Pocházím z horské vesnice a jako u většiny lidí na vesnicích v té době se i u nás chovala všeljaká hospodářská zvířata. Takže vztah ke zvířatům jsem měla od samého začátku. Ale to mi nestačilo, všechno, co kolem lezlo, běhalo a létalo mě fascinovalo. Takže už jako předškolní dítě jsem chytala kde co a zkoušela to chovat v různých nádobách doma nebo na zahradě. I přes velkou nelibost rodičů, kteří mé nadšení pro tuhle "havěť", z které nebyl žádný užitek nesdíleli a několik prvních let mi moje "úlovky" vyhazovali a snažili se mi tahání dalších zvířat dom zakazovat, včetně následujících fyzických trestů. Ale když to nikam nevedlo- něco mi vyhodili, nabančili mi a já vzápětí přitáhla zas něco jiného- tak časem rezignovali, hlavně, že se o to nemuseli sami starat. Takže moje první terarijní a akvarijní zvířata byly tuzemské horské druhy, ale "exotická zvířata" pro mě už byly i druhy vyskytující se v nižších polohách, takže třeba ze školních výletů jsem si vždycky dovezla kupu kuňek, zelených skokanů a ropuch, agilisky atd, které se u nás na horách nevyskytovaly. Pak začla přibývat i různá divoká handicapovaná zvířata, která mi nosili lidé z okolí. Cca v 10letech jsem našla berusku popálenou při vypalování trávy a vyléčila ji pomocí "babských rad a mastiček". To byl můj první jedovatý had, na kterém jsem se naučila manipulaci a taky poznala první uštknutí . Postupně začaly přibývat i zvířata z Bulharska, Ruska, Kuby a další podle doby dostupné druhy. A tak to šlo až do současnosti, kdy chovám kde co