Tak z toho, co jste napsali, vyplývá (dovolím si shrnout):

vodní inkubátor je stabilní, málo citlivý k přehmatům (než se změní teplota celé vodní masy, chvíli to trvá), dá se postavit tak, že není problém s kondenzováním vody na sklech a hlavně jej postavíte do několika hodin po návštěvě prvního zverimexu - prostě bezva . Tedy ideální pro začátečníka bez zkušeností, kterého překvapí nenadálá snůška. Jako výhodu tohoto způsobu inkubace bych možná zmínil ještě skutečnost, že jestliže jsou vejce uložena nad vrstvou vlhkého vermikulitu (nikoliv v něm), může se vylíhlé mládě do něj zavrtat a přečkat zahojení "pupíku" v teple a vlhku ještě nekolik dní po vylíhnutí. Umístit se dá i do relativně chladného prostředí nebo prostředí s kolísající okolní teplotou, i když to není ideální.

Za jeho hlavní nevýhodu je nutno označit velikost a hmotnost (nepřemístitelnost) celé potvory v poměru na počet vajec, které dovnitř můžete nasázet. Nevýhodou může být také horní přístup.

Naopak "suchý" inkubátor asi vyžaduje trochu přemýšlení, přípravy a následného zkoušení, co všechno "to" může udělat. Stavět (s předstihem) jej budou hlavně Ti, kteří ví, že "TO" na jaře určitě přijde. Výhodou je snadná přemístitelnost a skladnost vajec. Bezvadný nápad je využití vyřazeného boxu malé chladničky, který je dobře izolovaný a přístupný zboku.

Pokud vás ještě něco napadne, tak sem...

Luboš