Několik let po sobě jsme dělali výstavy terarijních zvířat u nás ve městečku. Každý rok s větším a větším úspěchem. Bylo to docela príma, bavilo nás to a následné pochvaly od známých i zcela neznámých lidí zahřály na srdci. Bohužel, s narůstajcí pseudoEvropskou byrokratickou pakárnou, bylo pořádání výstav čím dál složitější a legislativněji náročnější. Vyjádření všech možných i naprosto něuvěřitelných institucí k tomu, čemu ani za mák nerozumějí. Schvalování poslední misky na vodu a všelijaké, mnohdy absurdní, usnesení. Když v roce 2000, kdy jsme začínali, stačilo povolení tehdejší OVS (na základě prohlášení chovatelů o dobrém zdravotním stavu zvěře), tak letos, sešněrováni všemi možnými předpisy, několikastránkovým prohlášením veterinárního lékaře, pomalu s ověřenou fotokopií diplomu, o bezinfekčnosti zvěře, přes podmínky KVS, městského úřadu a ČIŽP, jsme od těchto tradic upustili.
Nebylo ani v moci, ani v chuti nikoho z nás podstupovat několikadenní kolečko po všech úřadech a na závěr dokazovat někomu, kdo tomu nerozumí to, že zvěř u nás netrpí.
Shodou okolností jsem včera, hledaje sestřenku, navštívil výstavu holubů. V době ptačí chřipky, hrozby mezinárodního terorismu a černých neštovic, se chovatelé těchto obskurních ptáků družili a bratřili takovým tempem, že jsem žasnul.
A oceňování plazů? Jen to proboha ne. Jsme chovatelé - teraristé, někdo možná herpetolog, ale sakra žádní králíkáři. Chceme vydržovat aparát zneuznaných géniů, kteří, zaklínajíc se průkazem rozhodčíhom, budou vyhlašovat čí "úžovka" je užší či která kobra má větší kápi?
Jak kdosi vzpoměl, existují burzy... kde je vidět celá řada zajímavých druhů plazů. A já, po všech těch zkušenostech, říkám: "buďme rádi aspoň za ně".