Tyhle story o ochočených a všechnosnášejících hadech miluju. Když se pak jednou z toho nevinného šťourání stane útok z vlastní debility, je z toho po vyblití takové informace na ošetřovně zpráva do Blesku a na Krvě z toho mají hlavní šot a náplň pro "odborný" Víkend a Na vlastní oči o tom, jak se rozmáhá chov nebezpečných hadů ve sklepení, kde se s nimi zápasí proti kobrám. Fascinuje mě, že po tolika letech chovu hadů jsem střízlivý ke svým chovancům a neobtěžuji je svými euforickými potřebami hladit něco hladkého(od toho mám jiné objekty), vnucovat se jim a za každou cenu vštěpovat okolí, že můj had mě po pachu pozná za každé okolnosti vzdor tomu, že si měním svršky a pravidelně se koupu. Rozhodně si nedovolím tvrdit, že je vždy vše na jistotu a všechno je jednou poprvé. Na jistotu není nic ani s lidmi, natož třeba se samicí po porodu, která několik měsíců nežrala a musí pro zachování sebe sama doplnit nutně kalorie. Tohle není o tom, že hadi jsou zlí a bezcitní, ale že jsou instinktivní a spoléhat se na to, že jim nedojde trpělivost, není zrovna víc hlad, nebo jen zrovna dnes nebude vadit jako obvykle to prudké sehnutí s miskou vody, jež vyvolá odpovídající odezvu.