Občas se mezi sebou jed. hadi chovaní ve společném teráriu pěkně rafnou, kobry i opakovaně. Samice albolabise kousla druhou tak, že jí projel jed. zub skrz lebku a trčel ze spodní čelisti, přežily obě bez následku. Samec vegrandise cvaknul samici do hlavy, mírný otok a po týdnu ok. Prozměnu samice durisáka vzala samce do hřbetu, asi 20 cm od hlavy, zbylých 80 cm mu ochrnulo a po 14 dnech neschopný pohybu uhynul. Takže určitou imunitu vůči jedu mají.

a možná i to že jedák když umírá, velmi často(aspon u mně se to často stává)se sám do sebe zakousne,a mám ověřeno že leckdy i pustí většinu jedu co má

To viper: pravda, nikdy jsem jedáka u jeho skonu neviděl, ale přijde mi to jako citát z nějaké knihy na počátku min. století, jak popisovaly kterak se had prchající před ohněm zakousne do svého ocasu a kutálí se pryč.Máš to nějak ověřené?