Když čtu reakce na svůj příspěvek, zjišťuji, že nebyl natolik vysvětlující jak by asi měl.
Předesílám- nemám potřebu nijak hájit svoje rozhodnutí skončit s haďourama, spíš na vysvětlenou, když už tady to téma je.
S hadama jsem začínal v době, kdy jsem na chomutovsku neznal nikoho, kdo by to dělal. Prostě jsem přišel z vojny, v roce 88, a chtěl jsem mít doma něco živého. Tedy ještě mimo manželky a skomírající šeflery v obýváku. Tenkráte jsem pořídil ozdobný želvy a začal se pídit po literatuře (vím, blbej postup!). A tam to bylo o hadech, mimo jiné. Hadi mě od mala fascinovali, a strašně jsem se jich bál. Nicméně jsem pořídil mimino obsolety. Pak následovala pauza, asi roční. Následovali boedoni, další obsolety, gutky, přišel zlom v podobě seznámení s nejmenovaným velkým teraristou, doma přibyly cerastesky, ammodytky... těch druhů, co se mnou bydlelo je strašně moc. Nu a tak jsem žil asi tak 15 let, něco jsem utrápil, něco jsem rozmnožil, hlavně jsem si splnil sen v podobě celkem slušný sbírky evropských zmijí, byli s námi teké chřestýši,chřestýšovci, velezmije, kobry, plivací kobry, celkem se dalo v jeden den u mě napočítat i přes 60 kusů. Po těch 15ti letech se to celý nějak zamotávalo, přišly komplikace s krmením, viz výše, a do toho, naprosto nečekaně, takový nějaký syndrom vyhoření nebo jak to nazvat. Ty haďoury, který jsem doma vždycky chtěl mít a neodvážil se o nich ani snít, jsem doma měl, některé i množil. Neříkám, že jsme neměl kam dál, to by se jistě našlo, ale vstoupila do toho (ona plíživě vstupovala již delší dobu) KOMERCE. Najednou přestalo být běžné, že své odchovy zprvu rozdám mezi kamarády teraristy a oni udělají to samé, najednou jsme si na nedoplatky za elektriku musel (málem) půjčovat, najednou se nedostávalo času a najednou... Nu, hadi už s námi nebydlí.
Čtu tady x kráte- svoje zvířata bych za nic nevyměnil, nikdy bych se jich nevzdal a pod. Jejda lidičky, to je supr! Jenže když si vezmu, kolikrát jsem to slyšel a za týden našel konkrétní zvířata od konkrétních lidí v inzerci ?!?!
To nadšení, které ve Vás je bezvadný, přeju ať Vám dlouho vydrží. Upřímě. Jenže nic netrvá věčně a život je změna, život je boj!

Omlouvám se všem za román.

A pro Pošuka: ano, já jsem č...k

Zdeněk