Tak se přidám s historkou o útěku mého Romea, gonyosoma oxycephala už skoro dvoumetrová. Pro mě je to miláček, ale pro mé spolubydlící tvor z pekla Takže je jasné, jak vyváděli, když jsem jim oznámila, že jsem špatně dovřela terko a on že tam není. Prolezla jsem snad všechno a nic. Tak si jdu v noci nakonec lehnout celá neštastná, že se mu může něco stát. Asi kolem páté ráno se strašně leknu, něco se mě dotýká na boku.Je vedro, nespím oblečená, tak jsem málem dostala infarkt. A kdo to není v mé postýlce??Romeo se ke mě normálně tulil a láskyplně vyplazoval ten svůj krásný modrý jazyk. Tak jsem se s ním chvilku pomazlila a dala ho zpět, kde si hned vlezl na svůj oblíbený květináč na stěně a spal. Vůbec nechápu, jak někdo může říct, že jsou tito hadi vždy strašní stresáci a kousáci