Jak velké je riziko vykrvácení u vážně poraněných želv?
Včera známý omylem přejel sekačkou bezprizorní testudo horsfieldi. Sameček ve vysoké trávě na louce v Jizerkách vůbec nebyl vidět. Odnesl to vzadu karapax a část vnitřních orgánů (slinivka a podbřišnice a asi část páteře). Když jsem to po několika hodinách, které uplynuly od devastujícho poranění, desinfikovala a přelepovala, zarazilo mě, jak moc to krvácí (a ,,nevoní"). Krvácení se pak ještě k ránu opakovalo, dokud se to pořádně nezalepilo a nezamezil se přístup vzduchu. Ted už je to v klidu, odborně ošetřeno. Měl by to přežít. Spíš se belhal, než lezl, ale doufám, že se to zlepší.
Zajímalo by mě, kolik krve může mít v sobě 20 cm velká zdravá suchozemská želva a kolik může při poranění ztratit, aby ji to již samo o sobě ohrožovalo na životě. Nějak si to ve srovnáním třeba s člověkem neumím vypočítat.
Děkuji za odpověd.
Co by vzadu pod karapaxem delala slinivka?
Nevim, jestli je zrovna dobry napad zamezovat pristup vzduchu do mist, ktera byla kontaminovana. Zvlast pokud se neda vyloucit treba perforace traviciho traktu (jestli treba zdroj "nevune" neni odtud)
Odborne osetreni znamena co presne?
Kolik presne ztratila stejne neodhadnes. Kazdopadne - tohle uz je na veta.
No, možná jsem trochu popletla, co vet říkal. Ale ta podbřišnice určitě, to dává smysl. Moc jsem toho dnes nenaspala, páč jsem měla hrůzu, že vykrvácí (to mám z toho čtení věcí o upírech)...
Asi trochu vzduchu se tam přes gázu dostane, ale ne tolik jako po prvním lepení, kdy to pořád teklo - želva se uklidnila, očividně jí to už méně bolí.
Vážně nikdo neví, kolik má v sobě dospělá želva krve?
Kdyby ztratil víc krve, za hranicí přežití, tak už by touhle dobou bylo po něm. Ono pokud to má dovnitř, tak to poranění pobřišnice je celkem logické, ale s tím zápachem je otázka, zda to netrefilo střeva. To by byl větší průser, než ta ztráta krve- potom to většinou zkončí celkovou sepsí, jak už jsem Ti psala na šnecích. Pokud to odnesla páteř, tak asi nebude chodit- ale to poznáš, pokud ho píchneš do zadních- pokud je má ochrnuté, tak se nebude nic dít. Pokud ne, tak by s nima měl cuknout. Pokud je nemá ochrnuté, ale neleze s nima, tak to může být jenom kvůli tomu zranění v zadní části a časem by se to mělo zpravit. Nebo to taky může být poranění ledvin, v horším případě.
.
Uklidnila znamená co? Ono to nemusí znamenat, že ji to méně bolí, ale třeba začínající apatii.
Jasně, jen by mě zkrátka zajímalo, kolik je ta hranice. A pořád nikdo nic:( Asi si to budu muset někde pracně dohledat, ach jo.
Zápach byl možná od průjmu, já mám hrozně citlivý nos a hned maluji katastrofické scénáře. I když ta střeva mě napadla také jako první:( Když mi ho přinesli zraněného, čůral, ale viditelná krev v moči nebyla. To, že rána šla i do páteře, se odvodilo nejspíš z toho, že na zadní blbě lozí. Ale třeba to tam nakonec nešlo. Nechtěla jsem, aby se u veta úplně odchlípla část poraněného karapaxu a koukalo se tam. Opět by to začalo týct (želvák tam navíc sebou hrozně šil a vůbec u toho vyváděl), a za to nestálo.
K tomu ,,uklidnění": nebyla to apatie, on spal a pak se asi bolestí vzbudil, a začal sebou hrozně šít. Ted už i trochu lozil po terra.
Ráno jsem mu omyla plastron v řepíku, trochu se i napil a okamžitě a střelhbitě mi zdrhl pod stůl. To jsem nečekala. Nelozí ještě úplně správně, ale už je to o dost lepší. Zápach je pryč.
Za jak dlouho myslíte, že mohu zkusit dát nějaké lupínky? (Stalo se mu to ve středu asi ve dvě odpo a pořádně ošetřen byl až večer a pak znovu včera ve čt dopo.) (Jiná ruská želva mi žrala pár hodin po probuzení z narkozy, i když vet předpovídal několikadenní nechutenství).
Želva žere a pajdá:) Snad se to její lození zlepší.
Tak pokud žere a pajdá, tak to snad bude OK...ještě na něj budete shánět Citesy
No, to prý nejde:( Hlavně, aby pajdání přešlo v lození (chtěla jsem ho dát známým na zahradu), a taky aby byly bobky. Ve čt mu to musím převázat - mělo by to být už trochu zacelené. Zkusím dát nějaké fotky.
No, pokud chodí na zadní, tak asi nemá poraněnou páteř a mělo by se to časem zpravit. To pajdábní je celkem jasné, když ho bolej záda Ale se zahradou radši ještě pár týdnů počkat...sice sluníčko je dobrá věc, ale venku ho bude lepší nechat až v době, kdy to bude mít zavřené
Želvákovi držím palce, horsfieldky jsou bojovnice, tak to snad dopadne.
S Citesem si nelamte hlavu, mám pocit, že se jich od ledna až tak úplně netýká, stačí jakýkoli doklad o původu.
Pro zajímavost přidávám podrobně nafocené dnešní převazování a stav zranění po týdnu. Nejprve příprava, pak stav prvního obvazu po týdnu, dále odstranování obvazu, stav poranění po týdnu, nanesení antibiotických mastí a nové obvázání neuvěřitelně vzteklého želváka. Poslední fotka zobrazuje želváka již po převazu, kterak se psychicky uklidnuje velice nedzravým a absolutně nevhodným listem salátu (dostává jen malé porce lupení a jí opatrně).
Dobrá fotodokumentace JInak želvák vypadá celkem optimisticky .
Podle toho puvodniho popisu jsem cekala, ze to bude vetsi masakr. Takhle to sice taky nevypada nijak pekne, ale celkem prezitelne. A jestl zelvak i sam zere, tak je to hodne pozitivni (tuk tuk na drevo)
Prvotní stav zranění nafocen nemám - nebyl čas. Také jsem si ale říkala, že by to mohl zvládnout. Údajně i orgány (části?) koukaly ven, ale dali je hned po úrazu zpátky a vrátili kousky krunýře (je vidět, že to má na jednom místě propadlé). Z jedné strany (je to vidět i z fotek) to opravdu hodně teklo a šly ven sraženiny (což mi dělalo největší starost). Toto je již po týdnu. Rána byla vedena tak, že má Bilbo opravdu kliku, že nepřišel o zadní končetiny. Pajdání se zlepšuje, ještě tak aby udělal cacus
tak jak to pokračuje ?
Minulý pátek Bilbo Pytlík opět převázán. Rána se krásně hojí, pouze jedno místo by bylo schopné při hrubé manipulaci krvácet. Pytlík žere denně a z chutí, i když asi třetinu toho, co by žrala zdravá želva. Louže dělá v pohodě, ještě tak ten cacus aby byl. Je pořád na novinách, takže občas koupu v řepíkovém čaji.
V sobotu jsem jej pustila po balkoně, aby se trochu proběhl spolu s mým druhým ruským samečkem a co čert nechtěl - oba samci se okamžitě zmerčili a začali se rvát. Síly se zdály vyrovnané. Domluva však nebyla možná, takže jsem je musela oddělit (ten můj mě při tom ještě stačil kousnout). Na obou pak bylo vidět, jak jsou z toho rozladění, že jsem jim překazila tak pěknou rvačku No, doufám, že je to rvaní přejde a časem bodu moc být spolu.