Buňky
obsahující
pigment
byly
poprvé
popsány
u
bezobratlých
jako
chromoforo
italským
vědcem
Sangiovannim
v
roce
1819.
Označil
tak
barevná
tělíska,
která
jsou

zodpovědná
za
barvoměnu
hlavonožců.
Termín
chromatofor
byl
přijat
později
jako

název
buněk
obsahujících
pigment
a
vznikajících
v
neurální
liště
studenokrevných

obratlovců
a
hlavonožců.
Toto
slovo
pochází
z
řeckého
slova
khroma,
což
v
překladu

znamená
„barva“,
a
phoros
znamenající
„nesoucí“.
Naopak
slovo
chromatocyt
(cyte
je

řecký
výraz
pro
„buňku“)
bylo
přijato
jako
název
pro
buňku
určující
barvu
u
ptáků

a
savců
.
U
těchto
živočichů
byl
identifikován
pouze
jeden
typ
chromatocytů
–

melanocyty.
Jako
chromatofory
jsou
tedy
nazývány
živočišné
buňky,
které
buď
obsahují
pigment

nebo
odrážejí
světlo.
Můžeme
je
nalézt
u
hlavonožců,
korýšů,
ryb,
obojživelníků

a
plazů.
Jsou
velkou
měrou
zodpovědné
za
zbarvení
pokožky
a
oka
u
studenokrevných

živočichů.

Na
rozdíl
od
studenokrevných
živočichů
mají
savci
a
ptáci
jediný
typ
buněk

podobných
chromatoforům.
Tyto
buňky
se
nazývají
melanocyty
a
jsou
ekvivalentní

melanoforům
studenokrevných...

takže pro šťouravé je to v podstatě to samé, chromatofor je u ryb, hlavonožců a všech studenokrevných obratlovců a chromatocyt je buňka stejného typu a funkce označována u ptáků a savců.