Koupili jsme si asi 300 švábíků Schellfordella tartara a jelikož jsme měli jen jedinou mladou agamku tak se nezkrmovali nijak rychle. Měli jsme je při pokojové teplotě, tak 21 stupňů, zybtky z kuchyně a mlžili jednou, dvakrát týdně a místo aby jich ubývalo tak jich začalo přibývat! Ačkoli dospělců už časem moc nezbývalo, mladých byly stovky. Měla jsem z nich taky respekt a tak jsem je měla v bedně s víkem a muším pletivem, kolem okrajů ještě namazaná vazelína a ještě stáli v kýblu s vodou na cihle. Jaké bylo moje zděšení, když jsem se na ně jednou koukala a zrovna když jsem uvažovala, že vazelína už je celý zaprášená a setřená, tak jsem si všimla jak ti úplně nejmenší švábíci jako nic prolézají tím muším pletivem tam a zpátky...no jak se jim líbilo. Okamžitě šel celý chov do ledových vod naší řeky. Mínus deset doufám nepřežijí. Ještě měsíce jsem měla hrůzu, že je někde po bytě najdu najdu. Jinak agamce chutnala, ale nechápu jak jí ostatní chovají.