Souhlasím. U nás to bylo podobně, ale naopak :) Manžel se bojí všeho, co má 4 a více nožiček. Stěhovala jsem se k němu s tím, že se možná budu muset vzdát své životní lásky ke zvířatům, zpočátku jsem u něj měla 2 křečky. Pak se to rozrostlo o potkana, ještěrky, dokonce psa mi povolil. K dnešnímu datu chovám doma 13 druhů gekonů, nějaké chamíky, scinky, anolise, žabky, páreček plchů, jednu čivavku a schyluje se k pořízení druhé :) Manžel rezignoval, o zvířata se nestará, jednou týdně zajde vyvenčit psa a to je asi tak vše, ale zajímá se o ně, kouká do terárek, pomáhá mi s takovýma chlapskýma věcma jako zapojení elektriky, sestavení terárek apod. Strašně rád sedí u stolku na burze a prodává naše odchovy a všude se tím pyšní, že je chovatel ale nakrmit by je nedokázal, krmného hmyzu se štítí. A taky ho děsí představa, že mi něco uteče a pak to po něm ve spánku poleze, tudíž mám všechny terária s nejvyšším možným bezpečnostním opatřením (naposledy pro plchy mi vyráběl 3vrstvé síto, kdyby náhodou prohryzali jedno Vyhovuje mi to tak, můžu si sama rozhodnout, co si chci pořídit a nemusím se o svůj koníček přímo s někým dělit.