Já si s želvama moc nehraju, takže jsem si je příliš neochočil a na manipulaci reagují podle své přirozenosti, tak jak mají.

Želvy mám v malé místnůstce, kde trávím většinu času, pokud jsem zrovna doma - takže jsou na mě zvyklé a nebojí se. Ono je lepší, mít je takhle krotké, protože když je pak nedej bože nějaký problém, tak se snadněji léčí zvíře, které sebou nemele a spolupracuje, než nějaká kousavá potvora. Dodnes nezapomenu na to, jak jsem si kvůli jedné k léčbě neochotné želvě vylila roztok hypermanganu na koberec
Zajímavé je, že i ty co mám krátce si ve společnosti ostatních rychle zvykly. Pouze klapavka se chová tak jak má, když ji vyndám tak kouše a pouští smrad... Tak ji radši nevyndavám, pokud nemusím.

Mě podle toho hrbolatého krunýře přijde, že se u ní střídaly období hojnosti a hladu (či chladu).

Hladu asi ne, to spíš toho chladu. To je docela dobře možné. Mně se to povedlo u šneků, kteří jsou nároční na teplo. Nechtěné snižení teploty na pár dnů a pak rychlé zvýšení stačilo, aby se jim ,,pokazila" ulita.