Já teda nejsem z těch, co by byli před rodinou splachovací, takže si neumím představit, že bych jejich poznámky ignorovala. U nás v rodině se nosí upřímnost (kromě jinejch vlastností, který ale nejsou dobrý) a jakákoli ignorance nebo netečnost se bere jako určitá urážka. Proto můj první krok v týhle situaci by byl, že bych jim řekla svý pocity a to klidně od plic, dala bych najevo jak moc je to pro mě důležitý. Třeba by aspoň věděli, že pokaždý, když to udělaj, dělaj něco, co ti ubližuje, o což by se blízcí neměli snažit.