběti, tak se prostě mohla splést.
Taky si to asi myslím, leč se mi nechce riskovat. Nebo jo? Spíš ji nastěhuju k větším hadíkům.
Před lety se mi takhle požrali mláďata z odchovu Elaphe schrencki, a loni zase mláďata Trimeresurus albolabris. A zejména u schrenkovek tomu někteří chovatelé nechtěli ani věřit. Dnes už si myslím, že toho jsou ve vyjímečném případě (hlavně po krmení hlodavci) schopny většina druhů hadů.
No do schrenkovek bych to teda taky neřekla, asi to bude tak, jak píšeš.