Enjoy, Auri...to jsme to měli hodně podobný. Moje mamka měla panickou hrůzu z hadů, taťka by asi i povolil. Dodnes pochybuju, že Bolt je nejrychlejší člověk na Zemi, protože když moje maminka potkala v lese užovku nebo zmiji.... Mě hadi vždycky fascinovali, ale domů to prostě nešlo. Tenkrát jsem nevěděl o TP, ale navštěvoval jsem akvarko.cz a tam jsem prolejzal terária a snil. Nakonec to dopadlo tak, že jsem si pořídil albopilosu. Pavouci mamce tak nějak nevadili. K dalšímu svátku jsem si od rodičů nechal dát smithku. Prvního hada mi povolili až asi dva roky na to - variegatu. Když se tý tkaničky mamka poprvé dotkla, tak se její tep pohyboval někde kolem tří set. Dalšího hada jsem si vybrečel, ale tím to haslo. Na hady jsem dostal embargo (ono v tý době to bylo možná dobře). Další hady jsem potom pořizoval, až když jsem bydlel sám. Ale ta nejpozitivnější stránka věci je, že se moje maminka přestala bát hadů. Stalo se mi třeba, že jsem potřeboval na týden dva služebně odjet a zrovna v té době jsem léčil bredlinu perorálním podáváním léku. Stačilo předvést a mamka celý týden chodila a bez problému aplikaci zvládala.
Takže jestli já můžu poradit, jak na rodiče - netlačit na pilu, pěkně postupně a ono to časem půjde.