Jako malý kluk jsem choval kdeco, od polních křečků až po želvu, táta byl zapálený akvarista, takže i rybky. Veškerý svůj volný čas jsem ještě s jedním kamarádem strávil pozorováním a lovem všeho, co se hýbalo, máma mi po návratu domů kontrolovala kapsy a všechny ty čolky, žáby, ještěrky apod jsem musel vypouštět zpět na svobodu, v tom byla nekompromisní.V době kdy moji vrstevníci četli Malého Bobše, já hltal přírodopisné knihy a mým bohem byl Gerald Durrel, pan Vágner atp. Pak přišli dravci, poštolka, jestřáb, kamarád u toho už zůstal a pokud vím se tím posléze i živil jako ochrana letiště, já šel ke koním, pak do Německa taky ke koním a teď na stará kolena se vracím do dětství. Začalo to jednou Brachypelmou, pak přišly Poecky, žofky, nějaká ta krajtička a hortuláni a už v tom lítám jako všichni tady