Ztěžka soudit, zda se na tom zbohatne či ne. Hybridizace není taková sranda, jako množení klasických druhů, když to vezmeme z tohohle pohledu. Číňani jsou mistry v křížení zejména u želv, což není dáno ani tak jejich pečlivostí či úspěchy, jako tím, narvat na malou plochu "želvích farem" více druhů, kde se samci na některých samicích zkrátka dokáží vybít(nic výjimečného, co by se ostatně nedělo i na krokodýlích farmách). Na druhou stranu i z Asie z přírody je známo už docela dost kříženců, kteří zamotali hlavu nejednomu herpetologu. Co se týká křížení v chovech, je to taky otázkou pohledu. Pro mě je lepší, když mám možnost vědět, že "kupuji křížence a kdo byl jeho rodič", než si domu nosit třeba křížence chondropythonů o nichž dotyčný tvrdí, že jsou tím čím jsou a přitom sám nemůže na 100% říct, že to jsou opravdu čistí hadi i kdyby je tak koupil přímo od dovozce. Ale to je ohraná písnička, opakuji se. Nedávno jsem se doslechl, že třeba i Epicrates angulifer bude nově rozdělen do různých druhů, stejně jako byl v minulosti druh Python curtus o třech poddruzích rozdělen a nyní stojí samostatně jak breitensteini, curtus, tak brongersmai. Stejně tak, jako už se začíná vžívat rozdělení molurusek na dva rozdílné druhy, vžilo se již rozdělení původních guttat a obsolet. Jestliže se díváme skrze prsty na záměrnou tvorbu kříženců, kteří mají sloužit jen pro účely chovu, ať už z důvodu lepší chovatelnosti, než byla jedna či druhá rodičovská strana, nebo pro účely mimořádnosti, jak se tedy chcete dívat do budoucna na tyto chovy? Na chovy psohlavců promíšených stejně tak, jako chovy tmavek a pimbur, chovy zmíněných anguliferů, nebo chondropythony? Doposud to v našich očích byla "čistá zvířata", ale čím dál víc ukazují nové poznatky, že v chovech už desetiletí mícháme odlišné druhy. Je o moc horší chov zvířat pod evidencí a s jistým záměrem, nebo naopak chov v nevědomosti či záměrné tichosti a vydávání takových jedinců za čisté? Nenadarmo se říká, že nic není jen bílé a černé.
Mimochodem ta úvaha, že kdy budeme zase vracet naše zvířata zpět a proto mají být čistá je zcestná. Až na výjimky se takové projekty hroutí jak domeček z karet. Buď není zvířata kam vracet, nebo je ani nikdo vracet nechce. Sám jsem měl zájem na repatriaci Natrix tessellata se zamítavým výsledkem, přestože se jednalo o lokalitní zvířata. Naopak jsem se později doslechl, jak se v Německu už pár let prohánějí vesele v některých německých řekách zvířata s naším genofondem, kam se v rámci repatriace dostaly. To mě upřímně nas*alo o dost víc, než to, že se někomu povede F3 carponder. Navíc i v chovech jsme genofondem omezeni, takže i ta sebečistší zvířata jsou potomky pár jedinců, kde se vlivem ještě výběrového chovu (viz třeba chov Guayan, Surinamců, ale i amarali atp.) páří zvířata s určitými znaky, tudíž stejně ať nám tvrdí zastánci těchto forem cokoliv, provádějí totéž, co chovatelé mutačních zvířat, tedy šlechtění. Jak kdysi správně napsal Khor: i to, že odchováváme každé mládě a že v chovech v péči člověka téměř každé mládě, které by nemělo venku šanci, přežije a zapojuje se následně do reprodukce čímž se silně oddalujeme původní myšlence, že "vracíme do přírody to, co jsme si vzali". Ani omylem.