Sežrání hada???

Včera ve dve v noci jsem se zbudil a šel jsem se napít,když jsem přišel slyšel jsem jakési podivné šustění u koše a gutata do něho lezla.Když jsem jí chtěl dát z5 do terária hned sem dostal kousanec.Neuvědomil jsem si že v tom teráriu je ta centimetrová díra a dal jsem ji tam a šel jsem spát.Ve 4. ráno jsem se probudil protože cosi spadlo na zem.Zjistil jsem že gutata zase utekla tak jsem všecko prohledal a nenašel jsem ji (zapomněl jsem na poličky).Asi o 5. minut mozději jsem slyšel podivné šustění jako by se někdo plazil po koberci,tak sem zase prohledal celí koberec.Po dalších 5. minutách jsem zase slyšel to šustění a začal jsem se zase divat po koberci a zničeho nic něco spadlo s poličky já jsem se otočil a viděl jsem gutatu hned jsem dostal další razítko a už jsem jí dal do nového tera. Děkuji všem za odpovědi a dobré rady.

Super tak to gratuluji

Tak aspon ze se nasla.. jinak taky jsem malem dostal razitko od E.c. maurus kdyz jsem ho nasel pod stolem a vytahoval ven.. jeste ze se netrefil.. mel asi 130cm a uz byl pekny macek... jinak Gratuluji ze se nasla...

Měla jsem dvě užovky, byla jsem přesvědčená, že neutekla. Zabezpečení jsem měla dobré. Přesto se mi všude smáli, prý to není (Když bych je zrovna nekrmila) možné.. Po měsíci co? Užovka vrhla polovinu svého kámoše

Já jsem si tuhle dal několik piv a na to několik tullamorek taky jsem půlku (minimálně) vrhnul..

A bylo to hned, nebo taky až po měsíci ?

Nenašel jsem vlákno s "vhodnějším" názvem, tak vložím sem. Poslední dobou se snažím nastudovat něco málo o viridiskách a dnes jsem na JŮTUBU našel tohle video: http://www.youtube.com/watch?v=GiVdrvSMKp8&feature =related . Nikdy předtím jsem o kanibalismu u viridisek neslyšel. Určitě vnímám problém dvou prcků v jednom boxu, ale stejně by mě nenapadlo, že se požerou. Má s tím někdo nějakou zkušenost?

Honza se stydí si posunout vlákno a protože jste zlí a neodpověděli jste mu nikdo, mám to udělat já(jako posunout vlákno). Buďte té dobroty a napište mu někdo, když má ty narozky. Čtrnáct je přece jednou za život