No, a já se voním, hrabu na potkany, morčata a kolikrát hrabu ke svojí 3m tmavce do terária bez umytí rukou a had je největší flegmouš. Asi už je zvyklý, čas od času si ve větraném pokoji zapálím vonnou tyčinku a hned vedle terária mám klec s potkánky /mazlíky/ a morčátkem. Kolikrát potkany pouštím, proběhnou kolem hadího terária a had nic. Žádný stres ani u potkanů, ani u hada. Jak to není v jeho teráriu, tak ho to nezajímá, ani kdyby to bylo cokoliv (pokud teda nedorazím do pokoje JÁ, třeba ze školy, to se probudí, panáčkuje a tančí po skle jako striptérka, že chce ven)
Jinak co se týče toho poznávání, nemyslím, že by poznával po čichu, ale určitě jako každý živý tvor umí vnímat "atmosféru", nálady, cizí energii, jestli víte, jak to myslím. Hada mám naučeného na dvě věci. Když otevřu terárium celé (vyklápěná dvířka směrem nahoru), znamená to, že se jde ven, měnit voda, uklízet terárum atp. Kdežto když ho pootevřu jen malinko, už je ve střehu, protože se jde krmit. Když mám ale málo času a potřebuju vodu rychle vyměnit (s těma dveřma je trošku práce), pootevřu si jen trochu a ruku do terária protáhnu. A ať mi ruka smrdí čím chce, nikdy po mně za ten rok a půl nevystartoval. Kolikrát pootevřu terárium a v sekundě mu rukou mířím k hlavě, začnu ho hladit a není nejmenší problém. Prostě oba víme "Hele, jdu k Tobě, jo?" a vše je v pořádku. Kdežto přítel, ten může měnit vodu i s úplně otevřeným teráriem a ačkoliv je k němu had venku mimo terárium úplně ok, v teráriu ho vždycky trochu straší, zrychleně se mu plazí k rukám, naráží do něj čumákem, jednou po něm "jako" vystartoval, jako kdyby si z něj utahoval. Dělá to dodnes. A to se přítel ničím nevoní, na hlodavce nesahá. Myslím, že v tom bude hrát roli ten fakt, že když jde do terária sahat přítel, jde tam sahat se strachem. Nikdy v sobě nemá takovou tu jistotu, furt je trochu nervózní a drží si k hadovi přehnaný respekt. A hada to zjevně baví.
Já se mu můžu šťourat prstem v držce 3 sekundy po zahájení manipulace uvnitř terária.