Vítejte v klubu
Já jsem pro každého divná-jak můžu chovat hady... hada jsem si pořídila až jsem bydlela sama-teda u bývalého-a modlila se aby na to jeho rodiče nepřišli... pak jsem se stěhovala zpět k "taťkovi" a ten z toho měl takovou radost, že mě vzal i s mojí "úchylkou" a s oblibou vodil návštěvy do mého pokoje a chytal uteklé hady, a větral mi smrad po chcíplých a vyblitých myších...
Přítel měl v tomhle ohledu štěstí, jeho rodiče ho v tom podporovali.. Než jsme se k nim nastěhovali spolu (protože naši miláčci se zatím rozrostly) a teď sice chodí sem tam okukovat, ale pořád posloucháme, kde se nám co vysrandilo, že to u nás smrdí, a jestli nechceme něco prodat-a chraň vás ruka páně koupit něco nového, takže každý nový úlovek pečlivě schováváme, zatajujeme jeho cenu, bo pak trpíme tichou domácností... to až se mamka doví o new viridisce-nas vyhodí z baráku pač ta schovat nejde....
A z okolí? jsem divná-co s těma hadama dělám? a nebojím se jich? vždyť jsou sližtí... spoustu kamarádů musíme oželit na pařbách, protože oni do baráku kde jsou hadi prostě nevlezou... máme to těžké my blázni
(to nemluvím o mé zálibě zvířátek jako takových, takže ještě že nás ta mamka krotí, jinak bysme se doma nehli vůbec)