Jinak co se tyka povahy kolarisu - pokud vim, tak to jsou docela dravci. Jestli mne pamet neklame, tak v prirode dokazou docela solidne zmasakrovat i jestery podobne velikosti tim,...

A o tom to právě je. Ono si každé zvíře zabírá teritorium o takové velikosti, aby se na něm 1.uživilo- což v případě kolárisů a jejich spotřeby potravy si asi každý soudný člověk udělá obrázek sám 2. aby si na něm pokrylo ostatní potřeby- tzn. úkryt a vhodné místo, kde se může slunit 3. mohlo se tam rozmnožovat- v případě kolárisů ostatní samice přímo ohrožují mláďata té dotyčné, takže je bude napadat coby jednak potravní konkurenci, navíc jako i hrozbu pro potomstvo. No a samci-když si člověk zajede na lokalitu a vidí jak ta zvířata žijou- vždycky je nora (škvíra atd) se samicí, o kus dál další samicí a o kus dál další samicí, popř. mladým ještě nedospělým samcem a někde nahoře na šutru sám samojediný machruje starý velký dominantní samec, který tam obhospodařuje ty své holky. Mladí samci mu nelezou na oči a každého jiného dospělého samce, kterej by se tam objevil tenhle starej frajer zmasakruje (pokud teda ten novej nezmasakruje jeho). V okamžiku, kdy ti mladí samci začnou dospívat, tak maj 2 možnosti- buď sesadit toho šéfa, což jim většinou nevyjde, nebo si zbalit kufry a najít vlastní harém (a sesadit tamního šéfa). No a z toho potom i vyplývají problémy v teráriu. Holky si konkurujou a ohrožujou mláďata, takže se budou mastit, 1 dominantní samec to tam ošéfuje a ostatní samci budou frustrovaní, protože budou dospělí a bez moci mít vlastní teritorium s harémem. Takže se zřejmě čas od času pokusej sesadit šéfa a ten je zřejmě zabije. Popř., když budou mít dost prostoru a úkrytů, tak mu uhnou a nezabije je, ale budou trvale stresovaní tím, že nemají šanci a budou chřadnout stresem. Takže uvažuj, co je lepší... spokojenej pár v přiměřeně velkým terárku, nebo pavilon s několika samice a 1 samcem (ale to chce fakt dost místa, protože ty holky mají taky poměrně velká teritoria), nebo několika samicema a samcema, přičem tam bude docházet k bitkám a stresovaným, časem určitě i zabitým zvířatům. Ono totiž když se rvou takhle vybavení ještěři, tak to není jenom o ukouslých packách a ocasech, jako třeba u Pogon (ikdyž i tam mohou být horší následky) ale o rozmaštěných hlavách, jak psala JaBula.