Souhlas, hlavně německá literatura se hemží lebčičkami a výhružkami... dokonce mám v jedné knize jako jedovatou uvedenou monsteru! Monsteru, která má jedlé, byť hodně výrazně kyselé, až leptavé, plody. Ovšem co do poživatelnosti listů, zeptejte se leguána... a takový scindapsus, zelenec, ficus pumila... bašta! Osmáci zase milují listy chamadorey... a o marantách a jejich variacích nemluvě!
Vzato kolem a kolem, zvířata v přírodě sežerou poměrně hodně toxických/zkažených věcí a většinou vědí, kde najít nejbližší zdroj jílu nebo uhlí a vyčistit si žaludek - což by asi mohl být jediný problém. Když ale něco tak prťavého jako křeček sežere celý list proklamovaně jedovaté aglaonemy a ani nešktyne a dožije se krásných skoro tří let...
Když je rostlina dobře umytá a vypadá zdravě, sem s ní! A za levno, prosím, mám to na zkrm...