Trošku poopravím. Testy na IBD se dají udělat i tady z biopsie (Jana určitě doplní lépe, nejsem veterinář, jen prezentuji moje získané informace). Ano, levné to není, ale pokud to má vyloučit tuto chorobu, nebo jí potvrdit, je to pro větší chovy důležitá informace k nezaplacení. Mimochodem k těm Němcům. Začali se poslední dobou ohánět potvrzeními, že jejich hadi jsou IBD frei. Z mých nejčerstvějších informací je toto možné tvrdit jen u testů, které byly provedeny na čerstvě narozených mrtvých případně během porodu uhynulých mláďat. V současné době totiž není možné určit IBD, jak je lživě tvrzeno, ani z krve (resp. možnost zjištění tu je, ale běžně se stává, že ho neodhalí ani 4 náběry krve v rozestupu několika let) a dokonce ani z odběrů biopsie u živého hada (který musí zároveň přežít narkozu). Jistota je skutečně jen u "mršin". Stran přenosu - hovoří se o přenosu tzv. "vlhkou cestou". Tedy pářením, porodem, krví, ale...zajímavé je, že to mají i mláďata, která spolu žijí v jednom teráriu, přestože se spolu nepáří, pochází z různých dvou chovů (samosebou nemám na mysli dva hady, kteří IBD získali přes matku). Stejně tak se už nedoporučuje roky (k nám se tato informace opět dostala pozdě jako vždy)chovat společně v jedné místnosti krajty a hroznýše. Protože se uvažuje o možnostech přenosu bodavým hmyzem (přes roztoče mi už kdosi říkal, že je snad potvrzený), toto opatření chápu. Nicméně jsem četl již o případech, kde došlo také k přenosu tuším z tmavky na hroznýše v zimních měsících, chov byl prostý roztočů a majitelé nepatřili k těm, co nedodržují hygienická pravidla, nebo nesežrané potkany přehazují mezi jiné hady.
A tak na okraj, IBD se neustále opisuje jako nemoc s níž se setkávají chovatelé především hroznýšů královských a tmavek, ale není nepodstatné, že bylo zjištěno u spilot, chondropythonů, cenchrií a nejnověji také u regiusek. Vzhledem k tomu, že až na chovatele drahých mutací nikdo nepodstupuje testy, pokud mu něco uhyne, jsou výsledky, jak moc jsou promořené populace v terariních chovech, zkreslené. Podceňování hygienických pravidel s nimiž se v ČR běžně setkáváme začíná nést své "ovoce".
A když už se bavíme o tomto, nenechám stranou jednu lež tradovanou kolem IBD a to, že původ můžeme hledat u mutací. IBD zde bylo již za komunistů, konkrétně v ČR na něj popadalo dost chovů tmavek (tehdy se tomu ale neříkalo IBD, nevědělo se, co úhyny zapříčinilo). Nově se občas setkávám s lidmi házející špínu právě na mutační constrictory jako na původce. Jediné co jim nelze upřít je jeho šíření, protože mutační zvířata jsou oblíbenější v chovech, jejich chov je rozšířenější a je pochopitelné, že pokud uhyne had za x tisíc, většinou se nehodí do popelnice jako se to děje běžně s každým uhynulým obyčejným constrictorem za 8 stovek, kde se nikdo nepídí po tom, proč had "lehl". Je pak snadné tvrdit, že surinamci, guayany a já nevím jací "čistí hadi" toto nemají. Ze zahraničí je známo již více případů, kdy do chovu IBD zatáhli právě "čistokrevní" hadi. Stále se polemizuje o tom, že IBD v přírodě známo není, čemuž věřím. Spousta svinstev vzniká a má původ v mutacích nejrůznějších virů v těch nejhorších životních podmínkách, která dávají dlouhodobě i krátkodobě někteří importeři. Nemyté bedny, kde se střídají zvířata jak na běžícím páse známe i z našich burz (za příklad postačí zasviněná přepravka s popiskem, že dotyčný prodává dlouhokrčky rodu elseya nebo emydura a v bedně se přitom válí americké užovky rodu coluber z dovozu z USA, bedny viděly vodu nejspíš naposledy při expedici z plastu odlité přepravky do prodeje, o nějaké dezinfekci nemluvě). Pokud je potvrzen přenos před roztoče, což je opět běžná praxe z těchto překladišť, není se čemu divit, že i zvířata odchycená před měsícem v Peru v brzké době dostanou do krve něco, co v přírodě neměla. To samé pak platí pro mutační hady, jen s tím rozdílem, že díky tomu, že nestojí na okraji zájmu v chovech, ale naopak je jejich obliba rozšířenější, pochopitelně se v daleko větším měřítku setkáváme i s chorobami, které sužují hady bez rozdílu barvy, pohlaví a věku. Je to stejné jako u psů, kdy v žebříčku pokousání vedou nejoblíbenější plemena, která jsou v chovech zastoupena nejvíce a jsou nejvíce na očích. Kde je samotný původ IBD se dá jen domnívat, ale osobně si myslím, že za to vděčíme opravdu nedodržování hygieny, míchání zvířat z různých zdrojů za nevyhovujících podmínek, bez patřičných pravidel bránící šíření nemocí a prakticky nulové karantény.