Jak jste se dostali k teraristice

U nás to začal syn a já se vůbec nebránila...Jako malý(cca 2 roky) zašlapával mravence na pískovišti...pokárala jsem ho a vysvětlila mu, že mají také právo na život a ať si všimne jak jsou zajímavý. Od té doby již nic nezabíjel. Naopak vše zkoumal. Po čase to začal tahat domů...různý hmyz, pokračoval žábama a slepíšema. Když mu bylo asi osm, pořídila jsem mu první ještěrku-paroedura pictus-no slavná koupě to nebyla, ale chybama se člověk učí. Jak milý pictusek zašel, pořídila jsem k vánocům korálovku sedlatou. A tak to vše začalo...dnes toho máme po bytě co se kam vejde.

Tak můj příběh teraristiky začal bohužel smutně, jelikož jsem k 10 narozeninám dostal leguána v teráriu pro křečka. Bohužel tehdy v naší rodině nebyl nikdo kdo by si nastudoval co tohle zvíře potřebuje a mě to v 10 letech nenapadlo ani netrklo, že to asi nebude to pravé ořechové pro tohohle tvora, takže za pár měsíců jsem se s legem loučil s obrovskýma slzami na zahradě. Naštěstí uběhlo od té doby 8 let a mě ten lego pořád nějak vězel v paměti a chtěl jsem svou chybu napravit. Takže po letní brigádě šla každá koruna po nastudování informací do výroby terária adekvátních rozměrů a to co zbylo, šlo po zdejší komunikaci s chovateli do světel a různých drobností. Suma sumárum lego se blíží k 2 roku života u mě a má se jako prase v žitě. Jenže po pár měsících jsem se začal poohlížet na burzách a internetu po ostatních zvířatech a šlo to se mnou z kopce. K legovi přibyly dvě agamky a teď nedávno i phelsumka, která mě učarovala a už pomalu zajišťuji podmínky pro rozšíření o další druhy těchto užasných stvoření.